Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Vešel jsem do domu společně s Rukim zaprasení od hlavy až k patě.Hned jsem nás vyzlíkl a Rukyho hodil do vany.

"Ahoj tati!" doťapkala jsem do koupelny a umyla si ruce od marmelády. "Mamka ti vzkazuje, že šla za tetou Hitomi!" oznámila jsem důležitě.

Rozzářili se mi oči, při představě všech těch sladkostí. Cukrárna byl můj nejoblíbenější obchod! "Ano prosím!" přikývla jsem hned. "A tati? To všichni ninjové chodí za odměnu do cukrárny? To bych taky chtěla být ninja..." polemizovala jsem.

Ne všichni ne.Jen ti nejroztomilejší a nejhodnější víš?
Ruki už byl vykoupanej a oblečenej do čistýho.
Počkejte chvíli ještě se osprchuju a převleču já jo?

Usmála jsem se ještě radostněji. "Půjdu vzít Fumiho na vodítko!" zahlásila jsem a šla hledat jak štěně tak vodítko, které se stalo jeho oblíbenou hračkou.

Vysprchoval jsem se a převlékl a sešel dolů do obývacího pokoje.
Huh Amayo?Ruki?Kde jste.

Vešla jsem do místnosti s modrou botou v ruce. "Tati mě nejde zavázat tkanička!" fňukla jsem zklamaně.

"Hmmm..." přikývla jsem neš´tastně. "Ale jí to jde líp než mě!"

Zavrtěla jsem hlavou. "Ty znáš nějakou básničku k zavazování tkaniček?"

Jo trochu no když jsem byl menší učil jsem svého bratra zavazovat si tkaničky.

"Jůůůů... a naučíš mě jí taky? Mamka bude mít radost až se naučím si zavazovat boty!" usmála jsem se nadšeně.

Jo jasně začal jsem jí zavazovat botu a říkat básničku.
Nejdřív uzlík ze dvou konců,
potom na tom kratším kličku,
pak obtočit druhým koncem,
provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

"Jéééééééééééééé!" koukala jsem na mašli na botě. "Ono to funguje!! Nauč mě tu básničku tatíí prosííím!"

No tu se musíš naučit sama víš....

"Jenže jak se jí mám naučit?" dívala jsem se na něj chvilku, ale pak jsem se sehnula k botce a začala s vyplázlím jazykem zkoušet vázání.

Jak asi?Furt si tu písničku broukej je v ní menší návod ještě jednou ti jí řeknu tak poslouchej pořádně.
Nejdřív uzlík ze dvou konců,
potom na tom kratším kličku,
pak obtočit druhým koncem,
provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

Mezitím, co jsem ho poslouchala jsem se snažila dělat to co říká... a hele! Druhá bota byla zavázaná xD. "Jůůů!! Podívej, zvládla jsem to!!" ukazovala jsme hrdě nohu. "Mamka bude moc ráda!"

Rozcuchal jsem jí trošku vlasy.
To si piš že bude!
Hm mám divnej pocit.
Tak co půjdem?

Poskakovala jsem okolo společně s Fumim a prozpěvovala si básničku ke tkaničkám, čekajíc až ti dva přijdou.

Ruki kde je Amayo?

Nevím šla si hrát ven a ještě se nevrátila!

Po půl hodinovém hledání Piličina domu, když na mě vesničané hleděli jak na někoho, kdo právě utrpěl psychický šok, protože nevím, kde Kazekage bydlí, jsem byl naveden k domu, před kterým jsem právě stál. Pohlédl jsem krátce na PiliKku v náručí. Spala. Tak teď jestli se probudí.. Daiki jsi mrtvej..
Pomalu jsem jednou rukou vklouzl do kapsy její mikiny a rychle vytáhl klíče. Byl jsem rád, že jsem nenarazil na něco jiného.
Uff, první risk vyšel. Teď jestli to nebude její dům a vyhodí mě odsud stará dáma s holí, pak se vzbudí PiliKKa a.. a.. Ne radši to ani nebudu domýšlet.
Nasucho jsem polkl a zasunul klíček do zámku. Přesně seděl. Odemkl jsem dům a zjisitl, že je všude zhasnuto. Vyzul jsem se a poslepu vyhledal schodiště. V tom domě jsem byl poprvé, ale dával jsem si pozor na kroky. Jedno zaškobrnutí, kolmý pár střemhlav a můžu si jít chystat hrobeček..
Vystoupal jsem po schodech nahoru. Lidé většinou mívají ložnice v prvním patře, nebo ne?
Přemýšlel jsem a vletěl do prvních dveří po ruce. K mé úlevě to byla zrovna ložnice. Opatrně jsem spící PiliKKu položil do peřin, ale nepřikryl jsem jí ani nic jiného. Převlékat jí přece nebudu!
Ušklíbl jsem se a odešel z ložnice dolů do přízemí. Rozsvítil jsem v obýváku, teda nacházela se tam pohovka, tak snad to obývák byl. Sedl jsem si na onen gauč, Dango balíček položil na stoleček před sebou. Jen jsem tam tak seděl, ale nečekal jsem, že mě přemůže únava a po chvilce jsem i já vězel někde mimo realitu.