Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Zvedl jsem jen ruku na pozrdrav a poté jsem ho pozoroval dál...

Ten nas takzvany spolocnik mi bol ukradnuty kedze nemam rad novych ludi tak sa nanho skoro ani nepozrel
"Aha no dobre , ehm takze inak a to ste sa nepytali niekoho kde je ? Lebo niekedy sa stava ako si pametam ze sa tu ani neukazala."
No to preto lebo v tedy bola v nemocnici ale co no nevadi

"Mizukage tady právě není. Potřebujete něco?" přišel jsem k nim a tiskl pevně svou hůl. S ironickým úsměvem jsem dodal.
"Já jsem zde Starší a velitel ANBU."

"Cítím její vůni." pokrčila jsem rameny.
"Doufám, že se tu brzy objeví a jsem opravdu zvědavá kdy. Ale myslím, že máme dost času." I když už bych se nejraději vracela...
Yuniiku líně zívla a odhalila řadu ostrých tesáků.
Teprve teď jsem si všimla, že spala. Ohlédla jsem se a zjistila, co ji probudilo.
Jemně jsem kývla na znamení pozdravu a natáhla k němu ruku.
"Jsem Inuzuka Ashi a toto je Ryuuji Akatsuchi ze Skryté Listové vesnice. " Druhou rukou jsem ukázala na naše psy. "A toto jsou naši společníci Yuniiku a Rongu." Smortn se může představit sám, co je mi do toho...
"Hledáme nukenina Uchihu Nawakiho a Tsuchikage-sama se zmínil, že by o něm zde mohlo být pár informací."

Zvedl jsem se,uklonil jsem se mírně před Starším a řekl jsem: "Shiki Smortn jméno mé...já osobně k nim také patřím,ale potřeboval bych od vašich mistrů něco osobního... kdybysme to poté mohli probrat někde v soukromí,vůbec by to nebylo od věci..."

"Uchiha Nawaki? Tak pojďte za mnou, jsem expert v zabíjení Uchihů." ušklíbl jsem se a vzpomněl na Sasukeho odříznutou hlavu.
"Hm? No dobrá. Jsem Manzou Kirisame." pohlédl jsem na Smortna.

Na Smortna jsem se zatvářila více než nepřátelsky, ale když jsem se otočila zpět na mé tváři zářil jemný, přátelský úsměv.
Nebudu si ho všímat, to je ono...
"Hai." přikývla jsem mezi myšlenkami na našeho "přítele"
"Smím se zeptat kam půjdeme?"

"Do mé kanceláře." uchopil jsem svou hůl a odešel. https://nsgoon.forumczech.com/t491-sidlo-root

Všiml jsem si Inuzukiina pohledu a jen jsem se ušklíbl... pak jsem šel za ním...

Nu dobrá... Nevidím důvod, proč nejít.
Zamířila jsem za nimi a snažila se ignorovat Smortnův výraz.

Vsimal som si viac Ashi a zdalo sa mi docela smiesne to ako vyzera sposob ukazovania niekomu ako ho nemusi , no potom som sa uvedomil a nasledoval som ich

Ruku v ruce jsme došli k budově a následně vystoupali po schodech nahoru. Před kancelří však nikdo nebyl. Yare...že by se mi to zdálo? Pustila jsem jeho ruku a šla až ke dveřím. Zamračila jsem se. Iie, někdo tu byl! Jsem si tím jistá!
,,Daii, podáš mi klíčky?" pousmála jsem se a znovu mě polil studený pot. No to snad ne..Teď ne!

"Klíčky?" Naskočila mi kapka u hlavy a nevinně jsem se pousmál. Snažil jsem se hořečně pátrat v kapsách až jsem místo klíčků vytáhl párátko. S úsměvem jsem si ho vložil do úst na místo típlé cigarety a pak se jal v hledání pokračovat. "Ha, mám je. Já věděl, že je mám.." Vítězně jsem se usmál. Tak teď to bylo o štěstí, jsem prostě klikař..
Ušklíbl jsem se a pak k ní došel a klíčky jí podal. "Děje se něco, zlato?" Zeptal jsem se jí.

S menším úsměvem jsem si je převzala. ,,Jsem v pořádku...Jen je mi ještě špatně..Suna mě dost vyčerpala...ale to je na delší vyprávění." usmála jsem se a zavřela oči, abych zahnala slzy. Slíbily jsme si s Yo, že to zvládneme kvůli nim, ne? Odemkla jsem a vstříc mi vyběhla Kitsu. Opřela se mi o nohy a trochu poškrábala. Usmála jsem se, přidřepla jsem si k ní a pohladila ji. Kitsune zmizela jako technika už v Suně. ,,Takovou dobu jsi tu byla sama, viď?" pousmála jsem se a podrbala ji za uchem. Zamotala se mi hlava, jak jsem byla v předklonu, posadila jsem se na zem a opřela se o zeď a Kitsu si vzala na klín. Usmála jsem se na Daie a už po tisící ti prohlédla prstýnek na své ruce.

Yuniiku se zastavila a já už ze zvyku položila pravou ruku do její srsti a nepřítomně ji hladila. Uvolnila se.
Zdá se, že si začíná zvykat na společenský život. A já ostatně také... Jen jsem doufala, že nikomu nebude vadit pes se hřbetem výš než má jeho majitel pas.
Tedy nikomu kromě Smortna.

Teď už jsem někoho před kanceláří zahlédla i já. Došla jsem blíž a mírně se uklonila.
"Zdravím vás." prohodila jsem a prohlédla si je.
Vypadá to na příjemnější rozhovor...

Přišel jsem a viděl jsem tam dva ninji:

No opravdu tu je teplejc.Omlouvám se Mizukage sama,ale to víte u nás je pořád teplo.Usmál jsem se.

Malá písečná holubice přistála na parapetu zavřeného okna u kanceláře a zobáčkem zaklepala. K nožičce měla připevněný vzkaz.
Vzkaz:

Spoiler:

Úsměv jsem jí oplatil a pak se zamračil. "Neseď na té zemi, ještě nestydneš a já budu pořizovat horký zábaly" Usmál jsem se. Jasně mami.. Odpověděl jsem si ironicky v duchu a pak svůj zrak přetočil na ninji, co stály za mnou.
Páni, tímhle tempem to tady bude horší, jak na Václaváku. Ušklíbl jsem se a protočil panenkami. Měl jsem sto chutí hodit na kancelář cedulku Zavřeno, ale nakonec jsem to neudělal.
"Himi, nechci tě honit, ale máš tady celkem frontu.." Podotkl jsem a pak jí pomohl z té země vstát.

Trochu mátožně jsem se postavila. Mávla jsem na všechny, aby šli dovnitř, jen jsem měla trochu obavy, aby se tam vešel i ten pes, který byl trochu přerostlý, nicméně..No jo, jsem milovník zvířátek. Posadila jsem se za stůl a Kitsu naň položila. Blíž k pejskovi jsem ji nepustila. Sice je to liška, ale vypadá jako kočka. Nejdřív jsem hodila škleb na Daie a potom se podívala na Tendashiho.
,,V pořádku, Tendashi. Ještě vydrž, pak už půjdeme." usmála jsem se a zaměřila se na příchozí z Konohy.
,,Též zdravím." usmála jsem se na blondýnku a kývnutím hlavy pozdravila i Ryuujiho. Prohlédla jsem si ho a pousmála se.
,,Takže jsi v Konoze? Zajímavé..." zvedla jsem pravé obočí a povzdychla si. ,,Snad se tam máš dobře a...Nikdo se ti už nesměje, jak jsi mi říkal tehdy v nemocnici." pousmála jsem se. ,,Copak vlastně potřebujete?" naklonila jsem hlavu na stranu a modlila se, abych nemusela vystartovat na záchody. Podezřele mi v žaludku bublalo. Pootočila jsem se na židli a otevřela okénko, abych si mohla od ptáčka převzít vzkaz. Ze Suny...promiň, Yo, budu si ho muset přečíst později.., pousmála jsem se a poslouchala, co mi ti dva poví.

Podival jsem se na mizukage sama

Klid mizukage sama nikam chodit nemusíme to je na vás já jsem v pohodě hlavně vy aby jste byla v pořádku

Díky bohu za tento přístup. Poprvé v téhle misi mluvím s někým, koho netoužím zabít. Jemně jsem se pousmála a vešla.
"Mé jméno je Inuzuka Ashi. Toto je má společnice Yuniiku a Ryuujiho už znáte, nicméně teď je mým studentem a tohle je jeho Rongu." ukázala jsem na odrostlejší štěně vedle stříbrosrsté Yuniiku.

"Hokage mě pověřil misí původně v Iwagakure, ale Tsuchikage-sama mě poslal za vámi. Cílem je dopadnout Uchihu Nawakiho, nukenina původně z Listové. Prý byste o něm mohla něco vědět. " Na chvíli jsem zaváhala.

"V této misi s námi spolupracuje ještě Smortn z Iwy, ale ten zůstal s Manzou Kirisamem z vaší vesnice. Já bych se raději spolehla na vaše informace, pokud nám nějaké můžete poskytnout."

Pousmála jsem se na Tendashiho a pak už jen poslouchala Ashi.
,,Těší mě Ashi...Umm.." zamračila jsem se. Ten Baka se vážně stal nukeninem! Bože...A jestli do toho bude zasahovat Manzou, tak to potěš koště..Ten chlap mi leze na nervy čím dál více a až se dozví, že jsem těhotná, bude skákat, jak čertík z krabičky..
,,Takže hledáte Nawakiho? Tsuchikage se mě už na něj ptal..Moc toho o nevím. Párkrát v Kiri byl. Jednou jsem ho přemluvila, aby se nukeninem nestal, ale bohužel. Asi nejsem dost přesvědčivá.." mírně jsem se pousmála a pokračovala. ,,Vím jen, že pochází z Konohy a jeho cílem je Konohu buď zničit nebo na ni zaútočit. Má v ní prý nevyřízené účty, pokud si tedy dobře pamatuji..Více buď nevím nebo si to nepamatuji. Opravdu vám více informací poskytnout nemohu, ale když se o něčem dozvím, dám vám vědět." usmála jsem se na oba. Vstala jsem a prošla kolem stolu, když jsem seděla, bylo mi hůř. Takhle jsem si alespoň mohla pohladit oba psy, kteří mě učarovali. Předtím než jsem to udělala, jsem se podívala na Ashi, jestli mohu. Za prvé je to neslušné, za druhé jsem se bála.

Po chvilce jsem řekl:

Mizukage sama kdyby jste něco potřebovala jsem někde na ulici procházet se.Zatim odešel jsem z kanceláře. (přesun)

Zvláštní... Tak proto za ty informace Manzou něco chtěl. I když nic světoborného nám také neřekl.
Jen jsem zamyšleně kývla a zářivě se usmála, když zamířila k našim společníkům. Nemusela jsem nic říkat, Yuniiku si ji zařadila do stejné kategorie jako já - něco jako "milá" - a sama popošla blíž. Ocenila jsem, že tentokrát nezívala. Koneckonců je trochu větší než ostatní psi a její ospalost si mnoho lidí vysvětluje jinak. Je to celkem mírumilovné stvoření.
Když začala tiše vrnět málem jsem se propadla.
Někdy mám pocit, že mám doma místo psa roztomilou číču. Trochu přerostlou, ale...

"Jsem ráda, že jsem nezůstala jen u Manzoua-san a promluvila si i s vámi."Pousmála jsem se.
"Věřte nebo ne, ale za tuhle misi jste první člověk, se kterým se dá mluvit."
křečovitě jsem se ušklíbla.
Smortn má a mé sebeovládání opravdu špatný vliv.

"INebudeme vás déle otravovat." zadívala jsem se na Ryuujiho.
"Můžeme jít?" nadhodila jsem a v duchu už přemýšlela, jak dlouho budeme na milovaného kolegu čekat.