Dům Junky a rodiny

V tomto domě jako malá Junka vyrůstala, když zmizela její rodiče zachovávali její pokoj v původním stavu a proto se tu dá najít hodně knih a hraček s kterýma si ale Junka nehrála. U domu je malé jezírko v němž plavou jakési neznámé ryby.
Rodiče Junky zatím žijí ale oba trpí neznámou nemocí.

Došla jsem klidným krokem před dům a zastavila jsem se u jezírka. Koukla jsem se na ryby které tam plavali a zavrtěla jsem hlavou. Ryby plavali pořád dokola, nechápala jsem jak je to může bavit. Koukla jsem se na vchodově dveře a pousmála se, měla jsem přesně do podrobna promyšlené co rodičům řeknu. Došla jsem ke dveřím a otevřela, do nosu mě praštila vůně jídla a zvuky které šly z kuchyně nepochybně patřily mé matce která stála u plotny. Opřela jsem se mezi futry a založila si ruce na prsou. Matce chvíli trvalo než začala mít divný pocit že je sledována a otočila se na mě. Byla vyhublá a její lícní kosti poměrně vystupovali, zamračila se na mě a chystala se mě vyhnat, ovšem hned jak otevřela pusu se jí v očích objevilo poznání a upustila na zem utěrku. Rozeběhla se ke mě a objala mě, usmála jsem se a také jí objala. Cítila jsem jak mi její slzy dopadají na tričko a odtáhla jsem se. Za pár okamžiků přišel otec a následovalo to samé divadlo. Po půl hodině jsem konečně seděla u stolu a chystala se jim to vše vysvětlit. Samozřejmě jsem neměla v plánu říct pravdu ale pár krásně promyšlených lží. Usmívala jsem se na ně a hned jsem se od nich stihla dovědět že vypadám pořád jako malá holčička, za tohle jsem obvykle hříšníka který si to dovolil vyslovit pěkně dala do latě ale teď jsem nemohla.
Polkla jsem nadávku a spustila.
"Víte jednou jsem hledala za branou vesnice vzácného brouka o kterém jsem si něco přečetla v encyklopedii hmyzu. V té jak jsem od vás dostala k narozeninám." Na chvíli jsem se odmlčela aby to vypadalo že je pro mě těžké o tom mluvit. "Hledala jsem hodiny a nakonec jsem toho brouka vážně našla, dokážete si představit jak jsem byla šťastná že? Chystala jsem se vrátit ale do cesty mi skočil jakýsi mladík v plášti." Znova jsem se naschvál odmlčela a zkontrolovala pohledem jejich obličeje a reakce. Vše šlo zatím dobře, bedlivě mě poslouchali a nic jim nepřipadalo zatím zvláštní. "Řekl že je to jeho brouk, ale já jsem mu oponovala že jsem ho našla já a že si brouka nemůže jen tak přivlastnit. Přece jen je to něco živého a i když je to malé má to určitá práva." Musela jsem se v duchu zasmát nad tím co jsem tu teď řekla ale k mému příběhu to patřilo, musela jsem myslet na to, že jsem zmizela mladá. "Začal se smát a za mnou se objevil další muž, nevím z čeho usoudili že jsem dcera někoho bohatého ale svázali mě. Snažila jsem se jim vysvětlit že je to omyl, ale neposlouchali mě. Prý jsem se podobala jakési dívce ze Suny po které šly a došli k závěru že mě Suna ukryla sem do vesnice"
Znova jsem zkontrolovala jejich obličeje a pousmála se.
"Když po měsíci zjistili že to já vážně nejsem prošla jsem rukami hodně lidí, jeden čas jsem pracovala v knihovně u muže který tím zakrýval černé obchody. Poté jsem pracovala u ženy která tajně pašovala s manželem nějaké zboží. Už si nepamatuji s kým vším jsem byla, ale podařilo se mi vrátit se k vám"
Věděla jsem že bude následovat otázka Jak se mi to podařilo a proto jsem mluvila dál. "Teď naposledy jsem byla u celkem starého pána který byl vážený obchodník ale dodával převážně tajné zbraně nebo svitky. Ocitli jsme se blízko Kiri a mířili do malé vesničky kde měl proběhnout obchod. V noci když usnul jsem se rozhodla odejít a vrátit se zpět." Celou dobu co jsem to říkala až na občasné kontrolování jejich obličejů jsem byla zahleděná do desky stolu. Nastala chvilka ticha v které se rozmýšleli co by mi měli říct, bylo mi jasné že jsem u nich navodila pocit že jejich malinká holčička musela projít takovým trápením. Nakonec mě politovali a matka přede mě ihned postavila misku rámenu. Vděčně jsem se na ní usmála a začala jíst, ještě párkrát se mě na něco zeptali a poté jsem s tím že jsem unavená odešla do pokoje.
Zavřela jsem dveře a byla jsem ráda že od nich mám klid, rozhlídla jsem se a zděšeně jsem zjistila že můj pokoj je ve stejném stavu jako když jsem odešla. Nafoukla jsem tváře a lehla si oblečená do postele, koukala jsem se do stropu a byla spokojená že mi to zatím vychází.

Probudila jsem se a líně se protáhla, můj pohled okamžitě padl na staré hračky.
Budu to muset pak vyházet Zvedla jsem se a osprchovala jsem se, vzala jsem si tmavě černý plášť a potichu vyšla z pokoje. Bylo mi jasné že se mi nenápadné vyplížení z domu nepodaří. Dole na mě čekala matka, sladce jsem se na ní usmála a zdělila jí že nemám hlad. Zkoušela se ptát na to kam jdu ale odpověď nedostala. Vyšla jsem před dům a zmizela pryč.