Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Natsuki

Otočila jsme s na Katsura, tak půjdem taky ne? Šla jsem ke skřínce, vytáhla jsem batůžek, připravila 3 svačiny, maso do krabičky a dala to do batohu.

Tak fajn. zasmála jsem se. (přesun)

Vyběhla přede mnou, vyběhl jsem za ní. (přesun)

Katsuro

,, Ja už tam bude skôr než vy všetci." zaštekal spokojne Katsuro a zmizol v obláčiku dymu.

Natsuki

A já půjdu sama a po svých. Sebrala jsem batoh se svačinou a vydala se k jezeru.
(přesun)

Všichni odešli. Napsal sem list ze stejným textem jen sem nespomínal puvodní obrázek protože ho sežral pes a psat to tam by bylo trapné. Položil sem ho před dveře a odešel za Mizukage. Šel sem se zeptat na cestu do Konohy jak mi poradil Akihiro. (přesun)

Přibližovali jsem se k residenci Kuga, když jsem si uvědomil že, ani vlastně nemám klíče. Nechal jsem je na stole přesně tam, kde nám je Nat dávala. Otočil jsme se na Yunu:,, Yuna-chan? Prosím tě? Nemáš náhodou klíče od toho domu, že?" A začal jsem se tomu smát.

Naštěstí mám . Zasmála jsem se a odemkla vstupní dveře, které jsem na pokyn Nat zase okamžitě zamkla. Vypadalo to že tu nikdo není. Zula jsem si boty a celá vyčerpaná jsem se natáhla na pohovku naproti krbu.

Následoval jsem jí až k pohovce, potom mě napadlo, že bych mohl rozdělat oheň, když tu teď budem. Vzal jsem tedy dřevo vedle krbu rozestavěl a zapálil. Následně jsem se uvelebil druhou pohovku vedle.
,, Byl to dneska v celku náročný den, co říkáš" A opět jsme se zasněně podíval na vyčerpanou Yunu.

Víc než bych čekala. Řekla jsem unaveně a nechala se zhypnotizovat plameny v krbu. Pak jsem zamrkala a pomalu se zvedla. Jdu se osprchovat. DTáhla jsem svoje tělo silou vůle do koupelny, kde jsem se osprchovala a umyla si vlasy. Navlékla jsem na sebe noční košili a v obýváku sebou znovu lácla na pohovku. Taky jsi tak unavený? zeptala jsem se se zívnutím Akia a podívala se na něj.

Odpověděla mi, pohlédla do krbu a odešla do koupelny. Najednou zničeho nic se mi začali zavírat oči a v mžiku jsem usnul. Probudil mě až její příchod s větou "Taky jsi unavený?", zamrkal jsem očima, zívl si a odpověděl:,, No, jak si můžeš povšimnout, je to zjevné" a na tváři vytvořil mimický výraz který měl připomínat zívnutí.
Po chvilce odříkání jsem vstal a přiložil do krbu. ,, Taky bych si mohl zajít do sprchy" řekl jsem a vydal se tam. Po vší té noční hygieně jsem si vzal trenky a vrátil se ke krbu. Kde mě okamžitě uchvátili mihotající plamínky.

Natsuki

Došla jsme v doprovodu Nami k domu. Tak tady bydlím, odemkla jsem dveře pustila Nami dovnitř a zase zamkla. Jako doma, řekla jsem Nami. Kuchyň je naproti, pokud máš hlad, koupelna je nahoře nebo přes obývák, a nakoře si vyber prázdný pokoj. Nějaké oblečení ti taky půjčím. Usmála jsme se na ni a odešla jsem do obýváku, kde se na gauči válela Yuna s Akiem. Hej běžte spát na svoje.

Chtěla jsem mu něco říct, ale v tu chvíli přišla Nat v doprovodu té dívky od jezera. Vstala jsem na povel Nat, popřála všem dobrou noc. Ještě jsem pozdravila to neznámou dívku. Ahoj já jsem Yuna. Na víc jsem se v tu chvíli nezmohla a pomalu se šourala nahoru po schodech.

Z pozorování mě vytrhl příchod Natsuki spolu s tou dívkou od jezera. Po té sprše jsem byl trochu čilejší tak jsem normálně vstal, a šel přímo k nim.
,,Ahoj, jmenuji se Akio, rád tě poznávám" . Na odpověď jsem ani nečekal a vydal se rychle nahoru. Poté jsem následoval Yunu k jejímu pokoji. Vešla dovnitř a já v tu chvíli nevěděl jestli jít spát nebo jít za ní. Nakonec jsem se rozhodl jít za ní. Ležela v posteli, od dveří jsem tak polohlasně zašeptal ,,Spíš?"

Ležela jsem v posteli a přemýšlela. V tu chvíli někdo otevřel dveře, podívala jsem se tím směrem, světlo z chodby mě na chvili oslepilo takže jsem neviděla kdo to je. Ah to jsi ty Akio, nespím. Pojď sem a posaď se. Trochu jsem se na posteli posunula a udělala mu místo.

Pozvala mě dál. Zavřel jsem dveře a posadil se na místo co mi nabídla. Chtěl jsem něco říct, ale nevím proč, nemohl jsem ze sebe vydat, ani hlásku. Snad ani myšlenkami jsem nebyl při smyslech. Nebo že by to bylo tou vyčerpaností? Neměl jsem sebemenší tušení.
Jen jsem tam seděl a díval se na ní. V tu chvíli mi to přišlo blbý a jediné co mě vylétlo bylo ,, Ta noční košilka ti moc sluší ".

Čekala jsem co z něj vypadne a ono tohle, ale nesmála jsem se jen jsem mu s milým úsměvem odpověděla. Díky tobě ty trenky taky sluší. Teď jsem se zasmála protože hloupější odpověď mě napadnou nemohla.Všimla jsem si že je trochu zaražený. Snad nevěděl co říct a popravdě jsem to nevěděla ani já. Chvíli jsme tam seděli a koukali na sebe. Pak jsem se ho potichu se sklopenou hlavou zeptala. Proč jsi nezůstal dole s holkama vypadáš ještě celkem čile narozdíl odemě.

Zarazil jsem se nad její odpovědí a zároveň se začervenal. Úplně jsem zapomněl že je mám na sobě. Doma takhle chodím na večer pořád a nikomu to nevadilo, ale tady? V tu chvíli jsem nevěděl jestli radši nemam jít nebo se smát.
Pousmál jsem se, " Díky" odpověděl jsem trochu nesměle.
,, No, Nat nás vyhnala, tak jsem radši šel pryč. A rovnou k tobě, proč být vedle v pokoji sám, když tady můžu být aspoň s někým koho mám rád" pousmál jsem se na ní. A lehl si obličejem naproti ní.

Usmála jsem se a udělala mu na posteli víc místa. Dlouho jsem ho pozorovala. Položila jsem mu pravou ruku na tvář a pohladila ho. Nenapadá mě jediný důvod. Přiblížila jsem se k němu a chtěla ho políbit.

Opět mě pohladila její heboučkou rukou a pokusila se mě políbit. Nechal jsem jí, a polibek jí oplatil, jenomže tentokrát trochu delším a vášnivějším.

Zavřela jsem oči a naplno si užívala jeho polibky, které jsem mu ihned oplácela byly čím dál delší a vášnivější. Rukou jsem mu zajela do vlasů přitiskla jsem se blíž k němu bylo mi chladno a jeho tělo bylo tak příjemně teplé.

Po chvíli jsem cítil její ruku ve vlasech a i ona se ke mně přibližovala. Když jsme byli u sebe tak, že jsem se celým tělem dotýkali, rukama jsem jí zajel pod košili až k zádům, chytil jsem ji křižmo rukama za lopatky a jemně jí k sobě přitiskl.
Cítil jsem jak se celá třásla třese, nejspíše zimou. Doufal jsem, že jí aspoň trochu zahřeji. Sálalo z ní teplo a vášeň byla cítit všude okolo nás. Dál jsme se líbali, přičemž jsme snad ani neotevřeli oči a užívali si každou vteřinu která proběhla jakoby to bylo tisíc let.

Nechala jsem se k němu přitisknout sálalo z něj teplo a jeho polibky byly čím dál krásnější. Najednou jsem se odtrhla, otočila hlavu a zakašlala. Musela jsem se u jezera nachladit. Řekla jsem rozmrzele. Přitulila jsem se k němu a přehodila přes něj peřinu. Pak jsem zívla, zavřela oči a začala pomalu usínat ani jsem si to neuvědomovala.

Všechno bylo dokonalé, když v tom mě odstrčila, otočila hlavu a zakašlala. Nakonec dodala větu o tom, že se nachladila. Přišlo mi to jako ironie osudu. Ale nenechal jsem si nic zkazit. Hodila na mě peřinu a začala usínat. Jak je to stvoření bezbranné najednou, nejdříve se pokusí zavraždit senseie a teď si tu v klidu leží se spokojeným výrazem na tváři. Hřálo mě to u srdce když jsem tam s ní takhle byl. Nicméně, spát jsem jí nechtěl dovolit. ,, Jestli jsi se nachladila tak to není zase takový problém ne?" Podíval jsem se na ní přesvědčivým pohledem. A začal jsem jí hladit po tváři. A sžíval se s jejím tlukotem srdce.

Není to problém? Zeptala jsem se rozespale. Začal mě hladit a já si jeho doteky užívala. Pak jsem si jeho ruku vzala do dlaní a prohlížela si ji ve světle měsíce, které jemně osvítilo míststnost. Jemně jsem ji políbila přitiskla si ji opět k tváři. Dívala jsem se mu do očí políbila ho a znovu se přitulila.