Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

"Jestli ten tvůj výlet znamenal, že jsi zjistil tohle.. pak s tím nemám problém!" usmála jsem se a líbnula ho na tvář. "Nech to být, udělám to..." vyndala jsem houbičku a začala mýt talíř.

poté co jsem se vrátil do vesnice jsem šel do kanceléře ale tam nebyla tak jsem zamířil k jejímu domu když jsem k němu přišel zaklepal jsem

Slyšela jsem klepot a s talířem a utěrkou v ruce se vydala ke dveřím. "Kisuke?" usmála jsem se, hned co jsem ho uviděla.

"mise splněna" ohlásil jsem jí

Zoskočil som zo strechy a zaklopal im na dvere

"Výborně! Úspěšně?" Usmála jsem se nadšeně. "Ano?" odvětila jsem na klepání.

"Hmm pride my to trapne"
Ešte než stihne itvorit dvere tak som znova zmizol
(presun)

"Etto..." zírala jsem na místo u dveří. Pak jsem se ale zasekla uprostěd zavírání dveří. Ta chakra... to je... "Musím.. musím si něco vyřídit! Přij´d potom do kanceláře probereme to!" pokývala jsem na Kisukeho a popadla vodítko. "Fumi jdeme!" křikla jsme na psíka, načež jsme se oba rozeběhli pryč.

To bylo divný.
Vzal jsem Rukiho a začal si s ním hrát.

"Máš pravdu... se mnou už se dokázala vypořádat, ale nejspíš by mě zabila, kdyby věděla, že jsem z tebe taky vychovala kunoichi... myslím, že ani se všemi technikami co umím bych naší babičku neporazila!" zazubila jsem se a odemkla dveře. "Pojď dál... snad si budeš připadat jako doma, tvůj pokoj zůstal neměnný!" uculila jsem se a zavřela za námi.

"Hai.." Přikývla jsem a usmála jsem se. Hned na to jsem se začala rozhlížet. Nezměnilo se to tady tolik. "Pili-chii? Málem bych ti zapomněla poděkovat za ten písek! Určitě mi to moc pomůže!" Usmála jsem se a vydala se ke schodům. "Páni dnešní den byl skvělý.."

"Nemáš za co... jsem hrdá, že používá písek ze Suny!" zakřenila jsem se a následovala ji nahoru. Pootevřela jsem žluté dveře na konci chodby, kam jsem chodila jen několikrát za měsíc, spíš jen uklízet. "Vítej doma!" usmála jsem se.

"Písek ze Suny mě vždycky ochrání.." Ušklíbla jsem se a vešla jsem do pokoj. Překvpaeně jsem se rozhlížela. Bylo to tak dlouho. A tady to vypadalo, jako kdyby se náhle zastavil čas. Byla jsem celkem unavená a prudce jsem se otočila. Chtěla jsem teď udělat jediné.
Prudce jsem černovlásku objala.
"Gomene Pili-chii, budeš.. budeš mi moc scházet. Jsi má rodina. Jsi všechno ,co mi zbylo kromě babičky. Pamatuj si, že o tebe nikdy nechci přijít, takže na sebe koukej dávat pozor.." Špitla jsem. Najednou na mě všechno dolehlo.

Objala jsem ji a pohladila po vlasech. "Vždycky budeš moje Yoko! Zesílíš a vrátíš se mi zpátky a jednou tě donutím mě porazit!" odtáhla jsem ji od sebe a podívala se jí do očí. "Máš na to být nejlepší ninja, jaký kdy v Suně byl!" usmála jsem se. "Jdi si lehnout! Musíš být po dnešku unavená.. ráno ti udělám palačinky s jahodami ano?!" uculila jsem se. "Sladké sny,... jsem za dnešek tak ráda!"

"Hai dobrou Pili!" Usmála jsem se a jen jsem se dívala za její odcházející postavou. Smutně jsem si povzdechla a zavřela jsem za sebou dveře.

S úsměvem na tváři a blaženým úsměvem jsem zalezla do postele a během několika minut usnula.

Procházela jsem se po pokoji a pociťovala tu známou úlevu. Můj pohled zabloudil na noční stolek. Přepapením se mi zúžili zorničky a rychle jsem vzala rámeček s fotografií do ruky. Jak jsem tu fotku tady mohla nechat?! V tom spěchu mě ani nenapadlo si ji vzít sebou..
Posadila jsem se na parapet otevřeného okna a zadívala jsem se na nebe. Vítr si pohrával s mými vlasy a já se dívala jen na tu fotografii. Viděla jsem tam samu sebe jako pětiletou malou holčičku, jak drží za ruku usmívajícího se muže. Bylo to foceno pár dní předtím než táta zmizel.
Tati..
Pomyslela jsem si a ucítila na své tváři něco vlhkého. Zase jsem brečela. Správně bych si měla jít lehnout a jít spát a ne tady sedět a přemýšlet. Nemohla jsem ale spát. Měla jsem čím dál tím víc častější pocit, že jakmile zavřu oči Shukaku se mě pokusí ovládnout.
Jak jsem tam tak seděla uvědomila jsem si, jak moc mi to bude všechno scházet. Pokud tady zůstanu déle už neodejdu. Musela jsem pryč.
Prudce jsem se postavila, sbalila fotografii do brašničky a sedla jsem si k psacímu stolu. Do ruky jsem vzala pero a rychle jsem naškrábala dopis. Jakmile jsem ho dopsala šáhla jsem si do kapsy. Věděla jsem, že to tam bude. Stiskla jsem přívěšek v ruce a pomalu otevřela dveře od svého pokoje a vyšla jsem do tiché chodby.

Neomylně jsem zamířila k piličině ložnici. Se zatajeným dechem jsem otevřela dveře a vešla o místnosti. Na posteli jsem uviděla ležet PiliKKu a vydala jsem se k nočnímu stolku. Děkovala jsem bohu,, že mě prkna nezklamala a kupodivu nevrzala.
Položila jsem dopis na stůl.

Spoiler:

Na dopis jsem položila náhrdelník s pívěškem ve kterém byla schoaná malá fotografie. Nerada jsme se toho přívěšku vzdávala, ale musela jsem.
Uvnitř náhrdelníku bylo:

Spoiler:

Hned na to jsem vstala. Naposledy jsem se podívala na spící PiliKku. Otevřela potichu okno a zmizela jsem.

Zamžourala jsem do sluníčka a slastně se protáhla. Usmála jsem se, měla jsem moc dobrou náladu. Vylezla jsem z pelechu a protáhla se. Už už jsem chtěla běžet do kuchyně a jít dělat palačinky, ovšem zastavil mě medailonek položený na stolku. Stačil jediný pohled a věděla jsem, že je pryč... stejně jsem se ale rozešla k ní, abych si to potvrdila... pokoj byl prázdný. Povzdechla jsem si. "Budeš mi chybět..." zašeptala jsem do ticha místnosti a vrátila se do ložnice. Přečetla jsem si dopis a zapnula si řetízek, takže mi na krku viseli dva. Dole v kuchyni jsem začala dělat palačinky, i když už ne tak nadšeně, jako jsem to měla v plánu.

Přiběhla jsem do kuchyně. "Ahoj mami!" zazubila jsem se.

"Vem si bačkůrky beruško!" usmála jsem se na ní. Nožem jsme se řízla do prstu. Moje pozornost se točila kolem něčeho jiného! Strčila jsem prst do pusy. "Bevusko... myslís, ze by jsi zvládla neco zíct tatínkovi?" mumlala jsem s prstem v puse a přiklekla si k ní.

"Jasně!" přikývla jsem a objala mamku kolem krku.

"Jsi moje šikovná holka!" zvedla jsem ji do náruče. "Víš, byla tu teta Yoko a já jsem zjistila, že se mi moc stýská po tetě Hitomi... chtěla bych jí jít navštívit... řekneš to tatínkovi?" Pohladila jsem ji po vlasech.

"Dobře.. já mu to řeknu!" přkývla jsem. "Jéé palačinky!" zazářili mi oči.

Usmála jsem se. "Dobře.. tak si dej palačinku a běž za Midori jo? Až se táta vrátí, tak mu to řekni ano? A oběma dej za mě pusu a řekni, že je miluji jo? Pa beruško a měj se krásně!" políbila jsem ji na tvářičku a vydala se pryč.