First topic message reminder :

Prišiel som naspäť a začal som zase skúšať techniky.Začal som konbinovať takže som vytvoril mizu no bunshin a potom som spravil pečate na Suiton:Sirokumi a okolo môjho meča bola vodná vrstva ktorá vytvárala vodnú čepel a spravil som s ňou shunshin no jutsu takto som to opakoval veľa krát po sebe.

Stál som na špičke stromu a sledoval som kto tu je.... Po ceste som sa dozvedel nie príliš dobré správy.... Skočil som a doskočil som tesne neďaleko Matira... Matiro počul som že si narobil pekný bordel.... Hovoril prísnym hlasom

Shiryuu Nao

Slyšela jsem kolem sebe nějaké hlasy, ale nevěnovala jsem jim žádnou pozornost. Víceméně mi bylo jasné, kdo přišel, ale naštěstí se mě to nijak netýkalo. Byla jsem i líná otevřít oči. Ne, že by mě trénink tak vyčerpal...jen jsem se prostě cítila unaveně. Pohodlněji jsem se opřela o kmen stromu a ztratila se ve svých vlastních myšlenkách. Zvuky okolí pomalu utichaly a aniž bych si to uvědomila, tak jsem po chvilce usnula.

Kým čakal na odpoveď tak vytvoril klon ktorý mal na starosť Nao.


Klon: Pomaly a potichu ako duch prišiel až k Nao Počuj to sú ninjovia na tom až tak zle že musia spávať vonku? pýtal sa to neutrálnym tónom a očakával že mu zase odvrkne alebo mu zase odpovie tým jej hlasom....

Shiryuu Nao

Z neúmyslného polospánku mě vytrhl něčí hlas. Prudce jsem otevřela oči a chvíli na senseie zírala a snažila se najít vhodnou odpověď. "Já..já nespala! Jen jsem ehm...přemýšlela! A vůbec...dej mi pokoj!" Snažila jsem se o klidný a pevný hlas, ale bylo poznat, že lhaní mi vůbec nejde, i když jsem doufala, že mi to projde a on si toho nevšimne. Raději jsem od něj odvrátila svůj zamračený pohled a dělala jakoby nic.

Klon: Stále mal taký nejaký výraz a hovoril to čo by som povedal ja Vieš aj keď sa budeš správať akokoľvek nevrle zostávaš v mojom týme.... a vieš prečo je tomu tak? Pretože takých ako si ty sa nájde málo... nedá sa povedať že mám v láske ľudí ktorý sa správajú tak ako ty ale ty to robíš takým milým iným spôsobom ako počúvam obvykle.... na tvári mal taký úprimný a vrúcny úsmev a aj v hlase to bolo počuť. Ako členka týmu dva ti dovolím bývať v Sídle šermiarov, je to tam pohodlnejšie ako tu a ide mi o dobro členov týmu.... a kedže si myslím že tréning po vode si už zvládal čo od takej kunoichi ako si ty čakám... tak snáď prídeš a budeš chcieť byť silnejšia a ja ti k tomu hodlám dopomôcť.... rozprával úplne inak ako sa chovala ona k nemu....

Shiryuu Nao

Co si sakra o sobě myslí?! Zanadávala jsem v duchu, ale hned po tom si uvědomila, že se tak trochu trefil do černého...i když bych to nejspíš nikdy nepřiznala. Měl pravdu...teoreticky jsem neměla kde bydlet od té doby, co mi má "úžasná" matka zničila život a kvůli které jsme přišla i o svůj domov...Na ubytovnách se mi ani trochu nelíbilo...Ale copak jsem to mohla přijmout?...Má hrdost mi to nedovolovala. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem nějakou dobu jen mlčela, pozorovala jezero a přemýšlela. Popravdě mě překvapilo, co řekl...
"Sídlo šermířů?...Hmmm..." Zamumlala jsem potichu. Na ubytovnách nechci zůstat...ale přijímat něčí pomoc?...Nikdy jsem nic takového nepotřebovala! Po chvilce jsem se uklidnila z mírných rozpaků, protože jsem tak úplně nechápala, o co tu vlastně jde. Nakonec jsem bezeslova vstala, vzala si kopí a až pak jsem po dlouhé době obrátila svůj zrak k senseiovi.
"Umím se o sebe postarat sama..." Řekla jsem chladně, ale pak se na chvíli zasekla...byla jsem sice tvrdohlavá, ale ne blbá...tohle pro mě mohlo být i výhodné. Nakonec jsem opět odvrátila zrak a i můj klidný výraz se poněkud změnil na nerozhodný. Nebyla jsem zvyklá přijímat něčí pomoc a nebylo mi to zrovna příjemné.
"A-ale...ehm...Na druhou stranu sídlo šermířů...to by mohlo mít i dostatečnou úroveň hodnou pro mě...takže...no nemysli si, že potřebuji tvoji pomoc, nebo tak něco! Jen...dobře přijímám...ale jen kvůli jistým výhodám! a nic ti nedlužím!..." Byla jsem opravdu mizerný lhář, ale i přesto jsem se snažila tvářit sebejistě a chladně jako vždycky. Nechtěla jsem vypadat, že se mi jeho pomoc hodí...Nebyl to můj styl.

(Omyl z mobilu ^^)

Pomalu jsem přišla až k jezeru. Chtěla jsem si najít klidné místo na trénování a tak jsem se skupince, která tu už byla vyhnula obloukem a nevšímala jsem si jí. Najednou mě napadlo se otočit a podívat se kdo to tam je, jelikož se mi zdálo, že jsem zahlídla toho otrapu co mě minule srazil vlnou. Opravdu tam stál, ale mě víc zajímala jiná postava. Byla to Nao, ta dívka z ubytoven. Otočila jsem se a ani nevím proč jsem se vydala k nim. Došla jsem až před Nao a trochu překvapeně na ni ukázala prstem. "Ty? Zase?"

Klon: Samozrejme je to len nejaký bonus za to že som váš sensei.... takže tam máš vstup voľný a výber si jednu z izieb ktorá sa ti bude páčiť.... toto ešte stále hovoril ako seberovnému ale potom zmenil hlas aj výraz Je tu ešte jedna vec s ktorou asi nebudeš mať problém s tvojou povahou.... Som tvoj učitel nečakám žiadne zdvorilé oslovenia ale mám jednu podmienku..... Budeš mi vykať, hoci niesom moc starí požadujem to.... A až mi dokážeš svoju silu potom sa môžme vrátiť k tykaniu ale dovtedy požadujem vykanie.... dokončil vážnym hlasom a výrazom v tvári, následne sa mu objavil pohodácky úsmev na tvári zato že dosiahol aspoň niečoho...
Následne prišla Nami Fajn sme úplný otočil na Nami Ahoj.... Poznáte sa? Tak to je dobré pretože ste v jednom týme zasmial sa

Shiryuu Nao

Vyslechla jsem si ho, i když nerada. Na jeho podmínku jsem mohla přistoupit...to mi až takový problém nedělalo, takže jsem to dál neřešila. Chtěla jsem mu odpovědět, když v tom jsem si všimla toho malého a uřvaného stvoření, jak na mě ukazuje prstem. Jen jsem si otráveně prohodila vlasy a znuděně na ni pohlédla...
"To bych spíš měla říct já...prcku." Dodala jsem s takovým typickým pohrdavým úšklebkem. Pak jsem se na chvíli zarazila, potože jsem netušila, jestli nemám slyšiny. "Cože? To jakože jsem v týmu s tou malou blechou? Super...lepší to být nemohlo." Zezačátku byl můj výraz mírně překvapený a ten zbytek jsem dodala jen tak ironicky potichu, ale pořád slyšitelně. Sice by byl lepší nikdo...ale pořád lepší Nami než ten zbytek co se potuloval občas okolo...No musela jsem se s tím nějak smířit, i když jsem si živě dokázala představit, že se brzy navzájem zabijeme.

Mělo mi být jasné, že se mě hned první větou pokusí urazit, ale stejně mě to naštvalo. Chtěla jsem jí hned odpovědět, ale zarazilo mě co řekl ten chlápek. "Cože? Jaký tým?" Otočila jsem se k Nao zády jako by neexistovala a nechápavě jsem koukala na toho chlápka. Tým? Ona a já? Ukázala jsem rukou na Nao abych zdůraznila co tím myslím a dál jsem koukala na něj, jestli to opravdu myslí vážně. A vy jste kdo?

Prevŕatil so oči Mizukage vážne?!..... Toto som dostal za trest... pozrel sa prísne najprv na Nami a potom na Nao Takže poprvé budete jedna druhej hovoriť po mene... Takže Nao a Nami... Nebudete sa urážať, osočovať ani nič ďalšieho pokiaľ tu budem ja pozeral sa raz na jednu raz na druhú, potom sa zase vrátil do pohody a chystal sa zodpovedať otázku Nami Ja som iba vás sensei Nami ... A pre teba mám človeka ktorý ťa naučí používať tvoje Kekkei Genkai a už ďalej nič nehovoril, bolo mi jasné že to bude ťažké ich donútit spolupracovať

Vůbec se mi nelíbilo, co mi tu diktoval, ale radši jsem držela jazyk za zuby, prtože mi pomalu docházelo, že nebude dobré si ho znepřátelit. Sensei...hmm doufám, že je dobrý. Říkal jsem si v duchu, když mě zarazilo co říkal. Koukala jsem se na něj trochu jako na blázna, když začal mluvit o Kekkei Genkai. "Cože? Jak? ...Ale mizukage říkala, že tu nikdo takový není...a jak víte že je to Kekkei Genkai?" Přemýšlela jsem jakto, že toho o mě ví tolik a já ani nevím jak se jmenuje. Kdo vlastně jste? Myslím tím i jak se jmenujete.

Shiryuu Nao

Neměla jsem zrovna náladu se s někým hádat, ale ani jsem nebyla nadšená z toho, jak nám rychle začal určovat pravidla. Můj pohled se obrátil na chvíli k Nami a já si jen otráveně povzdechla. Dát nás společně do týmu...pfff...další ze super nápadů Mizukage...Senseiův další proslov jsem víceméně ignorovala. Nesnášela jsem, když mě někdo v něčem omezoval, ale byla jsem unavená na to, abych se zase s nějakým chytrým důvodem ohradila. Opřela jsem se o kopí a pozorovala bez většího zájmu rozhovor senseie a prcka. Nakonec...taky bych se ráda dozvěděla jeho jméno, které se ještě neobtěžoval oznámit.

Zarazil sa "Vážne im nič nepovedala.... Zase všetko nechala na mne" povzdyvhol si a spustil Hm.. Mám svoj zdroje informácií... A áno našiel som niekoho z Yamada klanu ktorý to ovláda, takže hneď ako ho nájdem tak ti zariadil aby ťa v tomto trénoval... A kto som?... Hm... Volám sa Ataru, shinobi z Kirigakure no sato a Legendárny šermiar novej generácie znova si povzdyvhol, lebo dnes sa narozprával viac ako inokedy...

Shiryuu Nao

Nejspíš mě dál ve své konverzaci už nepotřebovali, což mi vůbec nevadilo. Dozvěděla jsem se jeho jméno, což mi prozatím stačilo. Neměla jsem náladu trávit další chvíle s Nami a vlastně ani energii na její věčně agresivní poznámky, které si kupodivu prozatím odpustila. Najednou mi zakručelo v břiše a mně konečně došlo, proč jsem tak unavená. Od včerejšího večera jsem nic nejedla a to mě společně s dnešním tréninkem dovedlo do tohodle stavu, kdy jsem byla vyčerpaná dokonce i protestovat.
"Odcházím." Oznámila jsem zničeho nic a bez jakéhokoliv pohledu odešla, aniž by mě zajímalo, jestli mě sensei pustí nebo ne. Cestou jsem minula nejspíš originál, který byl zaneprázdněný tím klukem s Rokubim.
(přesun)

Prestal som s koncentráciou a odpovedal Atarovi : No áno. ovládol ma démon keď som koncentroval bijuu chakru a zničil som si vlastný dom a jednu budovu v kiri, ale nikomu sa nič nestalo.Ale už to nikdy nemôžem dopustiť.Musím trénovať tvrdšie a dlhšie.Musím ho ovládnuť a odčiniť to čo som spravil.

Hm.... tak si dávaj nabudúce lepší pozor lebo to môže dopadnúť horšie ako teraz... Tak sa maj a trénuj rozlúčil som sa s Matirom a dokráčal vedľa svojho klonu, ten sa zase premenil na vodu. Čakal som či bude mať Nami nejaké ďalšie otázky...

Dobre.Povedal som a začal znova trénovať keď odišiel.

Po nejakom čase som začal premýšlať nad tím, že začnem s mesačním treningom.A potom som sa rozhodol a začal som.Sadol som si na zem a začal koncentrovať chakru.Plánoval som celý mesiac koncentrovať v kuse bez toho aby som čo i len spal a jedol ale pre istotu som si išiel po jedlo a spacák a aj tak som nemal kde spať.Takže som si sadol pri jeden strom pri jazere a tam som si spravil provizorné obydlie.Potom som začal hlboko rozjímať.

Po mesiaci som sa rozhodol, že ukončím tento trening. Napadlo ma, že keď som si rozbil dom tak si postavím nový.Tak som išiel na horu pri kiri.

Po nejakom čase som sa sem vrátil a začal trénovať koncentráciu chakry.