Kancelář Otokageho

First topic message reminder :

Shodai Otokage: Orochimaru
Nidaime Otokage: Tsukiko Tooya
Sandaime Otokage: Reina Kana

dívala jsem se za ním Jsem vážně pitomá, kazim to jak nelíp dovedu.... pak jsem si šla sednout a napsala dopis a poslala ho po Leiko do Suny

Zaklopal som a vošiel do pracovne.
"Ahoj drahá tak čo kedy splníš dohodu"
Žmurkol som na nu.
"Nebol tu Madara?"

"Ne nebyl." pročísla jsem si vlasy rukou a podívala se na něj

"A čo tá dohoda?"
Uchechtol som sa.
"Prečo mi to robíš?"

"Co ti dělám? jen klidně sedím a dívám se na tebe." řeknu nepřítomně

"Ale to je už jedno"
Prišiel som ku stolu oprel sa on rukami.
"Vieš sa skontaktovať okamžite s Madarom?"

"Nevím....kdyby ano už by tu dávno byl....nevím kde je, a nebuď takový." podívala jsem se na něj

"Aký?...musím sa sním porozprávať je to môj otec ani o tom hádam nevie..Chcem sa ho spýtať prečo nás opustil"
Sadol som si do kresla.
"Som na neho nasraný potrebujem vedieť pravdu aj keby ho mám poraziť"

"Hele já jsem taky naštvaná momenátlně z toho jak se lidi přetvařujou. řekni mi NAwaki." vstala jsem opřela se rukama o desku stolua mírně se naklonila k Nawakimu a úplně vážně jsem se ho zeptala: "Jak si myslíš že jsem na tom ohledně síly a loajality?"

"Silná si dosť a máš dobrých spojencov ale chýba ti Rešpekt"
Zamyslel som sa.
"Ale mohla by si ho získať späť ako si umrela tak už každý zabudol na Reinu a nikto nemal strach."

Trefil si hřebíček na hlavičku..... "Jak ho získat zpět?"

"Stačí trošku postrašiť dediny aby sa báli a bude sa ti sem hrnúť viac Nukeninov a mať lepšiu ochranu ale zas čo nukením to podvodník"
Dal som si prst na čelo.
"Len stačí mať rozum a niečo vymyslieť ale to ja nemám"
Nedokázal som viac namáhať svoju hlavu už ma začínala bolieť.

"Nawaki ty ses nezměnil:" pousmála jsem se

"Ja sa nikdy nezmením"
Povedal som a rozvalil sa na gauči.
"Zato ty si sa zmeila"

"no ....asi jo." řekla jsem a opřela se o křeslo

"A čo chlapci máš už svojho vyvoleného?"
Zo záujmom som sa opýtal.

"ne....sakra o furt všichni máte s touhle otázkou?" obořila jsem se na něj

"No veď sa pozri na seba to neni možné aby si nemala ešte chlapa ale ak chceš ja sa obetujem"
Usmial som sa.
"Máš už aj svoj vek je už načase niečo plánovať do budúcna nemyslíš?"

"mám....mám svůj věk?" podívala jsem se na něj dostala jsem tik do víčka a zapřela se rukama o hranu stolu
"Mám svůj věk? Cos to řekl?" prudce jsem vstala a stěny začali krystalizovat černým shotonem

"A neni to pravda"
Povedal som a bol som blízko od výbuchu smiechu.

"buď zticha....."

"Zase si podráždená ja sa snažím hovoriť iba pravdu to bolo moje novoročné predsavzatie"
Uchechtol som sa.
"Ale na ten vek vyzeráš velmi dobre"

"zakazuju ti mluvit o mém věku." místnost se mírně otřásla.

Mikol som plecami.
"Tak o čom budeme hovoriť?....O tvojom zadku alebo aj o mojom môžeme"

"Nawaki jsi strašnej." stoupla jsem si k oknu a dívala se ven