Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

Oslovil mě jménem? Přešel jsem kulhavě k němu a klekl si před něj.
,,Já ano...Ale ty jsi na zhroucení..." podíval jsem se mu na krvácející rameno a pak do očí, ve kterých jsem četl bolest..ale ne fyzickou.

Nevrle jsem potáhl z cigarety, ale zase rychle vyfoukl. Pohlédl jsem mu do očí a hlavou kývl ke třem tělům kousek od nás. "Moje práce..."

Podéval jsem se tím směrem. Na zemi ležela mrtvá těla.
,,Nii-san...Jsem si jistý, že jsi udělal vše, co bylo v tvých silách...Zachránil jsi plno dalších životů..." namítl jsem slabě.

Zavrtěl jsem hlavou. "Určitě jsem mohl udělat víc... nebyli to ani ninjové..." promnul jsem si spánky. "Hitomi bude mít určitě radost!" zamumla jsem ironicky. Jenže pak jsem se sebou trhl. "Kde je Hitomi?"

,,Ona to pochopí." dal jsem mu ruku na zdravé rameno. ,,A právě je..." polkl jsem. ,,Jeden z těch ninjů, co nás napadli, ji s ním uvěznil v bariéře." uhnul jsem očima.

"COŽE?!" Vybuchl jsem. "A to mi říkáš jen tak?! Co s tím budeme SAKRA dělat?!"

,,To jsem ti to měl zazpívat nebo zarecitovat?! utrhl jsem se na něj. ,,Nevím, co budeme dělat. Bariéru nezrušíme a časoprostorovou techniku taky nemáme..Můžeme jen přihlížet.." vzdychl jsem.

"Vůbec jsi neměl chodit sem, ale pomoct jí!" odsekl jsem mu. "Chceš říct, že tu budu sedět a čekat jestli umře nebo přežije? Tak to je vážně výborný!" vrazil jsem pěstí do zdi, ale jediné čeho jsem docítil, byla bolest v rameni. "Kso.." zasyčel jsem a chytil se za ránu. "Nii-chan mám o ni strach!"

,,A co jiného?! Čím bych jí pomohl, kdybych tam byl?! Do bariéry bych se nedostal! Nestihl jsem se k ní dostat dřív, než ji uvěznili!..Nemusíš sedět tu, můžeš jít za ní k bariéře." ušklíbl jsem se. ,,A jestli si myslíš, že o ní nemám strach, tak jsi vedle!" postavil jsem se a na jednu nedostoupl. Otočil jsem se k východu. ,,Jestli chceš, můžeš jít se mnou za ní." řekl jsem mu přes rameno a kulhavě se vydal zpět k bariéře.

"Kso..." natočil jsem hlavu. Věděl jsem, že má pravdu a že mu křivdím, jenže na někoho jsem si vztek vylít musel! "Počkej!" zabručel jsem a típnul cigaretu. Potom jsem si kusem mikiny zavázal ruku a došel k němu, načež jsme ho podepřel. "Omlouvám se..." zabručel jsem tiše a rozešel se i s ním do středu vesnice.

Medici nemuseli hľadať vchod, keďže bola po poslednom vpáde v nemocnici menšia diera. Nabehli dovnútra cez ňu. Pilliku a Kaita položili na postele do izby a Hitomi odniesli na operačku. Zavreli sa dvere a vovnútri začala dôležitá operácia.
(Hitomi sa prebudí potom až zajtra.)

Nadvihol som svoj pohľad k stene a ticho som ležal.
Pekelne to bolí, myslím si, že tak skoro sa hýbať nebudem. Sakra, napriek načasovaniu, čo som si myslel ? Že uniknem skôr, než vybuchne bomba ? Nebyť môjho Nuibariho, umreli by sme na mieste obaja.

Zachvěla se mi výčka. Ztěžka jsem je otevřela. Bylo mi hrozně, všechno mě bolelo, nemohla jsem se skoro ani pohnout. "Co se... stalo?" rozhlédla jsme se po místnosti zmateně.

Otočil som sa jej smerom.
"Upadla ste do bezvedomia, ale bolo to iba z vyčerpania. Až na pár menších zranení ste v poriadku, narozdiel od Hitomi, ktorú práve operujú."

"Cože?!" vyhrkla jsem a chtěla se zvednout, ale píchlo mě v boku a tak jsem zase zapadla do peřin. "Co je jí? Co se stalo?! Co ostatní?!"

"Vyzerá to, že sú v poriadku. O Hitomi nemaj strach, zvládne to. Jej čas neprišiel, čaká ju ešte plno nezodpovedných rozhodnutí."
Usmial som sa pod maskou.

Zhluboka jsem se nadechla. "Je tak pitomá... proč je tak pitomá a proč já jsme tak pitomá a dovolila jsem jí to?!" kousla jsem se naštvaně do rtu. "Etto... omlouvám se.. ještě jsem vám ani nepoděkovala, zachránil jste mi život a riskoval ten svůj.. děkuji!" usmála jsem se malátně.

Jelikož jsme se dozvěděli, kam se Hitomi vydala a jak skončila, doběhli jsme do nemocnice.
,,Kde je Mizukage-sama?" optal jsem se zadýchaně jedné ze sestřiček.
Sestřička: ,,Mizukage-sama je právě na operačním sále. Jejího přítele a Kazekage-sama odvezli na pokoj 14." odpověděla a hleděla si své práce.
Přítel? ušklíbl jsem se. To doufám Dai neslyšel. Oba jsme se vydali do pokoj číslo 14.

"Neznáte jí jak je vidět!" ušklíbla jsem se. "Je tvrdohlavá jak mezek... vy... víte něco víc o té její nemoci?"

Při slově přítel se mi zkřivil úsměv. Doběhl jsem bratra až u dveří. Už už jsem chtěl vlézt dovnitř, ale jeho pohled mě zastavil. Vzdychl jsem a způsobně zaklepal.

"Mal som pocit, že sa zmenila, aspoň v týchto veciach. Bohužiaľ, viem asi len toľko, čo vy."
Pohliadol som k dverám.
Kto to asi môže byť ?
"Ďalej !"

Vzal jsem za kliku a otevřel dveře. "Dobrý den." pohled mi padl na oba dva pacienty, i když jednoho jsem si všiml jaksi... víc xD.

Vešel jsem rovnou za bratrem.
,,Zdravím, Kazekage-sama." poklonil jsem se jí a podíval se na chlapce, ležícího vedle. Kývl jsem na pozdrav i jemu a přemýšlel, odkud mi je povědomý.
,,Jak se cítíte?" optal jsem se PiliKKy.

"Etto... děkuji, byla jsem na tom už dostkrát lépe." pousmála jsem se na mladíka. Vlastně na oba. "Promiňte ale my no.. my se známe?" naklonila jsme hlavu na stranu. Ksoo, že bych zapomněla na takové ummmm... chlapce? o.O xDD