Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Podívala jsem se na bandáže.
Ještě jednou díky, Aki, usmála jsem se na něj. Pak jsem ale pohledem sklouzla k Tasherovi, kde jsem s ním zůstala výrazně déle. Nakonec jsem se odlepila pohledem a přikývla.
Vážně, měli by jsme už jít.

Objevil jsem se na tom místě, kde jsem před chvílí zmizel. Strávil jsem tam víc, jak den, ale tady jako by skoro žádný čas neuplynul. Byl jsem celý dodraný, dobouchaný a nehorázně špinavý. Vůbec jsem neměl sílu se ani zvedat. Jen jsem se tak na zemi rozvalil a usnul. Mám summona... Byla moje poslední myšlenka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-Přítomnost-
Už byl zase druhý den, ale mě se vůbec nechtělo s té země zvedat. Věděl jsem, že mě čeká další část zkoušky, ale pro tuto chvíli jsem chtěl ještě spát. Znova jsem zavřel oči.

Tak dobře vyrazíme, když už nic tak alespoň něco pochytíme od soupeře... Usmál jsem se a pomalu jsme opouštěli cvičiště...

Znovu jsem se na Roku jen usmál a potom vyrazil za Tascherem. Už byl nejvyšší čas. A kde máme Fua?... Trochu jsem se zamyslel.

Šla jsem s nimi ze cvičiště a přemýšlela, koho asi dostanu na třetí zkoušku za soupeře. Rozhodně jsem si přála, aby to nebyl Tasher. Ale znala jsem i spoustu jiných geninů, co byli na zkoušce.
Nejlepší by bylo, kdybych dostala někoho, koho neznám, povzdechla jsem si.

Šla jsem s nimi ze cvičiště a přemýšlela, koho asi dostanu na třetí zkoušku za soupeře. Rozhodně jsem si přála, aby to nebyl Tasher. Ale znala jsem i spoustu jiných geninů, co byli na zkoušce.
Nejlepší by bylo, kdybych dostala někoho, koho neznám, povzdechla jsem si.

Šli jsem ze cvičiště a já si najednou uvědomil, že s námi vůbec celou dobu nebyl Fu. Podíval jsem se na ně... Nevíte někdo kde je Fu??? Naposledy si vzpomínám, že se s námi byl v jídelně a potom, už jsme byli spolu jen my tři na cvičišti... bylo vidět, že o něj mám starost...

Jen jsem se podíval na Taschera."Nevím...ale vy by jste měli už jít...já se po něm podívám a když tak ho tam dovedu jasné? Držím vám palce..." Usmál jsem se a odběhl pryč.
Po chvíli hledání a bloudění jsem ho našel ležet ve stupní hale. Vypadal jako kdyby ho někdo prohodil popelnicí a pak přejel parním válcem. Došel jsem k němu a vzal ho do náruče. Jen se trochu nespokojeně zavrtěl a z mého ramene si udělal polštář. Ach jo...sám jim říkám, aby mě neříkali sensei, ale chvílemi si připadám jako jejich otec... Rozešel jsem se s ním k jedné z mnoha koupelen, které jsem zahlédl při jeho hledání. Takhle nikam nemohl jít...

Dobře, tak já nechám Fujina na tobě, jen doufám, že se mu nic nestalo. zesmutněl jsem... No tak tedy půjdeme s Roko napřed... Pokusil jsem se na ni usmát, ale pořád bylo znát, že mě trápí kde je Fu...

Chvíli jsem se dívala za odcházejícím Akihirem. Pak jsem se otočila na Tashera.
No nic, máte pravdu, měli by jsme jít.
Ale to s tím Fuem mi taky dělá starosti.

Odešli jsme spolu s Roko na místo setkání (přesun)

Donesl jsem ho do jedné z koupelen. Byl tam takový menší bazén a tak jsem šel až k němu a prostě Fua do něj pustil."Stáváme šípková růženko...už máš být na zkoušce, tak makáme..." Řekl jsem trochu nahlas a na tváři měl hrál menší úsměv.

Najednou mě probudilo něco velmi studeného, ale to už jsem byl pod vodou. Jen jsem panicky začal máchat kolem sebe rukama a nohama a snažil jsem se dostat na hladinu, což se taky po chvíli podařilo. Chytil jsem se kraje bazénu a velmi rychle dýchal."C-co tady d-dělám? P-proč si to u-udělal?" Podíval se z ještě vyděšeným výrazem na Akiho a pořád se vydýchával. Bylo to docela drsné probuzení.

Jen jsem se ušklíbl."Protože si byl celý špinavý a smradlavý a navíc vypadáš jakoby tě někdo protáhl mlýnkem na maso. Sice nevím, co si prováděl, ale už dávno si měl být na zkoušce. Tak bych ti teď doporučoval, aby si ze sebe shodil tu špínu a pořádně se umyl. Takhle tě nikam nepustím, jasné?" Mluvil jsem přísným a autoritativním hlasem, ale byl to spíš jakoby takový ten otcovských tón hlasu.

Jen jsem se na něj trochu zamračeně podíval."Musel jsem si něco vyřídit...potřeboval jsem dodělat své Kuchiose..." Pak se mi trochu rozšířili zorničky."Cože?! Už?! A sakra!" Rychle jsem se vyškrábal ven a postavil se. Šlo vidět, ale že se mi do toho umývání nechce. Vody jsem měl po té noci až až.

Jen jsem se taky zamračil."To je sice super, ale teď na to nemáme čas. Pak se na to mrkneme, ale teď se rychle musíš zkulturnit a jít se dostavit na zkoušku." Díval jsme se jak se škrábe ven, ale pak se tam jen postavil a stál. Šlo na něm poznat, že se mu do toho nechce.Šup...nebo ti mám pomoct?" Výhružně jsem se na něj zadíval.

Jen jsem sklopil hlavu a zamířil si to k jednomu sprchovému koutu. Shodil jsem ze sebe špinavé a mokré věci a pustil na sebe teplou vodu. Bylo to příjemné, ale zároveň mi to zase připomínalo včerejší večer.Voda...brrr... Škrábance mě začali docela štípat a modřiny docela boleli, ale raději jsem nechtěl pokoušet Akiho varování.

Posbíral jsem jeho špinavé věci a odnesl je do jednoho z košů. Potom jsem se jen opřel o zeď a jednu nohu dal dozadu. Čekal jsem až se Fu osprchuje a přitom sledoval hladinu bazénu, jak se jemně vlní. Jen jsem se zas trochu povzdechl.

Pořádně jsem se vydrhl a smyl ze sebe veškerou špínu. Potom jsem se jen kolem pasu obmotal ručník a vyběhl ven."Jdu si pro nějaké věci..hned tu budu...Akihiro-sensei..." A zmizel jsem ve dveří. Věděl jsem, co nám říkal a proto jsem mu tak taky řekl. To má za to...

Na čele se mi objevil jen anime křížek. Tss...drzoun.... Ale stejně jsem se trochu pousmál. V hlavě jsem měl jednu myšlenku. Uvědomil jsem si to až nějakou chvíli po Fuovi řeči. Dneska bylo 2.10. a podle toho, co říkal, měl 16 narozeniny. Proč někomu, ale něco neřekl...ach jo...musím mu vymyslet nějaký dárek...ale kdybych věděl, co...safra... Čekal jsem až se vrátí zpět a přitom se snažil zjistit, co by se mu mohlo líbit.

Doběhl jsem do svého pokoje a rychle naházel na sebe pár věcí a výbavu. Hůl jsem si jako obvykle dal na záda. Potom jsem jen seběhl dolů za Akihirem."Tak...jsem připravený...můžeme vyrazit..."

Jen jsem se otočil na Fujina. No...pak to dořeším...teď musí se dostavit do haly... Přikývl jsem."Tak můžeme jít..." Oba jsme si to zamířili ven a potom rovnou na místo srazu.
(přesun)

Dorazili jsme do haly a já nechal jít Fujina po svých. Potom jsem se přesunul k Roce a Tascherovi."Tak jsme tu...jak vidím, tak tady je to v plném proudu, ale chtěl jsem s vámi o něčem mluvit...nevíte, co by se Fujimu líbilo jako dárek?" Zeptal jsem se a šlo na mě vidět, že vážně nevím.

Po dlouhé době jsem se vrátil domů. Nepozorovaně jsem se tajnými cestami dostal do mé ložnice. Nechtěl jsem s nikým mluvit. Pouze nerušeně prospat celou noc jako nemluvně. Svlékl jsem se a na své holé tělo nasadil kimono. Vysíleně jsem padl na postel a odebral se do říše snů. Ač ty mé byli často děsivé.