Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Zkus to ty." s usměvem jsem ho vybídla. Kápla jsem jed na novou textilii a podala mu jí.

Pousmála jsem se a přikývla.
,,Proč ses mi rozhodl dělat ochranku?" vyrukovala jsem na něj s otázkou. ,,Znáš mě, víš, jaká jsem...a i přesto.."

*Já?!*
"Ehm.. Hai.." usmál jsem se, *Hlavně neznervóznět.* řekl jsem si pro sebe. A pomalu přidal protijed. Zatím se nic neděje.
"Jakou reakci to má vyvolat, jak se to má 'tvářit'?" zeptal jsem se se zájmem.

"Musí to zbělat, nebo zmizet. Hlavně ne zhořet." usmála jsem se.
Kápla jsem trochu roztoku trávy tomodači do mého léku, zmírňující bolest.

"Nooo..." ošil jsem se. "Měl jsem... mám o tebe prostě strach..."

"Vypadá, že to začíná pomalu bělat. Asi se to vážně ztrácí." usmál jsem se
*Tak to ušlo* pousmál jsem se a mrkl na Tsunade. "Bude tedy mizukage-san v pořádku ?"

,,Strach?.." šeptla jsem. Hlavou mi probíhaly vzpomínky na dětství. Na tým..,,Tak dlouho už.." šeptla jsem znovu a dívala se na bílý strop.

"Co myslíš?" zadíval jsem se na její tvář.

,,Strašně rychle to utíká..." odpověděla jsem nepřestávajíc sledovat strop. ,,Pamatuješ si, jak nás dali do týmu?" pousmála jsem se při té vzpomínce.

"Možná." trochu jsem se pousmála.
"Půjdeme jí zanést první dávku protijedu a lék proti bolest." zvedla jsem se, natáhla protijed do injekční stříkačky a lék dala do menší zkumavky.
"Pojď." otevřela jsem vdeře a našla dveře vedoucí do pokoje číslo 14.
"Nesu první dávku protijedu." ukázala jsem na stříkačku a usmála na Hitomi.
"Zvládneš to Allii?"

Otočila jsem hlavu ke dveřím a pousmála se.

"Aby ne!" zasmál jsem se. "Byla jsi malá a já nikdy nevěřil, že to dotáhneš dál než na kuchařku!" zasmál jsem se znovu. "Ale vytáhla ses... to se musí nechat!" pokýval jsem hlavou. "Pamatuju si, jak jsem se pořád hádali a sensei a Nii-chan se nás snažili odtrhnout."

Stiskla jsem mu ruku a nehodlala ji pustit.

Pousmál jsem se. "Nějak jsi nám za ty roky vryostla a dospěla!"

,,To nevím...Pořád si připadám jako malá holčička.." šeptla jsem a pousmála se. Čekala jsem na první dávku protijedu. Tak do toho..

Také jsem šel do pokoje s Mizukage hned za stařenkou. Všiml jsem si muže, ale nevěnoval jsem mu pozornost.
"Pokusím se."
Vzal jsem si stříkačku od Tsunade a přišel k Hitomi.
"Mizukage-sama, nebojte se" usmál jsem se. Hned na to jsem vpíchl obsah injekce do kapačky. *Jsem sice jako sestřička, ale nijak mi to nevadí* zasmál jsem se vlastní myšlence* a poodstoupil.
"Teď budeme čekat na reakci. Co to s Vámi udělá. Mám pravdu, Tsunade-sama?" otočil jsem se a chvíli věnoval pohled stařenčiným..... očím.

Zavřela jsem oči a tiskla Daiovu ruku a čekala, jestli něco ucítím nebo ne.

"Hai." vytáhla jsem lahvičku s lékem.
"Tohle vypij. Chutná to sice odporně, ale pomůže to zmírnit bolesti a urychlí uzdravování." podala jsem Hitomi lahvičku s fialovým roztokem.

Podezíravě jsem se podívala na obsah lahvičky, ale otevřel jsem ji a vypila. Ucítila jsem hořkou chuť v ústech a v první chvíli chtěla tekutinu vyplivnout. Nakonec jsem ji spokla, ale zvedl se mi žaludek a neměla jsem daleko k tomu, vyvrhnout i střeva. Z očí mi tekly slzy.
,,Jestli mě nezabije jed, tak tenhle hnus ano." otřásla jsem se a lahvičku položila na noční stolek.

Potichu jsem se pousmál nad Hitomiinou poznámkou a čekal, co bude chtít stařenka dál.

"Heh. To ti spíš dodá sílu bojovat dál s tím jedem." zasmála jsem se a otočila na Alliiho.
"Půjdeme opět pracovat?"

Pousmála jsem se. ,,Arigatou.."
Zřejmě jsem začínala pociťovat mírné účinky. Cítila jsem tlak v celém těle a hučení v hlavě. Zavřela jsem oči a pro jistotu si sama nasadila dýchací masku a pokoušela jsem se usnout.

"Hai!" zašklebil jsem se a suverénně vykráčel z místnosti s rukama za hlavou, přitom jsem se ještě rozloučil s ostatními.

"Sladké sny." dala jsem jí ruku na čelo a vyslala do jejího těla proud čakry.
"Dobře jí hlídej. Ať sem nikdo..Nikdo nevkročí, krom nás dvou a Shizune." otočila jsem se na Daie a zašeptala mu vážně.
Pak jsem se vydala za Alliim.

Přišel jsem do nemocnice a našel volný pokoj. Číslo 13.
položil jsem ji na postel a zavolal sestřičku.
"Hai, bude v pořádku. Jen si potřebuje odpočinout." začala ji léčit a za chvíli odešla.
Co se to semnou děje? Že by lítost? To ne, už začínám senilnit...