Sídlo klanu Kuga

Trénovala jsem dál a dál až jsem byla už unavená.Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela o tom, kde se mi asi courá Ataru a kdy se ke mě vrátí.

Pomaly som šiel k Natsukinmu domu až som ju našiel na lavičke. Bol som za ňou a šiel som potichu. Ahoj...si pripravená?! vychŕlil to na ňu.

Samozřejmě jsem si ho vůbec nevšimla, jak jsem byla zamyšlená, takže jsem se pěkně lekla a spadla z lavičky. Ahoj sluníčko, vyskočila jsem okamžitě a vrhla se mu kolem krku. Chyběl si mi, zašeptala jsem a políbila ho.

Jó ty si mi chybela taky...uhm...jdeš se mnou na takovej výlet?! povedal som z ľahka a usmial som sa na ňu.

Ani mě neobjal, ani neopětoval tu pusu, prostě jen stal. Takže je něco špatně? Pustila jsem ho a couvla dva kroky dozadu. Musela jsem vypadat dost zklamaně, tak moc mi chyběl, tak jsem se těšila, až budeme spolu a najednou mi přišlo, že on to tak nebere. Na jaký výlet? Zeptala jsem se, ale v hlase mi nebyl slyšet žádný zájem. Co se stalo? To už mě nemá rád? Byla jsem zmatená.

Na hodne dlouhý...jenom mi dva... plus koukneme se spolu do troch velkých vesnic... milo som sa na ňu usmial pritiahol som si ju späť.

Opřela jsem se mu hlavou o hruď. A proč si bereš sebou mě? Zeptala jsem se na to, co se mi honilo hlavou. Nepřipadá mi, že by si byl rád, že jsi zase semnou. Měla jsem slzy na krajíčku, i přes to co říkal, jsem se najednou strašně bála, že mě opustí.

No proč asi?!... Proto že teď sem byl dlouho pryč a jít zase na dlouho pryč bez tebe by mi bolo smutno... a navíc není to nebezpečné takže se te nebojím vzít si te se sebou...navíc teď budu mít väčší istotu když budeš pri mne... hovoril pomaly a úprimne.

Nic jsem neříkala, pořád jsem o něj byla opřená hlavou. Jen jsme tak stála a nic neříkala. Přemýšlela jsem, jestli každý nemluvíme a nemyslíme na něco jiného.

Nebo pokud nechceš nemusíš...nutiť te nebudu...ale pak tu s tebou zústane múj klon a budu si te hlídat... trochu som si ju odtiahol, pozrel som sa jej do očí a dal som jej pusu.

Pusu jsem mu oplatila a líbala ho dál a dlouho. Samozřejmě, že chci zůstat s tebou, miluji tě, jen ....jen mám strach,, že ty mě už ne. Podívala jsem se na něj se strachem v očích.

Tak ten tvúj strach je zbytečnej... myslíš že kdybych te nemnel rád nevzal bych si te zo sebou?! pozrel som sa jej do očí.

Já nevím, usmála jsem se, někdy se v tobě vůbec nevyznám. Postavila jsem se na špičky a otřela se svým obličejem o jeho. Taky by ses mi mohl trošku věnovat, dlouho si byl pryč, zašeptal jsem a dál se s ním mazlila.

No mohl...a proto ti ponúkam jestli pújdeš se mnou na ten dlouhý výlet.... usmial som sa na ňu a mazlil som sa tiež.

Já myslela teď, usmála jsem se, aniž bych se přestala mazlit. Co si mám vzít sebou? Dala jsem mu pusu. Usmála jsem se na něj, naučíš mě cestou něco nového?

No uvidíme jestli te neco naučím...Mno zbal si co potřebuješ... aspon veci na týden... usmial som sa.

Dobře, rychle jsem ho líbla na tvář a vběhla do domu. Sebrala jsme v pokoji batoh, poskládala si do něj věci na sebe, na kreslení a něco na spaní. Seběhla jsem dolů do kuchyně a nechala na stole rodičům vzkaz. Vyběhla jsem do zahrady, objala Ataru a usmála se na něj. Připravena.

Dobře tak jdeme ne?!.... chytil sem jí za ruku a šli sme k bráne.

Super, usmála jsem se, šťastná, že budu moc být s ním. Ruku v ruce jsme se vydali k bráně.
(přesun oba)