Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Jen jsem se pousmál a v mžiku se mu objevil na hřbetě někde u krku."Takže...nejprve se musíš naučit koncentrovat čakru do jednoho bodu svého těla a to je pro tento případ žaludek odkud dále budeš vypouštět vodu. Prostě se jen úplně uvolnil a soustřeď se na to jediné místo...jen na to jedno...Pro začátek ti pomohu, že přidám svou čakru a pak budu pomalu ubírat..." Položil jsem mu ruce na krk a ty se mi hned modře rozzářili. Navigoval jsem jeho čakru pomocí mé do toho jednoho místa.

Azrael

Začal soustředit chakru do žaludku, přesně podle Akiho instrukcí. Začínal cítit vodu která mu začala plnit žaludek... Co teď??? zeptal se...

Jen jsem se napřímil."Teď to bude težší...vodu co cítíš je jen část čakry, která se do ní s formovala. Teď se musí udělat potřebné pečetě, které udělám já a pak vyšlu s čakrou do tebe. Ty bude muset pak rovnoměrně udržet proud čakry a vodu vypustit...to je technika Suiton: Homatsu Rappa. Je to vlastně větší verze Mizu Rappa. Jsi teda připravený?" Zeptal jsem se hi raději ještě.

Azrael

Drak se velmi soustředil... Tak jdeme na to!!!

Přikývl jsem a rychle složil potřebné pečetě. Potom jsem jen oběma rukama bouchl do jeho krku. Moje ruce zase modře zazářili."Suiton: Homatsu Rappa!"

Drak otevřel tlamu a zní se začal valit veliký a silný proud vody. Cítil jsem, ale, že ztrácí kontrolu. Musel jsem přidat víc své čakra a pak ještě víc, ale i tak jsme nedosáhl čeho jsme chtěli. Proud, když se dotkl země, tak ji ani nevydral. Vůbec nepraskla. Byl to malý tlak.

Azrael

Bylo vidět, že ho trápí neúspěch, ale pro svého pána se bude snažit dokud to úspěšně nezvládne... Znovu, teď to jistě vyjde. Bylo vidět jeho neoblomné rozhodnuti uspět

Jen jsem přikývl."Teď dám stejné množství čakry jako předtím a jestli se to povede, tak začnu pomalu ubírat..." Znovu jsem rychle poskládal pečetě a bouchl dlaněmi do jeho hřbetu.
"Suiton: Homatsu Rappa!"

Proud tentokrát mnohem lépe a déle držel. Nemusel jsem přidávat víc své vlastní čakry, ale tlak byl stále slabý. Zem to je mokřalo a dělalo to potopu.

Azrael

Už skoro hořel soustředěním a jeho kůže nabrala trochu temně rudý nádech jak se v něm začala projevovat ohnivá krev jeho otce... Znovu, dokud se mi to nepodaří,,,

Znovu jsem poskládal pečetě a udělal to, co předtím.
Suiton: Homatsu Rappa!"

Tentokrát to už nějaký účinek mělo. Zem v místě zásahu praskla, ale nebylo to tak hrozný, aby z toho byl kráter."Takže...tady sem to zatím stačí. Teď budu muset odebrat trochu čakry a ty se přizpůsobíš..ano?" Znova jsem se zeptal.

Azrael

Rozumím, zase to budeme zkoušet, dokud se mi to nepovede
zase se začal koncentrovat

Zopakoval jsem to, co u předchozích pokusů s tím rozdílem, že jsem do něj pouštěl mnohem méně čakry.
"Suiton: Homatsu Rappa!"

Hned jsem ucítil, že proud vody je velmi nestabilní a rozhodně není rovnoměrný. Neměl skoro ani žádnou sílu na tož proud. Jen jsem si povzdechl a začali jsme to zkoušet znova a znova a znova.

Azrael

Konečně se mu po řadě neúspěchů podařilo úspěšně zvládnout tu techniku a to dokonce je s úplným minimem Akiho chakry... Tak a je to, myslím, že jsem to zvládl ne??? zazubil se a únavou zhluboka oddechoval

Jen jsem seděl na jeho hřbetě a taky zhluboka oddychoval."Sakra...ta čakra by nebyla problém, ale tolikrát se spojovat s tvým tělem...tomu mému to dává zatraceně zabrat... Zazubil jsem se na Azraela."Myslím, že jo...uděláme to naposledy a se vším všudy..." Znovu jsem se vyškrábal na nohy. Kývl jsem na draka a on mávl silně křídly a vznesl se do vzduchu. Byli jsme na jednom konci cvičiště a před námi se táhl plac až k druhému konci. Složil jsem pečetě a už jen z trochou mé čakry je položil na Azraelův krk.
"Suiton: Homatsu Rappa!" Zvolali jsme sborově.

Z jeho tlamy vyletěl obrovský proud vody a silně udeřil do země a doslova ji vyrval ven. Vlna se valila dál a drtila zeminu pod sebou a zároveň všechno brala sebou. Když dorazil na konec cvičiště, roztříštila se o protější zeď a udělala do ní docela dost hluboký kráter. Já jen klesl na jeho zádech nejprve na kolena a pak na záda. Prostě jsem si tam lehl. Necítil jsem vůbec ruky. Tolikrát jsem se ještě ze summonem nikdy nespojil. Při takové akci probíhalo to, co se dělo jemu tak i tobě a i jeho energie, která dost sama osobě unavovalo svalstvo a když jsme kolik hodin cvičili. Tady aspoň člověk pozná, že nejde jenom o čakru... Tep mi divoce byl a já si chvíli připadal jak buben. Jen jsem jemně zvedl ruku a poplácal ho po kůži."Jsi dobrý...myslím, že teď to máš zmáklý..."

Azrael

Zařval radosti, až to zatřáslo celým cvičištěm... Sletěl pomalu dolu a ocasem opatrně sundal ze svých zad Akiho... Arigato, za ten tréning... Jeho únava byla díky jeho mladí skoro pryč... Vrátím se zatím do své dimenze. Na shledanou Taschere-same... na pozdrav koukl i na ostatní a náhle sezplynul...

Tascher

Pořád je to ještě dítě... řekl s úsměvem. Necham to tu opravit, zitra to tu uz bude zase jako nové Znovu se usmál na oba dva... Díky Aki, že ses o něj postaral, jak říkám zvenčí se tváří jako bručoun, ale uvnitř je to dobrá duše. Usmál se...

Jen jsem se ještě na něj jednou usmál."Nemáš zač...a ahoj..." Stačil jsem říct, než zmizel. Pa jsem se podíval na ty dva. Všude byli skoro potopa."V pohodě Taschere...já rád pomohl a jsem tvůj sensei ne? Pak se, ale budete muset sehrát...fuj...bolí mě ruce...tolik pečetí jsem snad v životě za tak krátkou dobu neudělal..." Jen jsem se podíval na Roko."No a teď to s čím jsme ti chtěl pomoct..." Sesbíral jsem se ze země a znovu se na ni pěkně usmál.

Mezitím se Chikako trochu uklidnila a teď už mi zase seděla na rameni. Zrovna jsem přemýšlela s kolika klony bych asi svedla udělat vlnu odpovídající velikosti, když na mě Akihiro promluvil. Trochu jsem trhla hlavou, ale pak jsem se na něj usmála.
Ehm... takže co že tě to napadlo?

(Mezitím v hale jídelny (Dělo se to mezi těmi hodinami cvičení))
Stále jsem tam nehybně seděl a sledoval jeden bod v podlaze. Kdyby u mě chvíli někdo stál, myslel by si, že už ani nedýchám. Potřeboval jsem se všechno v hlavě pořádně urovnat a nebylo toho zrovna málo. Fujine...o co se tu vlastně pokoušíš...od malička si byl vždycky ten vedlejší a to se s tebou potáhne celý život...považují ti za méně cenného a ty by ses s tím měl smířit, protože je to pravda. Nemáš na to, aby ses dostal výš, než si teď a i kdyby ano, pořád budeš ta nula, co v životě nic nedokázala... Takhle k sám sobě ve své mysli promlouval. Jeho rodina chtěla, aby se začal obviňovat a to se jim velice povedlo. Byla z něho troska. Ve svých vzpomínkách zabloudil na chvíli do lesa smrti a co se tam všechno odehrálo...Tam se aspoň chvíli cítil jako někdo a ne úplný ztroskotanec. Má to všechno vůbec cenu... Vybavili se mu vzpomínky na Roko a Taschera."Fu...byl si skvělý!" Usmívala se na něj hlava Taschera-kun. Hned opodál stála Roko a taky jí na tváři hrál příjemný úsměv."To bylo fakt úžasné...neměl by ses tolik podceňovat Fu..." Konečně jsem se trochu pohnul. Zapříčinila to asi myšlenka na ty dva a co mě vždycky říkali. Pomalu jsem zvedl hlavu a zadíval se před sebe. Ne...já to tak rychle nevzdám...nic se nespraví, když tu budu sedět jako pecka a ze všeho se jen obviňovat... Můj výraz se změnil. Teď v něm šlo poznat odhodlání. Ani nevím jak, ale byl jsem na nohou. Zamířil jsem se to z jídelny pryč. Došel jsem až do přijímací haly. Byla rozlehlá a měla dost vysoký strop. Já se ani moc nerozhlížel a prostě se posadil do tureckého sedu přímo doprostřed té místnosti. Vytáhl jsem svitek, co jsem měl prozatím schovaný za páskem. Rozložil jsem ho do půloblouku před sebe."Jop...tak jdeme na to..." Na svitku bylo spoustu nápisů, jak černých tak červených. Kousl jsem se do prstu a poskládal potřebné pečetě. Když jsem, ale do něj udeřil dlaní, nic se nestalo. Sakra...co zase dělám špatně... Správně by se to mělo povést a ono nic. Musí to být ve mě...musí...rozptyluji se...nesoustředím se na to...sakra!!... Snažil jsem se úplně uvolnit. Hodit všechno za hlavu a vnímat jen tu jednu věc. Jen tu jednu věc, jen tu jednu věc... Stále jsem si v duchu opakoval. Rychle jsem poskládal pečetě a silně udeřil do svitku. Najednou se ozvalo jen slabší "Puf" A zůstal tam jen ten kus papíru, který ležel na zemi do půloblouku. Zmizel jsem jako pára nad hrncem.
(přesun)

Jen jsem se díval o čem se budou bavit a tiše je poslouchal...

Jen jsem pomalu došel k ní a vzal ji za obě ruky. Natáhl jsem je před sebe a nechal je tak. Potom jsem z kapsičky vytáhl malou lékárničku a zní pak dva obvazy. Opatrně a pečlivě jsem je začal obmotávat kolem jedné ruky. Kompletně prsty dlaň, zápěstí a dál směrem nahoru."Jen chvíli drž. Nebude to dlouho trvat a myslím, že ti to v boji dost pomůže. Já sám jsem to kolik roků využíval, ale v mnohem větší míře." Usmál jsem se na ni.

Trochu nechápavě jsem se dívala na svojí ruku. Když mi jí začal obvazovat bliklo mi.
Hmm, takže bandáže, žejo? usmála jsem se.

Dál jsem je pozoroval a i když jsem to na sobě nedal moc znát, snažil jsem se to taky naučit... Kdo ví co to je, ale třeba se mi to nějak bude hodit, nebo si to předělám podle sebe...

Jen jsem se pousmál."Ano...bandáže..." Dodělal jsem jednu ruku a začal druhou. Ty po chvíli taky byla. Potom jsem jen na látce začal tvořit přivolávací pečetě. Na každé dlani jednu. Potom na zápěstí, u loktu z vnitřní strany a na paži."Takže...když někde není dost vody...stačí si ji jen přivolat...jako ostatní věci." Udělal jsem pečeť a vody za mnou se začala zvedat. Oba znaky na dlaních se rozzářili a já vyslal vodu do nich. Ta pomalu mizela jakoby v ruce Roko. Znovu jsem se pousmál.

Zamrkala jsem.
Vau, děkuju moc, Akihiro!
Prohlížela jsem si bandáže na rukou a usmívala se.
To se bude opravdu hodit!
Na tváři jsem měla nadšený výraz.

To vypadá opravdu skvěle... Usmál jsem se na oba... Teď už nebudeš tolik omezována vodou ani v poušti... znovu jsem se usmál, ale teď už přímo na Roku...

Znovu jsem se jen pousmál a přesunul se k další pečeti."Nemáš za co. Je to jen základní přivolávací pečeť, kterou umí každý hned po akademii. Akorát z vodou je to složitější a musí ji ten dotyčný ovládat, aby ji tam mohl vůbec vložit. Aktivuješ jí dotykem a tím vodu přivoláš. JE to jakoby se přivolávala kunaie nebo shurikeny, úplně stejný. Dá se to využít všelijak. Když se chceš rychle schovat nebo ho vyvést z míry, tak to můžeš taky použít a nebo prostě vyvoláním více vody uděláš vodní obranu. Stále to někdy využívám, protože je to jednoduší, než tvoření vody ze vzduchu a země. Hlavně to nebere skoro žádnou čakru."
Chvíli to trvalo, ale konečně jsem dodělal poslední pečeť."Táák...a je to...jediné, co je na tom asi záporného je, že musíš nosit tady ty blbý bandáže. Někdy to může být fakt otravný a dost kousat..." Vzpomněl jsem si an ty starý časy, ale hned jsem zase ty myšlenky zahnal zpátky."Takže...teď už by jste se asi měli připravit a přesunout do haly, co myslíte ne? Bylo by už na čase..."