Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

No, já ho nechal bydlet u sebe. Tohle je teď jeho domov... Usmál jsem se, ale potom hned zase zvážněl... No řekněme, že jeho otec není kvůli nadměrné konzumaci alkoholu zrovna v dobré náladě... Potom jsem se otočil zase na Fujina... Měl by radši nafackovat sobě, vystřízlivět a jít hledat svou ztracenou dceru, jak by měl správný otec udělat... řekl jsem rozhořčeně, ale bylo patrné, že to Fujinovi netluču o hlavu

Podíval jsem se na Taschera a pak Na Roko. Nejprve jsem odpověděl jí."On to tak nemyslel...bylo to horší...teda...no...to jsem nechtěl říct...já..." Zase jsem začal panikařit. Raději jsem se podíval na Taschera."On za to nemůže...a možná ji půjde hledat já nevím..." Konečně jsem se posadil a služebná mě ránu začala ošetřovat. Oči mě tikali sem tam z jednoho na druhého.

Modrá dračice přistála před nějakou bariérou a já s ní pomalu slezl.

Zadíval jsem se na ohromné sídlo, které se přede mnou rozkládalo."Tak...nežije si špatně..hm...pamatuji si, že to tu bývalo jiné..." Teruki si to jen taky prohlížela."Co teď Aki-kun?" Jen jsem pokrčil rameny."Počkáme...myslím, že to dlouho trvat nebude..." A posadil jsem se jí k tlapě a opřel se.

Zpracovávala jsem informace, které ke mě proudili a jen jsem vrtěla hlavou.
Tedy, tomu říkám úžasné rodinné vztahy, povzdechla jsem si. Co se na tohle dalo říct?
Chudák Fujin, otec alkoholik, sestra se ho snaží zabít, to dost hrůza.

V hlavě zazněl Akimu můj hlas. Ahoj, můžeš už vstoupit dovnitř, barieru jsem na chvilku nechal propustnou. Ne, nezbláznil si se tohle je jen telepatická rozmluva. Už jsem poslal nějaké mé lidi aby tě doprovodili do sídla... V hlavě mu probleskl obraz mého usmívajícího se obličej...

Jen jsem najednou uslyšel nějaký hlas ve své hlavě. Uvědomil jsem si, že je to Tascher."Jeej...díky..." Ještě jsem se otočil na Teruki. Ta se na mě jen tak smutně podívala."Já ještě nechci zpátky, Aki..." Jejím psím očím, teda dračím, se nedalo odolat."Tak pojď se mnou..." Usmál jsem se na ni a její tvář se úplně rozzářila. Pomalu jsme prošli bariérou dovnitř. Tam už bylo nějaké služebnictvo, ale trochu se draka zalekl. Jen jsem jim řekl, že je to v pohodě a oni nás tak nejistě zavedly ke dveřím. Tam se Teruki uvelebila na trávě a čekala. Já se celou dobu rozhlížel. Když jsem vstoupil, bylo opravdu fascinující. Všechno bylo tak nádherně zdobené a velké. Jedna služebná mě vedla chodbou dál. Bylo to tu jak v bludišti.

Vím jaký je a dál už k tomu nemám co dodat, ale pokud tě ještě jednou zmlátí tak tam na něj vlítnu ať se ti to líbí nebo ne... řekl jsem zcela vážným tonem a důrazně se na Fujina podíval...

Služebná mi teď ránu už pomalu zašívala. Docela to bolelo, ale zas tak hrozné to nebylo."Nic si z toho nedělej Roko-chan. Není to tak hrozné, jak to vypadá. A otec taky není úplně takový...jen mě párkrát trochu potrestal..." Usmál jsem se na ni a pak trochu nejistěji na Taschera. To, co pak řekl, ale zase úsměv z mé tváře smazalo."Vždyť skoro nic neudělal...byla...byla to jen menší rána..." Myšlenky mi zabloudili k poslední události, když jsem ještě u něj žil.

Zamyšleně jsem se na Fujina podívala.
No, já nevím, nepřipadá mi normální, aby tohle rodiče dělali svým dětem. Facka, prosím, ale tohle? Navíc z toho, co říkal Tasher je jasné, že to nebylo poprvé.
Připadalo mi sice dost blbé soudit, ikdyž jsem v podstatě žádnou rodičovskou výchovu nezažila, ale nedala jsem to znát.

No nechme tuhle debatu na později každou chvíli by tu měl být sloužící i s Akim... Něco důležitého vám chce zdělit. Tedy vlastně nám, ale pro vás to bude novinka, já už mu to vyčetl z mysli. Nechte se překvapit... Usmál jsem se tajemně a podíval se k je jedněm dveřím z mnoha, které vedly do jídelny...

Dál už jsem jen mlčel a někdy se podíval smutně na Roko. Viděl jsem na ni, že to vůbec nechápe a určitě ji to vrtalo hlavou. Rozhodl jsem se, že jí to někdy řeknu, ale teď na to nemám náladu. Služebná mě došila tržnou ránu a odešla.

Po chvíli jsem došel i se služebnou do rozlehlé jídelny. Uviděl jsem tam všechny tři. Všiml jsem si, že Fujin je nějaký skleslý a má něco z obočím, ale nehodlal jsem to teď nějak zvlášť rozvádět."Ahoj všichni...vsadím se, že Tascher už vám něco řekl, protože, jak jsem zjistil, může se loudat v cizí paměti, což není zrovna slušné." Jakoby vážně jsem se na něj podíval a opřel se o zeď. Cukání koutků mě, ale neuniklo. Znovu jsem si všechny projel pohledem."Tak...myslíte, že vy dva zbývající to poznáte? Není na mě něco nového..." Trochu tajemně jsem se usmál.

Nic zatím nevědí... také jsem se usmál tajemně

Cože? Umí se loudat v cizí paměti?! Eek! výrazně jsem zrudla a podívala se jeho směrem. Pochvíli, kdy jsem se přestala soustředit jen na to, kolik toho ví, jsem si pořádně prohlédla Akihira. Měl na sobě nějaké nové oblečení. Byla to vesta. Jouninská. Vyvalila jsem oči.
Ty, ty jsi Jounin? zeptala jsem se trochu nevěřícně.

Jen jsem zvedl k němu hlavu."Ahoj..." Byl jsem trochu rozptýlený a tak jsem si ničeho nevšiml. Až to řekla nahlas Roko, tak mě to teprve dotklo."Vážně?" Výraz se mi teď změnil na velice zvědavý.

Jen jsem se znovu usmál."Bingo...trefili jste se...!" Dál jsem se ale opíral o zeď."Teď už můžu být oficiálně tvým senseiem Roko-chan, ale....ale teda pokud chceš..." Řekl jsem trochu nejistě.

Jen jsem se úsměvem podíval na Roku a potom zase na Akiho. Potom znova na Roku... To je přece super, že tě teď Aki může oficiálně trénovat. Od srdce jsem se na ni usmál... Potom se můj pohled vrátil zpět na Akiho... Nechtěl si říct ještě něco??? šibalsky jsem se na něj usmál...

Dělal jsem jakoby nic a kdyby si začal ještě pohvizdovat, vypadal bych absolutně komicky. Čekal jsem na to, jak bude Roko reagovat.

Zaraženě jsem se na něj podívala a po chvíli jsem sklonila pohled k zemi.
Akihiro... já... nechci, aby jsi byl můj sensei. Oba víme, co se stalo ... Daisuke-sensei... Lizzy-sensei... Naruto-sensei je sice v pořádku, ale on už je vlastně mrtví... já ... prostě nemůžu, mluvila jsem potichu. Jak jsem tak o tom mluvila, vracelo se mi všechno, na co jsem nemusela během chunninských zkoušek myslet a na co se mi s Tasherem dařilo zapomenout.

Jen jsem se na ni smutně podíval a přišel blíž. Sklonil jsem se k ní a rukou ji podzvedl bradu, aby se mi dívala do očí."Dívej se Roko...já vím, jak to myslíš...všichni, co si kdy měla za senseie buď odešli a nebo....nebo umřeli. Chápu ,že máš strach, ale nemůžeš v něm žít věčně. Znáš mě už nějakou dobu a já přežil mnohem horší věci a nebojím se toho, co mě čeká a hlavně mám teď i jiný důvod, proč Kiri neopustit. Později ti to řeknu..." Příjemně jsme se na ni usmál."A navíc...víš, že bez senseie nemůžeš podstoupit další zkoušku? Na to, aby si se mohla účastnit první části, potřebuješ doprovázejícího senseie, který vás doporučil a nebo nějakého nového..." Řekl jsem takovým neutrálním tónem a dělal jakoby nic."Je to jen na tobě..." Mrkl jsem na ni.

Seděl jsem tam a všechno se zájmem poslouchal. Takže je teď opravdu Jounin...to mu přeji, ale teď je nebudu rušit... Dál jsem je jen sledoval.

Překvapením mi spadl úsměv a jen jsem k Roce přistoupil a láskyplně ji objal... Nemysli na to, to se jistě znovu nestane společně vše zvládneme... řekl jsem utěšujícím hlasem... Jelikož jsem byl o dost vyšší než ona, tak byla její hlava tak nějak položená na mém hrudníku... Přejel jsem pohledem po všech přítomných a pohledem je vyzíval, aby taky něco řekli...

Překvapeně jsem zamrkala, ale pak jsem se lehce zamračila.
Zatraceně, vždyť to je vydírání.[/b]
Povzdechla jsem si a podívala se na něj. Pak mě Tasher obejmul. Bylo to vážně uklidňující. Nakonec stejně nebyla jiná cesta, pokud jsem chtěla pokračovat ve zkouškách
No, tak co mám s tebou dělat, zakroutila jsem nakonec hlavou.
[i] Ale stejně bych byla klidnější, kdyby jsi jím nebyl.

Překvapeně jsem zamrkala, ale pak jsem se lehce zamračila.
Zatraceně, vždyť to je vydírání.[/b]
Povzdechla jsem si a podívala se na něj. Pak mě Tasher obejmul. Bylo to vážně uklidňující. Nakonec stejně nebyla jiná cesta, pokud jsem chtěla pokračovat ve zkouškách
No, tak co mám s tebou dělat, zakroutila jsem nakonec hlavou.
[i] Ale stejně bych byla klidnější, kdyby jsi jím nebyl.

Tak to je to o čem jsem chtěl, abys předtím promluvil. Jak jsem již kdysi říkal tak já ani Fu nemáme žádného senseie a když se teď spojily naše vesnice napadlo mě jestli by jsi nás taky nemohl vzít jako sensei když jsi teď ten Jounin... Usmál jsem se a čekal jeho reakci. S Rokou jsem byl stále v objetí...