Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

Niekoho mi pripomínajú. Tak počkať, nehovorte mi, že sú to tí z chuuninských skúšiek.
Zatočila sa mi hlava.

,,Ou..omlouvám se...Jsem Daisuke Utsushi, stráž Hito...Mizukage-sama." poklonil jsem se znovu. ,,Tohle je mé dvojče, Dai Utsushi." ukázal jsem na bratra. Otočil jsem pohled na chlapce vedle. Koho mi to připomíná?! zamyslel jsem se...BLIK...
,,Hej...Ty jsi Kaito?...Z chuuninských zkoušek?..."

"Cseee no tohle!" odfrkl jsem si směrem ke Kaitovi.

Ušklíbl jsem se.
,,Takže jsem se nespletl. Co ty tu v nemocnici? Byl jsi skoro prohlášen za mrtvého, příteli Hitomi." ušklíbl jsem se a uhnul z Daiova dosahu.

Vzal jsem první co mi přešlo pod ruku, okousané párátko a střelil ho bratrovi přímo do tváře. "BAKA!" Zavrčel jsme výhružně.

Jen jsem je pozorovala a moc nepobírala co se kolem děje xD. Rozhodla jsem se alespoń posadit, i když jsem ještě přesně nevěděla, jak to provedu xD.

Ušklíbl jsem se. ,,No co..Ona to tak řekla." vyplázl jsem na něj jazyk a přejel si palcem místo, kam mě trefilo párátko.
,,Jakou prosbu?"

Při vyslovení jejího jména jsem zapomněl na své masochystické úmysly a otočil se na Kaita.

"Co tím SAKRA myslíš?!" přivřel jsem naštvaně oči.

"Děláš si legraci?!" vyletělo ze mě, ani jsem nevěděl jak.

"Bohužel... říká pravdu.." vložila jsem se do hovoru a smutně na něj pohlédla. "Ani já nevěřila... ale... musí to být vážné... je velmi oslabená..."

Tak tohle mě dostalo. Opřel jsem se o stěnu a snažil se to rozdýchat.
,,Co s ní je?!" pokusil jsem se, aby se mi netřásl hlas.

"Moc toho nevíme ani jeden... Hitomi nám to nechtěla říct... ale museli jste to určitě poznat, nebo si alespoň něčeho všimnout..." povzdechla jsem si.

"Nemůžeš jí její post vzít, víš co všechno pro ní znamená?!" vyjela jsem na něj rozhořčeně. "Ještě navíc teď když... ne! Naopak, měli bychom se jí snažit ve všem pomoct ne ji odmítat a zrazovat! Vím, že je oslabená a je tu riziko.. ale když jí post vezmeš... zabije jí to!"

Promnul jsem si spánky. ,,Kaito, zřejmě jí asi neznáš..Ona by na ni stejně nedala...Udělala by stejně to, co chce.." namítl jsem.

"Neznáš jí... to, co jsem udělala bylo jediné, co se dělat dalo! Myslíš, že by mě poslechla? Nebo že by se na Sasukeho vykašlala?.. nebo jsme jí měla někde zavřít dokud bych si nebyla jistá, že je Sasuke mrtví?! Koukám na ní jako na lidskou bytost, ne na vůdce vesnice!" třásli se mi rty.

"Ano jsem naštvaná na sebe! Mohla jsem udělat daleko víc, mohla jsem jí pomoct a možná jsem jí mohla zachránit.. ale stalo se právě tohle! Věřte tomu, že ona by nikdy neriskovala životy nevinných lidí... pokud by chtěla zachránit Sasukeho, udělala by to sama... nenutila mě, ani nikoho jiného, aby šel s ní... nevyčítám nic ani vám, ani jí, všechno si to musí rozebrat naše svědomí... říkám, že jí chápu a na jejím místě bych reagovala stejně!"

Počas jej slov som si vybavil obraz z minulosti. Priebeh misie, na ktorej som bol so svojim otcom ako jeho nadriadený.
"Ako si potom môžete hovoriť kunoichi ak ste ochotná svojou smrťou ohroziť celú dedinu pre jediného človeka ?!"