Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Než jsem stačila cokoliv říct, či namítnout ucítila jsem jeho rty na svých. Znovu jsem mu obmotala ruce kolem krku a polibek jsem prohloubila i prodloužila. Usmála jsem se a na chvilku se odpojila, ačkoliv nerada. Znovu jsem ho vzala za ruku a táhla ke schodišti. Vyšla jsem po něm nahoru a zakotvila v ložnici.
"Spánek ti neuškodí.." Ušklíbla jsem se a znovu k němu přišla blíž, a přitiskla svoje rty na jeho v dalším polibku.

Nechal jsem se odtáhnout a při poznámce jen kývl na souhlas. Ještě jsem opětoval všechny polibky a pohladil jemně po vlasech. "Hai," šeptl jsem a stáhl ji do postele. "Tak dobrou." zasmál jsem se.

Usmála jsem se a přitiskla se k němu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a špitla. "Dobrou.." Konečně jsem usínala s pocitem bezpečí a s úsměvem na rtech.

"Dobrou..." rozespale jsem dodal a příjemně usnul.

Ptáček zmizel aby si myslela Yoko,že jsem zemřel tak zmizel.

Probudila jsem se a když ucítila vedle sebe ještě někoho dalšího má domněnka se potvrdila. Opravdu byl tady..
Neubránila jsem se úsměvu a opatrně, abych ho neprobudila se posadila. Chvilku jsem ho pozorovala a pak vstala. Potichu došla do koupelny, tam ze sebe něco utvořila již stvoření, podobající se člověku, ne strašákovi. Vyšla jsem ven a potichu zamířila dolů do kuchyně. Něco se mi, ale nezdálo. Kde byl ten ptáček, kterého mi nechal Tendashi? Pokud zmizel, znamenalo by to, že..
Když jsem si tu skutečnost uvědomila, překvapeně jsem se zastavila a nevěřícně hleděla před sebe.
Kdybych ho nevyhlásila nukeninem, nestalo by se to. Ale teď už to nezměním, udělala jsem to pro dobro vesnice, i za cenu, že jsem Tendashiho dobrovolně vydala ostatním vesnicím. Daisuke měl pravdu, udělala jsem, co bylo potřeba.
Zakroutila jsem hlavou, nechtěla jsem na to myslet. Teď jsem chtěla mít dobrou náladu, nemyslet pro jednou na to, že nevím, co bude dál, jak to zítra zvládnu..
Došla jsem do kuchyně a jala se připravovat dva rameny, protože čas na snídani rozhodně nebyl. K tomu jsem si něco pobrukovala a aspoň tak zahnala ty chmurné myšlenky.

Společně s Cloudem, jsme se objevili před dveřmi zmíněného Domu Akasuna.
Zaklepal jsem a čekal.
ŽÁdný Sake nedostane, až bude plnoletý.Nejsem Jiraiya-sama..

Zaslechla jsem klepot a právě vypnula tekoucí vodu. Otřela jsem si mokré ruce do útěrky a zarazila se. Kdo to může být? Že by Daisuke?
Zamířla jsem ke dveřím a přestala si pobrukovat onu písničku. Pak jsem s úsměvem otevřela.
"Dobrý den, co potře-" Zasekla jsem se uprostřed věty, když jsem si osobu pořádně prohlédla. "Ho-Hokage-sama?" Chytila jsem se za rám dveří. Měla jsem sto chutí ho obejmout, ale nechtěla jsem ho děsit, nevěděla jsem, ani proč jsou tady. Tak jsem radši zůstala stát.
"Co, co tady děláte?" Zeptala jsem se a těkala z Hokageho na chlapce stojícího vedle. Byla jsem překvapená, a né málo. Ale zároveň i šťastná, neviděla jsem ho už dlouho.. Rty jsem roztáhla do širokého úsměvu.

"Přišli jsme tě pozdravit a říct ti, že jsem v pořádku." široce jsem se usmál a pořádně ji obejmul.
"Yoko, dlouho jsme se neviděli."odstoupil jsem od ní a pořádně si ji prohlédl.
"Je z tebe krásná žena..Pamatuju si, jak jsem tě viděl poprvé." ukázal jsem na svého studenta.
"Nicméně, já nezahálím, a mám dalšího studenta. Jmenuje se Cloud."

ANBU Suna

Zaklepe na dveře.

Cloud

''Těší mě'',udělal jsem ten nejsladší pohled co umím a opřel se o dveře...''Jsem tu na prohlídce,no a napadlo mě,teda nás že bychom se zastavily'',zadíval jsem se jí do očí a postavil se rovně...

Přikývla jsem.
"Hai, Allii se mi minule zmiňoval, že jste v kómatu a není jisté, zda se proberete. Ale jsem moc ráda, že vás vidím. Zdravého a plného energie, tak jako vždy.." Usmála jsem se.
"Na ten den si pamatuji až moc dobře. Přijde mi to jako strašně dávno" Odpověděla jsem a zamyšleně se podívala kamsi za ně. Ta vzpomínka na první setkání byla komická, ale příjemná. Pak jsem svůj pohled stočila na Clouda.
"Těší mě Cloude, jsem Yoko, Yoko Ayme.." Podala jsem mu ruku.
"A musím podotknout, že lepšího senseie si dostat nemohl.." Dodala jsem a pak se otočila ke dveřím.
"Nestůjte tu tak a pojďte dovnitř. Zvu vás dál..." Řekla jsem a otevřela dveře dokořán, aby mohli vejít.
Pak jsem si všimla ANBU a nepatrně se zamračila.
"Omlouvám se, musím něco vyřešit." Řekla jsem oboum a pak se otočila na ANBU s otázkou.
"Děje se něco?"

ANBU Suna


,,Yoko sama máme pro vás velice špatnou zprávu.''

"Mluvte.." Vybídla jsem je klidně, i když uvnitř jsem byla jako na jehlách.
Jen to ne, je těch špatných zpráv poslední dobou nějak moc...

"No tak, přeháníš. Nikdy nebudu tak dobrý sensei jako Kakashi nebo Sandaime Hokage-sama.." vešel jsem dovnitř.
"ANBU? Hm." podíval jsem se významně na Clouda.
Páni, jemu se ale zapalují lýtka...

Cloud

Anbu?,pootočil jsem se na ANBU a trochu se zamračil.3el jsem za Assasinem a nespouštěl jsem oči z těch zamaskovaných mužů.Zašel jsem za roh a vyskočil nahoru nad dveře.Tiše jsem poslouchal jejich rozhovor a modlil se ať je nepozve dovnitř a nevšimnou si mě...

"Neposlouchej, děláš mi ostudu." sykl jsem na něj.
Asi ho musím naučit slušnému chování. V oku se mi nebezpečně zablesklo.

ANBU suna

,,Tendashi Akami žije! A bojíme se,že se chce pomstít!''

Probudily mě nějaké hlasy ze zdola. Proboha? Jak dlouho jsem to spal? Udivil jsem se při pohledu z okna na už skoro temné ulice. Vstal jsem z postele a šel se nenápadně podívat ze schodů.
První, co mě zarazilo byl Assasin. "Hokage-sama!" pověděl jsem šťastně se širokým úsměvem na tváři. Sešel jsem dolů a Assasinovi podal ruku.
Pak jsem přejel očima po Yoko a následně na ANBU. ANBU?

Cloud

''Hai'',přikývl jsem trpce a seskočil nenápadně dolů.také jsem si všiml přicházejícího muže,který si podával ruku s Assasinem.Co je zač?,pomyslel jsem a podíval se mu do očí.Nebude mu o nic víc než mne,opřel jsem se o zeď a pousmál se.Kdo může být Tendashi Akami??,to jméno se mi pořád přehrávalo v mysli..

Nevěřícně jsem se dívala na ANBU. Nemohli to myslet vážně.
"Ž-Žije?" Musela jsem tu informaci strávit. Ptát se jak to že žije, bylo v tuhle chvíli zbytečné a nepodstatné.
Ten kluk mi bude přidělávat jenom problémy.
"Kde jste ho viděli? Máte nějaké důkazy, že je to on?" Chrlila jsem na ně otázky jednu za druhou. A to ten den tak pěkně začal..

ANBU Suna

,,Vím to díky tomu,že když dal Tsuchikagemovi přes držku tak mu řekli,že jsi ho prohlásila nukenninem tak nechal toho ptáka zmizet.A bojím se toho co vám řeknu myslím,že až se dostane z Iwy tak se bude chtít sem vrátit a toho se bojim,že udělá něco co to tu může ohrozit máme přeci jen málo jouninu'' řekne jí.

"Allii? Co ty tady?" překvapně jsem sledoval Alliiho.
"To je můj nový student, Cloud." ukázal jsem na blonďáka.
Hmm, zvláštní kecy. Není ten ANBU náhodou rovnou Tendashi?

Pozorovala jsem je a pak si povzdechla.
"Posilte hlídky u brány. Mám sice málo jouninů, ale ty, co momentálně nejsou na misích dejte před bránu. Nehodlám nic riskovat. Pokud to je vše, můžete jít.." Kývla jsem na ně a pak se obrátila a zamyšleně mířila do domu. Tendashi slíbil jsi, že Sunu nenapadneš. A pokud tak uděláš, budeš mít co dočinění se mnou..
Pomyslela jsem si a pak ty myšlenky zahnala. Mám starostí mnohem víc a hlídky to zvládnou. Vešla jsem do domu a porozhlédla se. Všimla jsem si Hokageho a Alliiho.
Podívejme se, Šípková Růženka se konečně probudila? Usmála jsem se při té myšlence a pak se zeptala.
"Pokud máte žízeň nebo hlad řekněte.." Vybídla jsem je a pak jim naznačila, ať jsou do obýváku.

ANBU Suna 1



,,Yoko sama jste v pořádku?.'

ANBU Suna 2
Přiskočil a viděl tam hokage sama

,,Hokage sama vítejte'' Pak se otočil na toho studenta
,,Hele co pak se ti děje? Nad čim přemýšlíš?''