Kancelář Mizukage

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Faito

Procházel jsem prostorami nové budovy, která byla ve válce zničena a znovu vybudována, když pominula největší hrozba. Došel jsem až ke kanceláři a zastavil se před strážemi.
"Rád bych mluvil s Mizukage, je-li to možné." řekl jsem klidně a trpělivě vyčkával. Celkově jsem vypadal mnohem klidněji než v době války. Možná ty bílé vlasy...těžko říct.

Faita stráže poznali, proto neměli problém pustit ho za mnou. A jelikož tu nikdo zatím nebyl, dostal se na řadu hned.
Pokynuli mu tedy, že může vstoupit.

(Promiň, zatím nemáme nějaká NPC, která by mohla psát místo těhle postů, které píšu já xD)

// Nic se neděje, klidně se hrou ještě počkám

Faito

Uklonil jsem se a podíval se na Hitomi. Od té doby, co ji znám, opravdu dospěla. Stala se z ní Mizukage, má malou dcerku a vesnice prosperuje. Díky bohu, že jsem o to místo nestál, přeci jen, ženská ruka je pro rozvoj lepší.
"Uvědomil jsem si, že jsem Vám ještě nepopřál k Vašemu postu a nepoděkoval za poskytnutí azylu. Jsem rád, že se Vám život tak daří..."

(V pořádku ^^ Hrát už můžeme ^^)

Zvedla jsem hlavu od papírů a usmála se na příchozího muže.
,,Ráda Vás znovu vidím." kývla jsem hlavou na pozdrav a zároveň, že jestli chce, může se posadit.
,,Děkuji, já jsem také ráda. Je to ale těžké, vybudovat znovu celou vesnici. Každý jeden člověk v tomhle období odvedl pořádný kus práce." usmála jsem se a orazítkovala další papír. Razítko jsem na chvíli uklidila a pohodlněji se usadila.
,,V Kirigakure jste vítán." pousmála jsem se.

Faito

"Jistě, děkuji..." řekl jsem s maskou dokonalého úsměvu, zatímco se mi v hlavě odehrávaly pohledy na hořící vesnici a vřeštící lidi, které jsem poslal na smrt. Každý člověk odvedl kus práce...
Od myšlenek jsem nakonec upustil a řekl: "Vykám Vám kvůli Vašemu postavení, ale pokud jde o mně, už dlouho nejsem Vaším kapitánem, takže mi klidně můžete tykat. Proto tu ale nejsem. Chtěl jsem se zeptat na nějaké genjutsu svitky, které by se tu daly sehnat. Sepisuji novou techniku a stále na ni nemohu přijít, potřebuji najít společnou věc, která je ve všech technikách. A k tomu potřebuji další svitky..."

,,Dobře, budu ti tedy tykat, i když je to docela nezvyk." nervózně jsem se zasmála. Zamyslela jsem se.
,,Genjutsu? Kdybys mě požádal o ninjutsu techniky živlů, poradila bych ti lépe." pousmála jsem se. Pootočila jsem se k regálům se svitkami.
,,Máš na mysli nějakou určitou techhniku?" zeptala jsem se ještě.



(Um o genjutsu toho moc nevím ^^' ...Takže pokud máš na mysli nějakou určitou techniku, tak sem s ní xD...Pokud ti mám něco vymyslet, tak tprělivost se mnou, prosím xD)

Faito

"Nejlepší by byly samozřejmě techniky démonické flétny, ale ty tu asi nemáme. Stačilo by mi tedy jakékoli genjutsu nebo lépe, informace o tom, kde byla démonická flétna viděna naposledy..." řekl jsem. Genjutsu démonické flétny se totiž nejvíce přibližovalo tomu, co jsem chtěl vytvořit- genjutsu pomocí zvuku a hlasu.

Přišoupla jsem se zpátky ke stolu a zapátrala v paměti.
,,S démonickou flétnou bych ti pomoct možná mohla." podívala jsem se na něj.
,,Dost lidí ji vidělo u dívky, která byla pomocnicí Tsukiko. Ve válce ale ona dívka nebyla, musela zůstat někde v Otogakure. Zda žije, to nevím." zakroutila jsem hlavou.

(Napíšu ti PMku)

Faito

"A naše vztahy s Otogakure asi nejsou zrovna příznivé, že?" zeptal jsem se ještě. Byl jsem zklamaný, ale tak nějak jsem to čekal. Vypadá to, že si budu muset do Oto pro flétnu zajít.

S úsměvem jsem zakroutila hlavou. ,,Zatím jsem k tomu neměla důvod. Reina ani Tsukiko mě vlásce neměly." pohladila jsem si krk, kde mi zůstalo znamení, prokleté znamení.
,,Jestli si pro ni chceš dojít, máš mé svolení." naškrábala jsem cosi na papír a vlepila na to razítko, aby Faito neměl někde problémy. Natáhla jsem ruku, abych mu papír podala.

Faito

Vzal jsem papír a uklonil jsem se. "Děkuji. Myslím, že tu ještě chvíli zůstanu a zkusím to vyřešit v klidu."
Ještě jednou jsem se uklonil. "To bude vše. Děkuji mnohokrát. Přeji hezký den."

Pousmála jsem se. ,,Jednej, jak uznáš za vhodné. Věřím, že neuděláš nic zbrklého." pokývala jsem hlavou a dodala: ,,Měj se hezky, Faito." a s tím jsem se pro dnešek s Faitem rozloučila.

Faito

"I vy, madam. A pozdravujte ode mě Daisukeho a mladou slečnu." řekl jsem s úsměvem a vyšel z kanceláře. Až tam mi úsměv spadl. Otogakure...tam se mi opravdu nechce...

Usmála jsem se, kývla na souhlas a zamávala mu. Opět jsem vytasila razítko a pokračovala v razítkování a podepisování a ve vší administrativě. Kirigakure nebyla plně vybudována, práce tu je ještě stále dost, ale vypadalo to mnohem lépe. Pousmála jsem se.

Už jsem si to ve vesnici moc nepamatovala, ale dle silné chakry jsem se dostala tam kam potřebuji. Zaklepala jsem na dveře kanceláře a obrátila se ke studentům.
"Počkejte tady a žádné skopičiny, ano?" vrhla jsem na všechny tři varovné pohledy.

Zaslechla jsem někoho na chodbě. Zvedla jsem hlavu od papírů a zahleděla se na dveře.
,,Vstupte!" zavolala jsem rovnou, protože do té doby nikdo do kanceláře nepřišel. Z toho jsem usuzovala, že tam jsou jediní. Odložila jsem razítko a opřela se v křesle.

Opatrně jsem otevřela dveře a vstoupila dovnitř a zase zavřela.
"Mizukage, ráda Vás poznávám. Jsem Crystal Takaishi možná si mě pamatujete, při válce naše vesnice Sora no kuni brala raněné a starala se o ně." pousmála jsem se mile

Prohlédla jsem si bělovlasou dívku a usmála se na ni.
,,Dobrý den." pozdravila jsem ji a zapátrala v paměti.
,,Abych pravdu řekla, matně si vzpomínám na tuto vesnici, ale na Vás osobně opravdu ne. Omlouvám se." zakroutila jsem hlavou. Rukou jsem jí ukázala, že se má posadit.
,,Jsem ale ráda, že Vaše vesnice byla ochotna starat se o zraněné." vysekla jsem poklonu a pokračovala. ,,Co Vás přivádí do Kirigakure? Omlouvám se, ale ještě není plně dostavěná. Ve válce byla vesnice zničena, ovšem všichni vesničané si dali obrovskou práci, proto jsme ji dostali do této podoby v poměrně krátkém čase." pochlubila jsem se trochu. Byla jsem na své vesničany a všechny shinobi, kteří pomáhali, opravdu hrdá.

"To nevadí, možná to bylo cílem utajit nás, aby nás nepřítel náhodou nechtěl vyhledat a zničit, naše jednotky jsou nejlepší v zemi." posadila jsem se a pokračovala dál.
"Bylo by značně nudné vyprávět vám jak vesnice vznikla, vedu jí já a částečně má sestra. Zaměřujeme se na výcvik shinobi mediků a senzibilů, posíláme do vesnic ne žádosti kágů naše mediky, aby posílili zdravotnický personál. Je mou povinností také říct, že Sora je čistě neutrální území. POtom co byla země Železa zničena jsem přišla s nabídkou já, aby jsme nahradili možnost mírových sezení a diskutování v případě nouze. Přinesla jsem vám smlouvu o neútočení. Je na Vás jak ji přijmete." podala jsem jí zapečetěný svitek.

Přikývla jsem. ,,Ano, to chápu. Možná to opravdu cílem bylo, i když si myslím, že to byo spíše štěstí. Reinu ani Tsukiko bych nepodceňovala, právě proto štěstí." vysvětlila jsem a převzala si svitek. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak se zadívala do očí Crystal.
,,Takže smlouva o neútočení." papouškovala jsem. ,,Určitě se k tomu vyjádřím, ale mohla bych si to nechat projít hlavou. Dám Vám během pár dní vědět, abychom se sešly a spolu to oficiálně podepsaly. Nyní Vám za sebe říkám ano, ale přesto. Je to věc, kterou bych měla probrat ještě s Radou. Možná bych do toho zatáhla celou Mizu no Kuni, ale na tom právě potřebuji dohodnout." pousmála jsem se na ni.

"Ano to by bylo skvělé, v nejbližší době se totiž bude chystat asi schůze všech kagů a tam se může projednat i oficiální pozice Sory. U nás budete vítaná. Ještě musím obejít ostatní vesnice. Jsem na to sama sestra, zůstala doma aby dohlédla na výcvik statných ošetřovatelů, to víte muži v uniformách." postavila jsem se.
"Máte spoustu času, Mizukage." mírně jsem se uklonila.

,,Děkuji, co nejdříve Vám dám vědět." pokývala jsem hlavou a zapečetěný svitek uložila do zásuvky.
,,Chm, takže Kage schůze." pousmála jsem se. ,,Dobře tedy. Snad nedopadne tak, jako dopadla ta poslední před válkou." vzpomněla jsem si.
,,Děkujeme za návštěvu, jste tu vítána i příště." postavila jsem se a podala jí ruku.

s úsměvem jsem jí přijala.
"Doufejme. Budu se těšit. Na shledanou!" a tím jsem odešla pryč. Sebrala jsem své studenty.
"Tady je mise skončena další zastávka bude Kumogakure." a odcházela jsem směrem k bráně (přesun)

Mávla jsem jí na rozloučenou a ase jsem se usadila do křesla. Vzala jsem své oblíbené razítko a razítkovala, přičemž jsem přemýšlela nad nabídkou, která mi právě byla poskytnuta. Mírně jsem se pousmála a věnovala se své práci.