First topic message reminder :

Prišiel som naspäť a začal som zase skúšať techniky.Začal som konbinovať takže som vytvoril mizu no bunshin a potom som spravil pečate na Suiton:Sirokumi a okolo môjho meča bola vodná vrstva ktorá vytvárala vodnú čepel a spravil som s ňou shunshin no jutsu takto som to opakoval veľa krát po sebe.

Běžela jsem tak, abych neustále byla tak dva, tři metry za Yunou, tudíž tak daleko, aby se ji nezdálo, že jí dobíhám, ale abych mohla zasáhnout,kdyby se její zranění ozvalo. Všimla jsem si, že Keimi neustále po Yuně pokukuje.
S toho se něco vyvine, pomyslela jsme si, a pak jsem musela zrychlit, protože jsem nedávala pozor a Yuna mi utekla pěkný kus dopředu.

Už mi začal docházela síla, ale nebylo to únavou. Začala jsem kašlat krev proto jsem se musela zastavit. Najednou se mi zatočila hlava a já se jen bezmocně sesunula k zemi. Když jsem padala všimla jsem si Keimiho na hladině jezera jak mě pozoruje. "Jsem ubohá" pomyslela jsem si a zavřela oči.

Viděla jsem jak šla Yuna k zemi a vyděsila jsme se. Já jsme to říkala doháje. Zrychlila jsem a doběhla k Yuně. Mohl byste si doprčic pohnout, zavolala jsme na senseie. Položila jsem Yunu do stabilizované polohy. Kdyby mě poslouchaly, tohle by se nestalo.

Toshio Ookami

,,Očividne prvá už zvládla splniť podmienky behu." potešil sa v duchu Toshio a zavrel zápisník. Vstal pričom si ho odložil do bočného vrecka. Zhlboka sa nadýchol a zbadal ležiacu študentku.,, Aspoň jedna je vzorná." napadlo mu a zmizol z pôvodného miesta a bojavil sa pri nich.,, To je dobré už som tu." ubezpečil Natsuki.

Videl som ako Yuna kašle krv a padá k zemi. Vykašlal som sa na ich senseia a dobehol som k Yune. Vypadalo to že je v bezvĕdomí. Netušil sem co v takovéhle sitiaci dĕlat tak sem jí jen pohladil a řekl Vydrž, budeš v pořádku už sem u tebe. Chytil sem Yunĕ ruku a jemnĕ jí hladil.

Tak ji vemte, a odneste do nemocnice!Otočila jsme se k senseiovi.
Další rozkaz? Co to se mnou neska je?
Pak jsem se otočila na Keimiho, klid sensei ji teď přenese do nemocnice a ona bude v pořádku neboj.

Vezmu ji já, řekl sem a jemnĕ pustil Yuninu ruku na zem. Ještĕ sem jí pohladil po vlasech nebo se jí ještĕ nĕco stane.. dodal sem tiše a začal Yunu zvedat.

Nejspíš mě někdo zvedl, ale nejsem si tím jistá vůbec nic jsem kolem sebe nevnímala, když jsem na chvíli otevřela oči všechno bylo rozmazané. Znovu jsem je zavřela, protože jsem stejně nebyla schopná rozlišit obličeje ani hlasy kolem mě. Uvědomovala jsem si jen bolest.

Prišiel som k jazeru nevšimol som si žeby tu niekto bol tak som začal cvičiť na hladine vody. Začal som okolo seba vypúštať chakru.Tento raz bola agrsivnejšia ako normalne bol to oriešok ju zvládnuť.Skoro som sa neovládol no na koniec som to zvládol.Takže som začal so Suiton:Sirokumi Obalila sa mi ruka vodou a vytvorila bodak tak som začal bojovať s klonmi ktoré som stale vyvolával dookola.

Potom som pokračoval s mojou novou technikou ktorú som vymyslel Suiton : Kyasshu no jutsu uveznil som klony vo vodnom väzení a snažili sa dostať von ale nedarilo sa im to.Takže som vymyslel dobrú väzniacu techniku.Skúšal som ju dookola lebo ma bavilo sa dívať čo dokáže.

Vyskočil som na najbližší strom a mieril som rovno do Kiri. Ignoroval som všetko naokolo, išiel som najrýchlejšie ako som vládal. Po chvíli už som videl dedinu. Zamieril som rovno do nemocnice.(presun)

Toshio Ookami

,, Si zo mňa robí srandu?" napadlo mu v duchu keď sledoval to decko ako mu unáša študentku. Tvár schvoval do dlane a zhlboka dýchal.,, Sľúbil si ochraňovať Kirigakure, jeden fracek ťa nedonúti vraždiť." upokojoval sa v duchu.,, Ale keď jedného znesie zo sveta tak sa nič nestane." rozhodol sa Toshio a zložil si ruku z tváre a zbadal Natsuki.,, Pustím ťa z tréningu teraz za Yunou ale." zdôraznil Toshio.,, Nechcem počuť ani jediné slovko k tréningu jasné?" podotkol a zmizol preč.

Pomalu jsem se vydala za nimi. Nebylo třeba spěchat, Yunu ochraňovala spousta lidí. Stejně jsem nechápala, co se stalo, vůbec jsem ji nekopla silně, takže nejspíš musela být zraněná už před tím. Budu muset požádat naše, aby mě naučily nějaké základní lékařské jutsu. Je to naprd nemoct nic udělat.

Môj trening bol myslím u konca, tak som si povedal, že pôjdem na prechádzku.Hneď na to som sa teda vybral len tak sa poprechádzať.

Prišiel som ku jazeru a začal trenovať svoju silu jinchuurikiho takže som musel vyvolať dva chvosty a robil som akekoľvek formácie útoku.

Musel som si ísť oddychnuť a preto som išiel za mizukage aj tak som sa jej pred tím chcel niečo spítať. ( Presun )

Shiryuu Nao

Pomalým krokem jsem přicházela k místnímu velkému jezeru a doufala, že tu budu mít klid. Potřebovala jsem si v hlavě všechno srovnat a taky se pořádně uklidnit. Teď už mě vlastně ani neštvalo to, co se stalo, ale to, jak mě to dokázalo vyvést z míry...tohle jsem nebyla já...Já byla vždy nad věcí a nic mě nedokázalo rozhodit...vždy klidná a ignorující své okolí. Budu na sobě muset ještě zapracovat...tohle se mi nesmí stávat...nemůžu se nechat nikým takto vykolejit... Napadlo mě a pokračovala jsem dál. Můj pohled padl jako první na nějakého kluka, ale bylo vidět, že odchází, takže jsem nemusela odejít já. Chtěla jsem být sama...sama a v klidu. Nakonec jsem zamířila ke kmenu jednoho ze stromů poblíž vodní hladiny, posadila jsem se a pohodlně se o něj opřela. Kopí jsem položila vedle sebe, zavřela jsem oči a poslouchala zvuky okolní přírody.

Došel jsem k jezeru a tam si chtěl chvíli dáchnout. A sakra zase tamta rozmazlená holka. Zamířil jsem tedy radši někam bokem a doufal, že si mě nevšimla. Další hádku jsem už teď opravdu nechtěl. Lehl jsem si s rukami za hlavou a se zavřenýma očima poslouchal šumění vody.

Shiryuu Nao

Nejspíš jsem i usínala, ale zpátky do reality mě rychle vrátily studené kapky deště padající z oblohy...v tomto případě spíš z koruny stromu. Nějak mi to nevadilo. Byla to jen voda a navíc hustě listnaté větve stromu zadržovaly většinu dešťových kapek. Nebyla mi ani zima, protožena na zdejší počasí jsem byla zvyklá už od dětství, takže jsem ani neměla v úmyslu odejít...ono ani víceméně nebylo kam. Rozhodla jsem se dál věnovat své uklidňující meditaci, když v tom se u jezera objevil další rušivý element. Okamžitě jsem poznala, o koho se jedná, ale neměla jsem v úmyslu mu věnovat jakoukoliv pozornost. Jen jsem si otráveně povzdechla, zavřela oči a dál dělala, jako by vůbec neexistoval.

V zamyšlení jsem došla k jezeru a posadila se před jeskyni, která byla na jeho břehu. To místo mě nějak zvlášť přitahovalo. Možná, že jsem si nějakým podvědomím způsobem vzpomínala, že zde vždy sedával Daisuke-sensei. Zamyšleně jsem se podívala na odlesky hrající na hladině. Tady se vždy dobře přemýšlelo.
Co najít dům u nějakého jezera, to by bylo pěkné ne? A v Kiri ani ne moc těžké... Všechno lepší, než podzemní prostory mé kanceláře. Vážně se z toho začínám zcvokávat.
Zatřásla jsem hlavou a rozhlédla se kolem.
Byla tu ještě nějaká dívka a ...
Toshiro?
Doufala jsem, že nevyvedl žádnou blbost. Dlouho jsem ho neviděla a taky... Rozhodla jsem se to pustit z hlavy. Neměla jsem náladu na to někoho prudit. Můj pohled se znovu vrátil k jezeru.

Člověk by nevěřil jak krásně se může vyspat, když hustě prší. Protřel jsem si oči a otevřel je. Můj první pohled nyní padl na mraky, které byli nad mou hlavou. Některé nabývali velmi povědomích tvarů. Jako kůň, pes, či snad verliba. Po nějaké době rozjímání nad těmito tvary a tisíci dalších zbytečností jsem se donutil sednout. Trochu mi při protahování zakřupalo v zádech, ale efekt to pro mě byl příjemný. Vstal jsem se protáhl si i nohy. Jako bych se chystal na nějaké mistrovství světa v běhu na 100 metrů. Konečně se vším hotov jsem se rozhodl, že vyrazím někam pryč. V tom jsem však pohledem spočinul na Roce. Po chvilce uvažování jsem se za ní vydal. Už už jsem soupeřil s myšlenkou jí oslovit stylem. Dobré ráno šéfová. Jak se dnes máte? Přišlo mi to však nemístné a tak jsem to neudělal. Dobré ráno. To už je doba, co jsme se neviděli. Doplnil jsem to o menší úsměv.

Pomalu jsem zvedla hlavu.
Takže nakonec přišel on za mnou? Má sebevražedné sklony, nebo přece jen nějakou slušnost? napadalo mě ale nakonec jsem jen pokývala hlavou.
"Mohlo by to být i horší..." na chvíli jsem umlkla a zůstala se tiše dívat na hladinu. Pak jsem ale pohled odlepila a nasměřovala ho znovu na něj.
"Byl jsi mimo vesnici?" nebyl to nijak útočný tón, spíš takový... konverzační.

Chvíli jsem střídavě pozoroval ji a nějakou nádherně barevnou květinu. Potom jsem svůj pohled nasměroval opět k ní. Aha no snad to tedy bude už jen lepši. Ač jsem věděl, že to je naprosto nereálný cíl. Potom se zeptala na to kde jsem byl. Což mě trochu zaskočilo, ale snad jsem to nedal znát a ukryl to za svůj naprosto klidný obličej. Hai i tak se to dá říct. Byl jsem mimo území země Vody. Doufal jsem, že jí to tak bude stačit.

Podívala jsem se na něj.
"Mimo uzemí země vody?" řekla jsem zamyšleně. Něco se mi na tom nezdálo. Pak jsem si ale vzpoměla, že sem přišel před nedávnem a před tím cestoval po světě. Těžko se na to zapomínalo, sotva přišel, měli jsme spolu první komflikt. Dodnes jsem nevěděla, proč ho tenkrát Mizukage kryla.
Příbuzní... pff.
Rychle jsem se vrátila zase do přítomnosti.
"Za známými?"

Ehm hai, dalo by se to tak říct. V hlavě mi problesklo, že jsem vlastně jen celou dobu shromažďoval různé informace o Pěti velkých zemích a nukeninských skupinách. Neměl jsem však důvod jí o tom říkat. Navíc se na to ani neptala. A co ty, stále jen samá práce? Pokusil jsem se odvést pozornost jinam.