Ichiraku ramen

Prokouknul mě, překvapení ve tváři jsem tam nechala jen na chvíli. Než jsem znovu k němu zvedla pohled.
"Život tam venku už tě nebavil? Někdo jako ty se snad chtěl usadit? To se mi nezdá.." Podotkla jsem a ušklíbla se, provokace mi moc nešla, vzhledem k tomu, že když stál poblíž, cítila jsem vlastní zrychlený dech a bušící srdce snad až v krku. Co se to se mnou dělo? Jen mi neříkejte, že jsem se do něj zamilovala.
"No, tak já ti ho vrátím.." Podotkla jsem a začala pevný uzel rozvazovat.

Vstal jsem a došel za ní. Odhrnul jsem jí vlasy z krku, vzal oba rozvázané konce šátku a zase je zavázal. Naklonil jsem se k ní tak blízko, že bych přísahal, že se mé rty dotkli jejího ucha a s úšklebkem tiše zašeptal. "Vezmu si ho, až na tobě už nebude nic jiného." byla to provokace, ale v to bylo to jediné, v čem jsem uměl chodit.
Zůstal jsem stát za ní. "Nechceš se podívat na noční Konohu..?"

Snad jsem ani nedýchala, když byl tak blízko.
Suki, pitomče, od kdy tohle s tebou dělá jeden kluk? Navíc proč až teď?!
Asi v tom bylo víc, než jsem si uvědomovala, nebo spíš něco, co jsem si uvědomit nechtěla. Normálně bych mu rázně odmítla, ale on se neptal, on oznamoval. Proto jsem odstrčila stejně vychladlý rámen, zaplatila, usmála se na staříka a kývla.
"Můžeme.." Pokývala jsem hlavou a pokrčila rameny, stále stejný nenucený ale odstupný tón. I když dávno musel poznat, že je jen hraný.
"Tak kam?" Zeptala jsem se ho, když jsem vyšla ven ze stánku.

Vyšel jsem za ní a jen s rukama v kapsách pokrčil rameny. "Můžeš hádat dvakrát... ale aby jsi to neměla tak těžké.." použil jsem jutsu, a když mi narostla velká křídla, jednoduše jsem ji vzal do náruče a spokojeně se ušklíbl. Ano, já se nikdy neptal, to co jsem chtěl jsem si bral. Věděl jsem o sobě, co jsem za hajzla, ale nikdy mi to nevadilo.. a jí očividně taky ne.
"Drž se.." oznámil jsem a rozletěl se pryč.
(Přesun)

Arisu

Posadila jse mse vedle Hokage. Bylo by to hezké. No při nejhorším se ubytuji v parku. Pokusila jsem se o úsměv ale nepovedlo se mi to. Také mě napadlo, co tu dělám když nemám žádné peníze Hokage-sama? Trošku jsem naklonila hlavu do strany. Tvářila jsem se jako zbité štěně.

Arisu

Něco se zalesklo v mích očích. Začali mě trochu pobolívat. A pak se to stalo. Po tváři mi stekl proud. Proud slz které jsem nedokázala zadržet. Původně jsem se bála jestli to není krev a já nepřecházím do Hysterie. Ale naštěstí to bylo jen takto. Proč todle děláte? Začala jsem opravdu plakat. Vrah si to přeci nezaslouží. Dodala jsem zalikajíc se.

Arisu

V mém srdci žije mé skutečné já. Také jsem jí objala. Byla tak teplá. Cítila jsem se jako malá když jsem objímala maminku. Hokage-Sama, krásně voníte. Řekla jsem tiše a slzami jsem jí máčela poprsí.

Arisu

Dobrá. Utřela jsem si slzu a dala jsem se do jídla.

Arisu

Kývla jsem na ni. Jedla jsem pomalu a spořádaně jako jsem byla učená když jsem byla malá. Po chvilce jsem dojedla a podala jsem misku obsluze. Děkuji. Tvářila jsem se jako zbité štěně a můj hlas se stále chvěl. Hokage-sama, přidělíte mi prosím tým? A nebo se bojíte že bych jim něco provedla?

Arisu

Nevěděla jsem jak zareagivat. Nikdo se ke mě takhle nechoval. Bylo to pro mě něco úplě cizího. Nevím co vám mám říct. Řekla jsem zaskočeně ale stále upřímě.

Arisu

Tichým tónem jsem se rozloučila s obsluhou a následně jsem kývla na Hokage. Ihned jsem se vydala za ní. (přesun)

Dotoulal sem se až k rámen shopu a šel si dát jednu porcii ať se trochu nastartuji před tréningem. Když už na mne múj takzvanej sensei prdí...mám vúbec senseie? To sem ani nevedel a vycházelo mi že zrejme ne. Takže sem to nehodlal dál řešiť a jen si dát do bříška teplou pochotkou a pak se nekde uštvat. Tak sem si sednul a jen co ke mne došla miska z jídlem. pustil sem se do ní.

Dobrý den... utrousil sem na nejakou blodnínku vedle sebe. A po tom co sem si nabral rámen do úst a polkl ucítil sem to. Neco mi říkalo že není vše v pořádku. Teda spíše se ozval Kurama, ale nemluvil se mnou a nebyl proti mne ale zdal se být nepokojný. Nevedel sem proč. Co se deje? zeptal sem se ho v duchu, samozrejme kromne vrčení sem se žádne odpovedi nedočkal.

Tak si vrč...zas nekde videl kočku na strome? Nejsi pes prosím tebe... rekl sem z úsmevem v duchu a dojedl sem si spokojene rámen. Tu je narvano zase...jeste ze sem prisel driv rekl sem si kdy sem si vsimnul kolik je tu lidi. Otocil sem se na stolicke a chtel odejit ale pri moji nesikovnosti sem se letmo dotkol blondinky vedle mne. Ten pocit nesel ignorovat, na malej okamžik sem slyšel řev kyuubiho a ješte jineho velkého stvoření. Pak se Kurama ozval po hlubokém tichu. Mýval je tady...ta blondska.... Zústal sem jako zamrznutej pri poloze na odchod. Pak sem se nejak pootočil smerem k té holce a nejak nesmele spustil. Etoooo...gomene že sem do vás drcl a...múžu se vás na neco zeptat? nesmele se na konec zašklebil.