Tréninkové prostory

Nemusíš byť taký prekvapený. Povedzme si to úprimne. Keby si tie zvitky zneužil vo svoj prospech, nebol by si o nič lepší ako ten Yamanaka, ktorý nás uniesol. A to hádam nechceš. Pripomenul som mu, aj keď nerád lebo sa dalo cítiť ako bol z tej udalosti rozrušený. Kľudne mi to ukáž. Asi mi to pomôže. A ak ti mám povedať môj názor, keďže sme aj pri tom únose preukázali ja, ty a Kagayami že dokážeme ako-tak pracovať ako tím, tak by sme mohli byť priradení do spoločného tímu. Lebo v Konohe nie je nikto z našich klanov ktorý by spoločne vytvárali formáciu Ino-Shika-Cho. Takže môj hlavný dôvod požičania toho zvitku tebe je ten, lebo chcem upevniť vzťah s potencionálnym partnerom v tíme. Dokončil som svoj monológ, pričom som s napätím očakával čo vytiahne.

No, hned při příchodu se mi otřásla zem pod nohama. Stekl mi pot po čele a já se na chvíli zamyslela, jestli nemám odejít, ale tak nějak jsem byla líná se vydat někam pryč. Šouravým a pohodovým krokem jsem se plazyla po cvičišti a k mému překvapení jsem zřela i ty dva moje nové týmové parťáky. Nic jiného, než pozvednutí jednoho obočí mě na Yamanakovo jednání nenapadlo. ,,To je tele."
Přišla jsem k němu zezadu a plácla mu do zad od jeho už tak zhrouceného těla. ,,Chceš se zabít, Yamanako?" Možná e moc slušně jsem ho oslovila jeho příjmením. Prostě jsem nemohla přijít na jeho křestní jméno.
,,Sice nemám takové skvělé lékařské schopnosti jako ty, ale tohle by ti mohlo pomoct, ne? A žádný takový, že ti to může způsobit vedlejší účinky. Tyhle omyly rpdiny nara už jsou za námi." Hodila jsem mu kapsli s pilulkami a sedla si na kmen kousek od Akimichiho. Pohledem do nedohledných výsšin jsem se ujistila, že je to opravdu on. Sakra, proč si připadám tak nicotná? vzdychla jsem si.

Pozorne som počúval Yosiov výklad. Keď som si už myslel, že som to pochopil, tak som vstal. Ale to bola moja najväčšia chyba. Nevedel som, čo chce urobiť s tou nahromadenou čakrou. V tom ale zrazu spravil niečo čo som neočakával. Udrel päasťou o zem. Takže, keď som to nečakal, taký dlhý, taký široký, som sa zrútil na zem. Tak som tam iba zostal sedieť, pre istotu. Dosť ma z toho nárazu bolel zadok. Tak som Yoshia pozoroval naďalej. Po tom zopakoval to isté, len čakru nahromadil do nohy. To už bol podstatne väčší náraz. Pri tom som sa pre istotu chytil stromu za mňou. Chvíľu po tom náraze prišla Kagayami a sadla si vedľa mňa. Keď si ma premeriavala pohľadom, tak som na ňu otočil a povedal. Ahoj, kde si bola tak dlho? Tal trochu som aj podrýpol a usmial sa na ňu. Hneď nato som vstal, podišiel cez zničenú zem k Yoshiovi a postavil sa vedľa neho. Takže, nahromadiť čakru do ruky a je to. Mám to. Povedal som, pričom som začal sústredene hromadiť čakru do ruky. Bol som tak sústredený, až som mal zatvorené oči. Keď už som cítil, že sa mi tá ruka nejako zväčšila, tak som otvoril oči. Hneď ako som ju uvidel, tak mi zabehla slina. Takú karikatúru ruky som ešte nevidel. Aspoň som podchytil základ. Vyšlo zo mňa, akonáhle som ruku vrátil do pôvodnej veľkosti. Takže, to už dotrénujem medzičasom. Teraz mám takýto návrh. Čo keby sme išli za Hokáge aby sme sa dozvedeli o stave tímoch, čo vy na to? Predniesol som svoj návrh, pričom som sa pozrel na Kagayami a Yoshia. Toto som povedal aj preto, lebo mi bolo asi blbé sa tu takýmto spôsobom pred nimi ztrápňovať. Ukážem im to, až keď si to natrénujem.

,,Hmpf." odpověděla jsem mu stručně a jasně, že jsem moc líná na rychlou chůzi. Blázni. pousmála jsem se. Trénovat a ještě ke všemu dobrovolně. zakroutila jsem hlavou a pořádně se opřela o kmen a udělala si pěkně pohodlí. Ze všeho nejvíc bych se teď někde natáhla a prospala tak tři, čtyři dny. spokojeně jsem se usmála a být kočka, tal začnu nad tak lákavou myšlenkou i příst.
,,Za hokage? Nemá teď moc práce?" s ohleduplností jsem odvětila na ten návrh. No, spíš za mě promluvil odpor k nějakým dalším namáhavým čínnostem. ,,I když . . . " podrbala jsem se na zátylku a očividně o něčem usilovně přemýšlela.

Venoval som pohľady Killunii, sem tam na trio - Yoshio, Chokuchi a Kagayami, ale ku koncu som sa opäť pozrel na Naa, ktorý sa začal dvíhať. Bolo to prekvapujúce, táto pečať nebola ľahká na zrušenie, aspoň pre Genína nie. Tu zjavne zahrala veľkú rolu Naova chakra. Ale toto bolo veľa už aj na neho. Problém bol v tom, že som s tým asi nemohol už spraviť nič. Nemal som žiadnu techniku, ktorou by som ho "skrotil", ukludnil. Bola tu možnosť, použiť znehybňujúcu pečať znova. Ale nato som už tiež nemal čas, navyše ruka sa vracala k zmyslom postupne, čiže ešte nebola práve dobrá na skladanie pečatí. Musel som sa iba prizerať na jeho odhodlanie, starostlivým pohľadom som prepaľoval všetky časti jeho tela, odkiaľ začal krvácať. Ak by použil aj všetku poslednú chakru čo má, bolo by to pre neho zlé, a to veľmi. Mohol som iba dúfať, že bude rozumný a prestane s tým...lenže tušil som, že tak určite nespraví. Nesmieš to prehnať Nao...nesmieš. Šepol, čo ale Nao určite nepočul, takže to bolo ako výkrik do tmy...

No výborne, keď sme sa takto zhodli, tak sa tam vydajme. Koniec koncov, iba tam prídeme, prejdeme priamo k veci a odídeme. Hokage budeme otravovať minimálne. Veselo som dopovedal. Keďže som už bol vážne zvedavý na tími, tak mi to nedalo a podišiel som ku Kagayami. Tá to musela zaregistrovať okamžite, lebo ju pohltil môj tieň. Tak poďme, rozmýšlať môžeš aj po ceste. A s týmito slovami som ju chytil za ramená a zdvihol. Hneď nato som odstúpil o pár krokov dozadu, pretože som nevedel ako zareaguje. No tak môžeme vyraziť. Povedal dosť aktívne a vyrazil. Určite som vyzeral ako vysokoaktívna osoba, ale nie je to tak, len som naozaj zvedavý na tie tími. Už sa neviem dočkať...
-Presun-

Ajaj, to bude zase další námaha. Trochu nezaujatě jsem si pomyslela a zbalila kapsli s pilulkami zase zpět. ,,Promiň, nebylo to myšleno takhle." omluvila jsem se mu s lehkým úsměvem za mou možná trochu jedovatou poznámku o pilulkách. Nebo jsem to tak myslela? zachychotala jsem se ďábelsky sama pro sebe.
No, tak tomu říkám servis. ,,Díky." spokojeně jsem se usmála na Chokuchiho, když mě postavil na nohy, aniž bych přitom musela vynaložit sebemenší špetku námahy. Ještě jsem se podívala za Yoshiem a následovala líně Akimichiho.

Přesun

Aby se mi tu dívku podařilo najít musel jsem použít svůj byakugan, abych prozkoumal okolí a dokázal ji najít. Po nějaké té chvilce pátrání jsem konečně spatřil dívku, která seděla pod stromem. Možná že to byla ona, možná že ne, ale za pokus nic nedám. Přijdu proto k ní blíže a mile se usměji " Zdravím, mé jméno je Kataro Hyuuga. Nejmenuješ se náhodou Killunia? Raiken sensei mě sem poslal. Má ještě něco na práci takže dorazí asi později " Trochu se upravím ať nevypadám jako nějaký spocený pako a jako šprt.