Tréninkové prostory

Mírně jsem Arisu přikývl a poté se podíval na Yoshia. "Podle mě nic nepokazíme pokud si tě vyslechnem." Řekl jsem a celkem nedočkavě čekal na nápad Yoshia. Vypadal na chytrého shinobi, takže jsem věděl že posloucháni jej nebude ztráta času.

Soshi

Seděl jsem na jedné z lavic, opřený o stěnu. Dost blízko, abych slyšel rozhovor těch geninů, ale ti byli zřejmě zabráni do rozebírání svého tréninku. Zaujala mě ale věta té, podle hlasu, dívky. Až ovládnu Kekkei Genkai, nebude mi stát nikdo v cestě...
Kekkei genkai není vše, co ninja potřebuje znát. A být tebou, tu větu bych upravil, jinak skončíš ve vězení...nebo hůř... řekl jsem a doufal, že pochopí, na koho mluvím.

Vyslechl jsem si Yoshia a mírně přikývl, abych mu dal vědět, že nemám nic proti tomuto vylepšení naši strategie. "Ted si to ještě vyzkoušet..." Řekl jsem těm dvou, a však zapomněl jsem, že Arisu se k tomuto nestihla vyjádřit, takže jsem se na ní podíval, čekajíc co odpoví. Po chvíli k nám promluvil nějaký shinobi, který ve své řečí říkal že Kekei genkai není vše. Můj pohled jsem upřel na něm. Z věty, kterou řekl, jsem usoudil, že mne na myslí nemá, jelikož používam Hijutsu. To samé šlo říct o Yoshiovi, jelikož mi bylo známo, že ovládání mysli je také hijutsu, takže jsem můj pohled přesunul z Soshiho na Arisu přemýšlejíc zdali takovou větu, jako Soshi řekl, Arisu řekla. Po chvíli jsem došel k závěru, že zde padlo mnoha vět a přemýšlejíc jestli Arisu něco takového řekla, nebo ne by mohlo být namáhavé a zdlouhavé, takže jsem můj pohled přesunul zpátky na Soshiho a čekal jak se k tomu Arisu vyjádří.

Nó tak múžete spustiť řekl horlive. Sem to totižto já ale pššš... řekl tiše a uculil se, rychle se obzrel jestli ich nekdo neodpočúva a popri tom sa zahihnal. Teda prosím, řeknete mi to slečno? bylo videť že je hodne zvedavej, natešenej a proste celej žhavej do nečeho co ho zajíma tak jako vždy. Proste šúp po hlave do pr...toho.

Arisu

Hysterie.... Začala jsem os vém kekei genkai mluvit. Vysvětlila jsem jim vše co jsem o tom sama věděla. Byla jsem za to sice nerada a sama jsem svou schopnost nenáviděla jenže.... Potřebovali to vědět. To platí i pro vás. Dodala jsem rozklepaným tónem na slepého muže.

//Přečtěte si to v klanu nechci to psát

Jakmile Arisu začala hovořit o svém kekei genkai, zaujalo mě to. Historie, popis kekei genkai vše bylo zajímavé. Možná trochu hůře uvěřitelné, a však nebyla to podle mě žádna hrozná věc. Usoudil jsem, že uživatel (v tomhle případě Arisu) je ve značné nevýhodě, protože se nedokáže kontrolovat. Když domluvila nastalo chvíli ticho. Nejspíš se čekalo než někdo promluví. Neotálel jsem a rychle spustil. "Nemáš se moc na co stěžovat, však měnící se nálada je i na mne trochu příliš" Řekl jsem, zakašlal a poté dále hovořil. "No.. takže jsme se trochu více poznali .. ted by se nejspíš hodil ten trénink." Jakmile jsem dohovořil, svůj zrak jsem přesunul na Soshiho a čekal na jeho reakci.

Soshi

Myslím, že slečna by mohla najít i nějaké alternativní způsoby kontroly Kekkei Genkai. Lékařská jutsu na vyklidnění mysli, častější používání KG pod dohledem někoho, kdo ji může zastavit...Prakticky by mohla podstupovat stejný trénink jako mají nositelé ocasých démonů. odvětil jsem. Její klan byl zajímavý, ale její KG rozhodně nebylo takovou hrozbou, s jakou ho líčila ostatním.

Arisu

A nebo by se mohla starat o své věci. Momentálně mám na sobě pečeť která mi zařizuje částečnou kontrolu. Ale nikdo neví kdy se zlomí. Následně jsem se schovala za moje spolupracovníky z týmu. A taky to není vaše věc. Řekla jsem vyklepaným hlasem.

Přišel jsem na cvičiště. Založil jsem ruce a porozhlédl se kolem. Sám jsem nikdy senseie neměl, co jsem uměl, mě naučil otec a to ne zrovna vybíravým způsobem. Svoje studenty asi těžko budu učit, že co nezabiješ, to zabije tebe.
Ušklíbl jsem se, kdepak můj otec, to byla třída! Divím se, že jsem po tom všem vlastně v celku normální, až na jistý odchylky, samozřejmě... ale to co jsem, jsem stejně jen díky němu.
Ruce z kapes jsem nevyndal, ani když jsem se otáčel na Shinjira. Pozvedl jsem obočí. Teprve, když tu nebyla Suki a já neměl tedy na koho koukat, jsem se na něj podíval pořádně.
"Takže.. co, že to umíš?"

Sel jsem za nim no co stejne akorat byla nuda. Takze jsem jej nasledoval no bylo to celkem zajimave. Kdyz jsem sel za nim cestou jsem si zacal na zapesti pripevnovat Dyky.
"Taijutsu, Ninjutsu by slo taky."
Pane boze ten ma kratkou pamet. povzdychl jsem si v duchu a potom se postavil do strehu a vyckaval co se bude dit. Vice mene jsem boj fakt nemel rad akorat stim byly problemy.

Na cvičišti jsem seděl Bůh ví jak dlouho a nedělo se snad nic. No kromě toho, že se tu za tu dobu vystřídalo několik desítek ninjů, kteří různě trénovali a podobné věci. Já bych taky šel trénovat, jenže jsem moc nebyl na tréninky o samotě. Raději vždy s někým, ať už to byl otec, matka nebo kdokoliv jiný, který něco uměl. Už jsem si řekl, že půjdu někam pryč, ale v tom se objevil Shinjiro a nějaký chlápek. * Že by nový sensei? Co se stalo s Hiroshim? * pomyslel jsem si a ušklíbl se. A co kdybych nového senseie trochu vyzkoušel? Vytáhl jsem kuši, vložil dovnitř šipku, na větvi si stoupl, ale stále mě zakrývaly listy a vystřelil jsem na Kamiho, míříc mu kousek od hlavy.

Vyndal jsem ruce z kapes s tím, že teda asi vážně začnu něco dělat, když už jsem se sem dokopal, už jsem otvíral pusu, ale vzhledem k tomu, že jsem si všiml, jak na mě něco letí, přehodnotil jsem svůj žebříček priorit a hbitě střelu odklonil kostí, která vyjela z mého zápěstí. Byl to poměrně rychlý okamžik, zároveń jsem se odrazil a poměrně slušnou rychlostí se přemístil tam, odkud střela letěla.
Přiložil jsem kost ostrou jako břitva na hrdlo toho člověka, co mě chtěl zasáhnout, když jsem si všiml, že je to taky dítě!
Chvíli jsem na něj nechápavě koukal, než jsem zkřivil obličej a zabědoval. "Neříkej mi, že patříš k němu?!"

Sipka letici z kuse a uz my bylo jasny kdo by to tak mohl byt. No jiste a ja myslel ze budu mit krasny klidny trenink .Zase jsem se jednou spletl no jo zivot. Tak jsem cekal az se neco vyklube. A stal tam jak kul v plote.

Moc mě nepřekvapilo to, že střelu ten chlápek odklonil, spíše mě udivilo jak. Buď to byl nějaký úplný mistr Genjutsu, takže mě do něj chytil, když jsem vystřelil, a nebo je to nějaký genetický pokus, který dokáže vysouvat své kosti ven a dovnitř podle toho, jak se mu to zlíbí. Na jeho pozici jsem čuměl do doby, dokud jsem neměl kost u krku. Stále jsem přemýšlel jestli je to jedno velké Genjutsu, nebo jestli je to vážně jeho schopnost. " Jo jo patřím... bohužel jsme byli přidělení do stejného týmu... a pokud se nepletu tak vy jste zřejmě náš nový sensei.... " odpověděl jsem mu s úšklebkem.

Kost už dávno zmizela v kůži, když jsem se plácl do čela. Já tu Hokage ZABIJU!! Podíval jsem se na něj a vzdychl. Takže budu muset zmrzačit dva, aby mě zbavila týhle stupidní hodnosti.. skvělý!
Seskočil jsem na zem a podíval se na ty dva. Ano, nebyl jsem nadšený!
"Skvělý.. takže ještě nějaké překvápko mám čekat?" ušklíbl jsem se, ale pak jsem zavrtěl hlavou. "To je fuk.. takže jak, že se to vlastně jmenujete..? A ty-" ukázal jsem na Kyaoshiho. "Co teda, kromě střílení do lidí, umíš?"

"Me Jmeno je Shinjiro. A Nejak nepochazim z Konohy a dalsi prekvapka nevim."
To asi bylo vse no sice pravda byla ze sem Hyuuga a vlastne z Konohy pochazim. Ale to jsem zatim nevedel. Ma nevlastni matka me sice ucila si zakryvat oci i celo ale ja nemel tuseni proc a nemel jsem duvod zpochybnovat to. Myslel jsem si ze ji jde o me dobro tak proc ne ze. Nakonec jsem se jen tak poskrabal na hlave a cekal az se to trosku rozhybe.