First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Hmm... Procedil drak skrz nozdry. To myslíte vážně? Z téhle osoby chcete učinit svou dračí princeznu a později i královnu?
Řekl drak trochu zaskočeným hlasem.
A co když chci?
Řekl jsem bez zaváhání.
No to je vaše rozhodnutí. Já jsem pouze rádce.
No já si vždy rád poslechnu každého názor na věc, bez rozdílu.
Odmlčel jsem se.
Kvůli tomu jsem tě, ale teď nezavolal.

Jen jsem se s povzdechem o něco víc zapřela o hůl. A chvíli se dívala z jednoho na druhého. Nakonec jsem se rozhodla počkat, až si to vyřídí. Mezitím jsem zvedla pohled od draka ještě výš k nebi a prohlížela si hvězdy, které dnes byli skutečně krásně vidět.

Co si tedy můj pán přeje?
Řekl již pokorně.
Aby si mě s Rokou vzal proletět.
Kývl jsem na Roku ať přistoupí.
Rozumím.
Svěsil jedmo křídlo tak, že vypadalo jako nájezdová plošina.

Když jsem si všimla nápadného pohybu, potom, co jsem slyšela co si řekli, tak jse sklopila pohled zase dolů. Usmála jsem se.
Díky, pomalu jsem prošla okolo Taschera a čekala, jestli půjde se mnou, pak jsem opatrně vešla na křídlo, stále se opíraje o hůl doufajíc, že to drakovi moc nevadí.

Šel jsem s Rokou a po cestě ji podpíral. Když jsme se dostalo někam za ten velký dračí krk, kde byla stále fůra místo pro mnoho dalších lidí. Pomohl jsem Roko posadit. Potom jsem dal drakovi znamení aby vzlétl, ale hezky pomalu kvůli Roko. Drak se z místa mocným máchnutím křídel vznesl a za chvíli už byl asi tak půl kilometru nad Kiri. No pohled dolů na četná světla vesnice i na Hvězdnou oblohu byl opravdu neskutečný. Seděl jsem vedle Roko a jedno rukou ji objímal kolem pasu. Za prvé protože se mi to líbilo a za druhé abych ji chránil před spadnutím.
Já se neměl problém udržet na jakémkoli místě na drakovi, ale ona na něm byla patrně poprvé.

Byla jsem vděčná Tascherovi, že mi pomohl nahoru a následně i sednout. Když drak začal vzlétat, cítila jsem se velmi nejistá, Tascherova ruka mě ale ukildňovala. Položila jsem si svojí ruku na jeho a na okamžik jsem si o něj opřela hlavu. Za okamžik už jsem se ale opatrně nakláněla do stran, abych viděla dolů. Byli jsme opravdu vysoko a světla vesnice pod námi vypadali jako další shluky hvězd, tentokrát však na špatné straně.
Úžasné, vydechla jsem při tom pohledu.

Mile jsem se na ni usmál, protože vypadal jako dítě které má první Štědrý den.
Ano to máš pravdu. Suna je ještě krásnější. Hlavně při východu a západu Slunce.
Dál jsem ji jemně objímal a hlavu ji položil zezadu na rameno.

To věřím, ale stejně, pousmála jsem se. Všudy přítomný opar vznašející se nad vesnicí umožňoval přece jen odlišit její světla od hvězd, neboť je lehce rozptyloval, až nabyly na jakési matnosti a k tomu, aby se vyrovnali jasným hvězdám na obloze jim chyběla jejich pronikavost. Zhluboka jsem se nadechla. Tady nahoře bylo chladněji. Zvedla jsem jednu ruku a pohladila ho po vlasech, druhou jsem se ale stále pevně držela. Bylo to téměř neskutečné, celý ten dojem z toho byl úžasný a já se toho nemohla nabažit. To že jsem byla s Tascherem tomu přidávalo ještě dvojnásobnější kouzlo.
Nádhera, vyslovila jsem téměř nevědomky.

Hai, vždy je to kráse. Každé panorama je kouzelné svým způsobem.
Mile jsem na ni usmíval. Potom jsem nenápadným pohybem dal znamení drakovi aby pomalu zamířil jinam.
Já jsem se víc přitulil k Roce a nakonec ji opatrně dostal na lopatky. Napůl jsem na ní ležel s jednou rukou pod její hlavou a druhou ji objímal v pase. Chvíli jsem jí skoro hypnoticky hleděl do očí a potom jí políbil.

Nechala jsem se od něj položit a jednu ruku mu položila na záda. Když se přiblížil a dal mi polibek, opětovala jsem ho a zajela mu rukou do vlasů. Teď už jsem neměla takový strach, že bych mohla spadnout, když jsem na drakovi ležela, připadala jsem si líp.

Znovu jsem se zapřel o ruce a trochu se nadzvedl. Podíval jsem se jí do očí.
Chtěla by si o mě vědět něco víc? O mé minulosti...
Šeptl jsem až se to skoro ztrácelo ve větru. Mezi tím už drak opouštěl vzdušný prostor země Vody.

Chvíli jsem se na něj jen tak dívala. Potom mu moje ruka sklouzla z vlasů na tvář. Nikdy mi nedošlo, jak málo o něm vlastně vím. Nevěděla jsem toho moc. Jen že mu umřel celý klan a byl studentkou Yoko. A samozřejmě jsem znala Fujina a byla v jeho klanovém sídlu. O moc víc toho ale nebylo.
Samozřejmě, že chtěla, také jsem to spíše zašeptala nežli řekla, ale narozdíl od jeho otázky, kterou jsem mu spíše odečítala ze rtů, byla moje odpověď slyšet.

Mírně jsem se na ni pousmál a pohladil ji také po tváři.
Protože ti plně důvěřuji. Ukážu ti něco co nezná nikdo na světě. Mé pravé rodiště a místo kde jsem vyrůstal. Než mě osud zavál do Suny.
Mluvil jsem polohlasně, ale slyšet mě mohla dobře.
Mezi tím už drak letěl nad vrcholky velice vysokého pohoří, které se rozprostíralo na mnoha stech kilometrech. Letěli jsme nad mraky, takže na nás nepůsobila divoká vánice, které zrovna bičovala hory. Stejně se, ale prudce ochladilo a vál opravdu mrazivý vítr.

(Přesun do https://nsgoon.forumczech.com/t1361-tajny-ukryt-klanu-osferat#92985)

Prechadzal som sa po uliciach a videl som ľudí ako mnou pohrdaju, aké pohlady na mňa ukazujú. Mal som pocit, že sa niečo zmenilo. Mal som pocit, že ja som sa zmenil. Kládol som si stále tú istú otázku. Prečo ma nenávidia keď som jedným z nich. Musel som príjsť na iné myšlienky , tak som išiel smerom ku jazeru. ( Presun )

Uuuhm.. taaak kam pôjdeme? spýtala som sa takým nezaujatým hlasom Akihira. Prechádzala som sa po uliciach Kirigakure no sato spolu s ním. Vlastne som chodila od jedného obchodu ku druhému a stále som nakukovala dovnútra cez výklady.. Aj tak som však mala energie na rozdávanie a vôbec sa nedalo povedať že by ma táto "prechádzka" nejako unavila či nudila.

Klon:
Já se jen pousmál. Věděl jsem, že to asi nebude nejlevnější, ale zasloužila si to a to bylo teď to hlavní... Heh... a pak se lidi divý, co shinobi s těmi penězma dělají... to asi nemají děti...pfff... Ušklíbl jsem se sám pro sebe a pak se usmál na Lily."Hm... je to na tobě... můžeš si teď klidně projít všechny obchody... Já platím, ty vybíráš..." Zasmál jsem se a pohladil ji po hlavě a stále šel takovým pomalejším tempem za ní...

Lily

Hmm.. bude ťa to stáť.. veeeľa !! zasmiala som sa a len som začala cupkať od obchodu k obchodu.. vlastne som sa len tak mihala z miesta na miesto o chvíľku sme tam už stáli.. s veľkým vrecom plným zbraní, chakra piluliek a iných vecí !! kupodivu tam neboli žiadne hračky.. brala som hlavne to najužitočnejšie .. teda.. veľa užitočných vecí až to bolo neužitočné. Uškŕňala som sa..

Klon:
Já i jen povzdechl, ale úsměv mi zůstal. Začal jsem běhat za ní a všechno, co ona pobrala, tak já zaplatil a že to levný nebylo. Vybírala sice užitečné věci, ale že by byli zrovna nejlevnější, to už ne... Spíše mě připadalo, že co nejdražší... Jasný... že prý zmrzlina...pfff... Pomyslel jsem si, ale nahlas nic neříkal..."Ehm... Lily? Opravdu tady to vše potřebuješ? Nemyslíš si, že je toho zbytečně moc? Navíc.. já doma toho máme spousty ne?" Řekl jsem tak nejistě a poškrábal se na temeni halvy a sledoval to, jak jsme ověšení všemožnými kabelami se vším možným...

Naaah nie !!.. je toho akurát.. treba mať aj zásoby !! vysvetlila som dôrazne a následne som sa znova zo smiechom rozutekala niekam do Kirigakure, nechala som ho aj zo všetkými taškami a vecami za sebou.. stále som sa rozhliadala po niečom novom !! aj keď už som si nemala čo vybrať keď som mala zo všetkého niečo !

Už pár dní uplynulo od té doby co sem nadobro opustil nemocnici. Byl sem rád že sem si vybavil nájem v ubytovně a že ještě mám nějaké peníze. Když sem to zrátal vyšlo mi to tak na dva týdny bez mise na kterou sem se za tu dobu chystal připravit. Nejdřív sem ale vyrazil do ulic že možná někoho poznám a i kdyby ne pujdu si zatrénovat.

Shiryuu Nao

Bez jakéhokoliv ohlédnutí jsem vyšla z budovy Mizukage a absolutně jsem na tu skřetí uřvanou holku zapoměla. Mířila jsem si to ulicemi a ani jsem nevěděla kam. Jako vždy byla má chůze odhodlaná a já kráčela se vztyčenou hlavou absolutně ignorující okolí kolem. Chtěla jsem se ztratit od všech těch lidí kolem, na které jsem opravdu neměla nejmenší náladu. Své kopí jsem pořád držela pevně v ruce a mířila jsem neznámo kam.

Klon
Znova jsem si jen dlouze povzdechl. Když se zase rozutíkala někam do ulic, pomalu jsem se vydal za ní. Nemínil jsem se za ní honit, ale také jsem ji nechtěl ztratit z očí.
Šlo vidět, že hledá ještě něco, co by mohla přidat ke své sbírce zbytečností, ale už snad neexistovalo nic, co bychom nekoupili."Lily!! Lily!! Zastav se taky na chvíli! Už toho opravdu máme, až nadbytek! Nechceš si zajít na tu zmrzlinu?! Už i já bych si rád dal a na chvíli si sedl!" Zavolal jsem na ni a doufal, že se konečně aspoň na chvíli uklidní a třeba i posadí. Já to totiž už rozhodně potřeboval...

Jak sem se tak procházel uslyšel sem týpka co křičí Lily a je celý ověšený báglama. Zmapoval sem si kdo by mohla být asi ta Lily a pousmál sem se nad tím. Bylo to celkem komické a to sem ještě nevěděl že ti dva sou ninjové jelikož na tom chlápkovi to přes ty tašky vidět moc nebylo a ta holka byla už trochu dál takže sem si jí nemohl pořádně prohlédnout.

Seskočil sem dolu do ulice a oslovil toho co vypadal spíš jako její otec než sensei což sem si i myslel. Dobrý den. Nechcete pomoct z těma taškama? Možná tu holku pak dohoníte. pousmál sem se a čekal na odpověď. Možná to i vypadalo trochu blbě že sem takhle šel nabídnout pomoc ani pořádně nevím proč někomu koho sem nikdy neviděl. Možná to bylo proto že sem někoho chtěl poznat a jelikož moje pamäť byla trošku mimo provoz alespoň dřív bývala nenapadlo mě že by to mohlo vypadat nějak obzvlášť blbě.

Pootočila som hlavu k Akihirovi a len som na neho vyplazila jazyk.. nakoniec som ho však počúvla a len som sa priblížila kúsok k nemu. Eeehm.. Tati? kam to všetko vlastne dáme?.. vďaka Shirio-sama aj tak máme v podstate.. neobmedzené zásoby zbraní.. aspoň ja mám.. zamumlala som páč mi až teraz došlo že je to úplne. .ale úplne zbytočné a že to rovno môžme vrátiť.. to som však pochopiteľne mienila nechať na otckovi !

Keď sa vrátilo to dieťa a oslovilo ho tati, bol som rád že som mu ponúkol pomoc. Stále som ale čakal na to čo povie.