Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Katsuro

,,Zase k dverám?" spýtal sa Katsuro a začal pomaly kráčať.,, Obývačky pri krbe by nebolo lepšie?" doplnil otázku.,, Mäkkučko, teplo, pohodlne a hlavne lenivo." vysvetlil až prišli k dverám.,, No a sme tu." dopovedal svoj ukecaný monológ Katsuro.

Lekla jsem se jestli se mu něco nestalo tak jsem k němu rychle přiběhla. Jsi v pořádku? Pomůžu ti vstát. Chytla jsem ho za ruce a postavila na nohy. V tu chvíli se tam oběvil Keimi netušila jsem jak se sem dostal. Na to co mi řekl jsem neodpověděla jen jsem sklopila hlavu a zkoumala mokrou trávu.

Natsuki

Máš pravdu kašlem na ně, jdeme ke krbu do obýváku, teda pokud si ochoten nechat se hladit. Zasmála jsem se . Bavilo mě nechat se nosit.

Katsuro

,,Taaakže hovoríš, že keď ťa tam odnesiem tak si spokojne budem vylihovať a ty ma budeš škrabať za ušami?"spýtal sa Katsuro v tom momente možno to netrvalo ani chvíľu vyštartoval takou rýchlosťou, že bol už v obývačke.,, Sme na mieste." zaštekal celý od radosti a nedočkavosti.

Natsuki

Aaa supr, ty si rychlík, sval se někde na koberec ke krbu ať je nám teplo. Před krbem byl takový ten vysoký chundelatý koberec a v krbu hořel oheň. Jasně, že tě budu škrabkat, zasmála jsme se.

Vzpamatoval jsem se a uviděl jak je Yuna zase zaražená a smutná, nejspíš Keimimu nedocházelo, že ji prostě zklamal. Sice jsem nevěděl moc z toho co ti dva mezi sebou mají, kromě toho čekání u ramen restaurace, ale nerad vidím někoho v mém okolí kdo mě má aspoň trochu doopravdicky rád takhle smutného.
Jednoduše jsem se přesunul za Keimim a pověděl:,, Keimi, promiň mi mé předešlé chování, ale asi ti došlo že mi ni záleží, navíc je to členka mého týmu a já ji nerad viděl smutnou. Prosímtě, nevím co a jak bude probíhat dál, ale nech ji chvíli, žádám tě o to."

Katsuro

,,Kobereeeeec." zaiskrili mu oči v tom momente a radostne sa do neho zvalil a chvíľu sa v ňom vrtel.,, Žúúúúúúúúúúžo." zaštekal a po chvíli sa upokojil pričom ostal pokojne ležať.,, Okej." prikývol a zložil hlavu na koberec, teda začal konečne oddychovať.

Natsuki

Dostala jsme záchvat smíchu, až jsem s Katsura sjela na zem, když jsem viděla jak se vrní v tom koberci. hej kdybych nespadla, tak si mě zalehl, hrozila jsme mu prstem, ale smála jsme se. Lehla jsem si částečně na koberec částečně na něj, tak bych mohla natáhnout ruku a škrabkat ho za uchem.

Ustavičně pršelo studené kapky deště byly těžší a větší. Začala jsem se třást zimou, ale dál jsem tam stála jak přikovaná. Vyslechla jsem co Akio Keimimu řekl. Pak jsem zvedla hlavu a podívala se na ně. Měla bych jít uklidit kuchyň nebo bude Nat řádit až to uvidí. Ahoj Keimi. Rozloučila jsem se a bočním vchodem vešla zpět do rezidence, kde jsem svlékla mokré oblečení , usušila se a ovázala si ručník kolem těla. Vzala jsem si hadru na zem, která se válela pod umyvadlem a šla do kuchyně. Když jem míjela ty dva mazly na koberci u krbu jen jsem se usmála a šla dál.

Čekal jsem co mi Keimi odpoví, když v tom se ozvala Yuna, opět tím smutným tónem, že de domu. Díval jsem se na ni a celá se třásla když odcházela. Obrátil jsem se zpět na Keimiho, zavřel oči a utíkal za Yunou. Když jsem ji dohnal zacházela do koupelny, nejspíše se převléknout. V tu chvíli jsem moh vymyslet tuny věcí, ale usoudil jsem, že lepší bude když se převléknu taky. Šel jsem tedy o patro výš a vlezl do druhé koupelny co zde měli. Když jsem se svlékl došla mi jedna věc... A to, že nemam žádné další oblečení, moji milovanou košili s kapucí mi zničili, náhradní věci od Natsuki jsou celé mokré a co ted? Pohlédl jsme na levo a tam byl složený čistý ručník, chvíli jsem váhal zda si ho vzít, či ne. Ale nakonec jsem usoudil, že je lepší mít ručník než mokrý věci. Omotal jsem si ho kolem pasu a šel se dolu podívat. Natsuki a Katsuro si náramně rozuměli, tak jsem je nechtěl obtěžovat nějakým dalším oblečením. Když jsem je míjel ani si mě nevšimli.
V kuchyni jsem potkal dívku s mokrými vlasy a ustaraným výrazem jak vytírá tu zaneřáděnou podlahu. Vzal jsem hadr zpod dřezu co tam nenápadně vykukoval a v pokleku vedle ní jsem začal vytírat. Ve chvíli kdy se na mě podívala jsem se na ni usmál na znamení že je vše v pořádku, alespoň pro teď. Jediné co bylo trochu zarážející, byly ty ručníky....

Začala jsem vytírat tu mokrou podlahu udělali jsme tu opravdu velkou potopu takže jsem hadr musela několikrát vyždímat do kyblíku vedle mě. Když jsem to už měla skroro hotové přišel Akio v ručníku a začal mi pomáhat. Usmál se na mě tak jsem mu úsměv opětovala. Vstala jsem a protáhla se byla jsem už opravdu unavená ale všude byly mokré šlápoty. Vzala jsem ten hadr, přeložila ho a položila na zem. Chtěla jsem to mít rychle za sebou takže jsem se o něj rukama zapřela a tlačila ho před sebou až ke dveřím do zahrady a zpět. Několikrát jsem takhle proletěla obývákem a když jsem se vrátila do kuchyně bylo zase všude sucho. Uklidila jsem kýb i oba hadry a usmála se na Akia. A máme hotovo. Oddechla jsem si s úsměvem.

Po tom co začala takhle běhat ke dveřím a zpět mi přišla taková roztomilá, tou svou pracovitostí, bylo zjevná že je dost utahaná, ale přesto se snažila. Díval jsem se zasněně na ní. Když v tom mě probudila její věta ,, A máme hotovo" Pohlédl jsme na ní a s úsměvem odsouhlasil, smála se opravdu krásně a upřímně, byl to až nelidský pocit, když se na mě takto podívala.

Oba jsme tam stáli jen v ručníku a zírali na sebe. Pak mě přemohla únava zívla jsem a podívala se na hodiny. To už je tolik hodin? Měla bych jít spát přecejen nás zítra čeká tréning se senseiem. Neříkala jsem to moc nadšeně a taky jsem nebyla, ale když chci zesílit tak ho podstoupit musím. Málem bych zapomněla! Musíme zamknout. Můj klíč pořád ležel na stole tak jsem ho vzala a šla zamknout dveře na zahradu. Když jsem se vrátila stál pořád na stejném místě. Proč jsi nešel spát? Zeptala jsem se ho a čekala na odpověď.

Probral jsem se z mikrospánku, nebo že by ze snění? To nevím... Podíval jsem se na ní. A jednoduše odpověděl:,, Bude to zapříčiněno nejspíše dvěma faktory, první jest to, že vlastně ani nevím kde mám pokoj a ten druhý nejspíše to, že jsem asi v genjutsu, nebo něčem na ten způsob." Odpověděl jsem a pořád se na ni díval.

To mi připomíná že to taky nevím, ale Nat říkala něco o výhledu do zahrady. Tak si nejspíš budem muset pokoje vybrat sami. Odvětila jsem s úsměvem. Genjutsu? Zeptala jsem se nejdřív jsem to nechápala, když mi to došlo trochu jsem se začervenala. Sledovala jsem ho jak mě hypnotizuje pohledem, podívala jsem se mu do očí a usmála se. Pak jsem si vzpomněla co jsem chtěla udělat. Vzala jsem ho za ruku a vedla za sebou po schodech nahoru. Prostě si vyber nějaký pokoj myslím že Nat to vadit nebude. Dobrou noc Akio. Popřála jsem mu a otevřela pvní dveře.

"Dobrou" zavolal jsem za ní a vešel do pokoje hned vedle, pokojíček pro hosty jak malovanej. Za posuvnými dveřmi byl pokoj takový že vypadal jak kdyby byl ze všeho možného a na vše možné, jen ne na to, na co je doopravdy určen. Po stěnách se proháněla zvířata, na vršku stěny poletovali různí ptáci a na zadní stěně se nacházel kus pralesa, přímo vybízel ke vstupu dovnitř.
Porozhlédl jsem se eště jednou po pokoji a tentokrát spíše po posteli. Byla nenápadně schovaná za skříní z tmavého dřeva. Lehl jsem si na postel a přemýšlel, ostatně jako vždy než du spát, ale tentokrát to bylo docela jiné. Mé myšlenky se ubírali k dívce, překrásné dívce jež spala jen o jeden pokoj vedle mě. Tyto myšlenky mi nedali spát, byli jak citové tak i taková se špetkou chtíče...

Když jsem za sebou zavřela dveře sesunula jsem se po dveřích k zemi. Pokoj jsem si neprohlížela v tuhle chvíli mě vůbec nezajímal. Dnes se toho tolik stalo a já byla .... zmatená. Přišla jsem jen na jediný způsob jak se uklidnit otevřela jsem okno, mraky byly pryč a s nimi i déšť dokonce se i trochu oteplilo. Seděla jsem na parapetu a pozorovala noční oblohu. Chtěla jsem si vyčistit hlavu tak jsem začala do noci zpívat jednu písničku co mě naučila matka než zemřela. Nejspíš jsem tam seděla dlouho, protože i přes to že se oteplilo začalo mi být chladno. Zavřela jsem okno a zachumlala se do peřin. Nemohla jsem usnout pořád jsem se v myšlenkách vracela k vodní bitce, honění po zahradě a uklízení v ručnících.

Z řetězců přemýšlení mě vytrhl zpěv, zpěv anděla? Že by? Říkal jsem si, to není možné, ale ten zpěv se ozýval ihned ze druhého pokoje. Byla to písnička co člověka naprosto uklidní a přenese na jiné místo bez myšlenek. A najednou bylo ticho, občas byl slyšet noční větřík, jak si hrál s okny, ale nic jiného se nedělo.
Rozhodl jsem se jít navštívit tu dívku vedle mě. Co nejtišeji jsem odešel z mého pokoje a popostrčil její dveře, abych se podíval zda spí, či ne. Jediné co jsem viděl bylo to, že byla postel celá rozházená a ona nikde, řekl jsem si, že bude nejspíš pod ní. Potichoučku jsem vešel do jejího pokoje a posadil se vedle postele. Kde jsem se na ní mohl dívat. Měla takový klidný pohled ve tváři, měl jsem za to že již spíš, když v tom otevřela oči.

Co se to ... Kde to jsem? Zeptala jsem se když jsem otevřela oči. Musela jsem na chvili usnout. Chtěla jsem se zvednout ale praštila jsem se hlavou o nějakou desku. Au co to bylo? Pomalu jsem se vyplazila zpod postele. Co jsem tam dělala? Zeptala jsem se Akiho, i když jsem nepředpokládala že by to věděl. A co tu vůbec děláš ty? Jak to že nespíš? pousmála jsem se a čekala až zpracuje všechny moje otázky.

Bylo tmavá noc a já jsem po 3 dnech pořádného nevyspání byl už dosti unavený. Pomalu jsem usínal a najednou tolik otázek... Kde se to vzalo....
Zakoktal jsem... "nnnnoo onnoon ehm... No, jsi v době rodiny Kuga, to co je nad tebou je polička, sám nevím co tam dělá... A já? No.. popravdě, bylo mi tam samotnýmu smutno, přišel jsem za tebou a doufal jsem, že by jsi mi mohla zazpívat ještě tu překrásnou písničku, co si předtím zpívala. Zasmál sem se a čekal co bude následovat

Tys mě slyšel? Zrudla jsem a posadila se. Myslela jsem že už spíš. Usmála jsem se, ale na odpovědi jsem nečekala začala jsem znovu zpívat, i když jsem byla unavená a právě jsem dostala ránu do hlavy. Dozpívala jsem a otočila se na Akia. Byla to ta písnička co jsi slyšel?

Poslouchal jsem tu písničku a úplně žil v tom světě kde zněla tato melodie. ,,Jo, zasmál jsem se a najednou zničeho nic zívnul... Asi bychom už měli jít vážně spát co?

Asi určitě. Zasmála jsem se a znovu se zachumlala do peřin. Když jsem zavřela oči jen jsem mu ještě jednou popřála dobrou noc a okamžitě usnula.

Ještě než jsem odešel, podíval jsem se zpět na ní, jak okamžitě usnula. Vrátil jsem se k ní a dal ji pusu na čelo a do ouška zašeptal ,, Dobrou princezno a sladké sny".
Poté jsem se co nejopatrněji přesunul zpět do mé postele. Ve které jsem mimochodem stejně nemohl usnout, hlavou mi lítali všelijaké myšlenky. Ale přeci jen to byl dnes zajímavý den pomyslel jsem si. A najednou aniž bych si něco uvědomoval jsem usnul.

Chvíli sem tam smutně stál, nevěděl sem co dělat. Byl sem totálně odepsanej, mokrej a vypadalo to že nachladnu. Nakonec mě vytrhla ze smutku jediná věc, krásný spěv ze kterého bylo poznat Yunin hlas. Rychle to ale utichlo a já si jí chtěl na 100% získat spátky. Miloval sem jí, první co mě napadlo bylo najít puvodní obrázek který Yuna stratila. Odešel sem tedy pomalu do nemocnice. (přesun)