Ohromná rezidence klanu Osferatu

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Pravě jsem se nastěhoval do svého nového pokoje a užívám si výhled z balkonu na pouštní bouři v dáli.
Měl bych si pomalu začít vybalovat pomyslím si a začnu.

Tak jsem konene doma pujdu si lehnout jsem po dnesnim boji s Yoko strasne vycerpany budu muset zlepsit svou vydrz abych mohl u drzet kekkei genkai Chōshinsei no jūryoku o neco dele a uzivat ho casteji. Porazil jsem ji jen tesne a to na me sla maximalne z lehka pomyslel jsem si prevlekl se, osprchoval a sel spat do mekke postele. (dobrou noc vsem )

Probudil jsem se a sel se umyt. Po prevleceni jsem se protahl a sel do vesnice
(presun)

Dorazili jsem k hranici meho domu. Pocke chvylku musim ti umoznit pruchod barierou. Jinak bys byl zabit dosti neprijemnou smrti. slozil jsem bleskurychle specialni peceti (funguji jen pro me). Tak muzem jit dovnitr bariery...

Jen jsem se s trochu vyraženým dechem na všechno díval. Bylo to tak veliký a všechno tak nádherný. Ta rezidence byla gigantická. Nikdy jsem v něčem takovém nebyl. Jen jsem přikývl a pomalu šel za ním.

Jen jsem se pořád otáčel a sledoval všechno kolem sebe."Je to tu obrovský...náš dům by se vlezl do tvojí jedné místnosti...musí to tu být docela...prázdné a chladné..." Potom jsem se jen zarazil."No...já to nechám na tobě..." Tak nejistě jsem se usmál.

Jen jsem kývl, že bych si to teda prošel. Byl jsem docela zvědavý, i když jsem se to snažil krýt, aby si nemyslel, že zase chci šmejdit v cizím domě. Jen jsem v ničím takovým ještě nebyl a vůbec jsem to neznal a dost mě to zajímalo.

Jen jsem ho poslouchal a vše vyjeveně sledoval z otevřenou pusou. Bylo toho vážně hodné a všechno bylo tak luxusní a veliké. Připadal jsem se jak někde v nějakém paláci, což to tomu hodně připomínalo. Když jsme pak došli do jeho pokoje jen jsem nemohl popadnout dech. Byl tak obrovský a úžasně zařízený. Můj by se tam vešel asi 20y, jestli ne víckrát."Je to tu úžasné..." Už jsem se neudržel."Tohle se mi ani nemohlo zdát v těch nejlepších snech...a jsem rád, že jsem teda první člověk, co jsem vstoupil..." Usmál jsem se."Máš to tu senzačně zařízený....no a ten pokoj...." Pořád jsem jen těkal očima sem a tam, ale raději se ničeho nedotýkal.

No neni to nic zvlastniho... Chovej se tu jako doma... Tamhle jak jsem rekl, tamhle je satnik tak si tam vyber co chces... rekl jsem s usmevem a pobydl ho, at se nikterak neostycha...

Jen jsem se na něj trochu udiveně podíval."Nic zvláštního...můj pokoj mám 4x3 metry..." Potom jsem se jen ta pomalý krokem, pořád z blbým pocitem, že bych si od někoho měl něco brát, vydal k šatníku. Když jsem ho otevřel, objevila se přede mnou další místnost, která byla pořád větší, než můj pokoj. Bylo tam tolik věcí.Wauuu...tolik oblečení a doplňků jsem pohromadě ještě neviděl...máš toho fakt hodně..." Pomalu jsem vešel a procházel jednotlivými policemi a díval se, co tu má.

Jen jsem si to bedlivě prohlížel. Pak mi padlo velmi jedno do oka. Bylo pověšené za prosklenou vytryýnou.

Vypadalo suprově a něco podobného jsem si vždycky přál, ale buď jsem si to nemohl dovolit a nebo prostě jsem to měl zakázaný. Většinou, ale ta první možnost. Byli tam i jiný a noblesnější, ale mě prostě uchvátilo toto, ale vypadlo, že bylo taky velmi drahé a taky když jsem se podíval na cenovku, která tam stále visel, úplně jsem se zhrozil. Tohle jsem si nemohl vzít. Začal jsem se dívat po jiných, ale pořád po něm pokukoval.

Pochvilce jsem za nim vesel od satniku... Tak uz sis neco vybral???

"No..." Co nejnenápadněji jsem se podíval na to triko, ale hned se odvrátil a díval se dál."J-ještě ne..." Jen jsem se tak plaše usmál.

Libi se ti tohle triko??? To mi dala jedna holka jako darek... Ale pokud se ti liby je tvoje. Vyndal jsem ho ze skrine a podal mu ho...

Jen jsem se na něj tak hodně ostýchavě podíval."Já...to si nemůžu vzít...je strašně drahé...a...to prostě nemůžu a ještě, když si to dostal...to ti nemůžu vzít..." couvl jsem trochu dozadu a ruky dal jakoby před sebe v obraném gestu.

Trvam na tom. Ty holce jsem dal stejne uz pred rokem kopacky... Uz jsem ti rikal, ze penize nejsou problem. Presto, ze jsem bohaty diky majetku sveho klanu chci si ziskat svuj vlastni jako shinobi. Presto z celoho dedictvy, je pro me nejdulezitejsi tenhle mec po mem prapraprapraprapraprapradedeckovi. Jmenuje se RAGNAROK- v prekladu to znamena POCATEK, ale i KONEC SVETA ukazal jsem mu ho...

Nakonec jsem si teda to triko vzal, i když mi to bylo trochu blbý, ale byl jsem rád, že mi ho dal. Okamžitě jsem si ho nasadil a když jsem se podíval do zrcadla, myslím, že jsem v tom vypadal i dobře."Mockrát díky..." Otočil jsem se na něj a vesele se usmál. Potom jsem ho dál poslouchal. Když mi pak ukázal ten meč, bedlivě jsem si ho prohlédl."Je velmi pěkný...myslím, že se k tobě i hodí...vypadá taky, že je hodně starý, ale úplně zachovalý...

Jen jsem trochu povytáhl obočí."To je super...máš mocnou zbraň, tak ji dobře využívej..." Usmál jsem se. Pak jsem jen dlouze zívl a na chvíli se posadil na stoličku opodál. Dnešní den sice nebyl tak únavný, ale pořád jsem nebyl moc v pořádku."Promiň...jen jsem trochu unavený..." Znovu jsem se usmál...