Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

,,Samozřejmě." usmála jsem se na dívku s blonďatými vlasy. ,,Copak potřebuješ?" naklonila jsem hlavu na stranu a pohodlněji se opřela o stůl.
(dobře^^)

"Chcela by som sa nejake jutsu naučit...nepožičiate mi svitok prosím"
Milo som sa na nu pozrela
(Som tu)

Keď to neviete nájdem si niekoho kto to vie... povedala som.A tohle je Lizzy moja kamarátka... ukázala som na dievča ktoré bolo vedľa mňa.Pak som nasadla na Yui a já som zdorovito pozrela na Mizukage a nakoniec som aj z Yui vyskočili z okna.

(Umm jaká jsi hodnost? o.O)
,,No...ráda..Máš nějakou představu, které jutsu by ses chtěla naučit?" usmála jsem se a podívala na Yuuki.
,,Jak myslíš, Yuuki, ale tímhle způsobem to daleko nedotáhneš." zvedla jsem koutky v ironickém úsměvu.

(Neviem)
"Chcela by som vediet ovládat Suiton"

Keď Yuuki nasadla na svojho psa a predstavila ma ani som sa k Mizukage neotočila, rozkročila som sa pri čom som na chvíľu nakonecntrovala chakru a keď Yuuki zo psom vyskočila von oknom tak som sa v zlomku sekundy pomocou môjho špeciálneho shunshinu presunula na okno a z okna som vyrazila za Yuuki dosť slušnou rýchlosťou že som stíhala aj jej čokla.

Omlouvám se, že do toho vpadnu, budu se to pokoušet akorát nové hráčce ulehčit takže postupně...

Každá postava musí mít životopis. Právě kvůli tomu, abychom věděli jaký styl boje jí vyhovuje, jaký ovládá živel, jaká je zhruba její povaha atd... Źivotopis se vkládá tady - https://nsgoon.forumczech.com/t164-vase-postavy

Obvykle se začíná od hodnosti genin, výjimky po domluvě s hlavním administrátorem. Veškerá pravidla, co a jak psát najdeš tady - https://nsgoon.forumczech.com/f16-pravidla-informace

V případě nejasností se na mě můžeš kdykoliv obrátit ^^

(Díky, Mikomi^^ Později bych jí to vysvětlila, jsi rychlejší, takže děkuji^^
Pro Chiko Kimiko /nevím, co z toho je jméno^^"/, až napíšeš životopis, tak ti pak poradím se svitky, hai?^^ Klidně můžeš zkontaktovat i mě, v profilu mám napsaný skype i ICQ^^)

Zívla jsem si a v tu chvíli jsem měla žaludek v krku. Prudce jsem k sobě stiskla víčka a polkla odporně hořké žaludeční šťávy. Celá jsem zbledla a trochu se mi zamotala hlava. Čelo mi polil studený pot. Teď ne, sakra!..
,,Umm já...musím jít...Stav se prosím za mnou později, vymyslíme, co s tím svitkem." pokusila jsem se o úsměv a vyprovodila Kimiko ze dveří. Zamkla jsem kancelář a tryskem seběhla do dolního patra na záchody, kde jsem vysypala obsah žaludku. Ksoo, že bych něco snědla špatného?! Opláchla jsem si obličej studenou vodou. Střídala jsem barvy od zelený po sádrové bílou. Mátožně jsem se vydala domů a modlila se, aby se to nestalo někde cestou.

Zastavila jsem se přede dveřmi a Yuniiku se posadila na zem.
Tentokrát jsem se zdržela poznámek. Cítila jsem se provinile.
Takhle by se asi kunoichi chovat neměla... On si začal! Stejně bych se tak neměla chovat... Vykouzlila jsem jemný, trochu křečovitý úsměv a s klepáním čekala na něj.

Přišel jsem a svalil se na křeslo,které tam byl připravené pro lidi,co čekají,než budou pozváni dovnitř a nic neříkám...

Když jsem si všimla, že dorazil, zaklepala jsem.
Pak jsem se jen opřela o stěnu a s pohledem upřeným kamsi do prázdna čekala.

Zatímco jsem přemýšlela, napadla mě zajímavá myšlenka.
Upřela jsem pohled na Smortna.
"Mohu se na něco zeptat?" pokusila jsem se o úsměv.
"I když vlastně mám dvě otázky." Když už jsme u toho...

"Ta první je: Co vám na mě vadí? a ta druhá: Taky mi není vaše chování zrovna po chuti, takže bych k misi ráda přizvala dalšího ninju - Svého studenta. Nebyl by problém dát mu vědět a jsem si jistá, že by nám byl užitečný."

Otočil jsem se na ní se zlověstným až vražedným pohledem... pak jsem najednou změnil výraz na absolutně uvolněného a pobaveného a řekl jsem: " Studenta si klidně přiveďte..."

Ušklíbla jsem se.
"Dobře. V tom případě bych ale ocenila trochu profesionálního chování, takhle se totiž spíš zabijeme navzájem, než abysme chytili nějakého nukenina, navíc Uchihu. Nechci abyste mne miloval, jen mi nemusíte dávat najevo jak moc mne nenávidíte."

Tím jsem považovala diskuzi za ukončenou a posunula se kousek dál. Vytvořila jsem pečetě.
"Kuchyiose no Jutsu!" na zemi se v oblacích prachu, který se zvedl z prašné ulice, objevil jeden z mých pěti volný psů. Načmárala jsem rychlý vzkaz a připojila mu ho k obojku.
"Ryuuji by měl být se svým společníkem někde v Konoze, ano?" jemně jsem ho pohladila po černé srsti a poslala pryč a zase se opřela o zeď.

"Pche...Uchicha... jsou moc předceňovaný... prostě se mu vymaním z genjutsu a zabiju ho... Jinak... jaký bude náš cíl? Zabít ho,nebo jen uvěznit?"řekl jsem ...

"Nejsem si tím, popravdě jistá, ale ráda bych ho viděla ve vězení Listové. " na tváři se mi na chvíli objevil úsměv, který by se dal označit jako nebezpečný.
Myslím, že mu něco dlužím. K mému žáku se chová jako ke zrádci a sám se jen chvíli na to stane nukeninem...
Výraz z mé tváře zmizel, ale chlad v očích ho nahradil.
"Pokud ale nebudeme moct jinak, myslím, že jeho smrt nikomu vadit nebude."

Před kanceláří se v oblaku prachu objevil černý pes, který nesl Ryuujiho a jeho psího společníka. Zmizel hned po tom, co je trochu nedbale schodil na zem.

"Ehm "
Rongua som pustil a vstal som a oprasil sa
"Tak som teda tu Ashi-sensei "
No som teda zvedavy co to bude za misia ... mmm ale dlho som tu nebol no aj ked popravde len chvila

"Ah... Konečně..." zamumlala jsem a s úsměvem si prohrábla vlasy.
"Chtěla jsem říct vítej zase v Kiri." A už abysme byli zpět v naší vesnici.

Ukázala jsem na ninju vedle sebe.
"Tohle je náš nový "kolega," Smortn, který nám v této misi bude pomáhat." na poslední slovo jsem dala zvláštní důraz. Než by nám pomáhal, tak se mě pokusí zabít. Snažila jsem se ovládat, ale jak vřelé city k němu chovám muselo být hned jasné. Stejně bych ho nejraději zabila... Bylo by o problém méně.

"Osvětlím ti naši misi." trochu křečovitě jsem se pousmála.
"Hledáme nukenina z Konohy - Uchihu Nawakiho." Nechala jsem ho tu informaci vstřebat.
"Viděl jsi ho tuším jen jednou a i mě to stačilo. Myslím, že mu něco dlužím. Tak jak se choval se chovat neměl. " ušklíbla jsem se.
"Mimo jiné ho máme pravděpodobně jen odvézt do vězení, ale pokud to bude nutné... " nedokončila jsem a jen pokrčila rameny.
Pokud to bude nutné, čeká ho smrt.

"Protože podle Tsuchikageho by nám Mizukage-sama mohla poradit, kde máme náš cíl hledat." Asi bych měla našemu "příteli" přivolat psa. Jinak nám nikdy nebude stačit a snad se mnou bude souhlasit. Tuhle misi přece podle vlastních slov chce mít z krku.

Pousmála jsem se na svého studenta a snažila se vypadat uvolněně, ale myšlenkami jsem byla jinde. A ještě jednou mi Smortn slušně řekne, že mu vadím, a zabiju ho.

"Chjó... další přítěž..." řekl jsem si v duchu
koukal jsem na něj a prohlížel si ho a otáčel hlavu ze strany na stranu...

"Pravděpodobně ne, čekáme tu už pár hodin. Ale je tu krásné ticho..." zvedla jsem oči k nebi. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi tady. Takhle se ve společnosti někoho, komu nedokážu věřit, cítím mnohem lépe.

Ještě jsem se otočila na Smortna.
"A abych nezapomněla. Toto je můj student Ryuuji Akatsuchi a jeho společník Rongu."