Nemocnice v Kirigakure

Nemocnice

Donesl jsem Idateho na lůžko položil a čekal co řekne Hitomi.

Dívala jsem se na něj lítostivým pohledem. Z těžka dýchal, sestřičky mu okamžitě nasadily dýchací masku. Stiskla jsem mu ruku.
,,Vše bude v pořádku, Idate, slibuji." řekla jsem polohlasně a usmála se. Poté jsem s Kinem opustila jeho pokoj. Na chodbě jsem se unaveně zhroutila na lavičku.

Začal jsem jí léčit.

,,Jsem v pořádku Kine, jsem jen vyčerpaná." řekla jsem polohlasně, ale to už se mi klížily oči. Zaklonila jsem hlavu a opřela se o zeď. Oči jsem zavřela úplně a vydala se do říše snů.

Vzal jsem Hitomi a vzal jí do jejího domu a dal jí na postel.Hned poté jsem seděl u Okna.

po dlohe době jsem vstal promnul jsi oči rozhedl jsem se a vtom jsem si uvědomil že se tu něco deje žadne pokřiky ani žadna snaha o ovladnutí meho těla šahl jsem si na zada a tam pusto prazdno okamžitě jsem vyletěl z postele bežel jsem a v tom jsem zakopl o vlastní nohu a rozbil jsem si hlavu o dveře a hlasitě jsem zařval"SHIIIN KDE JSI"

Ležala som na posteli, bolo mi nepríjemne zima. "Eh....nani?" spýtala som sa a posadila som sa. Zbadala som Idateho. "Idate-kun...?"

posadil jsem se na židli vedle yuuki " no víš našel jsem tě doma u nejakych rostlin ležela jsi tam tak jsem tě radši odnesl jsem" opřel jsem se o židli

"Oh...vďaka...takže nevieš ako dlho som tam ležala?" spýtam sa ho a položím si nohy na zem. "Musím sa vrátiť domou Idate-kun....všetko vysvetlím neskôr...a inak...nevieš kde je Mizukage a všetci ostatný?" spýtam sa ho keď sa zdvihnem z postele.

"to netuším ale myslím že by si radši nemněla vstávat a o mizukage nic nevím je to že shizuka-chan je jinkurichi

"Ale ja musím dokončiť jednu dôležitú vec, potom môžem odpočívať..." poviem mu a usmejem sa nad jeho starostlivosťou. "Shizuka-chan...? Jinchuuriky....?" spýtam sa ho. "Idate-kun...čo VŠETKO sa stalo...? Bola vojna?" dodám.

"!ano ano anovšechno pravda"zasmal jsem se "ale jakto že si to nepamatuješ"

"No...umm...to je nadlho.." zasmejem sa a pozriem sa von oknom. "No nič Idate-kun...idem ok? Saoynaraaaa!?" zakričím a vyskočím von oknom.
(Presun)

"tak nic no jdu se vyspat"

Položila jsem Yuuki na lůžko a na chvíli se k ní posadila. Sledovala jsem sestry, jak ji napojují na přístroje a nasazují dýchací masku. Hnalo mi to znovu slzy do očí. Pohladila jsem ji po tváři a stiskla ruku.
,,Ganbare, Yuuki.." zašeptala jsem a odešla z jejího pokoje.

Zaklepala jsem na jejíé dveře a vstoupila. Stále spala, byla v bezvědomí. Dýchala s dýchací maskou a byla ověnčená hadičkami jako vánoční stromeček. Bolelo mě, když jsem ji tak viděla. Došla jsem k její posteli a chytila ji za ruku a pohladila po tváři.
,,Moje bláznivá Yuuki..." šeptala jsem a zabraňovala slzám, aby se dostaly na povrch. Takto jsem u ní setrvala asi patnáct minut. Pohladila jsem ji po vlasech a dala pusu na čelo.
,,Uzdrav se mi co nejdřív.." hodila jsem po ní poslední smutný pohled a zamířila jsem k jezeru.

Pootvorila som oči, som v nebi? Nie, okolo mňa bol niekoľko prístrojov a sama som mala dýchaciu masku. "Nande....?" zašepkala som a posadila som sa. Dala som si dolu masku a odopla si hadičky. Bolelo to ale ja som to ignorovala a zo skoro uzavretou ranou som bežala po chakre Hitomi.
(Presun)

Armáda ovládaných bábiek sa rozširovala aj na tomto mieste.

Yuudai Shun
Pôvod: Kusagakure
Vzhľad: https://2img.net/h/oi55.tinypic.com/11b3ti9.jpg
Na budove bol prilepený môj pavúk. Z neho som zliezol ja a vošiel do nemocnice. Pavučinou som zahátal vstup i výstup a ohrozoval som ľudí nachádzajúcich sa v budove.

Procházel jsem kolem nemocnice, když jsem zaslechl vyděšený křik. Pousmál jsem se. Že by nějaké to vzrušení? Proletělo mi hlavou a já se vydal blíž.

Zíral jsem za loutky. "Tak tohle nebude sranda!" vyplivl jsme párátko, co jsem ho cucal a začal tvořit pečetě. "Suiton: Bakusui Shōha!" vykřikl jsem a před loutkami se zvedla veliká vlna vody, na kterou jsme vyskočil a přejel přes ní až k budově. Saltem jsem se dostal do jednoho z oken, nahlédl jsem dovnitř.

Yuudai Shun

Stál som vovnútri so stareckým úsmevom na tvári a vzadu založenými rukami. Na zemi ležalo asi 7 mŕtvych pacientov, ostatní sa tlačili pri posteli a prosili o život. Využíval som rukojemníkov pre svoje vlastné dobro.
"Vítam ťa v hre života a smrti."

"Ksss.." usykl jsem a skočil oknem dovnitř. "Kdo jsi? A proč jsi napadl nevinné lidi, kteří se nemohli bránit? Jsi takový srab, že jsi nenašel někoho pořádného hm?" naštvaně jsem si připravil katanu.