First topic message reminder :

Prišiel som naspäť a začal som zase skúšať techniky.Začal som konbinovať takže som vytvoril mizu no bunshin a potom som spravil pečate na Suiton:Sirokumi a okolo môjho meča bola vodná vrstva ktorá vytvárala vodnú čepel a spravil som s ňou shunshin no jutsu takto som to opakoval veľa krát po sebe.

Podívala jsem se na něj a jemně zavrtěla hlavou.
"Kupodivu poslední dobou ani ne."
Vrátila jsem se pohledem k jezeru.
"Co by jsi říkal na klanové sídlo?" vyšlo ze mě po chvíli. Bylo to řečené takovým zasněným tónem. A vlastně ten samotný nápad byla dost utopie. Členů klanu Hoozuki nikdy nebylo moc a nikdy neměli klanové sídlo. Ale stejně.

No tak to rád slyším. Odpočinek je občas velmi důležitý. Řekl jsem lehce melodickým tónem hlasu. Potom jsem její pohled následoval k jezeru. Voda pro mě byla vždy velmi uklidňující. Když vyslovila nápad s klanovým sídlem. Projel ve mě skoro až elektrický proud naprosto kontrastních pocitů. Vybavili se mi rodiče, jejich smrt a mnoho dalších etap mého života. No to zní skoro jako až snová myšlenka. Když nad tím přemýšlím. Nepoznal jsem místo které bych mohl s naprosto čistým srdcem nazvat domovem od smrti rodičů. Odmlčel jsem se a chvíli poslouchal zvuk vlnek na jezeře. Avšak takové sídlo by bylo opravdu skvělé. Dodal jsem s lehkým úsměvem.

"Jsme ráda, že se ti ta myšlenka líbí," usmála jsem se.
Protože jsi momentálně jediný člen klanu kromě mě, o kterém vím, chtěla jsem ještě dodat, ale neudělala jsem to. Ale byla jsem ráda, že není proti. Konec konců, zrovna on se nerad hlásil ke klanu. Dál jsem pohled upírala na jezero a pozorovala tančící odlesky.
"Co takhle nějaký dům u jezera?" navrhnula jsem.
A mohli by jsme tam shromáždit klanové svitky. Konečně na jednom místě.

Dům u jezera? Lehce jsem se zasmál. No to je trochu rychlé ne? Ale ano dům u jezera by byl perfektní. Navíc by se dalo vystavět odlehlé části domu přístupné jen klanu. Protože by byli pod speciální vodou. Dodal jsem a zamyslel se. Nějak začínám měknout. Než jsem přišel do Kiri tak jsem takovéhle myšlenky zavrhl bez přemýšlení a nad soudržností klanu jsem rovnou dával STOP!

Když jsme přistáli slezla jsem z něj jak nejrychleji to šlo. Heh... díky za svezení Hayate. Pokusila jsem se o úsměv, ale z té výšky se mi trochu zatočila hlava takže to byl spíš úšklebek. Takže na ně zase musíme čekat? Řekla jsem otráveně když jsem se rozhlédla a neviděla tu nikoho dalšího z týmu. Sedla jsem si do trávy a prozorovala mírně zvlněnou hladinu jezera.

Když Yuna slezl zašeptal jsem Hayatemu:,,Asi nemá moc ráda létání" Oba jsme se zasmáli a pozorovali Yunu jak se trochu motá. Seskočil jsme z Hayateho a řekl mu, že pokud chce může tu zůstat, ale odmítl, přece jen je to netopýr, světlo moc rád nemá.
"No očividně tu nikdo není ještě" zasmál jsem se. Přisedl jsem si k ní a díval se jak sleduje hladinu jezera.
Po chvilce mlčení jsem se tak trochu starostlivě zeptal:,, Nad čím přemýšlíš?"

Shiryuu Nao

Po delší době jsem otevřela oči a všimla si, že pršet už přestalo...jenže to nebylo to, co mě vyrušilo z mé meditace. Teď už tu těch rušivých elementů bylo příliš. Rozhlédla jsem se a spatřila další dva s netopýrem. Nevěnovala jsem jim žádnou pozornost, protože mě vlastně vůbec nezajímali. K mému štěstí jsem seděla tak nějak stranou odevšech a neměla jsem nejmenší úmysl se zvedat a odejít jen kvůli tomu, že někdo přišel...jen jsem doufala, že si mě nebudou nijak všímat, protože jsem o to absolutně nestála. Mé oči se opět zavřely o já už nevěnovala okolí jediný pohled.

Jeho otázka mě vytrhla z tranzu. Podívala jsem se na něj, vypadal ustaraně tak jsem se na něj povzbudivě usmála. Nad včerejškem. Řekla jsem a trochu se začervenala.

Podíval jsme se na ní, a usmál se. Za ní byla nějaká dívka, vypadalo to že medituje či co. Ale zjevně nejevila zájem o okolí.
Poté jsem si všiml jak se červená, naklonil jsem se k ní a pokusil se jí políbit na její krásně červené plné rty.
To jak jsme tam seděli bylo jako v pohádce s krásně malovaným zátiší, kdy se slunce mihotalo mezi divokými vlnkami jezera.

Přiblížil se ke mě a políbil mě což jsem naprosto nečekala. Zrudla jsem ještě víc a zavřela oči, ale neměla jsem v plánu se od něj odtrhnout. Taky jem ho políbila a znovu otevřela oči. Bylo to jako sen ze kterého jsem se nechtěla probudit.

Nechala se? Ani se nebránila? A oplatila? Něco mě jakoby chytlo a mé myšlenky byly naprosto mimo. nechal jsem se unášet dál. Chvíli nejdřív zmateně, ale nakonec jsem se ní podíval a usmál se. Pravou rukou jsem ji zaplul do vlasů a levou pohladil po tváři. Následně, jsem se k ní ještě přiblížil na intimní vzdálenost a povalil na zem, kde jsem ji znovu začal líbat.
Přece jen jsme tam byli prakticky sami, Hayate byl pryč a ta druhá holka byla mimo.

Natsuki

Ahoj hrdličky, pozdravila jsme když jsem došla k jezeru. Dík, že jste počkali, ale tak měli jste důležitější věci na práci, smála jsme se.

Povalil mě na zem, objala jsem ho rukama kolem krku a nechala se líbat, dál jsem mu jeho polibky oplácela a cítila se naprosto úžasně. V tu chvíli tam přišla Nat. Jen s velkým přemlouváním sama sebe jsem se od Akia odtrhla a pozdravila Nat. Promiň, ale vypadala jsi že chceš být s tím psem sama. Zasmála jsem se stále ještě vleže. Nechtělo se mi vstávat. Znovu jsem upřela svůj zrak na Akia.

Po odtrhnutí Yuny a jejím následném pozdravu Natsuki, jsem pootočil zrak na Natsuki. ,, Ahoj, to není tak jak to vypadá" řekl jsem a znovu se podíval na Yunu. Bohužel něco co bylo silnější než já mě donutilo se k ní víc přilnout. Naše těla se k sobě ještě víc přiblížila. Opřel jsem své čelo na její a díval se jí do očí.
Ani jsem si neuvědomoval, že Natsuki nás pořád pozoruje.

Přitiskl se ke mě ještě víc takže jsem zřetelně cítila tlukot jeho srdce. Opřel si svoje čelo o moje a zblízka se mi díval do očí. Položila jsem mu svou ruku na tvář a usmála se. Nat nás pořád pozorovala, ale v tuhle chvíli mi to bylo celkem jedno.

Shiryuu Nao

Zaslechla jsem další hlas, takže přišel zase někdo nový. Množí se tu jako švábi... Napadlo mě, ale oči jsem nechávala pořád zavřené, protože mě vůbec nezajímalo, kdo přišel. Teď už jsem se rozhodla odejít a najít si klidnější místo, kde bych mohla trénovat a neztrácela čas, jako teď. Má pravá ruka automaticky sevřela kopí a já se konečně zvedla k odchodu, anichž bych se na kohokoliv ohlédla.
(přesun)

Natsuki

Tak se nenechte rušit ve svém nesoulo... zbytek jsem radši nedořekla. Odešla jsme ke stromům dál od nich a radši pozorovala jezero.

Dala mi svou ruku na tvář, byla tak hebká a tak něžná. Doslova jsem si užíval ten okamžik jak nejvíce to šlo. Opatrně jsem sjel hlavou níž a když jsem se dotýkal, svým nosem strany jejího a naše rty byly skoro u sebe. Jsem jí začal líbat, přičemž pravá ruka jí sjel po šíji a následně na tvář.

Vnímala jsem jeho doteky, jeho polibky, tlukot jeho srdce. Přivřela jsem oči, zajela mu jednou rukou do vlasů a užívala si tu slast z jeho polibků, které jsem mu stále intenzivněji oplácela. Chtěla jsem přestat protože Nat tam sama seděla už dost dlouho, ale nešlo to. Věděla jsem že čeká až se tu vybouříme proto jsem s ohromným sebezapřením přerušila naše polibky a posadila se. Pohodila jsem hlavou směrem k sedící Nat na znamení že tam na nás čeká a pousmála jsem se.

Byl to prostě nádherný pocit takhle tam s někým být, v takovéto krajině. A užívat si každý okamžik. Když v tom najednou zničeho nic se odtrhla, nechápal jsem co se děje, ale ona poté hodila pohled na samotnou Nat jak tam čeká. Ihned mi to všechno došlo.
Vstal jsem a zvolal na Natsuki :,,Natsuki tak co? Deme trénovat? Sice tu není sesnsei, ale můžeme si vystačit sami, nemyslíš?" A pousmál se na ní.

Vstala jsem a vděčně se na Akiho usmála. Chytla jsem ho za ruku a šla s ním směrem k Nat. Naklonila jsem se nad ni protože vypadala zasněně a zamávala jí rukou před obličejem aby se problala. Vypadá to, že sensei nemá v plánu přijít. "Lenoch jeden". Takže si budeme muset vystačit samy. Otočila jsem se a s nadšením šla trénovat chůzi po vodě.

Natsuki vypadala dost zamyšleně a ani ruka před obličejem jí neprobrala. Propleskávat jí by bylo hnusný, tak jsem ji tam zatím nechal. A běžel na Yunou a přitom se smál,, Yuno tak mě napadá než vejdeš do té vody... uvědomuješ si co se stane když se ti to v nějaký větší hloubce nepovede?" a i v duchu se ve mě zase něco pohnulo.. špatné, či dobré já?
A prosím tě? Ty víš jak to udělat? Taky bych se to rád naučil, kdo ti řekl základy? Nebo jsi pozorovala ostatní ninji při tréningu? A koukal na ní trochu vyjeveně, že tohle může umět.

Zamyslela jsem se. Řekla mi o tom moje babička, ale nikdy jsem to nezkoušela. Popsala jsem mu do detailu všechno co jsem o tom věděla. Myslím že do žádné větší hloubky se ani nedostanu. Začala jsem se nahlas smát a pak váhavě pokládala jednu nohu na hladinu. Soustředila jsem se na koncentraci chakry, položila chodidlo na vodu pak jsem chtěla přidat i druhou nohu jenže v okamžiku, kdy jsem ji zvedla přestala jsem se zoustředit a jednou nohou jsem skončila v jezeře. Je to těžší než se zdá. Postěžovala jsem si nahlas a zkusila to znovu. Tentokrát se mi podařily obě nohy a já udělala váhavě pár nejistých kroků vpřed občas se mi nějaká noha potopila pod hladinu, ale okamžitě jsem ji zase položila na hladinu. Udělala jsem další kroky tentokrát trochu delší a jistější. Otočila jsem se na Akia. Vidíš zas tak těžký to nakonec není. Řekla jsem s nadšením v hlase. Najednou jsem se na malý okamžik přestala soustředit a spadla do vody. Beru zpět. Řekla jsem když jsem vyplavala na hladinu a zhluboka se nadechla.

Já to věděl! A je zase celá mokrá. pomyslel jsem si a začal se smát. Díval jsem se na ní a říkal jsi, že bych to tedy taky zkusil. Voda už byla klidná a vlnky byly malinká což bylo ideální. Ale samotná technika mi určitě bude dělat problémy.
Stál jsem těsně před vodou a Yuna už byla z vody pryč, soustředil jsem se a zkoušel si udržet soustředění chakry v nohách. Asi po 2 minutách soustředěni jsem položil nohu na hladinu a zkusil došlápnout, to mě úplně vytrhlo, ale snažil jsem si udržet si soustředění, sice se mi trochu ponořila noha, ale ne úplně. Po chvíli se mi ji podařilo chakrou zase vysunout nahoru. Pokusil jsem se tedy dát i druhou nohu, ale to byla osudová chyba. Jakmile jsem zved druhou nohu ponořila se mi pata a já sletěl přímo na zadek. Naštěstí jsem byl jen kousek od břehu a nespadl jsem do vody. Ale už jen tohle stačilo s tomu aby se mi Yuna začala smát. Mé pády vždy vypadali tak komicky aniž bych chtěl...

Vyprskla jsem smíchy když sebou zase praštil na zem. Vstala jsem a mokrýma rukama jsem ho zvedla ze země. Při tom jsem ho ještě trochu promáčela, protože ze mě tekla voda. Jsi v pořádku? Zeptala jsem se a stále se smála. Pak jsem se otočila a zkusila to znovu. Samozřejmě že jsem znovu skončila ve vodě. Sice byla studená, ale tak příjemná na dotek. Potopila jsem se pod hladinu a snažila jse najít Tessen který mi při posledním pádu spadl do vody.