Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

"A měl by snad?" Najednou mi chytla ruku a začala si ji prohlížet ve svitu měsíce. Člověk by si na první pohled řekl, že takhle obarvená ruka bude vypadat spíše strašidelně než tak jak doopravdy vypadala, mělo to své kouzlo. Poté mi ji políbila svými rty a znovu si položila na tvář. Následně se mi podívala do očí, v tu chvíli zrovna pronikli opět paprsky z poza mraků do našeho pokoje a přímo na její tvář, kterou osvětlily a stíny jež dodaly větve stromů jí na obličeji vytvořili jakési mystické znaky. Najednou mě políbila a přitom se ke mě zase přiblížila a začala se tulit. Přitiskl jsem si ji k hrudi a sevřel jí v náručí.

Nejspíš ne. usmála jsem se a nechala ho sevřít mě v náručí. Jednou rukou jsem ho obejmula kolem pasu. Už mi nebyla zima a i kdyby mi zima byla nevnímala bych ji. Vzhlédla jsem k němu vypadal tak zasněně a zároveň i trochu unaveně. Nechtěla jsem aby mě pouštěl a šel spát proto jsem nic neřekla a nechala se dál objímat.

Objala mě kolem pasu a pohlédl ze zdola ne mě. Chvíli mě pozorovala, já se na ní díval jen na spadlého anděla, nejkrásnějšího spadlého anděla co se kdy na zem mohl dostat. Obličej jsem ji položil na hlavu a rukou jsem opět zajel pod její sněhově bílou noční košilku a hladil ji po trupu, přičemž jsem možná občas zajel i trochu níž.

Svou horkou rukou mě hladil po břiše občas se odvážil i do nižších partií. Chytla jsem ji položila vedle sebe na polštář a tajemně se na něj usmála. Měli bychom jít spát. Řekla jsem a stále se usmívala. Pokud něco chtěl namítnout neměl šanci, protože jsem ho umlčela dlouhým polibkem. Přitulila jsem se k němu. Dobrou noc zašeptala jsem a zavřela oči.

Po chvilce mi chytila ruku a položila ji vedle nás a zapletla prsty. Poté řekla větu ve smyslu "spaní". Jak by mohl někdo v takéto chvíli usnout, pomyslel jsem si. Chtěl jsem něco říct, ale ani to mi nedovolila, ve vteřině se ke mně přiblížila a dala mi dlouhý polibek. Zavřel jsem oči a doufal, že ta věta předtím byla jen iluze. Jenže poté ode mne odtrhla obličej a přitulila se. K tomu všemu dodala "Dobrou noc". Chvíli jsem váhal, jeslti jí ještě mučit nebo ne. Nakonec jsem ji chtěl trochu poškádlit ještě a polechtal jí.

Začala jsem se nahlas smát. To né jsem hrozně lechtivá přestaň. vypadlo ze mě v záchvatu smíchu. Snažila jsem se bránit jenže to nešlo ani jsem se nemohla pořádně nadechnout smích mi to nedovoloval. Takže jsem se tam svíjela v křečích od záchvatu smíchu a lapala po dechu.

Po chvilce lechtání vypadala jako kdyby každou chvíli zemřela na "nedostatek klidu" ale jak tam se sebou házela snažila se vymanit, byla příšerně roztomilá. Neodolal jsem ve chvíli kdy jsem ji přestal lechtat jsem jí začal líbat, hladit po vlasech, zádech a vlastně skoro po celém těle.

Nechala jsem ho mě hladit a líbat jeho polibky jsem mu opácela, ale už s trochu méně energicky byla jsem unavená, ale přestat jsem nechtěla. Když se mi od něj na chvilku podařilo odtrhnout zeptala jsem se: Ty nemáš v plánu mě nechat spát že ne? zasmála jsem se a pohladila ho po ruce.

Po otázce jsem na ní pohlédl a zasmál se ,, Co myslíš" A vyplázl jsem na ní jazyk.

Mysím že ani v nejmenším to nemáš v úmyslu. Zasmála jsem se a čekala co se bude dít.

,,Jsi chytřejší než vypadáš" řekl jsem ji provokativně. A tu chvíli jsem ležel na zemi, praštila mě polštářem tak silně, že jsem to ani v nejmenším nečekal.

Opatrně jsem nakoukla přes roh postele, abych zjistila jestli mám očekávat odplatu. Když se nic nedělo opatrně jsem položila jednu nohu na zem potom i druhou a pomalu docupitala k ležící postavě. Klekla jsem si vedle něj a zastrčila si za ucho vlasy co mi spadali až na jeho tvář. Opatrně jsem zvedla jeho hlavu položila si ji na klín a ustaraně se ho zeptala jestli je v pořádku.

Když jsem se vzpamatoval ucítil jsem na tváři pramínek vlasů a ruce jež se mě dotýkali. Hlavu jsem měl na jejím klíně. Blaženě jsem se usmíval když jsem viděl její ustaraný pohled. ,, Jsem v pořádku andílku", poukázal jsem na ní prstem ať se přiblíží, že jí něco pošeptám. Jakmile byla v dostatečné vzdálenosti okamžitě jsme se přiblížil a znovu ji políbil, ale pouze na okamžik. Ihned jsem vstal a běžel zabrat u postele tu část u stěny.

Hej! To neplatí! Zavolala jsem na něj se smíchem. Okamžitě jsem vstala a skočila za ním. Dlouze jsem zívla a plácla sebou vedle Akia sice nevypadal moc unaveně, ale já unavená byla. Ještě jednou jsem zívla. Necháš mě si na chvilku odpočinout? Zeptala jsem se a usmívala se při tom. nečekala jsem na odpověď víčka mi padaly samy a já už dál neměla sílu jim v tom zabraňovat. Ani jsem přes sebe nepřetáhla peřinubylo to moc namáhavé . Jen jsem se přitujila a usnula.

Otočila se už když jsem ležel v posteli. Zavolala na mě něco o tom, že to neplatí či co a skočila přímo vedle mě. V jednu chvíli jsme myslel že mě sestřelí loktem, ale nakonec to vybrala. Zívla a podívala se na mě s otázkou, než jsem stačil odpovědět okamžitě se jí zavřely oči a usnula. Zasněně jsem se na ní znovu podíval. Poté jsem se přitulil s ní, přetáhl přes nás peřinu a sevřel ji v náručí tak, aby jí bylo teplo a mohla v klidu a bezstarostně spát.

(PS: Natsuki-chan? Ráno až se vzbudíš, prosím buď na nás hodná )

Přišla jsem s Natsuki do jejího domu. Páni! Říkala jsem si obdivně v duchu, když jsem se rozhlédla po jejím domě. Kolem prošlo několik lidí,spoře oděných. Dívka mě pozdravila a pak i ten kluk. Byl mi celkem ukradený, dům mě zaujal víc než on a tak jsem ho ignorovala. Když vypadli otočila jsem se na Natsuki. Um..já..ehm..děkuju. Nebyla jsem zvyklá za něco děkovat a tak jsem ze sebe soukala slova docela těžce. Na pobídnutí Nat jsem si vybrala jeden z menších pokojů. Svlékla jsem ze sebe mokré věci a lehla jsem si do postele. Jakmile jsem zavřela oči, hned jsem usnula jako zabitá.

(Akio prosím nemanipuluj s mojí postavou)

Natsuki

Když se všichni uvelebili v nějakém pokoji, začala jsem uklízet ten bordel, co tu udělali Yuna s Akiem. Posbírala jsem špinavé oblečeni v koupelně a hodila ho do pračky, pak jsme uklidila koupelnu. Obešla jsme pokoje, abych zjistila, kam si lehla Nami. Našla jsem ji spát v pandím pokoji. Sebrala jsme její oblečení a odnesla ho do pračky. Šla jsem do svého pokoje a našla oblečení pro Yunu i pro Nami a sebe. Prvně jsem zanesla oblečení Nami. Když jsem vešla do pokoje k Yuně, našla jsem ji v posteli s Akiem. Položila jsme ji oblečení na noční stolek a šla sehnat nějaké i pro Akia. Potichu jsem se vrátila k nim do pokoje a nechala tam oblečení i pro Akia. Odešla jsme dolu, okoupala se, převlékla, zapnula pračku a šla si lehnout na gauč, protože už se mi nechtělo do schodů.
Ráno jsem se vzbudila brzy, vytáhla jsme prádlo s pračky, pověsila ho do sušárny a odešla do kuchyně, nachystat jim snídani. Když jsem chystala snídani, napadlo mě, že ti nikde není Katsuro, ale pak jsem si řekla, že je asi se senseiem. Najedla jsem se, uklidila to, co jsem roztahala, když jsem dělala snídani. Odešla jsem do obyváku a vytáhla si knížku. Četla jsem si a čekala, až vstanou ostatní.

Když jsem se probudila cítila jsem že se mě někdo dotýká. Vystarašeně jsem otevřela očia když jsem spatřila Akia jak sladce spí vzpomněla jsem si co se v noci stalo. Zvedla jsem se na jedné ruce a ještě chvili ho pozorovala. Natáhla jsem se k němu a políbila ho na čelo, tišel jen tak abych ho nevzbudila jsem řekla: Dobré ráno. Vstala jsem z postele a tiše se oblékla. Opatrně jsem za sebou zavřela dveře a vyšla na chodbu kde jsem se hned rozhlížela po koupelně. Když jsem ji našla spáchala jsem raní hygienu a trochu se upravila. V kuchyni nikdo nebyl asi ještě všichni spí pomyslela jsem si, ale na stole byla snídaně takže jsem se šla podívat do obýváku. Tam seděla Nat s knížkou. Dobré ráno. Řekla jsem rozespale. Ta snídaně je pro nás? Radši jsem se zeptala protože při jejím apetitu by taky tohle všechno mohlo být jen pro ni.

Natsuki

Dobré ráno, ano ta snídaně je pro vás. Jen dokud tu není Nami, tak si něco ujasníme, byla jsem ztrápená a nevěděla jak to říct, v tomhle sem nebyla dobrá. Etoo... nooo... prostě ... to .. no byla bych ráda, kdybyste s Akiem dodržovali nějaká pravidla, protože to.... no .. jaksi .. vámm... no ... Zhluboka jsem se nadechla. Prostě je mi jedno co spolu s Akiem máte, ale v mém domě se budete chovat slušně, a jelikož evidentně nevíte, jak to je, tak si stanovíme pravidla, protože já se včera málem před tou holkou propadla hanbou. Takže, žádné pobíhání polonazí po společných prostorách, a muchlovačky a podobně si taky nechejte do pokoje. Aspoň tohle byste mohly zvládnout. Byla jsem červená jak rak.

Vyslechla jsem si Nat. Tak trochu jsem čekala že mi něco podobného řekne i přes to mě to však zarazilo. Tak dobře, omlouvám se za to. A díky za snídani. Otočila jsem se a šla se nasnídat.

Uslyšela jsem z dola hlasy a tak jsem vstala z postele. Hledala jsem svoje věci, ale nikde jsem je nemohla najít, tak jsem si místo nic oblékla ty, co mi tu někdo nachystal. Pomalu jsem našla dolů. V jedné místnosti jsem našla Natsuki a tu dívku ze včera. Nevěděla jsem jestli něco můžu říct, ale ani mě nic nenapadlo. Vlastně jsem té dívce byla vděčná, že mě nechala u sebe aniž by mě znala. Vzpomněla jsem si, že jsem jí neřekla jméno a tak jsem se rozhodla představit. Um..nějak jsem se včera nepředstavila. Jmenuji se Nami...Nami Kōrihiya.

Natsuki

Dobré ráno, Nami, usmála jsme se na ni, pojď se nasnídat. Vstala jsem a rozešla se do kuchyně.

Šla jsem za Natsuki do kuchyně. Um..děkuju. V kuchyni již byla ta druhá dívka. Sedla jsem si co nejdál od ní a vzal si snídani. Měla jsem hrozný hlad, jelikož jsem už od včerejška nejedla a tak jsem do sebe snídani házela docela rychle. Přemýšlela jsem jestli tahle holka patří k nějaké armádě spásy nebo červenému kříži, že ubytovává lidi, které ani nezná a ještě jim dá oblečení a stravu. Usoudila jsem, že nebude moudré se jí na to ptát a tak jsem při snídani neřekla ani slovo.

Natsuki

Holky v klidu jedly, pokud máte chuť na něco co tu není, tak řekněte a já vám to podám. Usmála jsme se na ně. Nevím, co Yuna s Akiem včera vyváděli, že Akio ještě spí, ale muselo to stát za to, smála jsme se v duchu.

Mě to stačí. Díky Nat. Podívala jsem se tu holku co sem včera přišla sedla si ode mě tak daleko jak to jen šlo jako bych měla nějakou nakažlivou nemoc.