Tréninkové prostory

Arisu

Aby to nebylo vidět.Řekla jsem tiše a doufala že to nebude bolet.

Arisu

Pečetění proběhlo bez problémů ale ta zpětná odezva bolesti navýšila můj strach na maximum. Opět jsem stála sama před sebou. Já tě ochráním! Zavrčelo na mě mé skutečné já a chytlo mě. Stáli jsme a drželi jsme se dívajíc se jedna na druhou. Ale já nechci! Křičela jsem na ni. Křičela jsem ale i normálně. To byla má poslední slova. Mé tělo dostalo jiný vzhled a začala po mě stékat krev. Bude to zábava! Pevně jsem chytila nůž dívajíc se hladově na Raikena.

Drželi....:

Hysteria:

Arisu

Díval ses do zrcadla jo? Začala jsem se psychoticky smát a pomalu k němu přistupovala. Todle bude náramná zábava. Přiložila jsem mu nůž ke krku a pobaveně zírala na jeho reakci.

Arisu

Chvilku jsem přemáhala sama sebe až jsem nakonec pustila nůž který se zabodl do země velde mojí nohy. Bílá slezla a Hysterie zmizela. Jediné co zůstalo byla krev na mém obličeji. Padla jsem an zem a nehýbala se. Pardon. Zachraptila jsem. Bylo vidět že to odvolat dokážu, ale todle byla klidová situace. Bála jsem se co přijde až mě to popadne pod tlakem.

Arisu

Jen jsem ležela a mlčela. Pak jsem si ale vzpoměla na jednu věc co řekla babička než zmizela. Stojíš a tiše se díváš, přitom rychle dýcháš, když zmizí tvůj tep, a nemůžeš popadnout dech, uvědomíš si co se stalo. Chybělo jen tak málo. Duše černá jak noc, touží po lásce moc. Zlá ale nešťastná, krvavá královna překrásná.
Byla to báseň o první uživatelce Hysterie která zemřela na zlomené srdce jelikož zavraždila svého milovaného v záchvatu. Po tváři mi stekla slza když jsem se omluvně dívala.

Vypočul si ju a nechal som ju nech ma odtiahne ďalej. Ale aj tak som sa na ňu pozrel divný výrazom. To ako fakt bolo to utajovanie na niečo keď teraz na verejnom cvičisku sa budem pretŕčať z Kuramou? trošku mi to nešlo do hlavy. Stačil jeden všímavejší špión...a už by to bolo všade vo svete plagátiky z mojim ksichtom.

V kanceláři nebyla, v uličkách taky ne, jediné místo, které mě napadlo, bylo cvičiště! Spěchala jsem a to vážně hodně rychle, vždyť na jeho životě závisela každé vteřina!
Udýchaně jsem doběhla na cvičiště a porozhlédla se, Hokage tu byla, díky bohu!
Někoho trénovala, věděla jsem, že bych neměla rušit, ale já musela rušit.
"Hokage-sama.." Přiběhla jsem k ní.
"Nao.. Nao se vrátil, je.. je v nemocnici, je na tom hodně, ale hodně špatně. Prosím, pomocte mu.." Vysoukala jsem v rychlosti ze sebe a doufala jen, že mě pochopí.

Nejak jsem se po par tydnech dostal na cviciste. Nejak jsem se ani neobtezoval nekoho hledat a proc taky nejak my to bylo jedno. Ja mel cas nejak se mi to nechtelo menit. Prosel jsem kolem dost lidi az pomalu na samy konec cviciste. Nikdo mi nerikal kde na cvicisti mam byt tak nejak neobtezoval to upresnoval. Takze mi to bylo vcelku jedno. Prisel jsem pod strom a tam se oprel o kmen.

Takže fájn ja mám smolu...zase... prešlo mi hlavou. Bolo jasné že nie som sklamaný kedže som nič nečakal tak som ani nemohol byť sklamaní. Tak líšiačik...neskôr... Iba som si povzdychol zapol som si plášť a zložil jednoduchú pečať. Pohltila ma tma a už som bol preč.
(Presun)

Jakmile Hokage začala jendat, ulevilo se mi, ale jen na chvíli. Protože on byl v nebezpečí, můj nejlepší přítel.
Chtěla jsem se hned vydat do nemocnice, i když bych tam byla platná jak mrtvýmu zimník, ale Raiken mě zastavil, otočila jsem se na něj.
"Nao.. Nao se vrátil, ale.. V kritickém stavu, je v nemocnici, teď za ním Hokage šla.." Podotkla jsem, spíš to ze sebe narychlo vyklopila a potom se rozešla směrem k nemocnici. Spíš rozběhla.
(Přesun.)

Dorazil jsem na cvičiště a rozhlédl se. Nikoho jsem tu neviděl. Možná to bylo tou tmou co tu už večer byla, a nebo tím, že si prostě lidí moc nevšímám. Dotrmácel jsem se asi do středu celé této oblasti a lehl si do trávy. Vytrhl jedno stéblo ze země, které jsem následně začal žvýkat a pozorovat hvězdy a celkově nebe.

Arisu

Už mi bylo lépe tak jsem vstala a odešla pryč. (přsun)

Uchiha Soshi

Došel jsem na cvičiště a na tribunu. Byl jsem tu hodněkrát, takže jsem si pamatoval, kde co přibližně je. Posadil jsem se a opřel jsem se o naginatu. Nasával jsem čerstvý vzduch a užíval jsem si zvuky přicházející z tréninku. Skoro jsem se ani nehnul. Pro některé to vypadalo, že jsem usnul. Já jsem si ale třídil myšlenky a snažil se vnímat vše, co se na cvičišti děje.