Tréninkové prostory

Konečne sa mi prvý krát podarí použiť Shunshin no jutsu a snažím sa ho zopakovať. JUCHU podarilo sa to .Nikdy by som nečakal že to bude také ľahké. pomyslím si. Opakujem to dovtedy, kým to plne neovládam. Konečne sa to poriadne naučím a od únavy si sadnem na zem.

"Náročný den?"
Ozve se za ním...
Když by se otočil, uviděl by tam takového tmavšího blonďatého hocha, jež se na něj zářivě usmíval...
Ten následně přistoupil blíže a přisedl si k němu...
"Doufám, že ti má společnost nevadí. Přišel jsem se sem trochu protáhnout a našel jsem zde tebe, tak jsem chtěl jenom pozdravit..." Znovu se tak pousmál...
Celou dobu mluvil tak mile a přátelsky, jakoby Gatse znal už dlouhá léta... No, až na to, že jej dnes viděl poprvé...
Tedy... možná jej někdy potkal na akademii, ale to by si musel trochu déle zavzpomínat...
To však pro tuto chvíli bylo jedno...

Zrazu za sebou počujem, ako ku mne niekto hovorí: "Náročný deň?" Pomaly sa otočím a vidím vyššieho chlapca. "Rád ťa poznávam. Nie náročný deň to ani nebol. Taký priemerný tréning." Poviem a usmejem sa. "A čo ten slušný tón? To sa tak rozprávaš s každým?" Podídem bližšie k nemu a natiahnem ruku."Gats Hyuuga, najsilnejší ninja akého kedy poznáš."

"Hm... tak to jo... Už jsem tě chvíli pozoroval, ale nechtěl jsem tě rušit..." Znovu se tak mile Yoshio pousmál...
"A áno... mluvím tak s každým... pokud to teda tomu dotyčnému nevadí. Stejně to však není moc často... jsem raději sám víš?" Nadhodil takovou otázku, jež zakončil dalším rozzářeným úsměvem...
"Ach tááák... Já jsem Yoshio Yamanaka... ten, co nejsilnějším ninjum dělá oporu... tedy... alespoň by v budoucnu chtěl..." Uchechtne se Yoshio a také natáhne ke Gatsovi ruku a pevně ji ji stiskne...
"Rád tě poznávám..." Dodá ještě přátelsky a pak jeho ruku pustí...

"Dobre prepáč, ale ja už musím ísť. Súrne potrebujem Hokage, tak zatiaľ." Zakývam a bežím preč. Hm žeby ďalší genin, ktorého ešte nepoznám? Bežím popod modrú oblohu a obzerám sa okolo. Dúfam, že pre mňa bude mať Hokage nejakú misiu, dosť by sa mi zišla. A možno aj nejakú ťažšiu...

"V pohodě..." Znovu se tak pousmál Yoshio a následně se postavil...
"Stejně za ní také musím jít... možná se tam ještě potkáme...Tak ahoj..." Dodal a následně se rozešel směrem pryč, a však na opačnou stranu, než Gats...
Hm... není kam spěchat... určitě tam bude mít teď nával... však já si za ní později zajdu...Pomyslel si Yoshio a pak už zmizel v jedné uliček, mezi spousty domy a lidmi...

Pozerám sa dozadu na Yoshia ako ide opačným smerom a pomyslím si, Možno nepozná ulice Konohy. Začatočník... a idem smerom k Hokage.

//presun//

Přicházím konečně na cvičiště a je čas začít můj nový trénin chakrových jehel. Bude se to hodit do budoucnosti když nemám žádnou techniku na dálku prozatím. " Yosha, tak se do toho dáme ne? " Řeknu si nahlas jen tak pro sebe nadšeně a pustím se do tohoto tréninku. Z počátku je to těžké udělat to tenké a ostré a navíc udržet chakru spoutanou, aby vydržela let a průlet pevným předmětem, ale já se nevzdával a pokračoval jsem dál seč jsem mohl. " Celkem to jde není to zas tak těžké technika, ale zabere nějaký čas "

Už jsem celkem tvrdě dřel dlouho, a proto je na čase si dát pauzu a pokračovat zase zejtra. " Tak to bych měl, půjdu se podívat před vesnici na ten výhled pak možná zajdu zpět za Hokage. Ale stejně by mě zajímalo jaký je to tam venku, sice si musím dávat bacha neustále ale ten celý svět čeká až k němu přistoupím " Pokračuji a odcházím směrem k hlavní bráně se podívat jak to tam vypadá. (přesun)

Raiken Namikaze

Objavil som sa spolu s Killuniou a s Kagayami pri brehu, blízko značky. Hneď pri objavení sa tu, som ich pustil, a ja sám som skončil na zemi, netušiac ako dopadli ony dve. Od tej rýchlosti, ktorú som musel vynaložiť počas výbuchu som sa musel rozdýchať, takže som chvíľu len tak ležal a zhlboka dýchal. Potom som sa rukami zaprel o zem, a dvihol som sa pomaly na nohy. Ste v poriadku? Spýtal som sa, a rozhliadol.

No, co k tomu říct. Jen si tak spim u kanceláře a najednou . . . Na sekundu jsem ztuhla, aby mi vůbec došlo, co se stalo. Nakonec jsem si sedla do tureckého sedu a trochu vyčítavě se podívala na senseie. ,,Byli tam ještě další lidi. Neměla bych se vrátit a podívat se jestli nejsou zranění?" Zdálo se, že sensei nebyl tak úplně fit, ale on to přežije. Je to jounin a něco takovýho ho nemůže unavit.
Vzdychla jsem si a přemýšlela, jestli bylo vůbec zapotřebí, aby ničili kancelář hokage. No co tím získaj? Nic. Trochu mě to štvalo, protože to musí taky někdo spravit a něco mi říkalo, že naše budoucí mise bude zednického typu. ,,Chjoo, proč furt musel lidi něco ničit? To dokáže každej blbej. Jestli chtěli udělat něco vyjímečnýho, měli něco zajímavýho vytvořit." brblala jsem si pro sebe.

Prudko som ho schmatla za ruku a odtiahla ho niekam vedľa, aby nás Kagayami a Killunia nepočuli. Keby len vedeli, čo ich obe čaká...Vôbec sa mi to nepáčilo, prekliata rada! Dostala som však plán, o ktorom nesmie Rada vedieť ani ň, inak by sa všetko pokazilo.
Počúvaj ma...Ten výbuch zapríčinil jeden neznámy ninja, zrejme nukenin alebo tak niečo podobne. Vyhrážal sa mi, že ak mu nedám z každého klanu genina, celá dedina vybuchne. S ľútosťou v očiach som sa pozrela na Kagayami a Killuniu. Budem proti tomu, ale rada ma istotne prehlasuje. Budem musieť jeho požiadavkám vyhovieť...Ale mám plán a nikto o ňom nesmie vedieť. Ty, ja a jeden ANBU sa ho zúčastníme...Teraz ti ale nepoviem, o čo ide...Dozvieš sa to hneď potom, ako sa skončí stretnutie s Radou. Šepkala som...Bolo mi ľúto, že tie dve budem musieť využíť, a ktomu ešte pár ďalších. Ale zrejme budem musieť...Nemajú sa však čoho báť, my ich zachránime!
Potom sa vedľa nás objavil Mogen s Naom, chytila som Naa za rameno, aby nikam nešiel a druhou ho jemne pohladila po líci, aby som ho aspoň na chvíľu upokojila. Ďakujem Mogen... Bolo mi ich dvoch ľúto...Ich budem musieť poslať tiež, bohužiaľ...