Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Byl jsem rád, že nic nenamítala. Dál jsem jí líbal a jednu ruku jsem jí přesunul na prso a začal jí v pomalých kruzích prstem objíždět b......u, která začala pod náporem vzrušení tuhnout... Druhou rukou jsem jí zatím jemně přejížděl po žebrech...

Rukou, kterou jsem mu přejížděla po břiše, jsem zamířila níž. Postupně jsem začala odepínat pásky. Nakonec jsem se dostala až ke knoflíku. Rozepla jsem ho a pokračovala jsem dál, dovnitř kalhot. Měla jsem pocit, že to co se dělo pak nebylo tak zcela v mé režii, to ovšem neznamená, že se mi to nelíbilo ...

_____________

Odbor pro cenzuru oznamuje: Tuhle část příběhu si nikdy nepřečtete xD

___________

Ležela jsem vedle něj. Cítila jsem dotek jeho kůže a připadala jsem si úžasně. Nevěděla jsem, jestli bylo to, co jsem udělala správné, ale rozhodně jsem toho nelitovala. Pootočila jsem hlavu, tak, abych na něj viděla a přemýšlela jsem, jak to asi bere on.

Měl jsem jsem jednu ruku pod hlavou a na druhé ležela ona (místo mezi prsním svalem a bicepsem ) Chvilku jsem trochu zhluboka oddechoval a pak jsem se na ni usmál a sladce ji políbil... Miluji tě, kéž bychom tu tak mohly ležet napořád... Usmál jsem se a přejel jí něžně prstem od brady až k pupíku... Sakra co se to se mnou děje, nikdy jsem se nechtěl dlouhodobě vázat, natož někomu říkat "miluji tě". Jak to ta holka udělala, čím je pro mě o tolik zvláštní, než jiné dívky???

Služebná

Lehce zaklepala na dveře Taschera-sama, ale neotvírala."Omlouvám se pane, že vás ruším, ale už od rána tam máte nachystané jídlo. Znovu jsme ho nachystalo, tak by jste se měl jít najíst. Pomáhal nám ho připravovat Fu...teda Fujin-san..." Věděla, jak mu má říkat, ale před Tascherem-sama zase znejistěla."A měli jsme vám vzkázat, že se brzo vrátí, že jen někam musel jít, ale už je velmi dlouho pryč. Jen jsem vám to chtěla říct...budeme vás čekat v jídelně." A potom odcupitala pryč.

Opětovala jsem mu úsměv a když jsem uslyšela jeho slova, trochu mě to zaskočilo. Ale taky hodně potěšilo, cítila jsem to samé.
Já... taky tě miluju, zašeptala jsem a trošku mu rozcuchala vlasy.Užívala jsem si toho, že tu s ním můžu ještě chvíli ležet.
Pak zaklepala služebná a já mu věnovala menší úsměv spojený s povzdechem.
No, nic netrvá věčně, bohužel.

Než jsem stihl odpovědět, tak už služebná odcupitala pryč... Jen jsem se na Roku smutně usmál a dal jí pusu do vlasů... Máš pravdu a navíc se chunninské zkoušky konají už zítra a já se děsím představy, že bych s tebou mel bojovat, nebo tě nějak zranit. Fujinovi taky nechci ublížit, ale ty jsi opravdu zvláštní případ i proti němu... Usmál jsem se sladce a mrkl na ni...

Povzdechla jsem si.
No, taky nevím, co bych dělala být proti jednomu z vás. Obzvlášť tedy proti tobě.
Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem se posadila. Povzbudivě jsem se na něj usmála.
Tak by jsme měli jít sníst to jídlo. A taky najít Fujina.
Moc se mi do toho nechtělo, ale měla jsem o Fujiho celkem starost.

Máš pravdu, Fu mi děla taky starost. Hlavně po tom co se událo v lese Smrti. Navíc ta služka říkala, že někam odešel. Posledně když takhle zmizel, tak šel za ... no to je jedno. Dal jsem jí ještě jednu pusu na tvář a vstal z postel. Oblékl jsem si šaty a Opravil si účes, který mi tak šikulka předtím rozcuchala... Znovu jsem se na ní se sladkým úsměvem ohlédl a čekal na ni...

Vstala jsem, rychle jsem se oblékla a snažila se v rychlosti nějak upravit vlasy. Po chvíli marného snažení jsem to vzdala. Proměnila jsem svojí hlavu na vodu a když jsem jí vrátila nazpátek, měla jsem svůj obvyklý účes. Trošku jsem se zazubila.
Rychlé a účiné.
Pak jsem se vrátila pohledem k Tasherovi.
Říkal jsi, že minule Fu u někoho byl. Půjdeme se teda podívat tam? naklonila jsem hlavu na stranu a neodpustila si myšlenku, jak úžasně v tom oblečení vypadá.

Byl jsem vytržen ze zamyšlení... Tomu říkám se rychle upravit. Opravdu ti to sluší, ty moje krásko. Mrkl jsem na ni se šibalským úsměvem... Nejdřív se pojďme společně najíst a když se Fu nevrátí tak ho půjdeme hledat... Trochu jsem se zamračil protože mi v hlavě vytanula vzpomínka na Fujinova otce... Půjdeme tedy do jídelny má lady??? Mile jsem se na ni usmál a otevřel jí dveře...
(napiš, že jdeme spolu, ať to tolik neprotahujeme:D)

Zasmála jsem se.
Tak tedy pojďme, lorde.
Prošla jsem dveřmi a spolu s ním jsem zamířila do jídelny, ikdyž mi musel cestu ukazovat. Když jsem viděla sushi na stole došlo mi, že mám pořádný hlad.
Páni, to vypadá úžasně! sedla jsem si k jídlu a čekala s začátkem na Tashera.

Tam už stály v řadě za jídelním stolem služebné. Ta, co předtím jim šla vzkázat vzkaz byla někde pryč. Všechny měli hlavu skloněnou jakoby do poklony. Jen jedna, asi ta hlavní mezi nimi, se dívala zpříma.

Děkuji, můžete se vrátit ke své práci, pokud budeme něco potřebovat, tak zazvoním... Usmál jsem se a kývl na ně hlavou... Poto jsem si přisedl k Roko. Tak prosím začni první miláčku... usmál jsem se a počkal než začala jíst. Potom jsem se k ní v jedení přidal a pořád ji při tom zamilovaný pohledem sledoval... (kdo ví, zda to jen nehrál )

Prošel jsem bariérou dovnitř. Z nosu a pusy už jsem si krev otřel, ale trochu víc natržené pravé obočí stále krvácelo. Někdy jsem se jen za něj chytl a trochu zasyčel. Podle mého úsudku to aspoň pár stehů chtělo. Sakra... Šel jsem dál vstupními dveřmi do domu a namířil si to přímo do kuchyně. Nevěděl jsem, že tam ti dva jsou. Chtěl jsem jen poprosit, jestli by mě nějaká služebná neošetřila. Když jsem došel do jídelny heklo ve mě, protože tam seděli u stolu a jedli teprve jídlo z rána. Rychle jsem se otočil a snažil se zakrýt čelo. Namířil jsem si to pryč. Nechtěl jsem, aby to někdo z nich vyděl. Hlavně proto, že by měla asi otázky jak se mě to stalo. Co tu dělají... Lhaní jsem se chtěl opravdu vyhnout.

Služebné jen přikývli a šli dělat to, co měli.

Popřála jsem mu dobrou chuť a dala jsem se do jídla. Bylo to tak dobré, jak to vypadalo a já si rozhodně nemohla nevšimnout jeho pohledu.
Bože, je úžasný!
Stále jsem ale také po očku pozorovala služebnictvo. Přece jen, byl to dost nezvyk, neznala jsem kromě něj nikoho, kdo by měl služebnictvo, nebo tak velký dům. Dojedla jsem a usmála se na něj.
Tak, co teď ?

Už jsem se ji chystal odpovědět, když jsem koutkem oka zahlédl Fujina, jak se snaží vytratit z jídelny a nějak si zakrývá obličej... Fu!!! Tak tady tě máme, ani nevíš jak jsme se o tebe s Roko báli. Usmál jsem se a čekal až přijde blíž...

Jen jsem se prudce zarazil a malinko se pootočil, abych je viděl. Sakra...jsem v háji... Poraženě jsem se otočil a kráčel zpátky. Ruky jsem měl podél těle a tvář mi teď už nic nezakrývalo. Proto tržná rána nad obočím šla zřetelně vidět. Stále mi po obličeji zní tekl větší pramínek krve."Ehm...to jste nemuseli...jsem v pořádku..." Snažil jsem se nahodit pohodový výraz.

Překvapeně jsem zamrkala, když jsem viděla tu ránu. Vyskočila jsem ze sedu a šla jsem si to prohlédnout.
Kdo ti to sakra udělal? trochu jsem se zamračila.

Vstal jsem ze židle a šel k Fujimu... Neříkej mi, že ti to zase udělal tvůj otec??? Byl si dnes u ně, žej??? Nemám pravdu??? Trochu jsem se zamračil, ale zároveň bylo vidět, že mě to trápí... Přivolal jsem jednu služebnou a požádal ji o lékárničku a ošetření pro Fua...

Jen jsem tam stál jak skála a na oba se díval. Zatím došla služebná a chtěla mě ošetřit, ale já jsem stále stál a tak nemohla."No...teda...já..." Škrábal jsem se na zátylku "Na obličeji měl anime kapky"."Ehm...vlastně...já skákal po střechách a nějak mi to ujelo no a pěkně jsem se natáhl na zemi a teď to vydíte...však víte jaký já jsem nemehlo ne?...hehe..." Přihlouple jsem se usmál a snažil se vypadat klidný, což šlo velmi težko, když se na mě ti dva tak dívali. To se nedá vydržet...psychická tyranie... Pomyslel jsem si.

Podívala jsem se překvapeně na Tashera.
Otec?
Kdo by tohle udělal vlastnímu dítěti?
Pak jsem slyšela Fuovo vysvětlení. Zdálo se mi to nějaké divné.
A proč jsi pro boha skákal po střechách?

Vím, že to je lež Fu. Nikdy jsi neuměl lhát, ale pokud o tom nechceš mluvit, tak to z tebe páčit nebudu. Pokud si to rozmyslíš, tak víš, že za mnou můžeš kdykoli přijít... Řekl jsem takovým neutrálním hlasem a pokusil se o úsměv, ale moc mi to nešlo...

Jen ve mě trochu hrklo a moje tvář nabrala podobný výraz.

"No...já...ono...nechtěl jsem tě naštvat Taschere-kun, ale víš...já...já tam dlouho nebyl a dům byl v hrozném stavu a můj pokoj...ten...ten byl na padrť. Musel jsem to uklidit a taky mu něco uvařit a ještě tam nechat nějaké ty Rya na živobytí. On...musel jsem si tam taky skočit pro svitek na klanové Kuchiose...on...probudil se a...a měnil zámky, abych se tam nedostal...já..já tam vlastně vnikl bez dovolení...není divu, že byl naštvaný...a...prostě...trochu jsem vyletěl a řekl mu o sestře...jen...jen mu trochu ujela ruka...nic víc...nemůže za to...já si o to říkal...vážně..." Docela jsem zmatkoval. Nechtěl jsem, aby na mě byl Tascher naštvaný a nebo Roko, že jsem jim lhal. Lezlo to ze mě, jak z chlupaté deky.

Dívala jsem se z jednoho na druhého.
Cože? Ty nebydlíš s rodinou? A tohle ti byl schopný udělat tvůj táta?
Byla jsem doslova v šoku. Nikdy mě nenapadlo, že by třeba můj táta, kterého jsem tak usilovně hledala, mohl být stejný.