Tréninkové prostory

Usmál jsem se, no aspoň tak "Budu to zkoušet tak dlouho, dokud ten strom úplně ne praskne." a zkoušel jsem to dál.

Byl jsem už udýchaný z toho boxovaní do stromu, tak jo teďka to musí jít. Podíval jsem se na Hokage, usmál jsem se na ní...nabral jsem chakru do ruky, nabral jsem rychlost a udeřil jsem pořádně do stromu. Strom se rozpůlil na půl..ale za to moje ruka to nevydržela, klekl jsem si na jedno koleno a chytil jsem si pravou ruku "Asi jsem si narazil ruku Hokage-sama..."

Dokráčal som na tréningové pole, ale bez úmyslu si tu zatrénovať. Rád si chodím prezerať iných ninjov ako trénujú.
Tak čo to tu máme dnes samotná Hokage trénuje tak to si pozriem s radosťou.
Posadil som sa na jeden strom poblíž aby som nerušil a sledoval priebeh treningu.

"Děkují vám Hokage-sama, ještě se projdu než půjdu domů...Tak zatím Hokage-sama" a pomalu jsem odcházel.
(přesun)

Taktiež som zdvihol ruku a zamával.
Tí Geninovia su neni až taký slabý ako som si myslel
Pomaly som zoskočil zo stromu dole pričom so si zívol.
"Zdravím Hokage nemáte pre mňa misiu?"
Opýtal som sa a čakal odpoveď.

Přišel jsem na tréningové pole...vyšplhal jsem na největší strom a sednul jsem si na větev a opřel se, pořádně jsem se nadechnul, dneska je krásna noc..na chvíli jsem zavřel oči, přemýšlejíc co bude zítra, po chvilce přemýšlení jsem tam usnul.

Arisu

Bylůa bych ti vděčná, aby si tato slova zopakova, až po střetu semnou. Odsekla jsem mu. Byla jsem sice stále smutná a vyděšená ale todle je moje druhá stránka.

Po její poznámce jsem odkašlal. "Aby bylo jasno... já se tě nebojím." Promluvil jsem k ní chladným tonem, pozorujíc ji při tom. Sice jsem nevěděl vše o jejích schopnostech a Kekei Genkai, takže jsem nemohl určit přesně co od ni čekat. Ale přece jen byla genínem tak jako já, takže jsem její slova o její síle nebral vážně. "Jestli chceš... můžeme si tuhle záležitost ujasnit už ted." Řekl jsem a ohlédl se po tréninkových komplexech. Byl jsem docela podrážděný z toho, že mě Arisu řadí mezí průměrných shinobi.

Probudilo mě mluvení dvou shinobi, otočil jsem se na ně..Doufám že mají důvod proč mě probudili...hmm nevypadají moc nadšeně..vypadá to že jsou na sebe naštvaní. No nebudu je rušit a půjdu sehnat něco k jídlo.
(přesun)

Přišel jsem zpět na toto místo, vyskočil jsem na strom a pozoroval jsem západ slunce..ah to je krása zase jsem si přičichl k růži. Pak jsem zavřel oči a přál jsem si abych mohl aspoň jednou vidět moje rodiče.

Podíval jsem na Hokage, pořad tam byl ten shinobi se kterým mluvila...raději počkám až domluví abych je nerušil. pak jsem seskočil ze stromu a šel jsem k jezeru, sundal jsem si boty a máčel jsem nohy ve vodě..pak jsem si opět přičichl k růží...aa moc krásna vůně.

"Hmmm"
Zamyslel som sa nad tým čo mi povedala.
"Predpovedáte vojnu?"
Opýtal som sa trošku rozrušeným hlasom.

Arisu

Budu to brát jako součást tréningu. A prosím, buď na mě hodný. Milá, usměvavá a laskavá holčika. Jako kdysi. Taková jsem nyní stála před Gorem v ruce dřímajíc nůž. Ale, pokud chceš bojovat s mím Hysterickým já, budeš si to muset zasloužit.

"Dobrá tedy." Promluvil jsem k ní s neutralním výrazem na tváři. Nyní již nebyl čas přemýšlet, jestli jsem zvolil správnou volbu. Uskočil jsem dozadu, skládajíc pečetě. Z me bundy začali vycházet hejna brouku, ktere postupně zakrývaly část me tváře a rukou. Jakmile jsem doskočil dozadu, vyslovil jsem: "Mushi Bunshin no Jutsu." Po me pravici a levici se vytvořilo po jednom hmyzím klonu. Před Arisu ted stáli tři postavy, vypadajíci jako originál, a však jenom jeden z nich byl originál. Pokud Arisu dávala pozor, mohlo ji dojít, že ten pravý je uprostřed. Přece jen se klony objevily po bocích Gora.
Následně jsem vytáhl kouřovou bombu a vyhodil ji před sebe. Tři postavy ted uskočili do různých stran. Využili menšího zmatku, který nastal a schovali se.
Po tomto zavládlo menší ticho.

Arisu

Chvilku jsem sledovala co dělá. Pak sem si opět sedla na zem a dělala jako že nic.
Asi se vzdal. Mrmlala jsem si pro sebe. A nebo mě taky nemá rád a proto odemě utíká. Já opravdu po celý život zůstanu sama. Trošku jsem zesmutněla. Bylo mi to opravdu líto. Takže jsem opět vstala a rozhlížela se kolem. Prosím. Neopouštěj mě!

Vážně jsem byla na něj naštvaná, vystrašil mě víc, než si sám vůbec uvědomoval. A já jsem se bála, že o něj přijdu, hrozně moc! Ale teď, když tu stál, nemohla jsem se zlobit, nýbrž jen usmívat! Když mě znovu objal, oěptovala jsem se, ale jen do doby, než mi začínal docházet dech.
"Troubo, rozdrtíš mě!" Zasmála jsem se, odtáhla se a bouchla ho pěstí do ramene, ale jen tak, kamarádsky pošťouchla.
"Neviděli jsme se rok! Povídej mi, jak jsi zesílil, cos dělal? Vyprávěj, přeháněj!" Pobídla jsem ho a posadila se k jezeru, abychom tu tak nestáli, stalo se spoustu věcí a já všechno chtěla vědět!
"A jestli se chceš zeptat na mě.. Moc se toho nestalo, neměla jsem skoro s nikým trénovat, tak jsem trénovala sama. Na mise jsem skoro nechodila.. A našla jsem si přítele, pokud se teda tomu vztah dá říkat.." Na mysli mi vytanula tvář bělovláska, tak arogantní a přesto jediná, kterou jsem milovala.
"A uběhl rok a jsem pořád chunnin, docela opruz.." Pronesla jsem, ušklíbla se, ale po chvíli škleb znovu vystřídal úsměv. Být tady a sedět s ním, spoustu vzpomínek, ale i úleva.. obrovská.

Nakoniec po dlhšej dobe strávenej tu som sa odtiaľto konečne mal na pláne pobrať preč. Predsa len toľko tréningu a precvičovania už bolo dosť. Mal som na pláne zájsť domou a popýtať sa tak či tak niečo doma.
(presun)

Ako sme sa tu objavili rozhliadol som sa okolo seba tá technika alebo to čo použil sa mi páčilo niečo také vedieť ... No radšej som po jeho otázke začal rozmýšľať čo poviem. Nakoniec som začal rozprávať."Tak ... hoc to je o sebe často nehovorím ale ostatný hovoria že sa viem ľahko nahnevať. Inak nemám rád ak mi niekto rozkazuje alebo mi stále hovorí čo mám robiť. Proste ak ma stále niekto poučuje. Nemám rád ľudí ktorý sa druhým vysmievajú alebo si z iných robia srandu. Inak som o proti ostatný dá sa povedať o niečo silnejší na to že som Yamanaka. Rád robím akúkoľvek telesnú činnosť okrem upratovania.Ako asi každý chalan mám rád dievčatá. Čím kratšie na sebe veci majú tým lepšie.... inak mám naozaj rád sladké." Dorozprával som a viac som nepokračoval predsa len sa mi o sebe veľmi nechcelo rozprávať lebo mi to už prišlo nudné a keby tak časom o mne zistí tak či tak čo je treba a základ už mal. Pravdu povediac som ale rozprávať problém nemal a ešte takto keď to bol vlastne môj senseii a nie senseiika myslím si že aj on mal taký názor a keď nie ... na to som radšej ani nepomyslel.