Dům rodiny Surashi

Tady přebývá Fuj Surashi a jeho otec Teriku Surashi..

Pomalu jsem se v plížil oknem do svého pokoje. Zrovna teĎ jsem byl rád, že byl zase otec nalitej jak žoch a já tak nepozorovaně mohl dostat do domu. Věděl jsem, že si to ráno vipiju, ale teď jsem byl rád ze měkko a příjemnou postel. Ani jsem se nezeslékl. Lehl jsem do postele a ihned usnul.

Pomalu jsem otevřel dveře a vlezl do domu. Nebyl jsem doma asi 5 dní a taky v domě nic dlouho neudělal, a proto jsem rozhodně nechtěl teď potkat svého otce. Potichu jako myška jsem se vydal ke schodům a doufal, že už tvrdě spí. Najednou se přede mnou objevila moje noční můra. Zaterasil mi cestu a já nemohl jít dál. V ruce jako obvykle držel nějakou flašku."Takže milostivý pán se nám ráčil vrátit? Tak kde se nám celou dobu ku..yl co?!" Táhlo to z něj jako z nejožralejšího bezdomovce a z jeho hlasu šla cítit silná podnapilost. Pomalu se přibližoval ke mě a já jen ustupoval."J-já...j-já...č-čekla j-jsem na svého n-nového senseie a...a n-nemohl jsem ho n-najít...j-já...c-chtěl jsem j-je..." Ale nestačil jsem to ani doříct a on skočil po mě. Dostal jsem silnou ránu do obličeje a odletěl až ke dveřím, kde jsem se o ně zastavil. Jen to zadunělo."Takže čekal na senseie jo?!!! Nemohl ho najít jo?!!!" Došel až ke mě a chytil mě pod krkem a vyzvedl si mě do výšky očí. Potom mi dal druhou ránu, pak třetí a čtvrtou, a tak to pokračovalo asi do 12. Potom jen se mnou mrštil o zeď a já tvrdě hlavou rozrazil část zdiva. Zasyčel jsem bolestí. Moje hlava byla jakoby ji někdo přejel parním válcem."Já tě naučím poslouchat a dělat to, co máš!!! Jen počkej!!!" Někam zašel a vrátil se z dlouhým, tlustým a také asi tvrdým prutem."Uvidíme, co řekneš na tohle, ty jeden nevděčný pa..ante!!!" Pomalu šel ke mě."T-tati...prosím...n-ne...v-všechno h-hned udělám... p-prosím..." Byl už skoro u mě."Tak ty prosíš jo?!!!! Teď jo??!!!" Natáhl ruku a silně ho švihl přes krk, kde mu udělal hluboký šrám. Vyjekl jsem bolestí. Hned jsem dostal druhou ránu do hrudi a pak hned třetí do břicha. Zůstávaly mě tam buď velká krvavá jelita nebo rýhy, vyštípnuté až někdy skoro do masa. Chytil mě za vlasy a trochu podzvedl. Znovu jsem zasyčel. Hned na to mě mrštil o zem a začal řezat rychle a co nejsilněji do zad. Bylo to to stokrát horší, než švihání bičem. Neměl jsem ani už sílu na to, abych křičel. Někdy zasáhl i mé loutkářské končetiny, které jen zaduněli a jakoby po každé ráně trochu praskly.
Takhle vzteky do mě mlátil asi ještě 5 minut, dokud se trochu neuklidnil. Pak jen došel blíž a ještě si do mě 3x kopl a jednou přímo do obličeje. Potom mě chytil za vlasy a po zemi mě odtáhl až ke dveřím a vyhodil na ulic. Rychle dýchal a v očích měl šílený pohled."Až si začneš vážit toho, co máš tak se teprve můžeš vrátit ha..le!!!" Pak jen zabouchl tvrdě dveře a už šlo jen slyšet pomalu se vzdalující. Kroky. Já tam jen tak ležel na zemi a skoro z každé části těla mě tekla krev. Nejvíce z nosu a velké tržné rány nad obočím, která byla od srážky se zdí. Jen jsem se postavil na všechny 4 a pomalu se od plahočil do stínu, aby mě nikdo neviděl. Pomalu jsem se skoro plazil a snažil se dostat někam, kde bych se mohli aspoň na chvíli uložit.

Došli jsem až před menší, ale docela pěkně vypadající domek, která měla v zadu větší zahradu. Vzal jsem klíčky a trochu roztřeseně odemkl a vstoupil do domu. Držel jsem dveře dokud nevešel i Tascher. Potom jsem jen zavřel a mi se odstli ve středně velké předsíni. Strop byl docela vysoký a z ní hned vedle schody na vrch, ale muselo se jít kolem dveří do kuchyně."Tak jsme tady..."

"D-díky...snažil jsem se ho, co nejvíc zrenovovat. No teď můsím najít ot..." Najednou něco třísklo a ve dveřích od kuchyně se objevil otec. Já sebou jen trhl."Kde si zase byl co?!! Tobě to nestačilo?!! Neznamená, že když jsem tě vyhodil ven, že se nevrátíš...!!!" V ruce zase držel nějakou flašku."A ještě si sem budeš někoho vodit jo?!!!!" "No...já...přespal jsem u někoho a...a tady Tascher přišel za tebou si promluvit..." Snažil jsem se situaci uklidnit."Tak ty si o někoho vyspáváš a tady práce leží!!! Somráku jeden a ty vypadni a dej mi pokoj..." Zavrčel na Taschera.

Tak toho somraka prejdu. rekl jsem s usmevem Fujine nech nas tu prosim o samote... tenhle rozhovor bude zajimavej a mozna trochu divoky tak se jdi radsi projit at se ti zase neco nestane... Nech nas tu skratka s tvym otcem osamote, mam s nim hodne temat k probrani... trekl jsem a porad mi na tvari pohraval usme...

"Já...já...tak jo...ale prosím...o nic se nepokoušej..." Řekl jsem starostlivě a vyšel před dům. Posadil jsem se na nedalekou lavičku a čekal."Řekl jsem, že máš vypadnout!! Kdo vůbec jsi, aby sis dovoloval v mém domě rozkazovat mému spratkovi a ještě k tomu být tak drzí a bez dovolení si tu zůstat!!! Okamžitě vypadni ty budiš k ničemu!!!"

Tak si to vyjasnime hezky bod po bodu. rekl jsem stale s usmevem. Zaprvé jmenuji se Tascher Osferatu. Za druhe mozna je to papirove tvuj dum, ale bez tveho syna bys nezil ani ve smrdute nore... Za treti Fujin neni zadny sprtek a ma 10x vic rozumu a vyspelosti nez ty. Zactvrte nejsem zadne budis k nicemu. Ty uz se ani nemuzes nazivat shinobi. Protoze jsi jedno z 3 hlavnich pravidel utopil v lihu. A to je nadmerna konzumace alkoholu. Mel by ses stydet utapapis se ve sve sebelitosti a vicitkami nad tvou neschopnosti ochranit svou vlastni rodinu a vilevas si vztek na svem SYNOVI. Kdyby te videla tva zena tak te propleskne jako male dite a pripomene ti co mas na svete nejcenejsi a co ti tu po sobe nechala!!! Ano, jsou to vase DETI. domluvil jsem zcela klidnym hlasem, ale byl jsem pripraven reagovat kdybi se o neco pokusil. Bylo videt, ze bledne a to, ze celil pravde tvari v tvar ho evidentne probralo z alkoholoveho rause...

Jeho vztek dosahoval míry. Nemohl uvěřit, co si to dětsko dovolovalo. Jen zvedl jednu ruku a hůl mu přiletěla do ruky. Kolem se začal zvedat velký vítr. Okna se rozetěla a dveře také. Dokonce i nábytek nestál. V domě nešlo pomalu ani vidět."Ty malej usprkanej Ha..le!!!Co si to dovoluješ a ještě k tomu v mém domě!!! Já jsem ho vychoval a on mi nemá co vyčítat!!! Já jsem jeho otec a můžu ho nazívat jak chci!!! Vždycyk to byl jen příživník, který nidky nic nedokázal!!! Jen kvůli němu moje manželka zemřela a ty nemáš právo o ní mluvit!!!" Vítr začal sekat a drtil vše kolem. Tohle bylo vážně na jiné úrovni.
V tom jsem do domu zase v běhl a natáhl hůl do vzduchu. Vítr se jakoby začal točit kolem ní a trochu se zmírnil. Ne otče...to nedělej...prosím..." Nakonec otec povolil a nechal vše utichnout. Díval jsem se mu přímo do očí.

Tak vidis, tohle dokazu jen, ze mam pravdu. Snazis se svlalit vinu na jine a sam si utupujes svedomi alkoholem. Ano ty jsi Fujina vychoval, ale prizivnik??? Tak to jsi pouze ty... Kdyby sis radsi nasel praci a nenechal aby se o tebe staralo tve vlastni dite. Kdy jsi mu naposledy ukazal, ze ho mas rad, nebo ho za neco pochvalil!!! On ti nikdy nic nevicital a vzdy te naopak chranil, ale to co sis k nemu dovolil posledne bylo uz moc... Pomoci gravitace jsem mu vytrhl hul a zcela ho paralizoval. Taky okolo hole jsem vytvoril gravitacni, aby ji nemohl nijak pouzit...

Jen jsem svěsil trochu hlavu."Vidíš otče...už nedokážeš ani využít klanovou techniku, aby ti nikdo nemohl hůl vzít...prosím...aspoň chvíli ho poslouchej..." Jen zaskřípal zuby."Vypadni!!! Už nikdy tě nechci vidět!!! Zradil si mě a ještě sis dovolil přivést takového zmetak do mého domu!!!Ať si klidně chcípne někde na ulici, ty par..nte...!!!" Jen jsem sklopil hlavu a vydal se na horu. Zbalil jsem si těch pár věcí, co jsem měl a hlavně malou šperkovnici, dke jsem uschovával matčine šperky jako památku na ni. Neměl jsem toho moc a vlezlo se mi to do jednoho batohu. Potom jsem sešel dolů a ještě se otočil an otce."Ať se ti daří...vše, co potřebuješ najdeš ve stolku v kuchyni...""Vypadni!!" Otočil jsem se a vyšel ven na ulici. Šel jsem a ani nevěděl kam.
(přesun)

Znovu jsem stál před svým bývalým domem. Nevypadal tak jako dřív. Šlo vidět, že se o něj nikdo nestará. Po cestě jsem nakoupil zase nějaké jídlo a ostatní věci pro vedení domácnosti. Povzdechl jsem si. Bylo to pro mě těžké. Dlouze jsem se nadechl a došel ke dveřím a pokusil se je klíčkem otevřít. Nešlo to. On si změnil zámek? To je paličák... Nedalo se nic dělat. Pár skoky jsem se dostal na střechu i z nákupem. Okno od mého bývalého pokoje bylo stále otevřené. Když jsem se protáhl až dovnitř, překvapilo mě, co jsem viděl. Všechen můj nábytek, zbylé věci a jiné, bylo rozmlácený napadrť. Všude byli třísky a velký nepořádek. Ze zdi vyseli jen cáry bývalých plakátů a moje fotky leželi na zemi roztrhané na malé kousíčky. Chvíli jsem tam jen stál a projížděl tu spoušť očima. Potom jsem sklopil zrak a potichu z místnosti vyšel. Pak už jen po schodech dolů a směr kuchyně. Všude byl strašný nepořádek a zápach. Po zemi se válelo oblečení, odpadky, ninja výbava, prostě všechno, co šlo. Domem se táhl nepříjemný zápach alkoholu a plísně. Ihned jsem vzal do ruky pár prostředků a hadr a začal jsem uklízet.
Zabralo mi to víc času, než jsem myslel, ale přeci se mi to nakonec povedlo vše uklidit a dům se zase jenom leskl. Okna byla otevřená a dům provoněla sladká vůně jahod a čerstvého vzduchu.
Potom jsem se hned pustil do vaření jídla. Lednička byla dočista prázdná a nenašla by se tam ani ta blbá zavařenina. Aspoň, že jsem skočil nakoupit...ach jo...
Vaření mě zabralo dalšího dost podstatného času, ale nakonec jsem všechno naskládal do ledničky a ze svým dílem byl spokojený.
V tom se však stalo něco nečekaného. Rozletěli se dveře od ložnice otce, z které se dosud ozývalo hlasité chrápání. V nich stál on a jako vždycky s flaškou v ruce. Vypadal opravdu hrozně. Jeho obličej by se dal přirovnat k mrtvole. Byl velice špinavý a vlasy mu stáli na hlavě. Linul se z něho neuvěřitelný zápach."Co ty tu k..va děláš! Byl jsem jak zkoprněly. Probodával mě vražedným pohledem."J-já...přišel jsem a-abych ti p-pomo..." Nahrnul se do kuchyně."Mě to do ha..lu nezajímá! Změnil jsem zámek, aby ses sem nedostal, jako předtím a ty si sem klidně vlezeš bez dovolení! Toto je můj dům a ty ses mi právě do něj v loupal!!" Už byl u mě a řval mi přímo do obličeje asi z jednoho metru. Z jeho dechu se mi dělalo mdlo."Jen jsem ti došel uklidit a uvařit. Měl by si být aspoň trochu vděčný, otče." Řekl jsem už pevnějším hlasem. On bouchl silně do stolu až váza na něm nadskočila."Vděčný?! Za co?! Takovému parchantovi jako ty?! A neříkej mi otče! Já nejsem tvůj otec! Už ne! Od té doby, co si svou rodinu úplně zavrhl!" Jen jsem se trochu zamračil."Já nikoho nezavrhl. Ty si mě vyhodil z domu. Já jsem se ti snažil vždycky jen pomoc...jen pomoc!" Ještě o něco se přiblížil. Byl teď těsně u mě."Pomoc?! Tss...stále si ten ubožák a budiž k ničemu jaký si vždy byl a vždycky jim zůstaneš!" Srdce mi už hlasitě bylo a můj dech byl rychlý. Snažil jsem se trochu uklidnit. Zadíval jsem se mu do očí."O tom se teď bavit nechci. Pokud tě to zajímá, splnil jsem druhou část Chunninské zkoušky. Od tebe bych potřeboval svitek klanového Kuchiose. Techniku už umím, ale nejdřív musím získat summona." Promluvil jsem už docela klidným hlasem."To si uhodl! Nezajímá mě to! A nic ti nedám! Nezasloužíš si něco, co patřilo klanu! Ne takový spratek jako ty! Kdyby ses vůbec nenarodil, bylo by to mnohem lepší a tvoje sestra a matka by tu stále byla!!!" Jeho hlas byl absolutně upřímný a bez jakýkoliv citů. To už jsem se neudržel. Znovu mě to připomnělo to, co se stalo v tom lese. Setkání z Amaterasu, to, co říkala. Bylo to úplně stejný jako teď. Jen jsem stiskl ruce v pěst."Ano...to je nejlepší! Za všechno můžu vždycky jen já. Tvoji milovanou dceru, která je podle tebe tak dokonalá jsem potkal v lese. Ano, slyšíš správně! Chtěla mě zabít a ona naši rodinu úplně zavrhla. Vždycky jsem dělal jen všechno proto, aby si na mě byl hrdý, ale nikdy jsme se ti nezavděčil!" Otec je bez hnutí stál. To, co slyšel ho velice zaskočilo. Nemohl se zmohnout na jediné slovo. Až teprve po chvíli promluvil."T-ty lžeš..." Jen jsem se znovu zamračil."Nelžu..." Teď už zařval."Lžeš!!! To není možný!!! Ona už je mrtvá, mrtvá!!!" "Říkám ti, že je to pr..." Ale to už jsem nedořekl, protože na mém obličeji přistála jeho pěst. Odhodilo mě to asi o 2 metry dál, kde jsem narazil o kuchyňskou desku. Nad obočím jsem měl větší tržnou ránu a z pusy a nosu mě tekl malý pramínek krve. Vůbec jsem to nečekal a tak jsem byl docela překvapený. Otec se z těžka posadil na židli. Sáhnul dozadu na pásek a vytáhl větší svitek, který po mě hodil. Odrazil se od mého hrudníku a pak spadl na zem."Vezmi si to a vypadni! Hned!!" Schoval hlavu do dlaní a opřel se o stůl. Jen jsem zvedl svitek a druhou rukou si z pusy a nosu setřel krev. Naposled jsem se na něj podíval a na stůl položil zbylé peníze. Rychle jsem vyšel ze dveří a zamířil pryč.
(přesun)