Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Cítila jsem ten hrozný pocit, když člověk drasticky zčervená a hrozně se stydí, třebaže na mě nebylo jediné změni. Víc jsem se zapojila do polibku, abych alespoň trochu odventilovala takový ten pocit uvnitř sebe.
Rozklepanýma rukama jsem jej zbavila posledního přebytečného kusu oblečení, který mi docela notně překážel a přitiskla jsem se nahým tělem na to jeho.
Byla jsem ve výšce jeho ramen, ústy jsem přejížděla po jeho kůžu a tlumila svoje vzdechy na jeho krku.

Vzdychl jsem víc nahlas než jsem chtěl,posunul jsem se na její úroveň a znovu ji přitiskl k sobě.Chytl jsem ji obě ruce,a pevně je přitlačil na postel,nad její hlavou.Trošku jsem přitlačil a začal ji líbat,nejprve na krku,pak na ústech.Trochu jsem se oddálil od jejích rtů,a znovu zatlačil,tentokrát více než před tím,a z mých úst vyšel hlasitější výdech.

Lehce jsem se pousmála. Nechala jsem se, ruce jsem za´tala v pěsti, i když po chvilce jsem začala mačkat prostěradlo. Zavřela jsem oči a prohla se v zádech. Třásla jsem se.
Otevřela jsem oči a pozorovala jeho, obličej i pohyby a znovu jsem se usmála. Mé tělo zaplavil blahý pocit... fyzicky jsem necítila vůbec nic... celou tu dobu jsem se živila jen domnělými vzpomínkami, vybavovala si, jak může být nádherné, být někým milována, věděla, že kdybych cítila, křičela bych slastí, jenže jsem necítila nic... jen uvnitř mě mě hřálo nádherné vědomí, že alespoň jemu mé tělo a já způsobuje slast...

Posledním pohybem,a posledním vzdechem jsem se od ní oddálil,a lehl si vedle.Rukou jsem zapátral,kolem sebe,dokud jsem nenašel spodní prádlo,které jsem si na sebe ihned natáhl.Pak jsem si sedl a podíval se jí do očí,při čemž jsem se usmál.Znovu jsem ji políbil nežně na nos,a natáhl přez ní plášť.''Děkuji ti..za všechno..''Špitl jsem a jednu ruku jsem si položil přez ní.''Miluji tě'',upřímně jsem se usmál a přitiskl ji k sobě..

"I já tebe..." zamumlalal jsem a zády se k němu přitiskla. Hlavu jsem si opřela o jeho ruku a vydechla. Musela jsem se pořád usmívat, jak malá holka co dostala novou hračku. Jako nějaká puberťačka...
Zavrtěla jsem hlavou a přitulila se k němu. Cítila jsem vůni jeho kůže a nechávala se tím vlezlým chlácholivým pocitem ukolébávat...

Musel jsem se v tuhle chvíly usmívat.Stiskl jsem ji a nevšímal si našeho prádla poházeného po celém bytě,ani katany zaražené ve dveřích.Byl jsem myslí úplně někde jinde a poprvé v životě jsem se cítil opravdu...šťastně...Zavrtal jsem se do jejích vlasů,a pomalu ji hladil.''Stále vám kazím reputaci?Kazekage-dono?''Utrousil jsem do jejího ouška a usnul..

Pousmála jsem se. "Stále víc a víc.." zamumlala jsem, než jsem se sklidnila a zaposlouchala se do klidné noci, kde jsem vnímala jen jeho tichý dech.

přišel jsem před dům a zaklepal "hm..snad už je bude mít" sedl jsem si do tureckého sedu a pohrávál si s chidori...jak mocná zbraň a ani tohle neumím pořádně" vzdychl jsem si...v očích jsem měl stále sharingan

Otevřela jsem oči. Jasně, já přece nikdy nespím! Vylezla jsem z postele, chvilku hledala oblečení rozházené po mísnosti, abych nakonec vyšla před dům. "Kisu!" usmála jsem se na něj mile. "Víš napadlo mě, že místo svitků, bych tě aspoň něco mohla naučit já! Dlouho jsme spolu netrénovali hm?!" uculila jsem se.

"nechci ti ublížit" vyplázl jsem na ní jazyk "ale přišlo by to vhod snažím se vyvinout jednu novou techniku...nejsem si jistý jeslti ji dokážu

"Ummmm ublížit?!" pozvedla jsem obočí. "Tak jdeme, to chci vidět!" usmála jsem se a rozešla se k tréninkové hale. (Přesun)

postavil jsem se a šel za ní

Vzbudil jsem se a rukama pátral kolem sebe.Hmm..nikde nikdo?Zase to začíná?Ušklíbl jsem se a zamířil ke kohoutku s vodou.Napil jsem se a pak vyčistil zuby,a tak nějak dodržel každodenní hygienu.Měl bych se dřív nebo později vrátit do konohy..Mno asi zvolím to dýlPosbíral jsem z celého bytu mé oblečení,a pak ze země sebral Katanu.Ještě jsem se rozhlédl po bytě a pak zmizel někde v ulicích Suny.

Došla jsem domů a položila blondýnku na gauč v obýváku. Z kuchyňky jsem si donesla houbičku a teplou vodu v lavoru. Klekla jsem si na zem a začala jí hadříkem střírat krev z tváří.
Když jsem byla hotová, vyvolala jsem své "tělo" a začala jej opravovat. Potom jsem se převtělila zpět a odvolala Sasoriho. Sedla jsem si do křesla a dívala se ven z okna.

došel jsem za ní...stál jsem za jejíma zády "nevěřím tomu"

Zavrtěla jsem se a něco zamumlala, načež jsem otevřela oči. Bloudila jsem pohledem po dobře známém stropě, pootočila jsem hlavu a spatřila u okna sedět PiliKKu a vedle Kisukeho. Věděla jsem, že jsem konečně.. Doma.
Na tváři se mi usídlil menší úsměv a byla jsem ráda, že nejsem jak zafáčovaná mumie. Pokusila jsem se posadit a celkem to i šlo. No ignorovala jsem ten fakt, že mě bolel snad každičký sval a žaludek se dožadoval pozornosti, což nebylo zrovna vhodné, ale bylo mi to fuk. Mlčky jsem oba pozorovala a přehrávala si v mysli včerejší trénink.

Otočila jsem se na něj. "Huh? Čemu?" zamrkala jsem nechápavě a dívala se na jeho tvář. Mezitím jsem se zvedla a vydala se do kuchyně. "Dáte si k večeři brambory s máslem?!"

"čemu ?...to že se moje nejlepší přítelkyně předělala na loutku a já se o tom dovím "jen tak náhodou"....tomu nerozumím"

(PiliKKa mrkni se do PM.)

"Umm, já bych si dala rámen nebo Dango!" Zahlásila jsem a usmála se. Ten včerejší trénink, hodně věcí jsem si uvědomila, ale nemělo cenu se kvůli tomu trápit, bylo to jen pro mé dobro.
"A nebo jak chceš, potřebovala bych to rozchodit, a ty už jsi.." Hledala jsem správná slova. "Ses dala dohromady?" Zeptala jsem se protože slovo "opravená" jsem použít nechtěla, i když tohle nevyznělo o nic líp.

Zastavila jsem se uprostřed chodbičky. "Já... já.. nikdo to neví... jen Yoko, kvůlli válce. Nechci to nikomu říkat a nejsem na to zrovna hrdá, udělat to bylo... nutné a já jsem přinesla oběť... neber si to osobně, neřekla jsem to nikomu, ale Hitomi.... prostě... nejsem na to hrdá!" vzdychla jsem a otočila se. "Raději bychom měli jít na ten rámen!"

mlčel jsem...neměl jsem na to co říct

Cítila jsem tu tak trochu dusnou atmosféru a nakonec jsem jen s povzdechem vstala.
"Tak pojďte, přece se nebudeme celý den tvářit jak dva kakabusové!" Asi to nebyla ta nejmoudřejší věta, která by se zrovna hodila, ale nevadilo to. Svaly sice boleli, ale rány se díky Shukakovi zastavily.
Vzala jsem oba dva za zápěstí a nahodila úsměv. Táhla jsem je směrem pryč, až kamsi do ulic Suny na ten sladký, krásně hřejivý.. Rámen!
(Přesun)

Měla jsem pocit, že Kage jsem tu já?! Proč se sakra nechám táhnout?! Zavrtěla jsem hlavou, ale nechala jsem se. Sice jsem jíst nepotřebovala, ale co bych neudělala pro kámoše, že?^^

Vešli jsem do setmělého domu. Rozsvítila jsem. "Tak bu´dte tu jako doma, pokoje nahoře jsou volné, vyberte si!" potom jsem ze skříně vytáhla peřiny a polštáře a povlékla je čistým modrým povlečením. "Tak tady to je! Kdyby jste měli hlad nebo žízeň, kuchyň je vám k dispozisi. Já ráno budu asi chybět, takže velení přebírá Yo!" zazubila jsem se. "Mno.. já půjdu... hezky se u nás vyspěte!" popřála jsem jim a ztratila se ve své ložnici.