Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

kývla jsem
"Skvěle posila, začíná se mi líbit jak se sem každý stěhuje."usmála jsem se blaženě ale v tom jsem zaregistrovala vibrace Kurai shotonu na několika místech a na hranicích nejsilnější
"Faito máš misi." řekla jsem chladně
"Přiveď mi toho nečekaného vetřelce co je na hranicích."

Faito

Hai! uklonil jsem se a jediným shunshinem zmizel. (přesun)

Konečně jsem vstal a rozhlédl se po místnosti. Tento pokoj jsem ještě neznal. Uvědomil jsem si, že jsem zase jen ve spodním prádle. Paměť už se mi vrátila. To ne... co jsem to zase dělal... sakra... Reino!... Začal jsem hledat své věci... musel jsem zmizet prostě a co nejrychleji....

využila jsem situace že tu teď nikdo nebyl a šla jsemza Akihirem otevřela jsem dveře bez zaklepání jsem vešla dovnitř a uviděla ho ve spodním rpádle jak hledá oblečení opřela jsem se o futra ramenem a pousmála se a pak se podívala letmo jinam
"Mohl si mi přijít dát dobré ráno."

Prudce jsem se otočil a podíval se na Reinu. Její výraz mě znervózněl a já na chvíli zrudl jako rajče, což se mi už dlouho nestalo. Vzpomněl jsem si na ten včerejšek."Dobré ráno? No... nevím, jestli sis to uvědomila, ale už zase si to udělala a po tomto ti mám dojít říct dobré ráno?" Zamračil jsem se a schválně se podíval jinam. Tss...

"Ale no tak" přišla jsem kněmu a podívala se mu do očí
"Děláš si to sám moc dobře víš jaké byli moje zásady. A taky moc dobře víš jak trestám podraz." pohladila jsem ho po tváři

Její blízkost mě znervozňovala a zase se mi drala do halvy. Sakra... jak já to nesnáším... To pohlazení tomu moc nepomohlo, plus ty její oči."Já...já nemohl jinak... chápeš? Já musel... a také se musím vrátit... prostě musím..." Neřeknu jí to a rozhodně se tu nesmím zdržovat... Chtěl jsem odvrátit hlavu, ale nepodařilo se mi to. Měl jsem chuť její ruku vzít do své a nechat si ji na tváři, ale neustále jsem se tomu vzpíral...

Faito

DOběhl jsem k Reinině pokoji a vstoupil dovnitř. Gomenasai, ten muž utekl. Použil sílu, která mne odhodila a jakoby se vypařil. Ovládá vodní techniky a má jakýsi meč s vodní silou, který zrušil mé genjutsu, takže jsem ho nemohl najít. Je mi to opravdu líto, přijmu jakýkoli trest. bylo mi úplně jedno, že tam stál ještě někdo. Klečel jsem na zemi a pohled jsem tlačil do podlahy.

"Vodní techniky?" otočila jsem se naněj "Jakt o vypadalo?"

Podíval jsem se na toho nově příchozího a jen se trochu zamračil. Využil jsem příležitosti a znovu šel hledat oblečení. Našel jsem ho v koupelně i s výbavou. Rychle jsem to na sebe naházel a znova vyšel ven. Zastavil jsem se za Reinou a zase nasál její vůni... Bože... to ne... sakra... nech toho... blbý prach... Zkusil jsem kolem ní projít a vyjít z pokoje.

Sáhla jsem po Akihirovu rameno a pevně stiskla
"Nikam nepůjdeš.....tlakovou vlnu kterou popisuješ uěmla ještě jedna osoba kteroujsem znala....Yuuki.....a ta v sobě měla vodní kámen."

Zastavil jsem se a podíval se na ni.Tss..."Je tu víc lidí, co to umí, než si myslíte, ale já už vám nemám potřebu něco poskytovat. Hlavně, protože mě pořád bráníš v návratu a já se musím vrátit... Bojíš se toho co?" Zeptal jsem se a ušklíbl se. Její ruku jsem si však na rameni nechal...

"Samozřejmě že se toho bojím." řekla jsem vážně a zamýšlela že na něj znovu fouknu. "Ten chlap tu byl i minule a sledoval mě. Budeme muset zabezpečit vesnici, tohle se nemůže opakovat."

Otočil jsem se k ní a všiml si jejího výrazu."Na tom ani nepřemýšlej... znovu ne, protože tentokrát se nenechám..." Odstoupil jsem o kus dál."Chápeš Reino, že se to snažím nějak brát stejně, ale jen tak to nejde... nemůžu ti nic říct a jim něco poskytnou musím... aspoň tedy to, co jsem zjistil a nebo, co už řekl na kameru Rei... Byla to moje mise a já si nemůžu dovolit ztratit místo v Kiri..." Podíval jsem se na chvíli do jejich očí a jakoby se v nich utápěl. Hned jsem se však vzpamatoval a byl připravený se bránit.

"Můžu tě zabít ale nechci, ty musíš pochopit to že mě sprostě prodáváš Kiri, která je ochotná na povel přijít sem a vyvraždit mi celou vesnici, jen aby mě našli a zabili nebo vzali můj největší poklad. Nenechám se prodat jen proto, že tobě se zrovna chce být v Kiri." řekla jsem naštvaně

Na chvíli jsem sklopil pohled a podíval se do země, ale pak jsem se zase vrátil k ní."Myslíš, že se mi to líbí? Myslíš si, že to dělám rád?" Řekl jsem už taky naštvaně."Kdybych se něco stalo a já tu zůstal nebo byl vyhoštěn a stal se oficiálně nukeninem, nezasáhlo by to jen mě... zasáhlo by to... by to... i spoustu jiných, kteří jsou na mě závislý a čím dál déle mě tady držíš, tím víc se oni vzdalují a já je ztrácím, chápeš? Vzpomeň si sakra na Shoa!" Byl jsem rád, že jsem se trochu zabrzdil a nevyzradil to."Chápeš, že teď absolutně nevím, co mám dělat? Co? Jak to mám sakra udělat!..."

jakmiel zmínil Shoa vytratilo se mi z očí všechno co jsem tam doposud měla za emoce sklopila jsem hlavu
"Tak radši prodáš někoho kdo ti poskytnul jednu dobu azyl a bezpečí a oplatíš mu to tím, že ho necháš buď zabít nebo zavřít mezi čtyři stěny bez chakry a sebemenší naděje na přežití nebo volnosti." otočila jsem se od nich a šla k oknu otočila se k nim zády a podívala se ven, i když jsem nic z toho neviděla
Hodně jsem změkla.....

Kashike


Přiběhnu do Reinina sídla a zaklepu na dveře.

Faito

Vyjdu za dveře a podívám se na nově příchozího. Teď nemůže. řeknu potichu a zavřu dveře zvenčí. A možná bych k ní ani nechodil. Je nějaká rozrušená.

Povzdechl jsem si a podíval se na ni, jak stála u okna."Já vím, co si pro mě udělala, ale já nevím opravdu, co mám dělat..." Chvíli jsem tam tak zůstal stát, ale pak došel k ní a položil jí ruku na rameno."No... tak... co když jim tedy poskytnu jen to, co už jsme nahráli a když mě pustíš, naoplátku je zase udržím od tebe. Ale musíš mi slíbit, že se Kiri z daleka vyhneš a necháš ji na pokoji jasné?" Řekl jsem a už teď si nadával, co moje slovo by mohlo obnášet. Hlavně klid... už si byl neutrální a hrál na obě strany... jen se do toho nemíchat...

"Sám tomu nevěříš. Jsou to krvelačné bestie, stačí jim i málo a půjdou po mě ani si to neuvědomuješ. Proto jsem tu pořád zalezlá, proto nechodím na mise do terénu. Stačí chvilka nepozornosti ... Jdi si kam chceš ať už jim poskytneš cokoli mě budeš mít v zádech to si pamatuj a prozradíš jim cestu ke mě nebo cokoli vážnějšího stačí pouhé lusknutí a je po tobě." setřásla jsem jeho ruku z ramene aniž bych se na něj podívala

Kashike


Kývnu na znamení že jsem rozuměl a otočím se k odchodu. Usadím se na místo s dobrým výhledem a čekám.