Sídlo klanu Kuga

First topic message reminder :



Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Překvapeně jsem se na ni podívala pak na Akia a zpět na Nat. No já už jsem v pohodě. řekla jsem a ukázala na obvaz. Nahodila jsem úsměv Není to nic vážnýho jen škrábnutí jsem prostě nešika.

Natsuki

Super, tak já jdu čmárat, vyplázla jsme na ni jazyk. Jo a můžeš se jít kouknout, mě je to jedno, řekla jsem Akiovy a odcházela chodbou do pokoje kreslit.

Se šibalským úsměvem jsem se opřela se o trám dveří. Tak tys měl o mě starost? Naklonila jsem se políbila ho na tvář a pak nepatrně pohodila hlavou směrem k odcházející Nat. Utíkej za ní.

Naní? Nejdřív mě políbíš a pak mě vyhodiš?...To jsou mi způsoby....No tak hlavně si odpočiň a kdyby něco tak řekni, ju? S úsměvem jsem spěchal za Natsuki.
Pomalu jsem otevřel dveře a s pusou dokořán jsem jen hleděl na tu obrovskou místnost. Sice jsem nikde neviděl postel, ale to byl jen malý detail v tuhle chvíli. Hned kdž jsem přišel "čuměl" na mě náčrt obrovského tygra. Kdybych o tom nevěděl a přišel v noci až by byl hotovem možná by mě to i dostalo... pomyslel jsem si... Pak dále nademou poletoval bezpočet netopýrů, kolem mě se honili tygři hrajíc si na honěnou, či schovávanou, No... Neměl jsem slov... Při pohledu doleva jsem si všiml skříně, byla taková hezky "zarostlá" barvami a schovaná ve zdi. Zajímavá kombinace. Nakonec jsem si všiml i postele, byla zabudovaná ve zdi. Nejdříve jsem ten princip tak trochu nechápal, ale usoudil jsem, že nejspíš pochopím potom. Došel jsem až na Natsuki Umíš nádherně kreslit a máš boí představivost. Obal jsem jí na znamení díku.

Nad tím co mi řekl jsem se jen pousmála zavřela za sebou dveře a pomalu se vydala za ním. Když jsem vešla do pokoje a rozhlédla se jediné co ze mě vypadlo bylo. Wow.

Natsuki

Copak nelíbí? Můžu to předělat, zatím je to jen náčrt. Poškrábala jsme se na hlavě nervozně.

Naní??? ozval jsem se překvapeně. Proč bys něco tak úžasnýho předělávala??? Teda... pokus se to líbí ještě té osobě co se přiblížila zamnou. S úsměvem jsem se otočil.

Ovšem že se mi to líbí a moc. Řekla jsem nadšeně Nat a na Akia jen vyplázla jazyk.

nevyplazuj na mě ten jazyk, nebo se ti s nim brzo něco stane. Okamžitě jí to oplatil.

Natsuki

Super, tak s tím pohnu, ať už tu zítra můžete chrupkat. Vzala jsem štětec a začala malovat.

A co jako? Zeptala jsem se se smíchem a znovu na něj vyplázla jazyk. Pak jsem se otočila na Nat. Chceš s něčím pomoct?

Natsuki

Chceš vymalovávat? Podala jsem jí štětec. Jdeme od vrchu dolů, usmála jsem se na ni .

To ti teďka neřeknu. Akorád jsme na sebe vyplazovali jazyky... nic víc se nedělo, hlavně že byla aspon trochu sranda. Otočil jsme se následně k Natsuki Jestli cheš taky rád pomůžu.

Já a malovat? Překvapeně jsem tam stála s otevřenou pusou. To zkazím. Řekla jsem posmutněle. Nemůžu obtahovat čáry černou barvou?

Natsuki

Můžeš pokud chceš, usmála jsem se na Yunu a ty si taky dělej co chceš, jen se mi nepleť pod nohy, jak začnu tak nevidím, neslyším, zasmála jsme se a dala se do práce.

Hai! A pustil jsem se do vybarvování netopýrů, pořád jsem doufal že když se všichni pustíme do práce mohlo by to být už dneska. Takový krásný pokoj by to byl. Otočil jsem se na Yunu.A opovaž se to zkazit. Zasmál jsem se a pokračoval v práci. S dobrou náladou.

Ještě mě stresuj. Zašklebila jsem se na něj a znovu se s ohromným soustředěním věnovala obtahování.

Natsuki

Být tebou tak mlčím patlale, koukla jsme na Akia, přetahuješ, rozesmála jsem se, Yuna zatím obtahuje bezchybně.

No dovol? Přece bych si nezničil netopýry. Já se snažim. Podíval jsme se na ní trochu uraženo-smutně.

Soustředila jsem se tak že mi jazyk vykukoval z pusy. Slyšela jsem že si tam vyměňují názory, ale nevěnovala jim pozornost a radši se soustředila na svou práci.

Natsuki

Šlo nám to dobře, obraz začal dostávat obrys i barvy.

Dál jsme pokračoval v malování, říkal jsme si kdyby tak Natsuki měla Jutsu na barvení... Něco jako to bývalo před 100 lety jak byl jeden kluk Root co to dokázal nakreslit zvířata... Myslím, že Natsuki by to mohli v Konoze naučit. Zkusíme se někdy zeptat, kreslit umí krásně....

Konečně jsem měla doobtahovanou celou místnost. S nadšením jsem sledovala jak dokončují poslední detaily a těšila se na konečnou podobu místnosti.

Natsuki

Několik hodin jsme se s tím patlaly, ale výsledek stál za to. Necháme to uschnout a zítra se můžete přestěhovat. Usmála jsem se spokojeně.

Až zítra? Zeptala jsem se posmutněle když jsem sledovala tu krásu. Nedá se to zasychání nějak urychlit? Nahodila jsem psí oči a koukala na Nat.