Roka Hoozuki vs Tascher Osferatu

Hodně štěstí ....pokračování souboje...

Rozpadla jsem se na vodu a dopadla do vody, když v tom ... Jsem dostala zásah raitonem. Pěkně to bolelo, ale dalo se to vydržet. Klony to ale zničilo. Rychle jsem vytasila Samehadu a vyskočila na ní. Samehada začala okamžitě požírat raiton. Docela dost mě ta rána poranila, ale bojovat jsem ještě dokázala. Poskládala jsem pečetě a vedle mě se objevilo sedm klonů ve stejné pozici, jako já.

Uff jsem rád, že jsem jí tím až tak moc neublížil... Usměji se v duchu. Potom začnu koncentrovat chakru. a byl připraven na několik problesknutí za sebou. Nenápadně jsem uvolnil zase drátky a ty nebyli ve vodě vůbec vidět. Meč jsem stále třímal v neutrální pozici v ruce a jen se na Roku smutně díval... (bylo vidět, že ho souboj s ní velmi ničí...)

Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Nebyla jsem šťastná z toho, že s ním musím bojovat, ale zdálo se, že i on to bere vážně. A co víc, dokázal do vody pouštět Raiton. Povzdechla jsem si.
Tak fajn, nehodlám tu skončit tak že...
Poskládala jsem pečetě a okolo mě se objevilo dalších dvacet klonů. Všichni jsme stále stáli na Samehadách.

Sledoval jsem její počínání a když se objevilo dalších pár klonu, trochu jsem znervozněl. Vzpomněl jsem si totiž na boj mě a Roky proti Narutovi. Magen: Kokoni Arazu no Jutsu Jí i klonům se dál zdálo, že stojím pořád na místě, ale já už mezí tím probleskl za za ni a měl připravený meč s raitonem...
(nestál na vodě ani na Samehadě jen se vznášel kousek nad vodou )

Tasher stál pořád na místě. Zdálo se mi to zvláštní, ale nehodlala jsem otálet. Všichni najednou jsme s klony udělali Suiton:Mizzu rappa a halu začala zaplavovat voda. Ocitli jsme se v takovém trochu větším akvárku.

Než voda stačila zvednou hladinu v hale o víc jak 1,5 metru dal jsem Roce ke krku mečem ve kterém procházet silný proud Raitonu. Tudíž se nemohla změnit na vodu a meč jí tlačil na krk z jedné strany a moje zápěstí z druhé (Byla to ta pravá sám nevím jak, ale Tascher jí nějak poznal ) Je mi to líto, ale nemůžu tu prohrát. Už kvůli Yoko-sensei nesmím prohrát. Prosím vzdej ten boj. Ničí mě když s tebou musím bojovat. Hlesl jsem a v hlase byla slyšet velká lítost...

Smutně jsem zavrtěla hlavou.
Moc mě to mrzí, ale nemůžu. Nikdy to nevzdám. Yoko-san,Daisuke-sensei, Lizzy-sensei, nejde to, kvůli nim, kvůli nim nemůžu.
Tenhle boj mě taky dost ničil, ale ti všichni mi věřili.

Chápu jak s cítíš, protože i já mám takové lidi, kteří zemřeli a věřili ve mě... Ať už byla pravá nebo ne sňal jsem jí meč z krku a smutně jsem od ní odskočil. Zůstal jsem levitovat nad hladinou... Slibme si alespoň jednu věc, ať už boj dopadne jakkoli mezi námi to nic nezmění... Dodal jsem ještě a pokusil se na ni usmát...

Pomalu jsem přikývla.
Fajn, nic to mezi námi nezmění, doufám, dodala jsem ještě v duchu. Mezitím už voda, kterou ostatní Roky stále vyráběli dosáhla skoro stropu a tak nad ní Tasher nelevitoval, ale 'levitoval' v ní koukala mu jen hlava. Já jsem se, hned jak jsem domluvila ztratila ve vodě.

Ta voda ne mě už opravdu moc, tak jsem hodil na stěnu několik výbušných kunaii. (nad hladinu) Když dosáhly stěny utvořil jsem pečeť po které kunaie vybuchly a stěnu prorazili skrz na skrz. Těsně po výbuchu jsem hodil několik dalších výbušných kunaii skrz tu díru a pomocí telekineze je navedl asi tak 1,5 m nad úroveň podlahy. Nastal další masivní výbuch, po kterém zbyla celkem velké díra... Voda se velkou rychlostí valila ven a náporem trhlinu ještě zvětšovala. Během pár okamžiků byla téměř veškerá voda pryč a na dně zbývalo, už jen asi tak 25cm celistvé vodní hladiny... Já se pořád vznášel a vyhlížel Roku. Drátky jsem měl pořád v ruce a přidělal je na meč, který se znovu obklopil raitonem a přenášel tak elektrický proud do zbylé vody...

Už jak se začala voda vypouštět, tušila jsem, co udělá. Koneckonců, raiton byl momentálně jeho největší výhoda. Vyskočila jsem i s klony nad vodu, ale tentokrát jsem se nehodlala spoléhat na Samehadu. Najela jsem na systém, který zahrnoval spoustu odhazování, odrážení od stěn a dělání stále nových klonů. Bylo to sakra náročné, ale dokázalo mě to udržet ve vzduchu. Dívala jsem se na Tashera jak si tam tak visí a přemýšlela, že by to chtělo něco ekonomičtějšího. Pak jsem dostala nápad. Dál jsem pokračovala v sérii vyhazování a odrazů. Za chvíli jsem se ale dostala velmi blízko Tasherovi. Jedna Roka ho chytila za nohy, druhá kolem pasu a na těch dvou viseli další. Dohromady jich bylo pět. Těžko říct, která byla ta pravá.

Všechny ty na mě visící Roky, mě celkem unavovali a já se jich potřeboval zbavit. Předstíral jsem, že rychle padám, ale asi po 10 metrech jsem prudce zastavil a vytvořil kolem sebe takovou silnou rázovou vlnu, která kolem mě na moment vytvořila takovou kouli o poloměru 2,5 m abych ušetřil chakru...(hodně podobné tomu co používal Pein, jen ne tak silné a s takovým dosahem ) Gravitace rychlého pádu a následná rázová vlna, která ze mě všechny Roky servala a odmrštila je velkou rychlostí zády proti vodě(pořád je v ní raiton), já zase rychle vyletěl nahoru, co nejdál od Roky a vyčkával na její další tah...

Věděla jsem, že musím rychle něco udělat, nebo jsem skončila. Naštěstí jsem byla v chumlu pod Tasherem někde uprostřed. Moje klony, které byly pode mnou mě v té rychlosti stihli jenom pořádně kopnout do zad. Trochu mi to vyrazilo dech, ale pád se na okamžik zastavil a to mi poskytlo dost času na tasení Samehady. Dopadla jsem na ní a chvíli jsem se vydýchávala. Samehada mezitím opět požírala raiton. Podívala jsem se nahoru k Tasherovi.
Měla bych to ukončit co nejrychleji. Tohle bylo vážně o fous.
Ten jeho raiton byl zatraceně nebezpečný a ještě v kombinaci s tou jeho gravitací. Začala jsem skládat pečetě. Okolo mě se objevilo padesát klonů stojících na Samehadách.

Hmm takže zase Suiton: Mizzu rappa... Usmál jsem se na ni a zvedl telekinezí několik středně velkých sutin a mrštil je do vody kolem Rok. To zapříčinilo, že voda i s raitonem na ně ze všech stran prudce vycákla... (Velmi pravděpodobně je to muselo tou raitonovou vodou namočit)
Uvolnil jsem jeden kunai zaražený do zdi, na kterém byl pořád připojen drát s raitonem a nechal ho ukrytý ve vodě pod Rokami. Byl jsem ho připravený poslat Roko do zad... (až zjistí, která je pravá)

Všechny Roky zpozorovali, jak na ně ze všech stran začala stříkat voda. Nedalo se toho už moc udělat. Naštěstí jsem ale měla bandáže, které mi dal Akihiro. Krajní Roky se všechny dotkly přivolávacích pečetí a vytvořili kolem dokola jakýsi vodní štít, přes který se ta voda napuštěná raitonem nedostala dál. Ony ale pochopitelně zásah raitonem dostaly a roztekly se. Ostatní Roky ale mezitím nemarnily čas a skládali pečetě.
Suiton: Mizzu rappa
Poslaly to vzhůru na Tashera. Na toho se teď řítila obří vlna, která se pochopitelně dotkala těch jeho drátků a tak teď byla napuštěná raitonem. Dosahovala v podstatě od stěny ke stěně.

Probleskl jsem horní dírou ve zdi ven a když voda zase opadla (tzn. vytekla spodní dírou v hale ) vrátil jsem se zpět do haly a zůstal příchycen chakrou v nohách ke stěně. Máchl jsem mečem Fuuton: Fuhasaki (ve formě kamaitachi). Celou halou tak začali svištět větrné čepele, které začaly proměňovat Roky na vodu. Do vody byl hned po zásahu fuutonové techniky vpuštěn raiton... (myšleno v momentě kdy vítr Roky rozložil na vodu a ustal, v ten moment začal zase vodou procházet elektrický proud...

Ve chvíli, kdy do vody přestal jít proud všechny Roky seskočili ze Samehad a rozběhli se ke stěně. Nehodlala jsem ztrácet čas. Vda opadla a my jsme stáli celkem vysoko na stěně, když se Tasher vrátil. Stál na stejné stěně, ale...... zase použil vítr. Jen jsem tiše zavrčela. Nesměla jsem se rozložit na vodu, to jsem už věděla. Rychle jsem poskládala pečetě a bouchla do dvou klonů, které stáli u mě.
Gyaku suiro no jutsu!

Vodní koule trochu zmírnila útok. Stejně jsem ale byla dost pořezaná a všechny klony se rozpadly.

Vytáhl jsem několik kunaiu s ultra tenkým drátkem připevněným k meči a zaostřené fuutonem jsem je po ní velkou rychlostí hodil.

Přejela jsem rukou po přivolávacím znaku, který jsem měla na bandážích od Akihira a vytvořila jsem tak jakýsi vodní štít, který kunaie vykryl. Netušila jsem, co s nimi měl v plánu, ale došlo mi, že pokud dokáže pustit raiton do vody, asi jím zvládne obalit i kunai. Čekala jsem, co udělá dál.

Jeden kunai jakoby ji nepatrně minul a letěl dál. V tu chvíli jsem pomocí drátku odebral z kunaie fuuton a pustil do něj raiton. Pomocí mé telekineze jsem ho ve vzduchu asi metr za ni otočil a kunai se jí zarazil pod lopatku hrotem k srdci (zajel tak 5 až 6 cm hluboko, protože raiton ho posílil. Nepíšu že jí to něco udělalo s plíci, to nechám na Roko, ale v téhle hloubce by ji to jen těžko nepoškodilo. Jo a ještě jedna věc pod lopatku si člověk nedokáže strčit ruku, tudíž si ho mohla jen stěží vyndat, navíc jí tělem procházel silný elektrický proud. Berte tohle jako poznámku autora )

Kunaie jsem si nevšimla, takže jsem ho ani nemohla vyblokovat. Za to si ho všiml můj "druhý pár očí" ten, co byl v postatě pořád schovaný na mých zádech, nebo za Samehadou. Chikako, Chikako si toho kunaie všimla. A taky si všimla, že je nabitý raitonem. Jenže už s tím nemohla nic moc dělat, ani neuměla žádné jutsu, kterým by to dokázala zastavit. Prostě udělala poslední věc, kterou mohla, aby mě ochránila. Skočila. Skočila do rány kunaii. Zařvala bolestí, když kunai posilněný fuuton čakrou prošel skrz ní a pokračoval volným pádem dolů. Stejně, jako ona. Když jsem uslyšela ten křik, ztuhla mi krev v žilách obrátila jsem se a rychle jsem skočila dolů pro ní. Nakonec se mi jí podařilo chytit. Stála jsem na stěně s ní v náručí a snažila se jí nějak pomoct. Bylo to k nevydržení, vidět jí takhle.

Kunai, který proletěl skrz tu vydru se znovu skrze drátek dobyl raiton chakrou a moje telekineze ho vrhla znovu rychle na Roku, které se zabodl do hrudníku blízko srdce. Rokou projel silný elektrický výboj... (byl od ní tak max 0,5m protože se to stalo v momentě kdy zachytila vydru a nevnímal co se děje kolem )

Kunai se mi zapíchl do hrudníku a já jen vykašlala trochu krve. Sledovala jsem krev, jak pomalu padá do vody, ale byla jsem úplně někde jinde, v krajině, kam mě odnesla bolest. Pomalu jsem začala padat dopředu taky, čakra z mých nohou se ztratila. Padala jsem dolů, do vody, ve které stále probíjel raiton a pomalu ztrácela vědomí. Moje poslední myšlenka, než jsem ho ztratila ku podivu nebyla na smrt, která mě jisto jistě po dopadu do té vody čekala, ale na Chikako, kterou jsem stále svírala v náručí.
Životní partneři... Chikako ...
Pak už si mě bezvědomí odneslo do sladké temnoty.

Uvolnil jsem raiton a rychle probleskl k Roko kterou jsem jemně chytil do náruče a opatrně vytáhl kunai... Potom jsem s ní v náruči dopadl na vodu a pomocí chakry stál na hladině... Vypadal jsem jako úplně jiný člověk, než který jí předtím bez milosti zasáhl. Bylo vidět, že se o ni velmi bojí a i moji úlevu, když jsem zjistil, že jen vysílením omdlela. Po tváři mi sjela slza...