Tréninkové prostory

Arisu

Poklonila jsem se na rozloučenou a vydala jsem se za Hokage-sama. (řesun)

Iba som mlčal a čakal kým odídu. Následne som vstal a pomaly zo sklonenou hlavou som znovu kráčal k stromom. Vytiahol som meče ktorá sa začali plniť chakrou a boli pripravené. Začal som sekať no stromov, raz rýchlo raz pomaly a dôkladne. Snažil som sa to nejako spojiť v jedno a vylepšiť to ešte viac. Hlavne som sa chcel čo najviac unaviť. Po posekaný pár desiatok stromov mi meče pristáli v pošve a ja som sa rozvalil do trávy. Ruky som si dal za hlavu a zťažka si vzdychol a zadriemal.

Pro probuzení a ješte neotevřeních očích som ucítil vôňu. Vedel som odkiaľ ide ale aj tak som chvíľu ležal a nič nerobil až som pootvoril jedno oko a pozrel som sa na jedlo a hneď na toho chlapca ktorý bol neďaleko. Celkom som to nechápal čo a ako. Pozeral som sa naňho nechápavým a spýtavým pohľadom.

Uhm... byl sem zaskočenej to ano. A takhle po ránu, být slabší povaha tak mne minimálne klepne o zem. Ale nejak sem se to pokusil rozdejchat a posadil sem se. Jó probudil sem se....my se známe? nejak mi nepřišel moc známej, myslel sem víc. Možná sem ho už nekde stretnul ale že by sme se nejak znali to asi ne.

Nao Uzumaki? Takového neznám...Hokage mi nic neříkala... zamyslel sem se nad jeho slovami a tomu jak mi vše vysvetlil. Dá se říct že tohle mi udelalo v hlave ješte vetší zmatek než sem mnel. Nepotřebuji hlídat...a teší mne taky... řekl po delší odmlce. Kdyby Hokage nestrácela čas zbytečními hádkami a radši mi přidelila senseie....pak bych se naučil nové veci a nepotřeboval hlídat...ani teď nepotřebuji... myšlienky mi vírili hlavou rôznymi smermi. No jó máma....ta nekdy toho navypráví... poznamenal sem z úsmevem. Jó určite...začni mi ješte k tomu vykat ne? poznamenal z úsmevem aby bylo jasné že to myslí jako žert. Nemusel si mi nic nosit...mnel se v plánu se stejne po tréningu jít najíst...i když...né asi na takové dobré jídlo jaké si přinesl... na jeho výraze bylo jasne videť že na to jídlo kouká z chutí.

Díky... vzal si jednu žemli a z chutí si z ní odkousnul. Byla vážne boží. Pak popri jedení pokračoval v rozhovore. Nejde mi o hodnosť...ide mi hlavne o to aby som mohol aspoň niekedy odísť z dediny...a vidieť niečo nové...ale.. bolo vidno že som sa trochu zamyslel pri dokončení vety ale nakoniec som ju po ťažkom povzdychu dokončil. Ale zrejme môžem byť rád že mám voľný výbeh po konohe...aj keď raz odtiaľto odídem a pôjdem sa pozrieť po svete... znelo to tak trochu ako sen, to zrejme preto že to tak aj bolo. Hoc si uvedomoval že skutkom ktorý vykonal v rámci vereného blaha ho v podstate prikoval ku kmeňu konohy. Neľutoval to....vedel že sa mu to raz splní...či tak alebo onak.

Jenom do okolí....a ješte dál....rychle a tiše... šomral si zamyslene neco pod nos. Pak se otřásl a znovu si ukousl a když polkl tak znova promluvil. Jó chutná mi díky...Né nejelepší by bylo kdybych mohl být sám...navíc aspoň vidím jaká je Hokage přímá...Byla tu před chvíli její klon a jediné co mi řekla bylo že až si najde čas bude mne trénovat... Přitom chce aby mne nekdo hlídal...budu taky hrát její hru... ješte mi zaznelo v hlave. Zase sem mnel bezduchý výraz. Ale pak promluvil. Hokage by hledala spíše Kuramu než mne.. poznamnal na konec. Bylo to tak, to vedel, nevymluvil by mu to nikdo. Jediný koho bral v tomhle vážne byla jeho maminka.

Chcel som ešte odpovedať Yoshiovi ale kým stihol dorozprávať a ja dojesť aby som mohol rozprávať sa tu objavila Hokage. Po jej otázke som si len utrel ústa a kývol namiesto druhého poďakovania za jedlo. Vstal som a oprášil som si kabát od trávy a ponaťahoval som sa. Na jej otázku len znela odpoveď. Už viac ako osemnásť rokov pripravení... dodal z miernym úšklebkom.

Arisu

Příběhla jsem na cvičiště nejrychleji jak jen to šlo. K mému údivu zde stála Hokage se kterou jsem před chvilkou mluvila. Hokage-Sama. Řekla jste mi že se mám poptat po panu Namikaze. Bylo mi jasné že jedna z nich bude asi kopie.

Arisu

Pomalým krokem jsem přešla k Raikenovi jak ukázala Hokage. D-Dobrý den. Šeptla jsem. Mám na vás menší prosbu.

Hm... na chvíľu sa zamyslel. Tak vzťah...sme svoji... povedal z úškrnom ale potom povedal vážne. No taký ako je to vždy...nemá ma rád.....a ovládať ho neviem..kedy aj...vždy keď bol pokus o to tak sa mi to nejako vymklo z podkontroli... dodal stále sa usmievajúc.

Arisu

Jmenuji se Arisu Otoginokuni. Postavila jsem se k němu přímo ale bála jsem se ho. Mám jisté kekei genkai, bylo by lepší si přečíst spis aby jste přesně věděl o co se jedná. A to bych chtěla zapečetit tak abych ho mohla ovládat jak chci a né aby se zapínalo při emočním vypětí a vypínalo až vyvraždím vše co mám v dosahu. Poodstoupila jsem o krok do zadu, měla jsem strach.

Arisu

Začala jsem mu vyprávět můj příběh a schopnosti kekei genkai. Chtěla jsem aby to pochopil celé. Následně jsem si sedla na zem a začala jsem si při vyprávění hrát s mím nožem na mích zakrvácených šatech. Už chápete?

//Doporučuju přečíst si char a klan