First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Procházela jsem ulicemi a usilovně se snažila vymyslet jakékoliv jiné místo, než bylo sídlo ROOTu. Upřímě mi to moc nešlo, protože od doby, co Lizzy vyhodila dům klanu Yamada do povětří jsem v Kiri už ani neměla kde bydlet. Přespávala jsem většinou v kanceláři, ikdyž jsem si neustále slibovala, že si nějaký byt zařídím. Povzdechla jsem si.
Ať žijí kořeny a krtci. Kdo potřebuje denní světlo, co? ušklíbla jsem se při pomyšlení na podzemní prostory ROOTu. Najednou jsem na druhém konci ulice zaregistrovala známé tváře.
Hmm... Lily? Dlouho jsem jí neviděla, měla bych jí jít alespoň pozdravit, ozvalo se svědomí.
Jenže teď řeším Hiraka, ozvalo se mé praktičtější já.
Jo, jenže ten kdo jí zabil mámu jsem byla já, svědomí je svině.
Správně a jemu jsem probodla srdce katanou, tak co? zatřásla jsem hlavou. Podobné vnitřní rozhovory probíhali uvnitř každého, akorát si to byl málo kdo ochoten přiznat.
Kdyby tohle někdo slyšel, bude mě mít za masového vraha, problesklo mi hlavou. Ušklíbla jsem se. Pak jsem si ale všimla ještě druhé postavy, která byla tak obléhaná taškami, že jsem jí do teď nepoznala.
Aki?!
Bylo rozhodnuto. Vydala jsem se k nim a zastavila se kousek od nich.
"Ahoj Lily-chan", zamávala jsem na Lily. Pak jsem se otočila na neznámého.
"Zdravím... hmm... Kirigakure no shinobi," kývla jsem na něj a pak se konečně otočila na toho, který mě momentálně zajímal nejvíc. Byla to pořádná doba, co jsem ho viděla naposledy.
"Dlouho jsme se neviděli, Akihiro-senpai," usmála jsem se na něj. Opravdu dlouho. A tolik věcí se za tu dobu změnilo.

Chvíľku som sa na neho iba spýtavo zahľadela no po tom som započula.. ROKU !!.. natešene som povyskočila a otočila som sa k nej. Roka-chaaaan !! zakričala som nadšene pri čom som rozhodila rukami a už som cupkala k nej. Pred ňou som však skočila a objala som ju s takým spôsobom plným elánu a happy nálady !

Klon
(Pro upozornění... je to podobný klon jako předtím využil Itachi a Kisame proti Narutovi a ostatním )

Najednou se přede mnou objevil nějaký mladík a pozdravil mě. Zdvořile mi nabídl pomoc a já se na něj na oplátku zářivě usmál."Ach... zdravím...no... pomoct by se hodila... díky... ale, ať si klidně běhá..." Znovu jsem se usmál a nějaké tašky položil na zem. To už se však na mě zase zaměřila Lily. Jako obvykle vyplázla jazyk a hned vzápětí nahodila takový ten slušný kukuč."Ten jazyk by sis mohlo příště odpustit..." Taky jsem ho na ni tak žertovně vyplázl."Hm... a to nechám na tobě mladá dámo. Když sis to mohla nakoupit, taky můžeš vyřídit i zbytek ne? S takovou tě na misi nikdy nepustím..." Znova jsem vyplázl jazyk a tak trochu unaveně se s protočením očí a malým úšklebkem podíval zpátky na Keimiho.
V tom se tam však objevil ještě někdo. Někdo.... koho jsem hodně, hodně dlouho neviděl. Všechny vrásky ze starostí z toho trápení se s Lily rázem zmizeli a já se jakoby celý rozzářil."Roka-chan? No pááni... to je doba... kde pořád lítáš?!!..." Pustil jsem i zbylé tašky a měl v plánu dojít k ní blíž a obejmout jí. V tom mě však Lily předběhla a s hlasitým zakřičením jejího jména na ni doslova skočila. Ach... to je ale mrštná potvůrka... Pomyslel jsem si a naklonil se tak jemně k tomu klukovi."Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než zešedivým??" Prohodil jsem šeptem žertovně a pousmál se.

(Pardon.. jsem si nevšiml, že to tady už je xDD)

Díval sem se na tu osobu co přišla, byla to celkem hezká žena. Takže Lily a Roka. řekl sem si. Pořád sem ale nevěděl jméno toho muže. Skoro by sem i zapoměl že sem mu nabídl pomoc kdyby na mě nepromluvil. Jen tak potichu sem mu odpověděl z malým úšklebkem: No myslím že to ještě nějaký čas vydržíte pak sem zvedl pár tašek do levé ruky a pravou sem mu podal se slovy. Já jsem Keimi Tsukihaya těší mě.

Klon
"No snad jo..." Také jsem odpověděl s tím stejným malým úsměvem.
Když zvedl ty tašky a hned na to mi podal ruky, také jsem zvedl ten zbytek a natáhl druhou ruku, též k němu."Také mě těší... Já jsem Akihiro Kazuki. A o něco bych tě rád požádal... nemohl by si mě prosím tě tykat? Připadám si pak moc starý..." Zasmál jsem se a jako vždy mi pak na tváři zůstal takový hřejivý úsměv...

Zasmál sem se Aha tak proto ta otázka na šedivění, dobrá tedy budu ti tykat. Pak sem se podíval na ty dvě takže vy budete Lily a Roka mám pravdu? Já jsem Keimi opakoval sem se. Ruku sem už nepodával protože sem tašky rozdělil do obou a nechtělo se mi to zas prohazovat.

Taky jsem se znova rozesmál a prohlédl si i ty dvě. Bylo to teď opravdu komické, když Lily vysela na Roce. Znova jsem se však podíval na Keimiho."Heh... no... dalo se to brát oboustraně... vlastně jsem jen tak vtipkoval. Někdy mluvím dost dvojsmyslně..." Znova jsem se zasmál a ustoupil trochu stranou blíže ke zdi, abych nebránil ostatním lidem v průchodu. Potom jsem se zase podíval na ty dvě."Lily... neměla by ses takhle po Rcoe stále věšet... už tak toho má určitě dost a ty jí ještě chceš strhat?" Udělal jsem takový vážný výraz, ale stejně mi někdy cukl koutek. Někdo všímavý by mohl uhodnout, že si zase dělám z ní jen srandu. No co... taky jí to můžu někdy vrátit ne??

(teď se omlouvám pro změnu já. Měla jsem takoví osobní meeting s Kushinou...... bylo to velmi příjemné xD)
Když na mě Lily skočila malinko jsem zacouvala a usykla. Spálené nohy po boji se Sasorim udělali svoje. Rychle jsem se ale zatvářila normálně a malinko se zasmála.
"Lily-chan! Ty jsi vyrostla! Už tě skoro neudržím!" na oko jsem jí pustila, takže trošku poklesla dolů ale hned jsem jí zase chytila.
"Tak co, byla jsi hodná? Doufám, že jsi nikoho zase neprohodila zdí," zatvářila jsem se na oko přísně. Pak jsem se otočila na Akihira.
"Nó, to víš, mám vážně spousty práce, prohodila jsem neurčitě. Pak jsem se na něj ale zářivě usmála. Zvláště, když jsem slyšela poznámku o tykání.
"Prosím tě, šediny?" zasmála jsem se. "Něco takového se lidem jako jsi ty vyhýbá obloukem."
Když ten kluk, který se představil jako Keimi zkonstatoval naše jména, jen jsem mu přikývla na souhlas. Normálně bych si asi uštěpačnou poznámku neodpustila, ale když tu byli ti dva, dostávalo vše rázem jiný nádech.
Pak se Akihiro ozval se svou poznámkou o to, že by se na mě Lily neměla věšet. Ani nevěděl, jak blízko je pravdě. Ty chodidla začínaly vážně pekelně bolet. Snažila jsem si toho ale nevšímat.
"Ale prosím tě, to na tom budu hodně špatně, až chvíli neunesu takovou malou cácorku..." chtěla jsem se zasmát, ale v tu chvíli už to mé nohy nevydrželi a mě se maličko podlomilo jedno koleno. Rychle jsem se zase narovnala a doufala, že si toho nikdo nevšimnul. Přemýšlela jsem, jak bych ze sebe Lily dostala.

Všiml sem si že se jí jedno koleno podlomilo a když sem si to dal do kupy z tím co řekla o prohazování zdí radši sem zustal mlčet. Pak sem si uvědomil že to co říkala o prohazování bylo na tu malou holku a nějak mi to nešlo dohromady. Zadíval sem se zase na Roku a pak na Lily. Vypadali akoby se znali celou věčnost a dlouho se pak neviděli.

Jen jsem jemně přikývl."No... taky se dá říct, že ji mám hodně... Lily není zrovna.. ehm... nejhodnější děťátko co??" Znova jsem na ni jen vyplázl jazyk a vzápětí se rozesmál."Aby si se nedivila, až jednou dojdu z celou šedivou hlavou. Pak budeš vědět, že Lily právě buď někoho neúmyslně zabila a nebo zničila polovinu vesnice... výběr nechám na tobě..." Znovu jsem se jen tak malinko ušklíbl a usmál. Cítil jsem z Rooky únavu... Byla taková... nesvá... Někdy malinko přešlápla a přitom se ji stále trochu klepali nohy. Zamračil jsem se a víc si ji projel pohledem. Byl jsem si jistý, že se necítí rozhodně v pořádku a všechny znaky jejího těla a reakce, který by někomu mohli snadno uniknout, všemu nasvědčovali.
Hned jak odpověděla, se my dedukce potvrdila podlomením její nohy. Chtěla to sice hned zamaskovat a nabrala také hned zpátky zase rovnováhu, ale... tohle nešlo nepřehlédnou.
Kolem nohy se mi v tu ránu vytvořila vody, ale neuhnul jsem ani brvou, stále jsem se jen opíral o zeď. Z vody vyletěl jakoby tlustý sloup a obmotal Lily kolem dokola. Zvedl ji o něco víc do výšky, ale voda se obtočila tak, aby neměla nepohodlí. Nechal jsem ji vrátit zase do výška našich hrudníků. Voda u mých noh teda tím pádem stále zůstávala a jakoby rotovala."No... to vidím, že si v pořádku. Stále zapomínáš čím jsem byl a nebo, co teď pro vesnici dělám. Přeci... takové věci se nezapomínají ne? Měla by sis nechat ty nohy prohlédnout a nebo se mýlím a ty s nimi nemáš problémy?" Zeptal jsem se s takovým malým úsměvem a už předem znal odpověď. Měl bych přestat takhle pozorovat lidi... už to není moje hlavní práce..."Po boji by si měla odpočívat... nevím to sice přesně... ale nemýlím se, že? Možná tvoje reakce a zevnějšek nasvědčuje něčemu jinému..." Měl jsem na mysli právě její nohy a pár dalších znaků, které při pečlivém a už dobře známém pozorování a zkoumání, přímo byli do očí. Ať to byli drobné škrábance a nebo nějak reakce a změny v mimice tváře.
Zároveň jsem si však všiml i Keimiho výrazu. Nejspíš asi na to, co se řeklo o Lily."Toho si nevšímej..." Prohodil jsem k němu.Má dceruška je trochu akčnější a moc se neumí ovládat... je po mamince..." Mrkl jsem na ni a potom se vrátil s pozorností k Rooce.

Usmievala som sa na Roku a len som začala prikivovať hlavou. Joosh josh !.. byla jsem hodná hodnoučká !.. zachichotala som sa a len som sa na ňu pozornejšie zapozerala, popravde som rozhodne pozorovací talent po Akihirovi nezdedila a tak som si nevšimla vôbec ničoho, Pri pripomienke s tou stenou som sa zatvárila nevinne a pozrela som sa na ňu veľkými očami.. ten týpek si to zaslúžil.. šepla som mierne umrnčaným hlasom no následne som sa znova usmiala. To už sa jej však podlomila noha no.. rýchlo to zamskovala. Uhm.. si v.. nedokončila som páč ma obmotala Akihirova voda a odtiahla ma kúsok od Roky.. vlastne som teraz visela vo vzduchu !!.. Keď Akihiro poukázal na jej zranenia tak som sa na Roku iba ospravedlňujúco pozrela. Gomeeeenee Roka-chan.. ja.. uhm nevedela som.. zamumlala som nešťastným hlasom.

Na okamžik jsem zavřela oči a v duchu jsem si povzdechla.
Problémy. Problémy. Akihiro.... nevím, jestli pro mě bylo úplně dobře, že jsem tě potkala.
Byla jsem ráda, že jsem alespoň více méně v civilním. Otevřela jsem oči a pohlédla jsem rozhodně do těch jeho. Můj obličej najednou nenaznačoval sebemenší emoce. To byla maska, kterou jsem se naučila nasazovat.
"Ne, nemám s těma nohama problémy, kde bych k takovým problémům asi přišla?" řekla jsem rozhodně.
Prosím, prosím, pochop to!

Stále jsem ji probodával pohledem a to, že na chvíli zavřela své oči, jen mě více přivádělo k ještě většímu podezdření, který jsem už měl jistý.
Když však své oči otevřela, její pohled teď nenaznačoval vůbec žádné emoce, ale vůbec."Jasný... v pohodě... já se jen ptal no ne? Nechtěl bych, aby se mé nejlepší přítelkyni něco stalo ne?" Zářivě jsem se usmál a vše rázem jakoby zmizelo. Na chvíli však mohla zaznamenat můj pohled... Byl takový.. jakoby se z něho dalo číst... úplně naznačoval, že teď nemá cenu nic probírat a když bude chtít, může za mnou dojít a promluvit si, ale do ničeho ji nenutím... Bylo to prostě takové... zvláštní, ale přitom... jen okamžik... V té chvíli se i moje víčko jakoby pohnulo do malého chápajícího mrknutí, který měl vše ostatní dát najevo... Nebylo to pro ostatní skoro nepostřehnutelné... Z největší pravděpodobností si toho mohl všimnou opravdu jen ten, co se zpříma proti mě díval do mých očí... Po tomto zase vše zmizelo a já už se jen usmíval."No tak Lily... nepůjdeme si teda už konečně někam sednout..." Prohodil jsem a voda se více natáhla a zvedla ji o 2 metry výše."Co?... Můžeme jít všichni.... na můj účet ne? Už tak jsem dost utratil a malá řeč by neuškodila, co Rooko?" Výraz se mi nezměnil, ale ono z té otázky si už z předchozího očního souboje mohla něco vyvodit..."Samozřejmě se to týká i tebe... Keimi...." Otočil jsem se vzápětí na něj...

Nic sem neříkal a sledoval sem co se stalo pak mi Akihira jako by četl moje myšlenky vysvětlil to co sem nechápal. Byl sem šťastný že první lidi co sem v dedině potkal byli takový jací byli. I když to možná nebyli žádní supermani jejich přítomnost byla celkem príjemná a uklidňující. Na moment sem si pomyslel že mám nějaké přátelé i když to byla prozatím blbost. Možná sem měl známé ale přátelé zatím ne. Když sem si tohle uvědomil tak už mluvili o problémech z nohama které Roka celkem přesvědčivě popírala. Moc sem si nebyl jistý jestli mluví pravdu protože sem na sto procent viděl že se jí noha podlomila ale nechal sem to bejt, přece se o sebe umí postarat. Je dospělá.

Podíval sem se na Akihira který zase začal mluvit. Někam nás pozíval tak sem si řekl že to příjmu. Promluvil sem: Já mám času dost, a když pozíváš. uškrnul sem se na něj.

Nakoniec som len sklesnuto nechala ruky pozdĺž môjho tela a prikývla som. Tak uhm.. hai.. zamumlala som mierne odutým hlasom a hodila som mierne odutý pohľad na Akihira. On si až teraz mohol všimnúť čo.. sa so mnou vlastne deje. Voľakedy som mala čisto blond vlasy no teraz som mala sem tam nejaký ten azúrový pramienok.. Tak.. zmrzka? spýtala som sa veselo a s takým pohľadom smerovaným na Roku, že sa to proste nedalo odmietnuť.

Kamená tvář zmizela, jako by jí spláchla voda a na mé tváři se usadil úsměv. Oči byli ale stále obezřetné a ... unavené.
"To je jasné, taky bych o tebe měla starost," řekla jsem směrem k jeho poznámkám, formulovaných do otázek. Byla jsem ráda, že to pochopil. Ale všechno to jemné naznačování a pohyby. Bylo mi nepříjemné, že tuhle šarádu musím hrát zrovna s ním.
Bože, kam jsem se to dostala?! Klamu lidi, na kterých mi nejvíc záleží.
Stejně jsem věděla, že tohle prostě není udržitelné. Ne v Akihirově případu. Podívala jsem se na něj a znovu se usmála. Opravdu ráda bych s nimi šla, jenže tady bylo ještě něco jiného, co jsem musela zařídit.
Hiraku... už teď bude nejspíš pěkně nevrlý.
Podívala jsem se na Akihira.
"No, víš, Aki, hrozně ráda bych se s vámi šla najíst. A opravdu ráda bych si popovídala. Ale mám už něco důležitého na práci.
Zatvářila jsem se omluvně.
"Vím, že to zní jako výmluva, ale hned, jak budu moci si tě najdu. Skutečně bychom si měli popovídat, řekla jsem a přemýšlela, co že mu to vlastně řeknu. O tom, co se stalo, když jsme se neviděli a tak. dodala jsem ještě nějakou omáčku navrh. Pak jsem ale pohledem zabloudila k Lily. Ty oči! Začínala jsem si vážně rozmýšlet, jestli bych přeci jenom...
Holka, vzpamatuj se! Jestli Hiraka co nejdřív nepřivoláš, tak pak on sní tebe.

Usmál jsem se na Keimiho."Výborně! Takže jednoho máme..." A plácl jsme ho přátelsky po rameni. Vzápětí se ozvala Lily, kterou to asi docela nadchlo, ale její výraz byl takový, zvláštní. Všiml jsme si, že se děje něco s jejími vlasy. Pomalinku jsem ji položil na zem a vody zase zmizela. Hmm... to bude zase její čakra... ach... měl bych s tím brzo něco udělat... Uklidňujíc jsem se na ni pousmál a teď se zaměřil už jen na Rooku.
Její pohledy a reakce se střídali a já cítil, že jí asi z toho není zrovna nejlíp a vypadalo to, že i někam spěchá..."V pohodě Rooko... Však... můžeme si vyjít kdykoliv jindy a pořádně si popovídat. Hm... víš, že se na mě vždy můžeš spolehnout ne?" Usmál jsem se a snažil se zahnat ten její omluvný výraz.
Poslední věta spíš, ale byla mířená jiným směrem. Bylo však na ni, jak si to přebere."Prostě... teď momentálně nemáš čas no... Můžeme si i z Lily zají někdy jindy, viď zlobidlo?" Nechtěl jsem, aby někdo z nich si teď kazil nějak náladu. I když u některých už jsem věděl, že je pozdě... Znova jsem se podíval na Rooku a jen tak uklidnějíc se znova hřejivě usmál...

"Jasně, jasně," zamumlala jsem a zakývala hlavou.
"Tak si to užijte a já... půjdu a pak někdy si výjdeme."
Dívala jsem se na ty tři a bylo mi docela líto, že to všechno je, tak jak to je. Nakonec jsem jen potřásla hlavou.
"Sayonara."
Zmizela jsem v bílém obláčku, což možná byla chyba, vzhledem k tomu, že jsem to ještě před nedávnem nedokázala a Akihiro moc dobře znal mé schopnosti. Na druhou stranu to ještě nic neznamenTlo. Ikdyž jsem oficiálně pověsila kariéru shinobi na hřebík.
Objevila jsem se za nedalekým rohem a namířila si to rovnou k tajnému vchodu do sídla ROOTu.
Sbohem, denní světlo, vítej umělé osvětlení, napadlo mě ještě, nežli jsem na dobro zmizela z ulic.

J..jaký zlobidlo !!.. oborila som sa na Akihira a následne som len hodila taký smutný pohľad k Roke. Uhm. .Sayonara Roka-chan.. ae raž ťa na tú zmrzku vezmem !! dodala som ešte kým zmizla.. následne sa však odshunshinovala preč a ja som si len povzdychla.. čo teraz? .. pomyslela som si s takou mierne zamrnčanou náladou. Bola som trocha smutná páč som ju naozaj dlho nevidela a teraz proste pff a znova bola preč.

Ako som sa tak prechádzal po uliciach, tak som zrazu uvidel Akihira a jeho dceru Lily a bola tam aj jedna žena zdalo sa mi, že je to Roka Hoozuki a mal som aj pravdu. Trochu nenapadnejšie som sa k nim blížil s myšlienkou, že čo si pomyslia keď ma uvidia.Prišiel som až uplne k nim a najprv som sa zohol ku Lily a povedal : Ahoj, spolužiačka, tak ako sa darí zvládla si techniky ? Hneď som sa normalne postavil a povedal : Dobrý deň sensei a Zdravím vás slečna Hoozuki.S usmevom na celej tváry som čakal čo povie Lily a čo povedia ostatný.Ešte som dodal : Dúfam, že nevyrušujem.Na to hneď Roka zmizla.

Prišiel k nám jeden chalan. Bol zhruba starý ako ja, možno mladší no mňa si nevšimol. Už mi to začínalo byť divné tak som povedal. Toto je vážně zlé nikdo si ma nevšimne. Povedal som a pozrel som sa na neho dobiedzavým pohľadom. Vážne som tak ľahko prehliadnutelný? spýtal som sa a čakal som čo povie.

Prepač, bolo to odomňa fakt blbé. Takže ja som Matiro Akasaky a ty ? Spital som sa ho s usmevom na tváry a s myšlienkou : Fakt ho nebolo vidieť.

To je v pohode. Odpovedal som. Položil som tašky z pravej ruky a natiahol som ju knemu. Ja som Keimi Tsukihaya som v dedine pomerne nový. Potom som sa pozrel na Akihira so slovami: No keď ti Roka odišla tak môžeš miesto nej pozvať... na chvíľku som sa odmlčal a potom som sa otočil na Matira a chcel som mu oplatiť že si ma nevšimol. Ako že sa to voláš? spýtal som sa z úsmevom s ktorého musel pochopiť ako som to myslel.

Zasmial som sa a nenapadne odignoroval jeho otázku a povedal som : Radšej podme na tu zmzku Lily sa určite poteší.Ja osobne by som si dal päť kopčekov.

Akihiro - Klon
Povzdechl jsem si."Ty tvoje obličeje na mě nezaberou, to víš ne? Lily..."
Potom se tam však už objevil i Matiro."Áááá... ahoj Matiro... Ach, co jsem ti říkal o tom vykání... pro tebe jsem Akihiro, jasný?" Žertovně jsem do něj strčil a znovu se usmál."Tak... myslím, že teda můžeme jít a tebe také samozřejmě zvu, Matiro... tak pojďte..." Znovu jsem se na všechny usmál a vyrazil k nejbližšímu stánku se zmrzlinou, kde by bylo, ale i malé posezení...