Kancelář velitelství spojeneckých sil

vešel jsem vevnitř abych zjistil jestli je zde opravdu Assasin či někdo jiný, nakoukl jsem dovnitř

"Ano? Pojď dál." očkem jsem loupl ke dveřím a pak jsem se vrátil k papírům.

''očekával jsem šokovaný výraz'' vešel jsem a ušklíbl jsem se

"Mě po dnešku už nic nepřekvapí, nepočítám s tím, že jsi měl dovolenou, kdes teda byl?" svázal jsem desky a vzal si další, abych do nich vložil další papíry. Achjo, měl bych si pořídit sekretářku.

''unesl mě Sasori, a přišel jsem na to že jsem podařený experiment''

"Experiment?" zvedl jsem hlavu od papírů a zahleděl jsem se mu do očí.
"Jaký Experiment?"

''to kdybych sám věděl, jenom se mi zdá že mám o něco víc chakry, a...'' uchopil jsem stůl který jsem měl po ruce a jednou rukou jsem jej zvedl ''jsem silnější a rychlejší... o dost''

"Hej hej hej. Těch papírů je tady hodně, všechny je rozhážeš." snažil jsem se je pochytit, aby nespadali.
"Vidím vidím...Nevíš, kdo to spáchal?"

''takoví stařec... znal mého otce, to on byl jeho experiment a já to po něm zdědil, říkal že jsem jeho klíč k nesmrtelnosti a unesl mě před Sasorim ale po té mě někdo osvobodil a po té mě zase unesli a pak na mě zaútočili akatsuki a 5 týdnů jsem plaval v řece a zachránila mě členka akatsuki''

"Ach tak." řekl jsem, jako kdybych seděl u čaje a povídali jsme si o celkem normálních věcech.
"A teď? Co budeš dělat teď?"

''půjdu udělat něco co jsem měl udělat již dávno, vyznat lásku Shizu-chan, myšlenka na to až se sní setkám mě držela celou tu dobu naživu''

Papíry jsem pečlivě svázal a všechny je uložil do velkého batohu, který jsem si vzal na záda. Pomalu a bez výrazu jsem přešel k němu, položil mu pravou ruku na rameno a jemně ho stiskl.
"Je mi líto, ale Shizuka Yoru...už.."

''už-už co ?'' do levého koutku pusy jsem chytl menší tik

"Už není mezi námi." řekl jsem tiše.

s vytřeštěným výrazem jsem se koukal tupě před sebe
''mrtvá ?''

"Hai." dal jsem ruku dolů.

''d-dobře'' pomalým krokem jsem vyšel z pracovny a po té z budovy
- přesun

stáli jsme u dveří já jí držela za ruku "Hlavně mě neztrapni ať je jakkýkoli radši mlč." a zaklepala jsem

Tolik bolesti.. posadil jsem se a chytl se za hlavu.
Moje hlava...Ale ne.. "Dále." zašeptal jsem zdrceně.

opatrně jsem vešla dovnitř s Nefrit v závěsu

"Dobrý den, omlouvám se jestli rušíme." řekla jsem nejistě tichým hlasem

"Dám vám pět minut dámy." Usmál jsem se, vstal jsem a přešel k oknu. Otočil jsem se, abych viděl na slečny.
"A posaďte se." ukázal jsem na židle.

všimla jsem si jak se na něj Nefrit dívá

"Ani na to nemysli." šeptla jsem jí a posadila stejně jako ona

"Děkuju nechceme rušit, al eje to na delší dobu, tak můžeme kdyžtak udělat naší schůzku jindy. Vidím na vás že jste unavený a bolí vás hlava. Jsem Crystal Takaishi a moje sestra Nefrit, procestovali jsem skoro celý svět samozřejmě jen na oko a napadlo nás založit vesnici, sami to ale nezvládneme a chtěli jsme požáda o vaší pomoc, vím z povídaček, že jste velmi vstřícný a ochotný." mluvila jsem i nadále trochu tišeji ale srozumitelně, měla jsem z něj trochu obavy a strach stejně jako z každého jiného muže, kterého jsem neznala

"Hm, novou vesnici? Ten nápad se mi docela zamlouvá, proč ne, rád vám pomohu, pokud jste teda nepatřili k Akatsuki. Mohu vám nabídnout apartmán? Rád bych, abyste tady zůstali déle, protože jak ste si jistě všimli, je po válce." pousmál jsem se.
Jo a hlava mě bolí.

Opatrně jsem zaklepala na dveře kanceláře a čekala, jestli mi někdo odpoví.

"Dále." zašeptal jsem.
Ach ne..