Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Chigakure, he? Chvilku jsem nad tím uvažovala a pak jen přikývla. "Umm, moc mi to chutná. V podstatě to jím dá se říct poprvé." Dodala jsem.
"Mě a Kazekage vařit učila babička, ale to.. Je taky na déle.." Podotkla jsem s úsměvem a šla odnést nádobí do dřezu.

"Vážně to bylo tak dobrý?" optal jsem se.. "Tak to jsem rád".. chvilku jsem se šťoural párátkem mezi zuby a pak jsem řekl: "Kde je ten Hitomi..? Promešká náš trénink.." řekl jsem nervózně..

Jen jsem přikývla a pak se zamyslela. "Necháme Hitomiho spát, zřejmě ho ta včerejší cesta unavila. Za domem je místa dost, pokud chceš trénovat, můžeme jít i teď a Hitomi se připojí později" Navrhla jsem jen tak mezi řečí a usmála se.

"Můžeme" řekl jsem a zbalil jsem si svejch pár švestek a odešli jsme ven.

(přesun)

Přichvátal jsem ke Carmackovi a Yoko:''Omlouvám se za zpoždění''
Připadal jsem si trochu trapně neboť pohledy těch dvou byly trochu pichlavé.
''Nečekáte moc dlouho že ne?''řekl jsem rozpačitě.

"V pořáku, tak teď můžeme jít do tréninkové haly, když je Hitomi vzhůru" Pousmála jsem se na Hitomiho. "Oba dva jste zřejmě odpočatí až až. Takže pojďte tudy.." Dodala jsem a pak odešla z domu.
(Přesun)

(přesun)

Vzal jsem snídani pro Hitomiho a odešel za Yoko.

Vyšla jsem ze svého pokojíčku, kde mě už přestalo bavit hrát si s barbínkami. Vyšla jsem na dvorek, obula se a prošla se po zahrádce. Přemýšlela jsem nad všemi, kteří byli u nás doma, o všech těch ninjích a jejich úžasný schopnostech, o tátovi, Rukim a mamce, tetě Yo a všech,kteří něco znamenali... chtěla bych být jako oni!
Zvedla jsem pohled k nebi. Začnu trénovat... yosh!!
Začala jsem se soustředit, všechna ta akademická jutsu jsem znala jen teoreticky, z knih.. ale prakticky mi nešli... je čas to změnit! Usmála jsem se a začala trénovat klony, náhradu a podobně..

Stál som pred dverami tohto domu a len som si povzdychol.. sám som neveril tomu čo robím.. prst som pomaly zodvihol ku zvončeku a nakoniec som zazvonil.. mal som na sebe svoje zvyčajné oblečenie.. nie moc pre Ninju ale mne vyhovovalo.. voľnejšiu bielu košelu s riflami a nejaké tenisky.. chodilo sa mi v tom pohodlne..

Slyšela jsem zvonek. "Mamííí!" vykřikla jsem a rozeběhla se ke vchodu. Fakt, že maminka má klíče od domu, tudíž nemusí zvonit jsme vesele ignorovala a otevřela s takovou razancí, že jsem kliku málem utrhla. "Mamíí- heh? Ahoj!!" usmála jsem se na Artemise zářivě.

Pozeral som sa do jej rozžiarenej tvári a v zápätí ma prepadla neistota.. a..ahoj.. odpovedal som jej neistým hlasom a snažil som sa nervozitu zahnať tým že som si poškrabal hlavu.. tak drsnejšie.. A..a...a..ako s..sa máš? Amaya-c..chan vykoktal som zo seba pri čom mi po tvári stiekla anime kvapka nad mojimi zúfalými pokusmi..

"Mám se skvěle! Hrála jsem si s barbínkami, ale pak mě to už nebavilo a tak jsem šla trénovat!! Chci být totiž velká kunoichi!! Viděla jsem tady Naruta a Roku a bylo to fajn, oba byli tak hrozně silní a já chci být taky hrozně silná, jako mamka a jako byl táta..." obličej mi posmutněl. "Ale tatínek už tu není..." zamumlala jsem tiše a chvilku byla ticho. "Co tu děláš?" usmála jsem se zase zářivě.

Je.. u..ukecaná.. prebehlo mi hlavou a ja som si len mierne odkašľal.. n..no.. tvoja maminka ma e..ehm.. poverila a..a..aby som b..bol tvojím senseiom.. vydal som zo seba aspoň pre mňa namáhavú odpoveď a ja som sa proste musel oprieť o rám dverí..

Rozsvítila jsem se jako žárovka. "Cože? No to je prostě SUPER!!" nadšeně jsem začala skákat na místě. "Sensei! To je skvělý!! Naučíš mě hodně věcí?! Chci být hrozně dobrá, abych našla brášku a přivedla ho zpátky domů!!" podívala jsem se na něj plna očekávání.

H..hai.. odpovedal som jej takmer automaticky a len som sa rukou chytil za hlavu.. len p..prosím.. nevolaj ma S..s..sensei.. dodal som ešte a dúfal som že s tým naozaj prestane.. teda s tým oslovovaním..

-------

https://nsgoon.forumczech.com/viewtopic.forum?t=1298