Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Už tisíckrát jsem se sama sebe ptala na to samé... asi nejsem ten pravý člověk na to být Kage, protože nedokážu chladně přejít něco takového... jak jsem řekla, jako Kazekage její jednání odsuzuji... jako člověk je přijímám... a člověk jsem byla dávno před tím, než jsem se stala vůdcem Písečné! Možná je to špatně... ale nebudu se chovat jinak a vím, že Himi taky ne! Vesnice je pro ni všechno, stejně jako její přátelé a za oboje by dala život... myslím, že tomu se říká být kunoichi!"

Neměl jsem sílu něco namítat. Poslouchal jsem se zavřenýma očima a přemýšlel...O všem a o Hitomi. Podíval jsem se na bratra, jak se tváří, jak reaguje. Po celou dobu byl ticho.

"Možno by ste na to mali iný názor, ak by ste videli to čo ja. Slovo ninja zjavne už dávno stratilo svoj význam. Napokon to budete práve vy, kto Hitomi zabije. Som zvedavý, či mi vtedy zopakujete to, čo ste mi povedali teraz."
Napriek tomu, že nemohli vidieť výraz v mojej tvári, nebolo ťažké si to predstaviť.

Byl jsem opřený o stolek, se skoněnou hlavu. Skoro jsem nevnímal okolí, spíš si jen znovu a znovu přehrával co mi právě oba ninjové zdělili.

Skopila jsem oči. "Nemám chuť přít se s vámi kdo má pravdu! Moje nejlepší přítelkyně je na sále a já jí nemůžu nijak pomoct! Ale nedovolím vám, aby jste jí vzal to, co jí drží nad vodou! Nedovolím, a´t si říkáte co chcete!"

Hlboko som si vzdychol.
"Dobre teda, nesabotujem ju. Ale mám podmienku. Viem síce, aká je tvrdohlavá, ale musíte mi minimálne pomôcť obmedziť jej nezodpovedné rozhodnutia. To je to najlepšie, čo pre ňu môžete urobiť."

"Ano, s tím souhlasím... někdo by na ni měl dávat pořád pozor..." podívala jsem se postupně na všechny tři.

,,Víš Kaito.." promluvil jsem po dlouhé době. ,,My můžeme namítat, co chceme..Chápu tebe, co tím myslíš, chápu ale i Kazekage-sama...Hitomi ale vždy bude hrdá na to, že mu šla pomoci, že se o to pokusila, i kdyby ona měla skončit špatně. Je ochotná a hlavně připravená se padnout pro vesnici a přátele...Je to možná nefér vůči nám, vesnici..Ale to je jí jedno..Vždy, už od mala, jí záleželo na druhých..Neznáš ji tak, jako já s Daiem. Vždy se starala o svého batra, nemocnou maminku. Pokoušela se o to u nás a my jí za to nadávali..Vše to dělala s láskou...Mžeme jí obviňovat a jí to bude mrzet, ale bude přesvědčená, že udělala správnou věc.." celou dobu jsem se díval na Daie. Pousmál jsem se.

"A to som si doteraz myslel, že ten blbší si ty, Daisuke."
Úmyselne som mu pokazil monológ.

Objevila se mi kapka u hlavy. ,,Ne..Dneska nemám náladu se dohadovat.." Zhluboka jsem se nadechnul a zase vydechnul.

"Už dost!" zamračila jsem se naštvaně. "Místo abychom se hádali jak malé děti bychom měli něco vymyslet! V něčem máte pravdu... bude mu chtít pomoct..." povzdychla jsem si. "Musíme jí... řeknu jí, že je mrtví.."

Doteraz si neuvedomili, že ja mám radšej neprezržité dialógy, než nekončiace monológy ? No, na tom teraz nezáleží.
Podoprel som sa Nuibarim a vstal som z postele.
"To je dobrý nápad, ale nechajte to na mňa. Som presvedčivejší, než vy."

"Ne.. řeknu jí to já! Kdyby byl opravdu mrtví... jsem její přítelkyně, snažila bych se jí držet!" vzhlédla jsem k němu.

"Zjevně nechápete... ale jak myslíte... postarám se, aby Sasuke dostal informaci o tom, co se stalo.. pokud ho už Akatsuki nezabili... znala jsem jejich šéfku."

doběhl jsem do nemocnice ah ledal pokoj kde je PiliKKa....doběhl jsem až k pokoji "PiliKKo !!!" zavřel jsem když jsem otevřel dveře

Jeden ze Shinobi vzal za kliku a sestřička mě i s vozíkem dotlačila dovnitř.
,,Omlouvám se, za vyrušení. Mizukage-sama chtěla být na pokoji s vámi." usmála se a já tupě zírala před sebe. Shinobi, kteří stáli za mnou, odešli.
,,Myslím, že už se o ni postaráte." usmála se sestřička a myslela tím Daie a Daisukeho. Uklonila se a odešla.
Zvedla jsem k přítomným pohled.
,,Co se přesně stalo u jezera?"

Pri pohľade na ňu som si hlboko vzdychol.
"Si si istá, že to chceš naozaj vedieť ?"

Pohlédla jsem na černovláska a pousmála se. "Jsem ráda, že jsi tady!" usmála jsem se na něj. Pak jsme pohlédla na Hitomi. "Himi! Jak-jak ti je?!"

Místo odpovědi jsem se na PiliKKu jen pousmála. ,,Chci to vědět.." stála jsem si za svým a pokusila se postavit, abych se přemístila z vozíku k posteli.

Doběhl jsem k ní a pomohl jí. "Jak ti je? Je ti lépe? Cos to zase dělala ty truhlíku?!" pousmál jsem se na ní, přesto že do smíchu mi nebylo.

"tak bodejď by ne.....ale jsem na tebe nštvaný...co si sakra mslýš že jsi dělala ?....mám tě na starost nejprve si měla zajít pro mě !" vyjekl jsem a potom jsem se podíval na Mizukage "omlouvám se Mizukage-sama"

"Ako chceš, ale nebude to príjemné. Podarilo sa nám zahnať útok akatsuki, bohužiaľ Sasuke, ten už nemal toľké šťastie. Ja-"
Nepretržité rozprávanie prerušila krátka pauza.
"Ja som ho dorazil."

"Himi... je mi to... hrozně líto..." mluvila jsem kolísavě a tiše a snažila se vypadat přesvědčivě. Bylo mi zle ze sebe samé, lhát nejlepší přítelkyni.. ale věděla jsem, že je to pro ní.

,,C-co pro-sím?" Cítila jsem, jak mé tělo slábne. Kdyby mě Dai nedržel, spadla bych. Třásly se mi ruce, nohy, rty i hlas. Do očí mi vyhrkly slzy. ,,Iie.." šeptla jsem. ,,IIE! ...To není pravda! Není! Nemůže být! Ne!" vrtěla jsem hlavou a házela sebou. Nezachránila jsem ho. Tohle mi celou do blikalo v hlavě. Neochránila jsem další život. ,,IIE!!"