First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

(jen pro informaci, nechodím s holí ala stařena, ale jak bych to řekla......... spíš ala dr. House? Ne to není ono........... prostě..... neřeš xD)
(Ano, pokusím se tuhle postavu ještě chvíli utáhnout, ale čekejte mě tu spíše v nočních hodinách)
Když jsem uslyšela tenhle známý hlas o dost mi to zlepšilo náladu. Obrátila jsem se na Taschera s holí stále v ruce a usmála se.
Nacvičuji chůzi s pomocí hole se spálenými chodidly, osvětlila jsem mu a zalétla k holy mírně nevraživým pohledem a v hlavě se mi snad po sté znovu vyloupla myšlenka, proč zrovna chodidla? To už bych snad lépe nesla, i kdyby mi spálil zadnici.

Když řekla, že má spálená chodidla smích mě přešel. Poněkud starostlivě jsem se na ni podíval a přistoupil k ní.
Spálená chodidla? Jak se ti to prosím tě stalo?
Řekl jsem starostlivým tónem hlasu.
Myslím, že se nedá nic dělat.
Řekl jsem nakonec s úsměvem.
Budeš se muset spokojit s mými službami, jakožto dopravního prostředku.
Než stihla odpovědět. Chytil jsem ji do náruče jako princeznu a mile se na ni usmíval.
Tak kam to bude má nejdražší paní?
Mrkl jsem na ni a stále se mile usmíval.

Znáš to mi... chtěla jsem mu odpovědět, v tom už mě ale zvedal do náručí. Bylo to tak překvapivé, že jsem ani nic nestihla namítat. Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli bych chtěla.
Ehm, nóó, co takhle zajít někam na jídlo? mile jsem se na něj usmála. Vlastně jsem potřebovala zase jednou do knihovny, protože jsem měla stále oficiální místo asistentky knihovnice, ale to mohlo chvíli počkat.

Lehce jsem se na ni usmál.
Vaše přání je mi rozkazem.
Koncentroval jsem chakru do nohou a probleskl s ní k nejbližší hezky vypadající restauraci. Ba co víc ještě tam podle vývěsky skvěle vaří. Prostě terno.
Vešel jsem i s Rokou v náruči do restaurace. a zašel do jednoho krytého boxu. Tam jsem ji pohodlně usadil do křesla a sám si sedl naproti ní.
Mírně jsem se usmál.
Tak co jsi celý ten čas dělala?

Restauraci vybral opravdu dobrou. Když přišel číšník, objednala jsem si dango. Co chce on jsem nevěděla, ale předpokládala jsem, že si řekne. Pak jsem svou pozornost zaměřila opět plně na něj.
No, vlastně jsem celou dobu pracovala, řekla jsem normálním konverzačním tónem a hlasitostí.
Akorát se tu vyskytly menší komplikace s jedním klukem, co k nám chtěl, ale nakonec se to vyřešilo, spokojeně jsem se usmála. Moje řeč byla na tolik neurčitá, aby se z ní nedalo v případě, že člověk neměl informace nic vyčíst.
Pak jsem taky měla nějaké pochůzky. Při těch jsem si udělala tohle, kývla jsem hlavou směrem k nohám,člověk by nevěřil, jak dokáží být někteří lidé nepříjemní, pokračovala jsem s již naprosto vážnou tváří.

Objednal jsem si lahev saké, ale hlad jsem neměl. Když číšník odešel, plně jsem se zaposlouchal do jejího vyprávění.
Ano to věřím. Někdy je lepší takové lidi prostě hodit za hlavu a vychutnat si kouzlo okamžiku.
Usmál jsem se a položil něžně svou ruku na tu její.

Hai, to máš asi pravdu, opětovala jsem mu úsměv.
Pak jsem ale musela svojí ruku z pod té jeho vytáhnout, neboť číšník přinesl dango. Poděkovala jsem mu a pustila se do něj. Během jídla jsem se zvědavě podívala na Taschera.
A co jsi vlastně dělal ty?

Já? No nic moc zvláštního. Když jsem se vrátil do Suny zavraždili Kazekageho a místo něj nastoupila Aiko. Ve vesnici jsem zůstal, ale Aiko mi hrozně šlape na paty. Dokonce mi vnutila sledovací pečeť, jen proto, že jsem požádal. Zda bych mohl jít navštívit tebe do Kiri.
Nakonec jsem nad tím jen pohodil rukou a znovu se usmál.
Číšník mi už donesl Saké a tak jsem ho nalil do dvou pohárků. Jeden jsem postavil před Roku a z druhého lehce odpil.

Tomu říkáš nic zvláštního? pousmála jsem se a snědla poslední knedlíček danga, který mi zbyl na talíři. Pak jsem se pochybovačně zadívala na saké, které
postavil přede mě. Neměla bych pít. Nikdy jsem to nedělala, a tudíž to ani neuměla. A pro člověka mého postavení by to že se opije mohlo znamenat velké problémy. Bůh ví, jestli bych neřekla víc než bych měla. Odlepila jsem pohled od pohárku a směřovala ho k Tascherovi, který odpíjel z toho svého. Usmála jsem se na něj. Pohárek jsem nechala na stole a tvářila se, jako by tam nebyl.
Hmm, Aiko? To je ta dívka, že...... ta jinchuriki. Vzpoměla jsem si na svoje setkání s ní na zkouškách. Sledovací pečeť... na chvíli jsem se zamyšleně zadívala na stůl, pak jsem ale znovu vzhlédla a uvolnila se.
A, no, máš nějaké plány do budoucna?

No to víš. Můj život jde z extrému do extrému. Takže mě to už ani nezaujme.
Usmál jsem se.
Hai. To je ona. Snaží se nás v Suně skoro připoutat ke stolu a prakticky nikdo nesmí odejít.
Řekl jsem klidně a vyprázdnil pohárek saké. Znovu ho dolil, ale zatím ho nechal být.
No... Vlastně ani nevím zda si takový luxus mohu dovolit. Jako ninjovi mi stále hrozí smrt. Ale Aiko teď začala likvidovat všechny, při sebemenší známce odporu. Tudíž jsem více méně bez dlouhodobých plánů.
Usmál jsem se a znovu jí položil ruku na tu její.

Otočila jsem ruku, na které jsem měla položenou tu jeho a pevně jí sevřela. Pak jsem se na něj usmála.
No, to je hloupé, ale v Suně přeci taky není zle, ne? zamyšleně jsem se zadívala na stěnu za ním a myšlenky mi ulétly trochu bokem.
Hmm, sraz Kage. Jak asi dopadl? pak jsem se ale vrátila pohledem i myšlenkami k Tascherovi.
A teď je důležité, že jsi tady, ne? Hoď to taky za hlavu a vychutnej si kouzo okamžiku, usmála jsem se na něj, zatím co jsem v podstatě zopakovala to, co mi řekl před chvilkou.

Její sevření ruky jsem opětoval a mírně se usmál.
To mi nemusíš říkat dvakrát. Kdybych si chtěl kazit den myšlenkami na situaci v Suně. Tak bych za tebou nechodil. Jsem tu právě kvůli tomu, že s tebou mohu zapomenout na vše.
Nadzvedl jsem se a nahnul k Roce. Dal jsem jí jeden medově sladký polibek a znovu se usadil proti ní.

Opětovala jsem jeho polibek. Když si sednul na zpět, tak jsem se na něj široce usmála. Tascher byl teď snad již jediný člověk, před kterým jsem si nemusela nasazovat masku. Ať už tu pomyslnou, nebo tu skutečnou. Sice jsem nechápala, jak se mu do hlavy dostaly ty myšlenky o ROOTu, ale byla pravda, že se mi výrazně ulevilo, když se to mezi námi vyjasnilo. A byla jsem šťastná, že on se mnou tráví čas stejně rád, jako já s ním.
Takže co budeme dělat? podívala jsem se na něj a sladce se uculila.

Lehce jsem se usmál.
Dnes si ty má paní a já jen tvůj nehodný služebník. Můžeš si přát cokoli na světě. Tedy v rámci mích možností.
Mrkl jsem na ni a dál se lehce usmíval.

Skousla jsem si spodní ret.
Vážně? To zní lákavě... opatrně jsem vstala a opíraje se o stůl jsem se přesunula k němu a sedla si mu na klín. Pak jsem si položila hlavu na jeho rameno.
A co kdybych si přála, aby si se ke mně choval tak jako vždycky?

Když si mi sedla na klín a na mé rameno položila svou hlavu, srdce se o něco zrychlilo. Tak to, ale bývá, když jste s tím koho milujete.
Pokud si to má paní přeje.
Usmál jsem se a něžně ji objal kolem útlého pasu.

Trošku jsem zavrtěla hlavou na jeho rameni.
Přeje, šeptla jsem a spokojeně jsem se usmála sama pro sebe. Pak jsem se trochu odtáhla, abych mu viděla do obličeje.
Co jiného by si mohla přát, další spokojený úsměv byl už věnovaný jemu.

No já nevím. Co třeba Proletět se nad mraky? Nebo něco jiného.
Usmál jsem se a pohladil ji volnou rukou po tváři. Jednou rukou jsem ji však stále objímal kolem pasu.

Na mé tváři se objevil mírně překvapený výraz. Tohle by mě samotnou nenapadlo. To ale neznamenalo, že mě to nezaujalo. Zamrkala jsem a opřela se svým čelem o to jeho, zatím co jsem mu jednu ruku obtočila kolem krku.
Proletět nad mraky? šeptla jsem, no, musím říct, že to zní lákavě.

No ano. Už dlouho jsem nepřivolal Azraela. Takže bude štěstím bez sebe, že mě zase uvidí. Navíc Kiri ze vzduchu vypadá opravdu hezky.
Pousmál jsem se a políbil ji. Po chvilce jsem se, ale zase trochu odsunul.

Když se trošku odsunul, zadívala jsem se mu hluboko do očí. Nakonec jsem se ale jen usmála a šeptla.
No, myslím, že tohle se odmítnout nedá.
Opět jsem mu položila hlavu na rameno a užívala si toho, že můžu být s ním.
Takže vyhlídkový let?

No ano. I tak se to dá brát a nebo si můžeme i někam zaletět. Když budeš chtít.
Mile jsem se usmál a pustil ji z objetí.
Takže půjdeme? Nebo tu chceš ještě chvíli posedět.

Pokud jde o mě, nic mě tu nedrží, takže pokud tobě nevadí to nedopité saké, pokrčila jsem rameny a čekala na jeho reakci. Na stůl jsem ale již předem hodila ryo, které jsem vytáhla z měšce, který mi vysel u pasu a které odpovídali přibližně sumě, kterou mohla naše objednávka stát.

Hmm ne vadit mi to nebude.
Usmál jsem se.
Když nechala útratu na stole. Trochu mě to zklamalo. Připadal jsem si kvůli tomu spíš jako přítěž.
No tak tedy půjdeme.
Postavil jsem se opatrně i s ní v náruči a probleskl pryč. Po chvilce jsme stáli na jedno celkem velkém pustém plácku. Postavil jsem Roku na zem a škrábl se do prstu. Začala mi z něj prýštit krev a já složil pečeti na Kuchiyose no Jutsu. Před námi se objevil majestátně vypadající již dospělý drak Azrael. Jeho temně fialová, šupinatá kůže se leskla ve slunečních paprscích.
Ach princi. Už je to tak dlouho co jste mě naposled přivolal.
Řekl opravdu nadšeným hlasem.
No to je pravda, ale teď jsi tu.
Pousmál jsem se.
V tom si drak všiml Roky.
Takže vy jste pořád s tímhle dítětem? Pro někoho jak jste vy, je to trochu škoda.
Mírně si odfrkl.
Neurážej ji! Je to pro mě velmi důležitá osoba.
Okřikl jsem ho rázně.

Malinko jsem se uchechtla.
Milý a vstřícný, jako vždy, řekla jsem spíše pro sama pro sebe a opřela jsem se o hůl, kterou jsem prozíravě chytila ještě než Tasher použil Shunshin. Přece jen jsem po té dlouhé době tušila, co asi udělá.
Taky přeju dobrý večer, dívala jsem se nahoru k drakovi, který byl sice opravdu krásný, ale jeho vztah ke mě byl očividně stále stejný.
To máme dnes ale pěknou hvězdnou noc, že?