Kancelář Otokageho

First topic message reminder :

Shodai Otokage: Orochimaru
Nidaime Otokage: Tsukiko Tooya
Sandaime Otokage: Reina Kana

"No čo bola to celkom sranda ale stým, že ti budem robiť partnera to nebola"
Sledoval som ju a čakal na jej odpoveď.

"proč?" podívala jsem se an něj

"No neviem by si mala večší rešpekt a neporazitelná dvojica by sme boli Sharingan a Rinnegan to je neporazitelná kombinácia"
Dodal som a posadil sa na kresle.

"To mi nabízel už i tvůj otec." řekla jsem a zatnula ruce v pěst "sedni si na tu židli vedle a ne do mého křesla"

"Nebuď nervozna"
Vyvalil som sa na gauč znova "Pôjdem asi postrašiť nejakých nukeninov"
Zívol som si.
"Alebo radšej nie"

"Nebudeš mi tu spát že ne?" dojdu si udělat čaj "Chceš taky?" přistoupím ke gauči

"Nie čaj je pre deti"
Zavrel som oči a premýšlal.

"no jak myslíš." vzala jsem si čaj a polštář a hodila ho po něm

"Nechaj ma oddychovať ak chceš môžeš mi spraviť masáž bude sa mi lepšie oddychovať"
Usmial som sa a stále oddychoval zo zavretými očami.

"jistě a vykoupat rovnou nechceš? vyprat prádlo a vyžehlit?" šla jsem si sednout na parapet.

"Aj to by si mohlaaleta masáž by stačila zatial"
Milo som sa na nu pozeral mal som psie očká ktorý nešlo odolať.
"Prosííííím a nezabúdaj ešte si nesplnila dohodu!"
Vyplazil som na nu jazyk.

"Zavolej si někoho jinýho masáže neumim jen lámat žebra." nepodívala jsem se na něj

Mikol som plecami.
"A čo ta stávka"
Stále som na nu tlačil aby som dostal zaslúženú odmenu.

poídvala jsem se na něj "večer."

Postavil som sa a bol od nej asi 10 centimetrov.
"Kde u teba doma?"

"Jo." odfrkla jsem si a podívala se zase z okna

"Tak to by sme mohli ísť už aj teraz ved už je večer"
Usmial som sa a rukou jej prešiel po brušku

"Až mi padne tak půjdu." chytila jsem ho za zápěstí

"Tak ja tu počkám s tebou"
Sadol som si na gauč a čakal kým odbije tá hodina.
"To sa celý den takto nudíš?"

"ne občas jdu na pochůzky vesnicí a občas tu mám mraky lidí."

"Nechcel by som byť kagem je to velká zodpovednosť a robota"
Zase som zavrel oči a oddychoval.

"Jo...divím se že jsem nezlenivěla." dopila jsem čaj a šla ho odnést na stolek

"Keby si zlenivela tak by si pribrala"
Pozrel som sa jej na brucho.
"Ale ty si nezlenivela."

"Jak hodně velký máš choutky?" zajiskřilo mi v očích a dívala se na njě

"Velké strašne velké"
Dodal som a sledoval som ju.