Kancelář Otokageho

Shodai Otokage: Orochimaru
Nidaime Otokage: Tsukiko Tooya
Sandaime Otokage: Reina Kana

Jeho slová som nepočúval a vstúpil som za ním.
Zdravím povedal som s vážnejším hlasom.

(Ved ja jej tu naladu zhorším XD)

"samozřejmě......." podívala jsem se na Everesta rinneganem a tlaková vlna ho odhodila zpět na chodbu a narazila s ním do zdi a stejným způsobem jsem zavřela dveře, pak jsem si sedla za stůl a psala list
"Na jak dlouho to bude, se zeptáš vůdce vesnice.....a ten ať mi to pošle, abych věděla, nikde se necourej." podala jsem mu papír s povolenkou

Přijal jsem papír. "Arigato...mimochodem, hezká technika." Potom jsem se na ni podíval takovým tázavým pohledem a doufal že mi neudělá to samá. "L..líbila se vám ta poslední básnička?"

Po tom čo som vrazil do steny som sa ťažším spôsobom snažil zdvihnúť zo zeme. To bolo drsné povedal som si pre seba. Cítim sa ako keby som mal zlomené rebrá...!

Fakt milé privítanie ale popravde objatie som nečakal...! Čakal som na chodbe kým bude kancelária voľná...

Faito

Došel jsem před kancl a uviděl Everesta. Na chvíli tě pustíme z vesnice a ty už se tu zase válíš jako prase? zeptal jsem se nevzrušeně a kolem druhého hocha jsem prošel dovnitř. Uklonil jsem se a Reina v mých očích mohla vidět úlevu. Jsem rád, že už ses vrátila. řekl jsem potichu, když jsem zaujímal své místo vedle ní.

kývla jsem na Faita. "Ano velmi se mi líbila, byla o mě, netušila jsem že můžu mít ve vesnici takového básničkáře. Až půjdeš pusť dovnitř Everesta."

Mírně jsem se začervenal. "A-Arigato, ano pustím." Mírně jsem se Reině uklonil, vyšel jsem ven a řekl jsem everestovi. "Máš jít dovnitř." A odešel jsem. (přesun)

napsala jsem do záznamu že šel Argeto pryč a při tom jsem se zeptala chladně Faita
"Stalo se něco ve vesnici za mé nepřítomnosti?"

Faito

Nemyslím si. Trénoval jsem sice se svou skupinou, ale z ANBU za mnou nikdo nebyl, takže žádná mimořádná situace. odpověděl jsem klidně.

zavřela jsem knihu, opřela jsem se a dívala se do zavřených dveří
"A co jednotka, jak je na tom?"

Faito

Jsem si jistý, že jsou na tom nejlépe za posledních...no...jsou na tom nejlépe. usmál jsem se. Jsem na ně hrdý. To, co se stalo před několika dny, se už neopakuje.

"To slyším velmi ráda." řekla jsem zase chladně a na chvíli zavřela oči, 4 dny jsem nespala kvůli tréninku.Jen jsem zavřela oči

Prišiel som opäť ku dverám a zaklopal som.

"Ano vstupte." otevřela jsem oči

Přišel jsem ke dveřím a zaklepal. Poupravil jsem si plášť, protože to bylo pro mě dlouhá doba co jsem Reinu neviděl a zároveň jsem tu byl jako zástupce Suny.

"ano a já z vážného důvodu použila techniku, byl jsi tu jako druhý. Co chceš je tu další návštěva." odvětil ajsem chladně

Čo chcem to je lahké teba! Odvetil som presvedčivo.

Je mi jedno čo odpovieš ale stále mi na tebe záleží... Povedzme že som mal sen a zistil som že ta nechcem stratiť. Stále budem bývať v Kumo ale chcem len jediné...!

"tvoje žádost se zamítá, máš ještě nějakou zbytečnost nebo už můžu přijmout svého syna?" koukla jsem na Everesta s chladným výrazem

Tomu čomu ty hovoríš zbytočnosť je moja budúcnosť! Môžeš na mňa použiť stovku jutsu ale ja sa vrátim. Chápem že chceš byt volná ale vži sa do mňa! (Kvôli Rukimu to skrátim budem sa ponáhlat)

"Vžíváníí do lidí mi nejde a ani o to nemám zájem. JEstli už nemáš nic důležité odejdi dřív než tě postihne trest, za to že jsi přišel z cizý vesnice bez povolenky."

Ja len pre info aby si na mňa myslela povedal som chladne no aj ked sa mi vlastne jej odmietanie páči. Takže zatial ahoj. Kráčal som ku dverám. (Presun)

Faito

Při zmínce o tom, že chce Everest Reinu, si mohli oba všimnout mého pohybu směrem k rukojeti wakizashi a nenávistného pohledu, kterým jsem skoro provrtal Everesta.

"Další!" křikla jsem už zase bez nálady "klid Faito, Everest není hrozba."