First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Kam asi.Do Konohy a Suny."Lehce jsem se divil že se divila."Chcu vidět svojí neteř asi ne?Bože!Jinak dětská láska jo?To je pěkný.

,,Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme." odcitovala jsem ze známé pohádky a usmála se. ,,A že to platí, koukám." rozšířila jsem úsměv.

Po nejakom čase som to nakoniec vzdala.. nemohla som s ňou hovoriť.. nie teraz.. musela som sa vyspať, stále som bola hrozne zničená z myšlienky že už Akihira asi nikdy neuvidím.. len som sa otočila po čom som sa pomocou shouhasou shunshin presunula až k svôjmu domčeku.. ktorý bol tiež taký prázdny.. rozmýšľala som či mi vlastne okrem Himi ktorá je na mňa pravdepodobne nahnevaná niekto ostal.. Yuuki bola v nemocnici, Akihiro pravdepodobne mŕtvy alebo vo väzení.. a nikoho som tu už pomaly nepoznala.. ešte možno Roku.. ale tá zase bola niekde z narutom.. s pochmúrnymi myšlienkami som zaľahla vo svojom dome pri uliciach v Kiri a po dlhšom čase som zaspala nepokojným spánkom..

Vzdychl jsem. "Půjdu se projít, uvidíme se doma lásko. Měj se Kine, stav se někdy!" pousmál jsem se na Uchihu a políbil hnědovlásku na rty. "Pá-chan hlídej paničku!" ukázal jsem na psíka, našel kraičku a vytratil se v černé noci..

Povzdychla jsem si a dívala se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu. Zničila jsem jim vztah..Tohle mě bude trápit pořád..
,,Kdy chceš vyrazit? Ještě teď v noci?" zahleděla jsem se na Kina.

Jo vypadá to tak čím dřív tam budu tím líp ne?Stejnak tu nemám co dělat,ale jestli máš nějakou misi co potřebuješ zvládnout sem s ní.Klidně jí po cestě udělám.Klidně se zbavím aj Tsukiko."Řekl jsem seběvedomým hlasem.

Pousmála jsem se. ,,Opravdu jsi se nezměnil..Momentálně tu nic nemám. Ještě se zotavujeme a o misích začnu přemýšlet až asi za pár dní." zapřemýšlela jsem. A s Tsukiko mám nevyřízené účty, které si potřebuji dorovnat už brzy.. dodala jsem v duchu.

Škoda stejnak se možná za ní podívám.Když jsem byl menší moc se mi líbila^^.Už jako malá byla kus,ale když jsem slyšel že se ztratila,tak jsem byl smutnej no uvidíme.Jinak ten tvůj kluk vypadá jako slušnej jen mu zakaž ty cigarety.

,,Sympaticky vypadá, ale je pěkně silná." vzdychla jsem a odkryla si vlasy z krku, abych mu ukázala pečeť. ,,Dávej si pozor. Věřím, že jsi zesílil, ale Tsu neporazil ani Assasin. Má v sobě dva elementární kameny, jestli ne i tři, pokud jí Reina dala ten vodní." přivřela jsem oči a pousmála se. ,,Cigarety mu nezakážu, mohu to kouření jen omezit, neposlechl by." naklonila jsem hlavu na stranu.

Myslím že když ho přizabiješ,tak o tom začne uvažovat"Lehce jsem si rejpl."Ta pečeť není moc pěkná,ale dodává ti to víc šmrncu!Jako tetování!

,,Myslím, že to zvládnu.." usjitila jsem ho. ,,A není hezká ani jako tetování. Dělá problémy! Ale zachránila mi život a tím i dalším členům týmu při S-misi, tak mi byla alespoň k něčemu." mírně jsem se pousmála.

Jé S mise to zní pěkně ale myslím že už půjdu."Vytáhl jsem si krabičku a z ní vytáhl cigaretu a můj prst začal hořet modře.Cigareta chytla a já si potáhl a vyfoukl kouř na druhou stranu od Himi.

,,I ty, Brute?" vydechla jsem a záměrně ignorovala ohýnek z jeho prstu, kterého jsem si všimla, ale odmítala ho komentovat.

Přísloví sis spletla vzhledem k nynější situaci.Nijak jsem tě nezradil"Zasmál jsem se a dal si baťoch na záda."Mám něco vzkázat Assasinovi nebo Pilice?"

,,Já vím.." usmála jsem se. ,,A ne...nic jim nevzkazuj." zavrtěla jsem hlavou. ,,Tentokrát žádný vzkaz nepošlu." pousmála jsem se a objala ho. ,,Dej na sebe pozor. To, že skončila válka, neznamená, že je konec. Vždyť to znáš. A ukaž se tu znovu, hmm?"

Taky jsem jí objal."Jasně že se objevím přeci jen pořád jsem člen Kirigakure."Pousmál jsem se a ukázal na pásku na ruce"Tak já teda jdu.Měj se Hitomi teda Mizukage-dono."Zmizel jsem a na místě kde jsem stál zbyla jen spálená půda,kde sem tam hořeli modré plameny.

S úsměvem jsem si povzdychla a pohladila Pá-chan. ,,Tak to vidíš, beruško. Je to tu jak na rekreaci." od prodavače jsem si řekla o vodu a plamínky uhasila. Poté jsem zaplatila a položila štěně na zem, aby se ještě proběhlo, přičemž jsem stále hypnotizovala tu osobu, jež jsem indentifikovala jako Daisukeho.

Došel jsem na lavičku poblíž Dango obchodu, který jsem hlady ani v té tmě neviděl
končím ! já tu umřu hlady! kde jsi Himi-chan, když tě potřebuju povzdechl jsem si, přičemž se projevil i můj žaludek
jsme na tom stejně tak si nestěžuj ! zavřel jsem oči a položil se přes celou lavičku

Je to on. pousmála jsem se. On mě neviděl, ale já jeho ano a to jsem stála před stále ještě osvětleným obchůdkem. Jako vždy zasněný.. Pá-chan, která se mi posadila k nohou se rozběhla, když viděla, že jsem se pohla. Mířila jsem si to k němu. Potichu jsem si sedla do dřepu a Pá-chan se mi šplhala do klína. Nejdřív se na Daisukeho dívala společně se mnou, potom jemně zavrčela a štěkla, jak nejvíc mohla. Byl to takový pískot, ale byli jsme tak blízko u něj, že se leknout musel.

Jelikož mě hlad naplno vyčerpal a já usnul, štěkot jsem okomentoval jen hlasitým zachrápáním, přičemž jsem se řádne na lavičce rozplácl jako by mi patřila.

Zamračila jsem se. To se mi nelíbilo. Položila jsem Palmičku na zem a přikázala, aby zůstala. Poslechla mě a polušně na mě počkala, než si od pána z obchůdku ,,vypůjčím" vodu a celou skleničku krásně vychlazené čiré tekutiny jsem mu vylila za krk a zbytek na obličej. To se Pá-chan asi líbilo, protože znovu štěkla a zavrtěla ocáskem.
,,Díky, beruško." uclila jsem se na štěně a sledovala Daisukeho reakci.

Vyskočil jsem jako raketa na měsíc, ale k mému neštěstí hned vedle lavičky stála lampa, který ukončila můj let na měsíc pořádnou ránou do čela
"co jsem komu udělal ?!" povzdechl jsem si, když jsem se kácel zpět na lavičku očividně dost zmaten

Musela jsem se smát. ,,Dobře, tak takovou reakci jsem nečekala. Zvládly jsme to, Pá-chan, co říkáš?" Odpovědí mi bylo zavrtění ocáskem a spokojené zaštěkání. Vida, zvykla si na mě rychle.

hm .. ten hlas .. to je ... !!! vyskočil jsem z lavičky, ale už opatrněji a ihned objal v silném objetí osobu mi tak drahou.
"Himi-chan.. jsem tak rád, že jsi tady ! moc si mi chyběla!" držel jsem se jí jako klíště a nehodlal jí pustit.

,,Etto...Daisuke, rozdrtíš mi plíce." hekla jsem v první chvíli, ale objala jsem ho. ,,I ty mě! Jsem ráda, že jsi v pořádku." položila jsem si hlavu na jeho rameno a Pá-chan nespokojeně zavrčela. Zřejmě poznala, že to není Dai. Na něj neštěkala...Chytrý pejsek.. pousmála jsem se.