Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

"Bylo sladký vás tak vidět... konečně už to snad bude tak, jak to má být..." otočila jsem se k němu čelem. "Řekni mi něco... jak si to představuješ dál? Sice je tohle všechno krásný, ale nepředpokládám, že bys chtěl zůstat tady jako hospodyńka... takže?" s očekáváním jsem na něj upírala oči.

"Špatně jsi to pochopil! Nemyslela jsem to tak, že bys tady vadil, naopak jsem šťastná, že jsi tu, že jsme spolu! Nechci aby to bylo jako tenkrát, když jsem netušila, co se děje! Zůstań tu prosím... spíš jsem právě myslela, co chceš dělat. Budou tě teď asi hodně sledovat... nechci abys jim zadal nějaký důvod..." zamumlala jsem.

"Dobře, máš pravdu..." usmála jsem se a opřela se čelem o tom jeho a objala ho. "Nemám právě chuť nic řešit!"

Políbil jsem jí.
Nechceš jít na večeři jen ty a já?

Zavřela jsem oči a usmála se. "Asi se mi to opravdu zdá!" povzdechla jsem si. "Moc ráda..." dodala jsem mírně mimo xD.

"Ummm to asi bude trochu problém..." přemýšlala jsem.

"Nemůžu přece obtěžovat geniny hlídáním mích dětí!" zavrtěla jsem hlavou. "A klona bych klidně mohla udělat taky..." pokývala jsem hlavou. "Jo, to je dobrej nápad!"

Mmm dobře.Hikarii no Bunshin.
Hned poté jsem vzal Piliku do náruče a teleportoval nás do hospody .

pod zeptání vesničanů jsem přišel sem zaklepal jsem poslušně na dveře a čekal jestly někdo otevře

Přišel jsem a otevřel dveře.
Ano?

Slezla jsem ze sedačky a vyběhla za Rukim. "Kdo je to?" podívala jsem se na kluka za dveřmi.

"Jůů...ste krásní po mamince...je doma ?"

"Ne..." zavrtěla jsme záporně hlavou. "Není doma, ale my nevíme, kde je..." usmála jsem se na něj.

Přišel jsem k Amayo a pošeptal jí.
Bacha to bude nějakej úchylák.

"No tak mohl bich jí někde položit tyhle papíry ??" ukázal jsem na papíry

"Můžeš je dát do kuchyně..." vzala jsem ho za ruku a vedla do místnosti.

usmál jsem se a šel s ní

Šel jsem za nimi.
Ty jseš ninja?

"Nooo...ano jsem"

"Hele děti...kde máte maminku není pryč nějak dlouho ?"

"My nevíme!" skákala jsem na gauči. "Asi šla někam s tatínkem!" seskočila jsem ke Kisukemu. "Proč jí chceš?" pozvedla jsme obočí.