Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

jen jsem kývla "Že tě léčím vždycky já." šeptnu Faitovi a po léčení ho zase pustím a jdu k Atsuce vezmu jí za ramena
"Myslím, že nám Atsuka chce něco říct."

Takumi

Otokage-sama. Řekl sem když sme s Faitem dorazili a uklonil sem se.

Faito

Spíš, že vždycky léčíš mě. řekl jsem kysele. Nevěřicně jsem se podíval na Atsuku Opravdu? Škoda, že jsi s námi nebyla, Atsuko. Mohli jsme je rozsekat na kusy.

Eeehm.. začala som neisto pri čom som si premeriala Faita.. naozaj musííím? šepla som takmer nečujne no len som pohodila hlavou. Ruky som spojila za chrbtom, očami som sa mu začala dosť očividne vyhýbať a tiež som sa začala na pätách pohupovať hore a dole.. Uhm.. eehm.. eh.. naaah.. tak gomen.. šepla som takmer nečujne no kým stihol niekto niečo povedať tak som rozhodila rukami. Gomeenasai že som taaak vybuchla !! zrevala som na celú miestnosť s takým zahanbeným výrazom na tvári.. no jemu sa mi ospravedlňovalo dosť ťažko.

Faito

Klekl jsem si k ní a vážným hlasem řekl. Jsem rád, že sis uvědomila, že jsi nás mohla všechny zabít. Oba jsme věděli, že to nemá ze své hlavy, ale snažil jsem se jí pomoct ve lži. Takže zítra půjdeš s námi na trénink? zeptal jsem se.

"Ano půjde, ale nebude trénovat s vámo spolupráci." řekla jsem za ní
"O tom s Vámi potřbeuju mluvit kapitáne." řekla jsem vážně pohladila jsem Atsuku po vlasech
"Můžete nás nechat o samotě?"

Tento krát som neodpovedala.. len som sa pozerla na Reinu s takým pohľadom typu "musíííím??" Trocha som našpúlila pery a nahodila prosebný výraz. Rozhodne som nechcela ísť na tréning, aspoň nie zajtra.. bolo to na mne dosť vidieť a ja som sa snažila uhrať čo najroztomilejší výraz.. no.. ako keby mi to niekedy pomohlo.
/zítra tu asi nebudu tak vás nechcu moc zdržovat to proto xD

Takumi

Došel sem k senseiovi. Myslím, že někdo nekolektivní, kdo nespolupracuje ohrozí celou skupinu pane, omluvte mě.
Řekl sem a šel sem za dveře.

"Promluvíme si o tom, nechte nás prosím o samotě." řekla jsem vážně

Faito

Naznačil jsem Kashikemu a Takumimu, aby odešel. Já vím, Takumi. řekl jsem potichu. Když Atsuka odcházela ještě jsem řekl: Kdyžtak zítra v horách. Kdybys měla náladu.

počkala jsem si až zavřou dveře a podívala se na Faita vážně
"Atsuka není koletivní hráč myslela jsem že by jsi jí dokázal ovlivnit ale nejde to ani já jí takk neovlivním. Přemluvil ajsem jí k menšímu tréninku od tebe budu ráda, když jí o volnou chvíli budeš trénovat v taijutsu trápí se svou velikostí. POtřebuje trénink a já se jí věnovat nemůžu, lidi si sem chodí jak chtějí a jsou sebevíc nebezpečnější." ukázal ajsem na díru ve zdi od Madary
"Poslední dobou mě všechno unavuje neustále nco řeším odchodem Everesta mi spadli na ramena další tři geniny a já se jim věnovat nemůžu, počkám až se vrátí Tatsuo a postará se o ně i on ´, vy trénujte dál potřebuju mít někoho s maximální mnasazením:" dokončil ajsem svůj monolog a odvrátila se od něj a stoupla si ke krbu a zadívala se zase do plamenů, byla jsem trochu unavená tím vším, ale nedávala jsem to na sobě vědět dokud nebudu sama.

Faito

Jistě. Budu ji trénovat v Taijutsu. A z Madary si nic nedělej. Příště na ně budeme připraveni. Stejně jako oni, tak ani my jsme nevytáhli naše esa z rukávu. přišel jsem k ní blíž a otočil jsem jí tak, aby se dívala na mě. Podíval sjem se jí do očí a položil jí ruce za ramena. Jsi skvělá Otokage. Neznám lepší. Svou vesnici vedeš dobře. Myslíš si, že bys tu ještě byla, kdybys nebyla tak dobrá? Bojí se tě stejně jako ty jich. Neztrácej hlavu....A hodně odpočívej. pousmál jsem se, protože ať chtěla skrývat únavu sebevíc, zarudlé oči skrýt nemohla. To jedno určitě ne. Tohle bych neměl dělat...je tak krásná a tak nebezpečná. pomyslel jsem si a usmál jsem se. Jen tak, dál, velitelko. pustil jsem ji, uklonil jsem se a koukal jsem vypadnout dřív, než něco řekne enbo udělá.

jen si povzdychnu
Proč mi to dělá? pomyslela jsem si došla jsem ke stolku napila se z něj smetany a pak tajným vchodem, který ústil do mé ložnice, jsem odešla přímo tam ještě chvíli jsem se dívala z okna a pak si šla lehnout do postele. Usnula jsem jen co jsem zavřela oči.
nespala jsem dohromady skoro čtyři dny potřebovala jsem to jako sůl .....

Takumi

Jak to dopadlo sensei? Zeptal sem se když vyletěl z jejího kanclu jako šíp. Já samozřejmě za ním.

Faito

Vyšel jsem před rezidenci a až tam jsem se otočil na ty dva. Dnes jste se vyznamenali, pánové. mluvil jsem už normálně a taky můj výraz už patřil mezi ty obvyklé. Jsem na vás pyšný a ještě jednou vám tlumočím vděk Otokage. Po náročném tréninku jste byli schopni držet krok s nukeninem a se mnou. Takže zítra si naložíme dvojnásobek, jasné? zazubil jsem se. Nebojte, budu cvičit s vámi. Ale teď se jděte vyspat a doufejte, že vám ty stromy neprobořily dům. uklonil jsem se jim. Sayonara...

Takumi

Zejtra mě budete muset nejdřív vytáhnout z postele a roztáhnout mi ty svaly namožený, abych se vůbec hnul... Zatim...
Řekl sem a vyrazil sem plouživým krokem pryč z rezidence.

Kashike


Jen kývnu a zmizím domů.

probudila jsem se skoro až po druhé hodině odpoledne, stále mě bolela hlava a ta mě nutila zůstávát ještě v posteli, přehrávala jsem si události včerejška a zastavila jsem se u Faitova pohledu, když mě držel za ramena. Jen jsem zatřepala hlavou čímž si přivolala větší bolest a vstala jsem. Eudora mi nechala nové oblečení tak jsem si vzala černé kalhoty s růžovým opaskem, černý korzet a plášť a vyrazila jsem do své pracovny, tam jsem si jen vzala nějaké papíry a šla do své kanceláře do hlavní budovi (přesun)

drak nás vyhodil u kanceláře, Atsuka mezitím usnula v náručí, tak jsem jí odnesla do jejího pokoje a uložila do postele. Sama jsem se pak vrátila do své pracovny a ještě chvíli pracovala musela jsem vymyslet ten plán. PO další hodině mě přemohla únava a bolest hlavy a já usnula na rukou opřených o desku stolu.

Ráno som docupkala ku kancelárii Onee-chan.. pomaly som otvorila dvere a následne som ich potichúčku zavrela. Došla som až k nej, zaspala na stole a uhm.. nevyzerala zrovna najlepšie. Pomaly som podišla ešte o niečo bližšie a ruku som položila na jej čelo. Cítila som že ju bolí hlava.. uhm predsa len moje kekkei genkai nebolo "vytvárať bolesť" ale ovládať ju. Len som spravila jednoduchú pečať jednou rukou a následne som pocítila ako na mňa začala prechádzať jej bolesť. No.. bola som na bolesť zvyknutá ale bolesť hlavy nikdy nebola zrovna najlepšia.. páč prichádzala z vnútra .. ju to však opustilo, keď sa zobudila tak sa mohla cítiť taká.. uvoľnenejšia, proste ju všetka bolesť prešla. Ja som sa len zvalila do pohovky a s mierným zastonaním som zatvorila oči.. uuhm asi som vyšla z cviku.

po delší době jsem se probudila, cítila jsem se líp mnohem líp, všimla jsem si Atsuki a přišla k ní. pohladila jí po vlasech a ruka skončila ne jejím čele. Bylo horké.
"Ach Atsuko, to si nemusela." políbila jsem jí na čelo a vytáhla ze strany deku a přikryla jí, pak jsem si sedla zpět ke stolu a zapisovala jsem osnovu plánu

Lenivo som pootvorila oči, aj cez horúčku som sa iba pousmiala. Uhm musela.. šepla som nakoniec a len som sa tak hlbšie zababušila do deky ktorú mi priniesla. Presunula som sa do takého ľahu a začala som oddychovať.

vzhlédla jsem k ní. Bylo mi divně, když měla mou bolest, nelíbilo se mi to, ale teď jsem s tím nic nezmohla. POnořila jsem do plánu, který zahrnoval Kagamiho, MAdaru a ostatní vesnice

Stále jsem seděl v křesle ale nějak jsem v něm usnul a to co se dělo kolem jsem nevnímal jelikož jsem měl velmi tvrdý spánek.Probudil jsem se a byl jsem v jídelně sám."Ach že bych něco promeškal?"řekl jsem si pro sebe a protáhl jsem se.Potom jsem vyrazil najít Otokage.Chvíli jsem brouzdal po rezidenci než jsem ji uslyšel a tak jsem šel za ní.Vešel jsem do místnosti."Neruším?"řekl jsem potichu.

vzhlédla jsem
"Ou....ne nerušíte...naopak jsem si říkala, že jsem byla velmi neohrabaná, že jsem vás tam nechala samotného, omlouvám se." vstala jsem