Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Stála jsem se zavřenýma očima, aby jsem posílila svůj sluch. Zaslechla jsem zvuky kroků. Pak další a pak ještě.
To musí být klony! Zatraceně, s tím jsem nepočítala !
Rychle jsem začala dělat pečetě na kawarimi.

"No tak ja teda budem dúfať ."
Usmial som sa .
"Tak inak vy dnes teda chcete tiež pomáhať ?"

,,Jestli nám to bude umožněno, tak ano.'' Usmála jsem se a dál jsem drbala Tenshiho za ušima.
(Spíš jestli to stihnem, ve 22:00 mi končí net)

(Snáď )
"Tak podľa mna by to problém byť nemal "

Kloni na ní zaútočily a písek se jí ze všech stran snažil polapit. Navigovala jsem klony myslí, pomocí písku, kde jsem cítila její chakru. Nebylo to zrovna lehké a dělala jsem to asi potřetí v životě.
Kso, už bychom to měli ukončit.
Zpívala poslední pečeť a mohla jsem spustit jutsu, jen jsem potřebovala mít jistotu, tak jsem počkala na její tah.

Musím to využít, teprve až top bude opravdu nutné.
Snažila jsem se těm klonům bránit. Bylo jich moc a navíc se k tomu přidával ještě ten otravný písek.
Zatraceně, už se to nedá.
Vyměnila jsem si místo s polenem asi deset metrů odsud.

,,Doufejme. Mam chuť něco dělat.'' Už mě nebavilo, stále někde ležet.

Vycítila jsem, že se chakra zase vzdálila. Poslala jsem tam klony, ale tentokrát, aby neútočily. Spojila jsem ruce k sobě.
"Suna Raishin!"

Z nebe se na zem sneslo tisíce maličkých písečných jehlic. Zabodli se všude okolo Roky. Jehlice se na koncích otevřeli a kolem roky se začali shromažďovat blesky. Nedala jsem do toho tolik chakry, čímž jí to nijak neublížilo, jen nemohla utéct, aniž by jí nezasáhl blesk.

Sakra, blesky? Nemůžu se hýbnout, jinak mě to praští. Ale, pořád můžu mluvit, ne?
"Záloha!" zakřičela jsem jak nejvíc jsem mohla a z louží se zformovali moje čtyři klony, klony Yoko už odběhli, takže je nemohli nijak výrazně ovlivnit. Rozběhly se velkou rychlostí směrem, odkud předtím přišly klony Yoko.

,,Už aby jsme šli.'' Podívala jsem se směrem, kde se bojovalo.

Pozeral som sa tam aj ja .
Musím Roku veľmi pochváliť drží sa naozaj dlho ... no ale neviem ako dlho to tam ešte jej pôjde ale viem že ona vie prekvapiť .
Keď teda chce .
"No ale nech si to pekne dobojujú ... "
Povedal som z úsmevom .

Taky jsem se usmála. ,,Už to vidím. Ony budou utahaný a všechna práce zbyde na nás.'' Zasmála jsem se.

Vstala jsem a myslela jsem si, že je po všem. Rozešla jsem se směrem, kde jsem vycítila chakru, která se najedno.. Rozdělila do pěti různých míst! Byla jsem zmatená.
Naštěstí mi klony díky písku neublížily, protože byl automatický. Chránil bych, aniž bych chtěla.

Všechny klony se mi podařilo pískem rozdrtit a kaluže se vsákly do písku, čímž byli nepoužitelné. Odvolala jsem písek a došla na místo, kde stála Roka. Nebo aspoň měla stát, slyšela jsem blesky.
"Kdybych neměla tohle jutsu, byla bych.. Dá se říct namydlená. Vůbec jsem nedokázala tvé kroky předpovídat. Dobrá práce.." Pousmála jsem se, tleskla a jehlice padly na zem, bez blesků.
"Někdy si zatrénujeme znovu.." Zazubila jsem se na ní a doufala, že zruší Kirigakure no jutsu, protože jsem neviděla, ani na krok.

Zrušila jsem Kririgakure no jutsu a usmála jsem se na ní.
"Tu techniku jsi zrušila moc brzo, stále by jsem se z ní byla schopná dostat," nakolonila jsem hlavu na stranu.
"Ale každopádně díky za pochvalu."

Tomu som sa musel zasmiať aj ja .
"Tak ale to nevadí ... keď tak použijem pár klonov a nejako sa to zvládne .
A ja som chcel ísť zozačiatku nato aj tak sám .
No ale teraz sa pri tom aspoň z niekym budem môcť rozprávať ."
Počul som že sa asi chýli ku koncu tak som pozrel smerom tam kde mali by byť podľa hlasu .
Potom som si všimol že mlha začala miznúť .

,,Už skončily.'' Poznamenala jsem zcela zřejmou událost. ,,Tak můžem jít. Snad.'' Usmála jsem se. ,,A jestli sis myslel, že bych tě na to nechala jít samotného, tak ses hodně spletl.''

"Tak to se omlouvám.. Pokud se ještě někdy rozhodnete navštívit Sunu, dotáhneme to do pořádného konce.." Usmála jsem se na ni a pak se konečně rozhlédla, po horkém písku kolem, když slunce znovu pražilo do očí. Nevadilo mi to, byla jsem zvyklá.
"Umm, pokud potřebuješ vodu nebo něco takového, ještě můžeme jít domů. Ale jak vidím, všichni už na nás čekají.." Pousmála jsem se a akorát zavřela brašničku s e zbraněmi na boku.

"To je dobré, mám ještě zásoby z rána," poklepala jsem si rukou na jeden z kelímků.
"Měli by jsme už jít, ať to taky někdy doděláme," usmála jsem se a vydala jsem se směrem, kde jsem viděla Naruta.

"No tak ... trochu som dúfal ."
Usmial som sa a zamieril som k nim .
"No čo som videl ten boj bol naozaj pekný ... len po mlhe už som veľa nevidel ale inak Roka chan .... čoskoro si zasa zatrénujeme chcem si ťa zasa preskúšať ."
Poviem a stále sa usmievam .
"Alebo skôr by som chcel teraz si dať boj z obomi ."

Teď jdeme do knihovny. Varovala ho Shi, protože věděla, že by byl shopný to zapomenout a začít bojovat. Došli jsme k nim.

"Určitě si někdy zase zatrénujeme," usmála jsem se na Naruta.
" A až příště příjdu do Suny dotáhneme s Yoko ten souboj do konce."
Pak jsem si všimla Ayame a zamávala jsem jí.
"Ale teď by jsme se měli vrhnout na tu knihovnu."

Došla jsem za nimi a slyšela jen útržky z rozhovoru Naruta a Roky.
Nakonec jsem tak nějak přikývla, i když jsem neměla ponětí, o čem byla
řeč, ale nevadilo mi to.
"Dobře, tak pojďte za mnou." Usmála jsem se a naznačila všem třem, ať
mě následují. Pak jsem vykročila do ulic Suny - směr Knihovna.
(Přesun)

Presun .

(přesun)