Tréninkové prostory

Pochvala od Hokage mě potěšila, Katon, mů zatím jediný objevený element. Pochybovala jsem, že bych kdy dokázala kombinovat.
Táto, měl bys být hrdý.
Pousmála jsem se a jen potom sledovala sensei a jejího bratra. Možná to tak nevypadalo na první pohled, ale když jsem je tak sledovali, byli si hodně podobní. To pošťuchování a rýpání, připomnělo mi to dobu mého děství, takže se mi rty roztáhly do jemného úsměvu.
Ale po chvilce už jsem ruce volně spustila podél těla, pečetě neměly smysl, protože bych popálila Hiroshiho a ten si zjevně svůj boj se senseikou náramně užíval.
Mám pocit, že si tu můžu kecnout na zadek a pozorovat je. Ještě popcorn a je vystaráno.
Jenže jsme museli bojovat, takže se myšlenka na večerní film s hlavní rolí Hokage a jejího bratra zamítal a já musela pečetě poskládat znova.
Tahle technika by mu ublížit neměla, když si jí dobře načasuju..

Po nejake dobe jsem se probral a pak se rozhlizel kolem. No celenku sem nevidel tak jsem vytahnul satek a dal si jej kolem cela. Tak aby nesla videt Pecet.No pak jsem se nenapadne vytratil nekam do luftu. Jelikoz jsem pocital ze me Hokage prizabije. Coz jsem ani nechterl pomyslet.?(presun)

Opravdu vykuleně jsem sledovala, jak si sedl a začal si tam svačit, no problema, že jo. Musela jsem něco uznat, bratra Hokage jsem nechápala, ale zřejmě jsem nebyla sama. No, tak nakonec to zbyde na mě, než zase použiju zbytečnou techniku, která nezabere, protože samotná Hokage neporazím, pfuu.
No, risknout jsem to musela, pečetě už jsem měla poskládané, takže jsem hned spustila.
"Katon: Benijigumo!"

Tahle technika měla jednu výhodu, a to hlavně tu, že jsem mohla omezit rychlost Hokage vzhledem k tomu, že plameny jí obklopily ze všech stran a řítil se na ní ohnivý pavouk. Kdyby mi to nevyšlo, připravila jsem si další techniku, Taijutsu mi nikdy nešlo, v tom jsem spoléhala na své bývalé týmové parťáky, jenže ti už tady nebyli, musela jsem se sehrát s někým jiným.

Boj s Hokage skončil, všechno se seběhlo nějak rychle. Přišla ta dívka, pak s Hokage někam zizeli, i Hiroshi se vypařil, tak jsem na cvičišti osaměla.
Huh?
Bylo mi něco jasné, Hokage je zatraceně silná, ale tenhle cvičný boj mě bavil, procvičila jsem si většinu technik. Potom mi ale zakručelo v břiše.
Je čas na rámen..
Porozhlédla jsem se a vypařila se z cvičiště pryč.
(Přesun)

Ja im dám si zo mňa strielať.... razantním krokom prišiel až na cvičisko kde si to namieril priamo proti svojmu "súperovy". Stromom. Keď bol tak dva metre od prvé zastavil. Zatvoril oči a ukľudnil svoj dych a tep. Rukami sa načiahol po meče ktoré oba pomaly vytiahol a zkrížil ich pred seba. Sústredil sa a zároveň sa snažil ešte stále ukľudniť. Niečo sa začalo diať. Jasne viditelná klasická modrá chakra sa objavila v akejsi aure okolo neho. No sem tam sa objavili aj náznaky...červenej chakry, no nebolimoc vidno. Následne pomali zdvihol pohľad a mihol sa. Zrazu sa objavil meter za stromom, strom behom niekoľkých stotín praskol a jeho odrezaná časť sa naklánala na Kirita ktorý tam len tak stál. Následne sa odrazil a urobil salto vzad avy zase stál voči stromu tvárou a rozsekal ho na vcelku malé kúsky. Normálnim okom nešlo ani poriadne vidieť že zasahuje mečmi strom. Následne zťažka vydýchol, chakra ustúpila a meče odložil do púzdra. Nakoniec si len sadol na pník novo sťatého stromu, posadil sa do tureckého sedu a snažil sa ukľudniť. Chtiac nechtiac sa ozval aj ten kto si nemohol odpustiť mlčať. Chachá...ako divadielko to nebolo zlé...možno ako drevorubač by si bol možno užitočný....ale ako shinobi si nicka. Tam v kancelárií ti jasne ukázali ako ťa nepotrebujú, bol si iba potrebný na zapečatenie....a teraz? Je im jedno kde budeš bývať či budeš jesť alebo nie....začnú sa o teba zaujímať až keď by bol problém z pečaťou alebo so mnou....sám si to videl. Každý kto o tom vie sa na teba tak pozerá...tým pohľadom že tvoj život je pre nich nič. Keď umrieš nájdu si nového...si len dočasne potrebný.... dokončil svoj monológ Kurama a následne sa jeho hlas zase stratil. Ale jeho slová mi v hlave zneli ako ozvena, nepopieram že som sa nas nimi zamyslel. Kurama sa iba v úzadí smial...pretože sa mu podarilo zasiať semienko pochybností do mojej hlavy.

Arisu

Stála jsem schovaná za Hokage. Ustrašeně jsem se koukala na toho kluka. A co tu dělám já?

Bez otvorenia očí a zmeny polohy som jej odpovedal neutrálnym tónom. Už ste sa dohádali tak ste si našli čas aspoň po mňa poslať klon? neznelo to nejako, ani otázka, ani výčitka proste nič. Takže bol poslaný klon ktorý mi oznámi to čo mi bolo jasné...a zas mám za ňou ísť aby som bol ignorovaný?! napadlo mi pri jej slovách. Inak som si vyložiť nevedel.

Po jej preslove len odvetil. To je všetko čo ste mi chceli povedať? povedaľ to úplne kľudným hlasom. Oznamovanie mi je k ničomu...to asi nechápe...aj tak radšej budem trénovať sám...kedže jej by som sa nedočkal... napadlo ma a premýšľal som že si pôjdem zabehať a potom si skočím pre niečo pod zub a dám si poriadny tréning.

Arisu

Máš velké štěstí že někomu na tobě záleží, byť jenom trochu. Stoupla jsem si na proti Kiritovi. Važ si toho. Hleděla jsem na něj svým klasickým smutným výrazem plným neštěstí.