Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

Zamračil jsem se. "Co tu chceš?! Kso vůbec jsi?" měřil jsem si ho naštvaným pohledem, udržujíc si slušný odstup.

Yuudai Shin

"Nie je to iba nemocnica. S celou vašou dedinou sa deje presne to isté. Nezáleží na tom, ako dlho budete oponovať. Napokon vás aj tak zničíme."
Milo som sa usmial.

Rozšířili se mi panenky. Hitomi, Daisuke... Hitomi!! Řvalo na mě podvědomí a já sračil stále víc a víc. "Dost řečí, ukaž co umíš, nemám čas se tady s tebou crcat!" odsekl jsem napruženě a s katanou v ruce se na něj rozeběhl.

Yuudai Shin

Nenkin no Yoroi.
Nadvihol som ruku ku katane a tá sa zasekla. Na tom mieste som totiž mal zlaté brnenie.
"Nebuď prosím ťa tak unáhlený. Moje reflexy na tom už tiež nie sú práve najlepšie, asi tvojej mladej rýchlosti ani nebudem stačiť. Kumo Nenkin."
Vypľul som po ňom zlatý bodák. Mal iba dve možnosti. Buď pustí katanu a uskočí, alebo dostane zásah.

Pustil jsem katanu a uskočil stranou. Do pr***! Zamračil jsem se. To nebude žádná sranda!! "Suirō no Jutsu!" složil jsem pečetě, přiskočil k němu a uzavřel ho do vodního vězení.

Yuudai Shin

Obrovský pavúk, s ktorým som sa dostal do budovy, sa okamžite vrhol po Daiovi, vďaka čomu nebol schopný väzenie dlho udržať.
"A ešte by si chcel, aby som zadržiaval dych. Za svoju drzosť k starším zaplatíš, chlapče."
Vytvoril som pečate.

Přimhouřil jsem oči a odskočil daleko od něj. "Suiton: Gōsuiwan no Jutsu!" vykřikl jsem a mé jinak celkem normálně svalnaté ruce rapidně zesílili. Rozeběhl jsem se na pavouka a vrazil mu pořádné pěstí. "Hnus odporná!" odplivl jsem si. "Nesnáším pavouky!"

Yuudai Shin

Čas, v ktorom sa venoval pavúkovi, som využil na protiútok. Vzhľadom na to, že som mal už pečate hotové, prebehlo to dostatočne rýchlo nato, aby sa tomu ani S ninja nestihol bez časopriestorovej techniky vyhnúť.
"Kumosōkai."
Pavučina doslova spútala Utsushiho.

"K-kso!" vydal jsem jen, než mě stačila pavučina obalit. Ve spěchu jsem se alespoň obrátil bokem, abych si udržel alespoň část těla na svobodě. Zkoušel jsem se z pavučiny dostat, ale čím víc jsme se hýbal, tím víc se mi lepila na tělo. Volnou ruku jsme přiložil k té slepené a složil pečetě. "Raiton: Hiraishin!" zvedl jsem volnou ruku a mím tělem projela elektrická rána, která zpřetrhala pavučinu na mém těle. "Odporný pavouci!" Otočil jsem se a začal skládat pečeti. "Suiton: Suikōdan no Jutsu!" vykřikl jsem a z kaluže, která zůslala po minulém útoku se zvedli dva vodní žraloci a zaútočili.

Yuudai Shin

Ja som už ale v tom čase stál za ním, čo si asi neuvedomil.
"Slušné vyslobodenie, ale pomalé dokonca aj na starca. Kumo Mayu"
Pavučina nachystaná na strope nemocnice spadla a ja som ho do nej omotal.
"Toto môže byť zábava. Budeš sa zraňovať až do doby, než zabiješ sám seba ? Tak to si rád pozriem."

Obalený v pavučině jsem si kladl jedinou otázku. Jak z toho ven?! Nakonec jsem nahromadil celkem velké množství chakry a vypustil ji z těla v podobě mé podstaty-blesku. Síť sice trochu povolila, což jsem cítil z množství charky, která v ní proudila, jenže technika se obrátila a narazila do mě. "Kur*a!" zaklel jsem. Ještě jedna taková volt pecka a budu na sr*čky! Přemýšlel jsem... stěží jsem se mohl hýbat.. Což mi ovšem vnuklo nápad! Složil jsem pár pečetí. "Kirigakure no jutsu!" kolem mě se začala ve velké koncetraci tvořit neprůhledná mlha. Neviděl jsem si ani na špičku nosu. Potom jsem složil další pečeti. "Raiton kage no jutsu!" vykřikla jsem a kolem mě se objevili dva kloni. Síť nevydržela nápor a praskla, Na Yuudaiho se vyvalila mlha a úplně ho zakryla. Složil jsem rychle další pečeti. Byl to risk, neměl jsem moc šancí, jenže nic jiného mě nenapadalo. Po pečetích mi narostli svaly na pravé ruce a já se z mlhy objevil před ninjou a vpálil mu pořádné pěstí.

Yuudai Shin

Bolo logické, že potom, čo som videl, že sa na mňa valí hmla, som okamžite pre istotu použil zlaté brnenie. To bol aj dôvod, vďaka ktorému mi rana neublížila, iba ma posunula. Narazil som do steny.
"Tak hmla ? To by mohol byť problém. Kumo Sōka !"
Začal som strieľať pavučinu z môjho tela na všetky strany.

Odskočil jsem a skryl se v mlze. Mělce jsem dýchal. Musel jsem vymyslet něco, čím ho dostat, protože chakry už jsem zase tolik neměl... síla na něj evidentě nepůsobila... co dál? Vyvolal jsem klon. Zhluboka se nadechl a objevil se před ním z mlhy. "Suirō no Jutsu!" voda se obalila kolem jeho těla, ale místo abych vězení držel já, držel ho klon. Složil jsem další pečetě. "Raiton: Hiraishin!" a svou ruku s bleskem jsem vložil do vody.

Yuudai Shin

Moje brnenie začalo praskať.
Takto to dlho nevydrží ani moja zlatá hmota. Musím niečo urobiť.
"Kuchiyose no Jutsu."
Privolaný pavúk bol ešte väčší, preto väzenie nevydržalo. Tento nápad mi okamžite vnukol práve on tým, čo urobil predtým, preto som to stihol urobiť skôr, než ma jeho útok stihol vážnejšie poraniť.

Odskočil jsem od něj a štítivě si utíral ruce. Vážně nesnáším tyhel potvory! "Kopírko!" zabručel jsem naštvaně. Začal jsem skládat pečetě. "Suiton: Senjikizame!" zvedla se vlna vody, přetvořená do tisíce žraloků. Poslal jsem ji především na pavouka, i když rozloha téhle techniky mohla zasáhnout i Yuudaiho.

Yuudashi Shin

Skočil som k rukojemníkom.
"Radím ti, aby si sa prestal hýbať, inak do nich vpustím jed."

"A když se hýbat nebudu tak co? Řekneš mi měj se hezky, zdravě žij a odejdeš?" zamračil jsem se.

Yuudashi Shin

Usmial som sa.
"Môžeš na mňa zaútočiť, ale vezmeš tým so mnou aj rukojemníkov. Si toho schopný ?"
Pavučina vychádzajúca z mojich úst sa mi pretransformovala do podoby luku. Namieril som na Utsushiho.
"Kumo Senkyū: Suzaku !"
V tom čase sa druhý pavúk pozbieral a chytil Daia do pavučiny. Nemohol sa hýbať a ja som po ňom vystrelil.

Jeden z klonů, kteří postávali vedle ještě z předešlého útoku skočil a strhl mě k zemi. Šíp se mě ani nedotkl, zato letěl a zasekl se pavoukovi stojícímu za mnou přímo do hlavy. Potom se druhý klon přemístil ke mě a pomocí Raiton: Hiraishin mě i druhého přilepeného klona dostal z pavučiny. "Sakra, tak to bylo o vlásek!" vydechl jsem si úlevně. Potom jsem si přeměřil Yuukaiho pohledem. Povzdechl jsem si. Rozhodl jsem se vsadit všechno na jedinou kartu. Kývl jsem na klony, kteří mi kývnutím odpověděli... oba začala zkládat pečetě, stejně jako já. Všichni tři jsme se ztratili v mlze. Po chvíli se oba kloni objevili u Yuukaiho a každý se chytil jedné jeho ruky. "Raiton: Hiraishin!" vykřikli oba a zvedli ruce. Projel jimi proud a zasáhl ninju plnou silou hed ze dvou stran. Jeho brnění začalo rapidně praskat. Z mlhy jsme se vynořil i já. "Suiton: Gōsuiwan no Jutsu!" narostli mi obří svaly a sotva jeho brnění povolilo na tolik, kolik jsme potřebovat, tedy na minimum dal jsme mu pěstí do břicha, při čemž jsem použil téměř všechnu zbylou chakru.

Yuudashi Shin

Vzhľadom na to, že útočil z viacerých strán, umreli pritom traja ďalší rukojemníci.
Nemal som spoliehať na jeho ľudskosť.
Dostal som zásah a preletel som cez stenu. Napriek tomu som sa však ešte zdvihol.
"Nemysli si, že to budeš mať tak ľahké."
Uskakoval som dozadu a pripravil som si pritom ďalší šíp.

Zavřel jsem oči a zhluboka jsem se nadýchl. Tři.. tři životy za tohohle chudáka!! Zabil jsem tři lidi kvůli takovýmu hajzlovy!! Postavil jsem se a na tváři se mi objevil velmi, ale velmi naštvaný výraz. Jeden klon zmizel. Druhý zůstal stát a já se ztratil v mlze. Klon začal zkládat pečetě. "Suiton: Suiben!" vykřikl a proudem vody svázal Yuukaiho tělo. Proud potom zěmnil na raiton. Já se objevil za ním s katanou v ruce. "Chcípni ty šmejde jeden!" zasyčel jsem a vrazil mu katanu zezadu přímo do srdce.

Yuudashi Shin

Za ten čas som ale stihol aspoň otočiť luk k nemu. Chcel som ho zabiť, no vystrelil som iba do ramena. Mal tam dieru a dosť krvácal. Ja som už bol samozrejme mŕtvy.

Spadl jsem na kolena a chytil si ruku. Klon zmizel. Zkřivil jsem tvář bolestí, ale ne bolestí z krvácejícího ramene, ale z toho, co se tu odehrálo... postavil jsem se a navzdory bolesti všechny připoutané lidi pomocí chakry a raitonu osvobodil. Potom jsem si sedl do jednoho koutu polorozbořené budovy, opřel se o zeď a zapálil si cigáro. Zhluboka jsem vtáhl všechen škodlivý kouř a vydechl. Potom jsem si rukou podepřel čelo a sklopil hlavu. Bylo mi nanic ze sebe samého...

Sledoval jsem bratrovu čakru a došel až k nemocnici ,která byla napůl rozpadlá. Těžkými kroky jsem se vydal dovnitř. Bál jsem se toho, co tam uvidím. Dai uvnitř seděl na zemi.
,,Nii-san?" zavolal jsem na něj od vchodu do nemocnice.

Moc jsem nic nevnímal. Zvedl jsem hlavu a nepřítomným pohledem se na něj zadíval. "Daisuke.." zamumlal jsem, přesto, že jsme mu jménem skoro nidky neříkal. "Jsi v pořádku?"